1. 9. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
1. 9. 2005

Ubráníme se? – pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace

(část druhá)

Když se v průběhu třicátých a čtyřicátých let George Orwell pokusil v knihách „Farma zvířat“ či „1984“ varovat před temnou budoucností, bylo jeho varování podloženo především strachem z brutální moci totalitních režimů, která zničí význam slov. Orwella neděsilo pouze násilí, větší hrůzu pociťoval ze světa, ve kterém mocní určují co je „pravda“, ze světa prázdných či lživých frází, proti kterým se už nedá bojovat.

Orwellovy knihy (a eseje) stojí bezesporu i dnes za přečtení a jeho lidská velikost nás v prostředí všech těch moudrých Daniel Drtinových, poctivých Martinů Komárků či medových Táň Fišerových takřka zahanbuje. Ale v něčem se přeci jen mýlil.

První část této analýzy je ZDE

II. 2. Manipulace emocemi a kontextem – obsahové a kontextuální manipulace

Emocemi se snadno zkreslí usilovné, zevrubné a mocné přemýšlení nebo významné informace. Vzbudí se větší naděje, než by považoval chladný úsudek za oprávněné … Namísto vysvětlení se předkládají metafory a namísto pravdy alegorie.

(Kant)

Manipulace nesrozumitelností je jediný typ manipulace, který manipuluje pouhou formou. Všechny ostatní manipulace jsou buď obsahové (emocionální manipulace, manipulace přesmykem) nebo strukturní (manipulace řazením), a proto bude návod na jejich odhalení vyžadovat zvládnutí jedné z metod obsahové analýzy, tzv. analýzu středního dosahu.

Analýza středního dosahu

Analýzu středního dosahu zahajujeme určením aktorů. Každý srozumitelný či alespoň přístupný text má své aktory. Aktorem textu může být kdokoliv a cokoliv: člověk, lidstvo, Václav Černý, dav, dělník, kapitalisté, dobro, židle, Bůh, tramvajová zastávka, kniha, růže, telefon. Většina textů obsahuje 2–5 zásadních aktorů a nespočet aktorů „okrajových“. Podívejte se na následující text:

Zatímco zběsilá smečka přivolává tyto pohromy všeobecného rozvratu, podával Leontius, prefekt věčného města, hojné důkazy toho, že je osvědčeným soudcem, jsa rychlý při výslechu, v rozsudku svrchovaně spravedlivý a povahou laskavý, byť pro odpovědné plnění úřadu připadal leckomu přísný a značně náchylný k milostným rozkošem. Prvotní příčina pobouření proti němu byla zcela bezvýznamná a malicherná. Když byl na jeho rozkaz zatčen závodní vozataj Philocomus, následovala jej všechna spodina, jako by hájila svůj nejdražší poklad, a prefekta sveřepě napadla, aby ho zastrašila, on však, neochvějný a vzpřímený, rozeslal biřice, a aniž kdokoli protestoval nebo odporoval, několik polapených a pak zbičovaných potrestal deportací na ostrov.

Když se několik málo dní nato dav jako obvykle znovu rozlítil pro nedostatek vína a shlukl u Septemzodia, rušného místa, kde císař Marcus založil nádherné nymphaeum, prefekt se tam bezodkladně odebral, ačkoliv ho všichni úředníci a biřici snažně prosili, aby se nepouštěl mezi zpupnou a hrozivou luzu, která se dosud od poslední bouře neuklidnila, on však, jsa nepřístupný strachu, přímo tam zamířil, takže ho část družiny opustila, ačkoli se vrhal do vážného nebezpečí.

A tak, sedě na voze, s ohromující sebedůvěrou se rozhlížel posupnýma očima po hadích tvářích ječících výtržníků, kteří ho ze všech stran obklopovali, strpěl nesčetné urážky, a když mezi nimi poznal jednoho, který nad ostatní vynikal rozložitou postavou a rusými vlasy, tázal se ho, je-li Petrus, přízviskem, jak slyšel, Valvomeres, a když mu utrhačným tónem odpověděl, že je, přes hlasitý odpor zástupu jej kázal pověsit s rukama nazad spoutanýma, aby byl bičován jakožto člověk, o němž dávno věděl, že je předním z buřičů. A když jej bylo vidět ve výši, jak nadarmo prosí své spřežence o pomoc, dav, ještě před chvílí hustý, se rozptýlil po různých částech města, a tak na místě potrestavše toho nejzuřivějšího strůjce nepokojů jakoby v uzavřené šatlavě, vypověděli jej s rozdrásanými boky do Picena. Tam, když se později odvážil zneuctít pannu z rodiny nikoli bezvýznamné, byl rozhodnutím konsulára Patruina odsouzen k trestu smrti.

