Kdo jste, pane Kapidžiči?
Během bosenské války jsem strávil čtyři roky v Německu. Můj otec zůstal v Sarajevu, zatímco moje sestra, matka a já jsme
opustili Bosnu, nejprve jsme odjeli do Chorvatska a pak do Německa. Uprchli jsme ze Sarajeva koncem dubna 1992. Nejprve
jsme byli v uprchlickém táboře v Chorvatsku. Tam jsme byli asi čtyři měsíce. Koncem srpna začátkem září jsme odcestovali
do Německa, protože tam máme příbuzné, kteří nás pozvali. V Německu jsme pak žili následující čtyři roky. Já jsem chodil
do německé školy, do gymnázia, od páté do osmé třídy. Naučil jsem se německy, protože jsem musel. Má sestra taky.
Můj otec byl nejprve v bosenské armádě a bojoval v Sarajevu. Posléze se stal pracovníkem bosenského ministerstva
zahraničních věcí, za Izetbegoviče. Protože uměl dobře anglicky. Pak se stal kancléřem bosenského velvyslanectví ve
Stockholmu ve Švédsku. Takže v roce 1996 se celá rodina přestěhovala do Švédska, kde jsme pak žili další dva roky. Já
jsem se narodil v roce 1981, takže v roce 1996 mi bylo 15 let.
Poté byl můj otec převelen zpět do Bosny a v roce 1998 jsme se všichni vrátili do Sarajeva, kde od té doby všichni
žijeme. Dokončil jsem tam dva poslední roky střední školy a pak jsem vystudoval na univerzitě v Sarajevu politologii.
Tady na semináři v řecké Olympii máte zrovna připravovat písemnou práci o svých národnostních kořenech. Jak
byste se sám charakterizoval?
Kdybych se měl sám charakterizoval, řekl bych, že jsem Bosňan. Musím přitom zdůraznit, že existuje rozdíl mezi Bosňákem a
Bosňanem. Bosňáci jsou muslimové, v první řadě jsou to muslimové, až pak jsou z Bosny, a někteří z nich jsou ze Srbska a z
Černé Hory. Bosňan je člověk, který žije ve státě Bosna-Hercegovina a který se v podstatě s tím státem ztotožňuje.
Považujete se za muslima?
Částečně.
Vysvětlete. Jaký jste vy muslim a jak byste to srovnal s ostatními muslimy v Sarajevu?
Nejprve musím říci, že moje rodina je nesmírně smíšená. Bylo v ní v minulosti mnoho smíšených sňatků. Moje matka je napůl
Chorvatka a napůl Srbka a můj otec pochází z muslimské rodiny. Takovéto rodiny existovaly po celé Bosně-Hercegovině.
Tohle ale bylo pro bývalou Jugoslávii velmi typické, mnoho rodin bylo smíšených, ne?
Ano, mnoho, zejména v komunitách, kde koexistovala různá náboženství. Tehdy se lidé tolik neidentifikovali
prostřednictvím náboženství. Byli to většinou buď Chorvati nebo Srbové, ale v minulosti také existovali ortodoxní
Chorvati a katoličtí Srbové a muslimští Srbové. To je dnes téměř nemyslitelné. Bosenská situace je více smíšená než
kdekoliv jinde. Pohlédnete-li na naši mapu, která ukazuje etnické rozdělení či náboženství, která byly vytvořena na
základě sčítání lidu v roce 1992, vypadá to jako velmi barevný ubrus.
Válka ale tedy musela být zvlášť tragická. Jak jste mohli mezi sebou tak intenzivně bojovat, když všichni
pocházíte ze smíšených rodin?
To je otázka, na niž budou zřejmě muset odpovídat až budoucí historikové. Potřebujeme trochu historického odstupu,
máme-li to řádně analyzovat. Kdyby se o to někdo pokusil teď, vzniklo by to hlavně jen z jeho nacionalistického postoje.
A jaký je váš nacionalistický názor na tuto válku?
