Dospívající jedinec si najednou klade také otázky světonázorové; často v jejich možném (a lákavém) náboženském převleku. Za důvěryhodný ideál je dokonce ochoten položit i život. Naléhavější to tázání bude a dramatickou odpověď na takovou výzvu lze očekávat v neutěšených podmínkách vlastní pospolitosti, ať už rodiny, národa nebo církve.

Netýká se to jen možných adeptů na indoktrinaci pro příští "živé bomby". A nemusí nutně jít jen o mladé lidi pod dvacet let věku. A nemusí jimi být jen mladí muslimové v dosahu fundamentalistického vlivu. Přitom se to nemusí týkat jen aktérů útoku na dvě výškové budovy v New Yorku nebo nedávného krveprolití v Londýně. S přihlédnutím k aktuálnímu stavu vlastní psychiky žádný člověk nikdy předem s dostatečnou jistotou neví, jak se v krizové situaci nebo v důsledku mimořádných okolností zachová.

Má-li člověk nějaké studijní, pracovní, sportovní či umělecké ambice, stěží ho za normálních podmínek někdo přiměje k sebeobětovné vizi na sebevraždu. V zájmu osobně zastávané "ideje" může však mít intenzivní zájem se zápalem ublížit jiným, vesměs bez předpokládaného rizika obětování vlastního života. Pak bez skrupulí pálí jiným lidem střechu nad hlavou nebo kulku do týla, anebo obojí. Anebo třeba "jenom" prosazuje drastické zákony a opatření, samozřejmě že jakoby v zájmu společnosti nebo s odvoláním na "boží slovo". (Příklad "z druhého břehu": Neokonzervativcům v některých státech USA se podařilo trestněprávně stíhat mladistvé kvůli sexuálnímu styku, spolu s 25-letým veřejně přístupným záznamem na internetu.)

Jen si představme, že nás osloví někdo jako věhlasný učitel, kazatel, "mistr", ne-li "svatý muž"; zkrátka někdo, o kom se říká, že má charisma. A že se tak bude dít v prostředí, které slyne nějakou zvláště pozitivní pověstí. Pokud zároveň budeme společně žít po nějaký čas pod jednou střechou s řadou dalších žíznících "po pravdě" a pokud tím pádem budeme také společně stolovat, spát, ale rovněž konat sugestivní rituály, jsme už potenciálně na cestě, která může otupit jak soudnost, tak pud sebezáchovy a spolu s tím i vlastní individualitu. A nemusí tu být záminkou ani Korán, ani stylizovaný odkaz Buddhův, ani symbolika křesťanského kříže, aby jinak až dosud zdravý člověk ztratil zodpovědnost za vlastní život a odpovědný vztah vůči bližním. Jsou-li tací...