(Vybral jsem záměrně text, popisující boje římské spodiny a vládnoucí vrstvy: jde mi o to, aby to byl text z hlediska dnešního čtenáře politicky neutrální. U ukázek z naší doby, uvedených níže, je však nezbytně nutné, aby čtenář dokázal vůči nim zachovat svou neutralitu, i když z nich třeba vyplývá, že politicky manipuluje jeho strana, která je mu osobně názorově blízká.)

Text je srozumitelný (jakkoli náročný kvůli svými komplikovanými a dlouhými souvětími), protože víme, o čem se v něm píše. Jestliže je srozumitelný, je také přístupný a můžeme určit jeho základní aktory. Na jedné straně to je nepochybně Leontius, člověk, o kterém celý předložený text je.

Proti Leontiovi stojí aktor dav (nikoliv tedy Petrus Valvomeres, protože Leontinus se v textu nestřetává s Petrem, ale s celým rozlíceným davem, na úrovni Leontia je dav, nikoliv jen jeho část). Jak vidíme, aktorem je vždy subjekt, o kterého jde v textu především.

Určili jsem si srozumitelnost i přístupnost textu, určili jsme si jeho aktory a můžeme přejít k samotné analýze středního dosahu.

Jako první se pokusíme nalézt emocionálně laděná slova vážící se ke všem hlavním aktorům textu.

Podotkněme, že emocionálně laděná slova dělíme na absolutníkontextuální. Absolutní v sobě nesou emoci vždy, bez ohledu na okolní slova, kontextuální pak svoji emocionalitu i její náboj získávají teprve umístěním do kontextu – mezi jiná slova.

Například “svrchovaně spravedlivý” je kladné emocionálně nabité dvousloví bez ohledu na kontext. “Přísný” je emocionálně kladné nebo záporné podle kontextu.

Jestliže jste přísní na ty, kteří si to zaslouží, slovo nese kladný emocionální náboj, jestliže jste zbytečně přísní, záporný. K aktoru “Leontius” se váží následující emocionálně laděná slova: osvědčený, svrchovaně spravedlivý, laskavý, přísný, náchylný k milostným rozkošem, nepřístupný strachu, se sebedůvěrou.

K aktoru “dav” se váží následující emocionálně laděná slova: zběsilá smečka, pohromy všeobecného rozvratu, malicherná, sveřepě napadla, rozlítil, zpupnou a hrozivou, hadí tváře ječících výtržníků. Všechna absolutní emocionálně laděná slova navázaná na aktora "Leontia" jsou bezvýhradně kladná, kontextuální kladná nebo neutrální, přičemž převažují kladná. Všechna absolutní i kontextuální emocionálně laděná slova navázaná na aktora "dav" jsou záporná.

Můžeme tedy určit první obsahové charakteristiky textu:

I. Emocionalitu textu (na škále emocionální x neemocionální) – která je určena počtem absolutně a kontextuálně emocionálně nabitých slov. Náš zkoumaný text je rozhodně emocionální. Emocionálně laděných slov je plný.

II. Fundamentalističnost textu (na škále nefundamentalistický x fundamentalistický), přičemž za fundamentalistický text považujeme text, který:

A. Striktně přisuzuje, (distribuuje) kladně a záporně laděná emocionální slova vzhledem k  aktorům, tedy text, který jednoho z aktorů obklopuje výhradně kladně laděnými emocionálními slovy, zatímco druhého záporně laděnými emocionálními slovy. Zde pozor – pokud text obklopuje pouze jednoho aktora, ať už výhradně kladnými či zápornými emocemi, je podmínka striktní distribuce vzhledem k aktorům také splněna! Text, který distribuuje striktně kladné a záporné emoce aktorům, je text zaujatý, přičemž každý fundamentalistický text je zaujatý, ale ne každý zaujatý je fundamentalistický, protože se může vyskytnout – jakkoli zřídka – případ, kdy popisujete něco, co je v daném kontextu skutečně výhradně kladné a záporné. Náš text první zkoumanou vlastnost fundamentalističnosti splňuje.