Já nacionalistický názor nemám, a to je ten problém. Nepovažuju se za čistého Bosňáka, i když jsem více méně na padesát
procent Bosňák, ale zároveň nejsem ani Srb, ani Chorvat. Tak se snažím si na situaci utvořit vlastní názor, ale moc úspěšný
při tom nejsem.
Takže když se vás zeptám, proč k bosenské válce došlo, jak byste na to odpověděl?
Odpověděl bych asi většinou tak, že vliv na chorvatské a srbské obyvatelstvo z center v Bělehradu a v Záhřebu byl
nesmírně silný. Účelem tohoto vlivu bylo včlenit Chorvaty a Srby žijící v Bosně do států Chorvatsko a Srbsko. Bosňácké
obyvatelstvo stále silněji podporovalo - nikoliv islámský stát, protože to nechtěli - i když takové radikální představy
se také vyskytly - vytvoření jednotného bosenského státu, víceméně pod bosenskou správou. Tyto tři nacionalistické
ideologie se spolu střetly. Samozřejmě, existovalo mnoho lidí, asi třetina obyvatelstva, kteří se s žádnou s těchto
nacionalistických identit neztotožňovali. Tito lidé buď chtěli, aby všechny tři národy žily v míru pospolu, anebo aby
zůstali ve velkém jugoslávském státě, včetně Slovinska, Chorvatska a všech.
Problémem bylo hlavně, že po padesáti letech komunistické vlády neměli lidé vůbec žádné zkušenosti s demokracií. V roce
1991 se konaly první svobodné volby. A na povrch při nich vyvřelo veškeré nacionalistické napětí, které bylo po tolik
desetiletí zameteno pod koberec.
Demokracie nefunguje v nacionalistické, kmenové situaci?
Pokud bychom tu situaci definovali jako nacionalistickou a kmenovou, je to pravda. Ale já si nemyslím, že šlo tolik o
"kmenovou" příslušnost. Šlo o to, že lidé neměli informace o demokracii. Neměli vzdělání ohledně toho, jak funguje systém
více politických stran. Prostě hlasovali pro "své lidi", národnostně.
Kmenově.
Ano, dá se to tak říct. Ale já raději hovořím o nedostatku vzdělání pro život v demokracii. Protože většina západních
demokracií vychovává své občany ve školách ohledně toho, jak funguje v demokracii politika a politické strany, většinou v
osmé a deváté třídě. V Bosně jsme tohle vůbec neměli a tak to vedlo k těmto, jak to nazýváte, kmenovým postojům při
vyjadřování své národní totožnosti.
Jací jsou bosenští muslimové? Považujete se za jednoho z nich?
Přímo se za jednoho z nich nepovažuju.
Ale máte muslimské kořeny.
Ano, to ano.
Což pro vás znamená co?
Znamená to, že velmi velká část mé totožnosti je muslimská. Ale nemohu se nazývat muslimem.
Pijete alkohol?
Ano, piju.
Jak můžete pít alkohol, když jste muslim?
To je dobrá otázka. (Smích) Piju alkohol a nechodím do mešity na modlení, například se nepostím po celý
Ramadán, svatý měsíc muslimů.
Jak dlouho se postíte?
Tak čtyři dny až týden.
Proč se postíte? Proč se nepostíte pořádně, po celý měsíc?
Já to nedělám z náboženského přesvědčení. Považuju se za agnostika. Dělám to z respektu pro svou rodinu a pro
komunitu, v níž žiju.
Takže máte zcela mechanistický postoj vůči muslimskému náboženství. Jen symbolicky naznačíte, že to
respektujete, ale nevěříte v to.
Tak tomu asi skutečně je. Také slavím Vánoce. Ale to není výjimka. Téměř polovina muslimů v Bosně slaví Vánoce.
Je to podivné.
Takže oni se měsíc postí během Ramadánu a pak oslavují Vánoce?
Ano, přesně tak. Když většinou jdete v Bosně 24. prosince do kostela, na Štědrý den, alespoň čtvrtina lidí v tom
kostele jsou muslimové. Anebo příslušníky náboženství, které vůbec není katolické.