B. Rozděluje svět (svět faktický i svět textu) na černý a bílý bez přívlastků. To znamená, že mezi bílým a černým neexistují žádné přechody. Jste buď na straně dobra, nebo zla, mezistupeň neexistuje. Také tuto vlastnost náš text splňuje.

C. Je neobjektivní – tzn. reálný svět ho nezajímá. Pokud byste autorovi našeho textu řekli, že lidé z toho davu měli v něčem pravdu, a pokusili se argumentovat, autor (zde Marcellinus) řekne: “Nemůžete mít pravdu, Leontius je kladný a dav záporný bez ohledu na reálný svět.” Důležitá není skutečnost, ale autorova představa toho, jak by skutečnost měla vypadat. Příklad: dle autora je Leontius svrchovaně spravedlivý, i když Valvomera odsoudí za minutu, aniž se ho na cokoliv zeptá a cokoliv si o něm zjistí. Skutečnost není důležitá. Tedy i zde náš text podmínku splňuje.

Náš text splňuje všechny podmínky fundamentalističnosti, a je tedy fundamentalistický.

III.Sofistikovanost textu (na škále sofistikovaný x nesofistikovaný). Sofistikovaný je každý text, který záměrně skrývá to, co sděluje. Uveďme si jednoduchý příklad. Autor tohoto textu chce, aby jeho bratr Jan místo něj zryl docela rozměrnou zahradu. Nesofistikovaně to udělá následujícím způsobem: „Honzo, já jsem strašně líný člověk, nerad pracuji a dneska zrovna nemám náladu. Vem si rýč a zryj to tady, ano?“ Načež bratr Jan řekne, že není tak hloupý, jak možná na první pohled vypadá, a ať si zmíněnou zahradu autor nakypří sám. Sofistikovaně požádám bratra o pomoc následovně: „Honzo, prosím tě, tady je asi na zahradě docela velký poklad, ale měl jsem sen, že ho může najít můj bratr, a to tak, že celou zahradu důkladně zryje. Když ten poklad najdeš, dám ti půlku, ano?“ Autor zakrývá to, co skutečně chce, jiným sdělením – to je sofistikované jednání. Zde se samozřejmě jedná o sofistikovanost primitivní a snadno odhalitelnou, ale existují nebezpečnější texty. Náš druhý text Leontius je nesofistikovaný, protože autor neskrývá to, co textem sděluje.

Uveďme si nyní příklady nesofistikovaného a sofistikovaného textu.

„Protože to je kniha Filozofa. Každé z děl tohoto myslitele zničilo část vědění, které křesťanství shromažďovalo po celá staletí. Církevní otcové řekli všechno, co je o Slovu a jeho síle třeba vědět, ale stačilo, aby Boethius Filozofa komentoval, a mystérium Slova božího se přeměnilo v lidskou parodii kategorií a sylogismů. Genesis nám poskytuje všechno, co je třeba vědět o skladbě všehomíra, a pak stačilo, aby byly znova objeveny fyzikální knihy Filozofa, a všehomír byl znova uvažován v pojmech tupé a slizké hmoty a Averroes přesvědčil skoro všechny, že svět je věčný. Věděli jsme všechno o jménech božích a dominikán, kterého pohřbil Abbo, sveden Filozofem, je přejmenoval ve shodě s pyšnými stezkami přirozeného rozumu. Všehomír, který se podle Areopagity jevil každému, kdo se uměl podívat na nebesa, jako oslnivý vodopád první příčiny, causa prima, se tak stal jímkou pozemských indicií, od kterých se postupuje k pojmenování abstraktních skutečností. Kdysi jsme vzhlíželi vzhůru k nebesům a bahnu hmoty jsme věnovali sotva pohrdlivý pohled, nyní se díváme dolů na zem a pouze na základě jejího svědectví myslíme na nebe. Každé slovo Filozofa, na něhož dnes už přísahají i světci a papežové, převrátilo obraz světa vzhůru nohama...“

Právě uvedený text je text nesofistikovaný. Jeho autor je fundamentalista (text splňuje všechny tři podmínky fundamentalistického textu), který nenávidí filozofii a zbožňuje víru, ale bojuje „s otevřeným hledím“, své – jakkoli nenávistné a umanuté – stanovisko prezentuje otevřeně. Sdělení „Filozofie může za všechno zlo, kdežto náboženství a víra nás jako jediné mohou zachránit – takže filozofii je třeba vymýtit“, říká přímo a bez obalu.

Podívejme se nyní na druhý text:

Védské poznání je vědecké a čisté, proto je přijímáme. Akceptujeme vše, co Kršna říká. To je vědomí Kršny. Ušetří nám to spoustu času. Jestliže přijmeme správnou autoritu nebo správný zdroj poznání, ušetříme si mnoho času. V hmotném světě existují dvě cesty k poznání: induktivní a deduktivní. Deduktivní metodou se došlo k závěru, že člověk je smrtelný. Otec nám říká, že člověk je smrtelný, sestra nám říká, že člověk je smrtelný, každý říká, že člověk je smrtelný, ale výzkumy neprovádíme. To, že člověk je smrtelný, přijímáme jako fakt. Kdybychom chtěli výzkumy zjistit, zda je člověk ­smrtelný, museli bychom studovat každého jednotlivce, a tu by nás mohlo napadnout, že snad někde existuje člověk, který neumírá, jenže my jsme se s ním nesetkali. Takto se naše výzkumy nikdy nedoberou konce. Tomuto přístupu se v sanskrtu říká ároha, vzestupný postup. Chceme-li dosáhnout poznání vlastním úsilím, prostřednictvím našich nedokonalých smyslů, nikdy nedojdeme ke správným závěrům. To není možné.

V Brahma-sanhitě se říká: Představme si, že letíme letadlem rychlejším než myšlenka. Naše hmotná letadla dokážou letět rychlostí 2000 km za hodinu, ale co to je v porovnání s rychlostí myšlenky? Když sedíme doma a myslíme na Indii vzdálenou 10 000 km, octneme se tam v myšlenkách okamžitě. Tak rychlá je myšlenka. Přesto se říká, že kdyby člověk letěl po miliony let letadlem rychlým jako myšlenka, zjistil by, že duchovní svět je neomezený. Není možno se k němu ani přiblížit. Proto nám Védy přikazují, abychom se obrátili na duchovního mistra, pravého guru. V této souvislosti bylo také použito slova povinně. Jaké kvalifikace má mít duchovní mistr? Vyslechl a přijal védské (pravé) poselství z pravého zdroje, jinak není pravý. Kromě toho musí být skutečně pohroužen v Brahmanu...

Kdyby se někdo pokusil poznat Kršnu pouze studiem védské literatury, byl by zmaten. Mohlo by se mu to podařit, ale je to velice těžké. Kršnu je však možné velice snadno poznat prostřednictvím Jeho oddaných – Jeho oddaní vám Ho mohou předat. To je v moci těch, kteří jsou mu oddáni...

Hnutí pro vědomí Kršny je autorizováno védskými zásadami.

Na první pohled běží o významně odlišný text. Ale čím? Stejně jako text první je – až na některé pasáže – srozumitelný. Jeho aktoři jsou: védské poznání, poznání na základě vlastní zkušenosti, čtenář a Hnutí pro vědomí Kršny (Hare Kršna). Podívejme se nejprve na emocionálně laděná slova a jejich distribuci vzhledem k aktorům.

K aktoru „védské poznání“ jsou navázána emocionálně laděná slova „vědecké, čisté, ušetří nám spoustu času, správná autorita, správný zdroj, poselství z pravého zdroje“, k aktoru „poznání na základě vlastní zkušenosti“ slova „nedokonalé smysly, nikdy nedojdeme ke správným závěrům, zmaten, těžké“. Aktor “čtenář” je mírně záporný až neutrální, aktor “Hnutí pro vědomí Kršny” je jednoznačně pozitivní, přičemž je spojený s aktorem “Védské poznání”.

Oba dva texty jsou fundamentalistické (tedy striktně distribující emoce mezi aktory, černobílé a lhostejné k realitě), ovšem zatímco první je otevřeně fundamentalistický, druhý je skrytě fundamentalistický. Skrývá, „obaluje“ sdělení tak, abychom jej při čtení nepostřehli.