Jste se svým laxním přístupem k islámu v Sarajevu typický? Nebo jsou jiní bosenští muslimové zbožnější?
Existuje mnoho muslimů, kteří jsou zbožní. Já to beru velmi volně, velmi relaxovaně. Považuju své muslimství za
způsob života, nikoliv za náboženství. Samozřejmě, existují daleko radikálnější postoje. Avšak extremně radikálních
názorů, jako v Iráku či v Íránu, je velmi málo. Bosenští muslimové jsou nejpodobnější tureckým muslimům. Ti mají také
vůči náboženství a společnosti velmi liberální postoje. Je to velmi světská společnost. Náboženství hraje v politice
minimální roli. Když jste v radikálnější komunitě, imám, kazatel, by v předvolební kampani chtěl
určitým způsobem. Že byste měli setrvávat na své totožnosti. Jinak ale nemá náboženství v politice žádnou roli.
Takže vy nenutíte ženy, aby se zakrývaly od hlavy až k patě?
Nikdy. Bosenské muslimské ženy si jen pokrývají vlasy. To je jejich tradice. Zahalování celého těla, včetně
rukavic a obličeje, to před, řekněme, rokem 1994, v Bosně vůbec nebylo vidět. Teď to vidět je, každá řekněme, tisící
žena, je zahalena, není to tedy velké procento. Přinesli to většinou do Bosny cizinci, kteří do Bosny přišli bojovat. Jak
je známo, během poslední války bojovaly v Bosně jednotky mudžahídů. Ti přišli většinou z centrální Asie nebo Iráku a
Íránu. Přišli do Bosny bojovat za to, co považovali za "spravedlivou věc". A v Bosně se usadili.
Vás neznepokojují extremnější projevy islámského náboženství?
Neznepokojují mě, pokud neohrožují samotný bosenský stát. A většinou tomu tak není. Ti, kteří přijeli do Bosny
jen bojovat, ti se zase vrátili tam, odkud přišli. Ti, kdo se rozhodli alespoň trochu se přizpůsobit bosenskému způsobu
života, například, mluví plynně bosensky, ano, mají radikálnější postoj k náboženství a většina jejich žen je zahalena.
Nepociťujete však odpovědnost jako muslim za to, že extremnější projevy tohoto náboženství vedou k terorismu?
V Bosně nikdy nebyl terorismus velkým problémem. Mezinárodně: lidé v Bosně si to buď neuvědomují -
Ale prosím vás, oni si neuvědomují, že jsou muslimové obecně považováni za teroristy?
Ale ano, toho si jsou vědomi. Jenže oni se s těmito cizinci neztotožňují.
Tak je to úplně jiný islám?
Ano, úplně odlišný. Existuje sice pár mešit, které hlásají tento cizí islám, ale to je nesrovnatelné s tím, co
hlásají bosenští muslimové, kteří mají vlastní tradici a žijí tam už pět set let.
Takže co hlásají původní bosenští muslimové?
Já vlastně nevím, nemám tušení. Protože já do mešity nechodím, a v radikálních mešitách jsem už vůbec nikdy
nebyl.
Takže vy nemáte problém s tím, že určité varianty islámu jsou spojovány s terorismem a nesnášenlivostí. Protože
vy nejste nesnášenlivý. Je to pro vás úplně jiný svět?
Ano, přiznávám, že je to trochu matoucí. Hlavně protože mám taky křesťanský a ortodoxní pohled na svět. A
většinou jsem získal vzdělání jinde ve světě, mé názory jsou produktem německé křesťanské společnosti, kde jsem chodil
čtyři roky do školy. Ano, mám na náboženství velmi liberální názor. Není to v Bosně tak typické, ale většina lidí v Bosně
nejsou náboženští radikálové.
Opakujete, že lidé v Bosně nejsou radikálové, avšak vedla se vražedná válka, kterou podle vás způsobil
nacionalismus a nezkušenost s demokracií. Tento problém už byl překonán? Válka se už nebude opakovat?