Neříká: „poslouchejte mě, protože já jsem vyvolený, zatímco vy jste pitomá hovada, co mají poslouchat“, ale „védy přikazují, abychom se obrátili na duchovního mistra, pravého guru... V této souvislosti bylo použito slova povinně.“ Ale význam obou vět je stejný, liší se pouze bezprostřední účinek – jen stěží bychom poslouchali člověka, který nám říká, že jsme tupci. Odlišnost prvního a druhého textu tedy není ve fundamentalističnosti, ale v míře sofistikovanosti – skrytosti obsahu sdělení, přičemž je jasné, že daleko nebezpečnější – a nemorálnější – je text druhý.

A dostáváme se k nejobtížnější – a také nejdůležitější – části našeho rozboru textů, k určení východisek a logické konzistence textů.

IV. Východiska textu

Nejprve předběžná a informativní definice: „Východiska textu jsou jakési pilíře, na kterých text stojí a bez nichž by nikdy nevznikl.“ Jsou to základní předpoklady, přijaté hypotézy textu. Východiska textu nemusí být nutně v textu uvedena, a dokonce si je nemusí uvědomovat ani autor, ovšem přítomna jsou v každém textu. Připomeňme si text o filozofii a víře (viz výše).

Jak si určíme jeho východiska? Za prvé – vycházíme z faktu, že v naprosté většině případů jsou východiska textu spojena s jeho aktory – zde filozofie a víra. Za druhé – víme, že východiska budou formulována spíše abstraktně – na vyšší míře obecnosti. A za třetí – víme, že východisek textu nebude obvykle více než pět.

Východiska textu jsou následující:

Svět je rozdělen na dva naprosto odlišné prvky.

Prvek dobra reprezentuje víra a církev.

Prvek zla reprezentuje rozum a filozofie.

Je dobré potlačovat zlo a podporovat dobro.

Vaše vlastní formulace může být mírně odlišná, ovšem je jasné, že za východiska textu nebudeme považovat věty:

Prezident Klaus je štramák.

Každý, kdo hraje dobře fotbal, je letecký specialista.

Formulace východisek textu tedy není striktní, ale rozptyl správně určených východisek je poměrně malý.

Určeme si nyní východiska textu Védské poznání. Vypadají následovně:

Existují dvě cesty poznání.

Jedna z nich je dokonalá, druhá zavrženíhodná.

K cestě dokonalé se dostaneme pouze pod kvalifikovaným vedením.

Kvalifikované vedení nám poskytne jen autor textu a jeho hnutí.

V. Logická konzistence textu

Logická konzistence textu je vlastnost vážící se na bezrozpornost a správné odvozování textu. Text je logicky konzistentní, pokud je bezrozporný a z jeho premis (přijatých předpokladů, východisek) skutečně vyplývají závěry. Z toho ovšem v žádném případě nevyplývá, že s každým logicky konzistentním textem budeme souhlasit. Podívejme se na následující text:

„Je jasné, že mezi nejnadanější národy patří Bengálci, každý, i ten nejhloupější Bengálec je daleko moudřejší než nejchytřejší člověk mimo Bengálsko. Dnes, kdy je potřeba intenzivně zvyšovat inteligenci lidstva, nezbývá než všechny národy mimo Bengálců vyhladit.“

Tento text je logicky konzistentní, ovšem málokdo z nás s ním bude souhlasit. Nesouhlasíme totiž s východisky (přijatými předpoklady) takového textu:

Bengálci jsou daleko inteligentnější než ostatní národy.

Je potřeba urychleně zvyšovat inteligenci lidstva.

Lidský život je daleko nižší hodnotou než celková inteligence lidí.

Naopak – nutně – musíme odmítnout jakýkoliv logicky nekonzistentní text – i kdybychom souhlasili s jeho východisky.

„Jsem přesvědčen o nutnosti pečovat o ohrožené a týrané děti, a proto je potřeba zvýšit dojivost a počet dojnic v České republice.“

Text je blábol, i kdybych s jeho předpoklady a cílem souhlasil. Dobrá vůle tam, kde chybí schopnost myslet, mnoho nezmůže.

Obecně tedy existují texty:

Logicky konzistentní, s jejichž východisky souhlasíme.

Logicky konzistentní, s jejichž východisky nesouhlasíme.

Logicky nekonzistentní, s jejichž východisky souhlasíme.

Logicky nekonzistentní, s jejichž východisky nesouhlasíme.

Zůstaňme ještě chvíli u textů logicky konzistentních, s jejichž východisky nesouhlasíme. S východisky textu nesouhlasíme v zásadě ze tří důvodů:

I. Východiska jsou fakticky nesmyslná. Pokud je východiskem textu fakt, že nejlepším plavcem na Zemi je cihla obalená kovovým drátem, odmítáme východisko, protože je fakticky nepravdivé.

II. S uvedenými východisky hodnotově, nikoliv fakticky, nesouhlasíme. Naše hodnoty nám je neumožňují přijmout. Pokud je východiskem textu předpoklad, že „všechny děti jsou na nic a měli bychom je vyvraždit“, není možné prokázat, že východisko je nepravdivé, ale je možné takové východisko z naší pozice hodnotově odmítnout. Aristoteles napsal: „Pokud někdo tvrdí, že je vždy dobré zabít svojí matku, neuváděj argumenty, ale vytáhni klacek.“ Některá východiska jsou nevyvratitelná, a přesto zrůdná. Ostatně, podívejme se na další text:

Jak se jmenuješ?

Normální otázka. Pokud ovšem nezazní, když jste s ní podruhé v posteli a ona už se vám představovala.

Panebože, támhle je! Žena, se kterou jste prožil jedinou nezávaznou noc plnou vášně. Jde k vám a vy si za boha nemůžete vzpomenout, jak že se to vlastně jmenuje. Kolikrát se vám to už stalo? Existuje ještě horší varianta – zapomenete její jméno ve chvíli, kdy jste s ní v posteli podruhé. Když vezmeme v úvahu, že každý den potkáváme nové tváře, není překvapující, že nám nějaké to jméno občas vypadne.

Použijte svoji představivost

Jména a důležitá slova se snáze pamatují, když si s nimi spojíme nějakou představu. Protože muži mají obvykle dobrou představivost, proč ji jednou nevyužít k něčemu prospěšnému? V této souvislosti se skvěle osvědčuje propojit její jméno pomocí jednoduchých asociací. Jméno nejlepší kamarádky své přítelkyně si zapamatujete snadno. Jmenuje se totiž Jaroslava Dlouhá, a shodou okolností měří přes 180 centimetrů. Asociace jsou klíčovým krokem ke zlepšování vaší paměti, a to v mnoha oblastech. Proto je používejte, abyste si spojili jména s tvářemi a tělesnými rysy dalších lidí. …(další technické rady)

Když se seznámíte s někým novým, opakujte si v duchu jeho jméno co nejčastěji. Snažte se jej také nenásilně vpašovat do konverzace – nejenže zvýšíte naději na to, že si jméno zapamatujete, ale navíc si dotyčného získáte (například: Těší mě, Karolíno… A co vlastně děláš, Karolíno…? Měj se, Karolíno.) ...(další technické rady)

Text je srozumitelný, není „příliš“ emocionální, není fundamentalistický, není sofistikovaný a je logicky konzistentní. Přesto je to text, který nestojí za čtení, a abychom na to přišli, stačí si určit jeho východiska:

Druzí lidé nemají jinou hodnotu než to, co od nich můžete získat (sex).

Abyste to získali, je potřeba dodržovat určitá technická pravidla a být milý.

Hodnoty, které stojí za to, jsou: sex, fyzická kondice a ovládání lidí pro svojí potřebu.

Samozřejmě, že tato východiska nejsou v textu bezprostředně uvedena, ale celý text na nich stojí. Nikdy nemůžete prokázat, že jsou fakticky chybná – nemůžete text vyvrátit. Ale pokud jako emocionálně dospělý člověk chápete, že druzí nejsou hračky na jedno použití, a nechcete, abyste se sami hračkou na jedno použití stali – musíte autorem takového textu z hloubi duše pohrdat. Řečeno vědečtěji: hodnotově jeho text odmítnout.

A zbývá poslední, nejobtížnější charakteristika textu – analytičnost

(na škále analytický x neanalytický).

Analytický text splňuje všechny následující podmínky:

1. Podává informace (tzn. sděluje nějaká netriviální fakta);

2. Informace strukturuje (uspořádává) logicky správně tak, aby z nich mohl odvozovat další fakta nebo interpretace fakt;

3. Uvedené interpretace (vysvětlení) faktů jsou dokládány – logicky správně – na základě faktů a uvedených předpokladů;

4. Je logicky konzistentní s výslovně uvedenými předpoklady, východisky a omezeními těchto předpokladů;

5. Může být falzifikován, tzn. existují způsoby, jak prokázat jeho logickou nekonzistenci nebo nepravdivost jeho východisek.