Válka se už nemůže opakovat, ale ne proto, že by lidé překonali ten problém, ale proto, že Evropská unie v
tomto regionu velmi silně zasahuje. Myslím, že to bude velmi dlouho trvat, než bude dědictví války překonáno. Alespoň
celou generaci. Protože zvěrstva, spáchána během války, na všech třech stranách, byla tak obrovská, že to na lidi mělo
obrovský vliv.
Takže všichni nenávidí všechny ostatní?
To přímo není pravda, ale zejména ve venkovských společnostech, které mají konzervativnější postoje, cizinci, či
příslušníci jiného etnika jsou považováni za lidi, s nimiž se ta společnost nemůže ztotožnit. Nejde přímo o nenávist, ale
o nepříjemný pocit ohledně jiného etnika. V městských komunitách, jako je Sarajevo, Mostar, Bania Luka, Tuzla, mají lidé
daleko liberálnější postoje. I dnes tam velmi často dochází k smíšeným manželstvím. Mnoho mých přátel má partnery z
jiných etnických skupin a nemají s tím problém. Městská centra nacionalismus překonávají, i když je ještě silně
nacionalismus zakořeněn na venkově.
Jakou má Bosna-Hercegovina nyní vládu?
Ta struktura je nesmírně chaotická. Existuje až pět různých správních rovin. Země prý dojde tak do dvou let k
bankrotu, pokud se to nezmění. Bosna by potřebovala tři roviny: místní, regionální a státní. Těch pět správních rovin zemi vnutily dohody z Daytonu. Tehdy to byla politická nutnost, aby se překonalo nepřátelství. Nyní už je to anachronismus.
Jaké politické strany vládnou v Bosně? Bývalí nepřátelé nyní řídí zemi společně?
Ano, na státní rovině je tohle naprosto jasné. Stát řídí srbská nacionalistická strana, bosňácká nacionalistická strana a chorvatská nacionalistická strana.
Jak spolu mohou spolupracovat, vzhledem k tomu, že proti sobě bojovaly?
To je velmi dobrá otázka. Přitom vládnou společně velmi dobře. Samozřejmě, neshodnou se v otázkách nacionalismu, ale v otázkách ekonomických či zahraničních spolu výborně spolupracují.
Každá tato nacionalistická strana vládne své vlastní etnické komunitě?
Přesně tak. Lidé z každé etnické komunity vnímají jako vládnoucí jen svou nacionalistickou stranu. Bosňak například nepřizná, že mu vládne i srbská nacionalistická strana. I když na státní úrovni tomu tak je. Jde o drobné rozdíly, které lidé nevnímají. Proto zastávám názor, že politické vzdělání v Bosně je stále na velmi nízké úrovni. Většina lidí, když je nespokojena se svými politiky, neobviňují tyto politiky z nekompetence. Začnou obviňovat jiný národ v Bosně anebo třeba "Západ" nebo "cizího nepřítele".
Takže vlastně uvnitř jednotlivých semknutých nacionálních komunit není opozice.
Opozice existuje, ale není dobře organizována. Protože lidé jsou v první řadě loajální svým etnickým politickým vůdcům. Opozice se v rámci etnické komunity nemůže řádně zmobilizovat. Nejsou schopni se definovat jako občanská strana. Buď to nejsou schopni udělat efektivně, anebo prostě jsou lidé tak nevzdělaní, že prostě nedodržují normální zvyklosti občanské společnosti. Ale zase: existuje rozdíl mezi městy a vesnicí. A některá města, jako Zenica a Bihač, podporují stále více opozici a v těchto městech vládnou sociální demokraté. Naproti tomu drtivá většina venkova má velmi konzervativní názory a bude vždycky hlasovat pro nacionalistické strany.
Jak to dopadne v budoucnosti? Budete žít v Bosně nebo v zahraničí?
Budu žít v Sarajevu. Považuju Sarajevo za svou domovskou základnu. Pokud budu pracovat v zahraničí, vždycky se budu vracet do Bosny. A budoucnost? Bosna nemá jinou možnost než existovat jako jednotný stát. Jinak to nejde, hospodářsky, komunikačně, kulturně.
|