Což mimo jiné znamená, že žádný analytický text:

  • není a nemůže být fundamentalistický;
  • není a nemůže být sofistikovaný;
  • není a nemůže být logicky nekonzistentní (resp. logické nekonzistence mohou být pouze okrajové);
  • není a nemůže být o banalitách;
  • není a nemůže být o blo-bla-blo faktech.
  • Neanalytický text je pak opakem textu analytického. V jistém, velmi nebezpečném zjednodušení můžeme říci, že analytický text podává množství logicky správně uspořádaných faktů a přibližuje jejich možné interpretace, zatímco neanalytický text podává jednu interpretaci skutečnosti, nejčastěji v emocionálním hávu.

    Nyní, když jsme se seznámili s analýzou středního dosahu, která jednotlivé obsahové manipulativní techniky umožňuje odhalit, můžeme přejít k dokončení typologie manipulací. A protože si jednotlivé typy obsahových manipulací budeme ukazovat na televizním vysílání, je nutné nejprve upozornit na fakt, že televizní záběry nejsou pouhým výsekem reality. Proti chápání televize jako média přinášejícího nám realitu hovoří zejména následující argumenty:

    Za prvé existuje daleko více událostí, než kolik jich televizní zpravodajství vysílá, a „někdo“ z nich vybírá ty, které budou zastupovat realitu. Za druhé, vybrané události se zabírají z jistého úhlu, jejich řazením a slovním komentářem k nim „někdo“ přidává vysvětlení, informaci, jak si předloženou realitu vyložit. Jinými slovy jejich interpretaci.

    Uveďme jednoduchý příklad:

    Karel Schwarzenberg kandiduje do Senátu. Den před volbami se v televizi Prima objeví reportáž a následný rozhovor o jeho dobročinných aktivitách. Před obrazovkou vidíme Karla Schwarzenberga v zástupu dětí, při výlovu rybníka, při předávání jakéhosi domova pro dlouhodobě nemocné. První otázka reportéra ve studiu zní: „Ví se o vás, že jste velmi štědrý, pokud se jedná o pomoc potřebným, je to pravda?“ Odpověď: „O tom se nemluví, o tom se mi nechce hovořit.“ Otázka: „My víme, že jste skromný, ale naše diváky vaše aktivity skutečně zajímají...“

    To je čirý politický podvod. Je docela dobře možné, že Karel Schwarzenberg podporuje dobročinné akce a udělal hodně pro potřebné, ale jestliže jeho dobročinnost sledujete den před volbami, není pořad o jeho dobročinnosti, ale o tom, koho bude dobré volit. A podobně otázky reportérů jsou již vysvětlení, tedy odpovídají samy sobě. Nejde o to, dozvědět se, co je zač Karel Schwarzenberg, ale představit ho jako naprosto skvělého člověka. A znovu: je docela dobře možné, že Karel Schwarzenberg je dobrý člověk, ale účastnit se takto manipulujícího pořadu den před volbami o smyslu pro fair play prostě nevypovídá. Čím lépe a pozitivněji jej budou reportéři líčit, tím problematičtější by se nám měl zdát.

    A jiný příklad.

    TV Nova vysílá hlavní zpravodajskou relaci dne. Úvodní část prvního spotu informuje o zasedání Ústavního soudu, který rozhodl ve věci „xyz“. Následuje komentář tří „nezávislých odborníků“. Všichni tři výrok Ústavního soudu označí za zmatený a nevyhovující.

    Bez ohledu na to, co Vám TV Nova říká, sděluje: Ústavní soud je ve svém stanovisku osamocen, ostatní odborníci jeho rozhodnutí odmítají.

    Ovšem jsou skutečně všichni odborníci s Ústavním soudem ve sporu, nebo TV Nova pouze vybrala ty „správné“?

    Vidíme, že pokud sledujeme televizní zprávy, čteme noviny, posloucháme rozhlas, nevidíme ani neslyšíme realitu, ale již interpretaci reality. A tato interpretace může být od reality samé významně odlišná. Jaké tedy existují typy televizní obsahové manipulace?

    Proveďme jednoduchý pokus a porovnejme dva zpravodajské pořady z období televizní krize, kdy proti sobě stáli tzv. „Vzbouřenci“ a „Bobovize“ (neoficiální a oficiální Česká televize). Jednalo se o kritickou dobu, ve které se kvalita novinářů a jejich morální profil projeví nejzřetelněji. Manipulovala svými diváky některá ze stran sporu? A jakým způsobem?

    Třetí a závěrečná část ZDE

                     
    Obsah vydání       1. 9. 2005
    1. 9. 2005 Ubráníme se? – pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
    1. 9. 2005 Střelba zastavila evakuaci z New Orleansu
    1. 9. 2005 Kenneth Clarke ostře zaútočil na Blaira kvůli válce v Iráku
    1. 9. 2005 Jak námi manipulují Britské listy
    31. 10. 2005
    1. 9. 2005 CzechTek po americku Thomas  Franke
    1. 9. 2005 Proč české servery ignorují Utah?
    1. 9. 2005 Hudbou proti nesvobodě - „Nechceme policejní stát“
    31. 8. 2005 "Zemřely stovky, možná tisíce lidí"
    1. 9. 2005 Kostel Petr  Odehnal
    1. 9. 2005 Konec vše napraví? Major Zeman byl po celou dobu agentem CIA! Jan  Čulík
    31. 8. 2005 Ministerstvo zahraničí šíří v médiích polopravdy o obchodu se zbraněmi
    1. 9. 2005 Kdo určí, co je skutečná kultura? Jan  Samohýl
    27. 9. 2005
    1. 9. 2005 Co je podstatou uměleckého díla? Jan  Čulík
    31. 8. 2005 Férové a vyvážené: Je úplně jedno, zda jste černoch nebo běloch
    31. 8. 2005 Irák: Při panickém útěku zahynulo až 1000 šiitských poutníků
    1. 9. 2005 Kenneth Clarke do čela britských konzervativců? Jan  Čulík
    1. 9. 2005 Americká studie varuje před pěstování GM pšenice Miroslav  Šuta
    1. 9. 2005 Německé voliče vyděsila rovná daň Richard  Seemann
    1. 9. 2005 Stoiber, Paroubek a Klaus Miroslav Václav Steiner
    31. 8. 2005 Klavírista a mediální pábení o psychiatrii Ivan  David
    30. 8. 2005 "Cizinci jsou zločinci"
    31. 8. 2005 Ubráníme se? – pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
    30. 8. 2005 Láska všechno překoná?
    19. 8. 2005 Hospodaření OSBL za červenec 2005
    22. 11. 2003 Adresy redakce

    Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
    1. 9. 2005 Ubráníme se? – pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
    1. 9. 2005 Konec vše napraví? Major Zeman byl po celou dobu agentem CIA! Jan  Čulík
    31. 8. 2005 Dokud jaderné zbraně vyvíjel šáh, Američané nic nenamítali Karel  Dolejší
    31. 8. 2005 Ubráníme se? – pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
    30. 8. 2005 Láska všechno překoná?   
    30. 8. 2005 "Cizinci jsou zločinci"   
    30. 8. 2005 Úvaha o automobilovém světě Martin  Böhm
    30. 8. 2005 Jaderná nálož do každé slušné rodiny I. Milan  Černý
    29. 8. 2005 Jak Joe Pompei změnil náš svět Štěpán  Kotrba
    29. 8. 2005 Proč nás situace v USA musí zajímat Jindřich  Kalous
    29. 8. 2005 Nechtěné pohlaví Michal  Giboda
    28. 8. 2005 Británie: Ochranu proti smrtelné "ptačí chřipce" dostanou jen "příslušníci elit"   
    26. 8. 2005 Pohádka O mladém stromku Alex  Koenigsmark
    26. 8. 2005 Nákup transportérů pro armádu ČR: Ochrana životů, nebo kšeft? Karel  Dolejší
    25. 8. 2005 Musíme se připůsobit terorismu   

    Tak trochu jiná reality show Odhalení RSS 2.0      Historie >
    1. 9. 2005 Ubráníme se? – pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
    11. 7. 2005 Reality show VyVolení: z majiteľov televízie, z produkčného štábu i zamestnancov televízie JOJ sa stanú pornoproducenti