Domnívám se, že pojmy teorie pole, kvantová fyzika, Schrödingerova rovnice a další jsou většině z nás zcela nesrozumitelné. Navzdory svým propastným neznalostem v oboru teoretické fyziky vím zcela jistě -- jako ví dobře i pan Rajlich - že z žádného objevu na poli fyziky nevyplývá ani náhodou žádné z teologických dogmat, stejně jako nikdo ani omylem nemůže na základě těchto objevů tvrdit (aniž by manipuloval fakty, čili lhal), že znamenají potvrzení existence nadpřirozené bytosti, která vše stvořila. Nemáme vůbec žádný důvod začít čemukoliv takovému věřit.

Stejně tak není pravda, že by bylo vyvráceno Holbachovo mechanistické pojetí života. Ve skutečnosti je tomu právě naopak a moderní respektovaná Dawkinsova teorie probouzí lidstvo z duchařského snění zavedením pojmu "stroj k zachování genu"... Víme s jistotou, že bez biofyzikálních procesů není žádné vědomí. Duch je výmysl a metafora dechu, který se dávnověkým pozorovatelům zdál oživovat člověka. Ani špičkoví biologové si zatím nejsou zcela jisti, jakým způsobem se započaly chemické reakce neživých látek, které dnes již z čistě praktických důvodů nazýváme "živou hmotou". Víme, že jisté látky reagují za jistých okolností jistým způsobem. Zatímco jsou nám na jedné straně předkládány báchorky o prvotních příčinách, na straně druhé se rozvíjí pokrok pouze díky těm, kteří zkoumají vlastnosti látek. Zatímco je na jedné straně slibováno světlo už po tisíciletí, Edison světlo přinesl.

Jan Rajlich dále zpochybňuje závěry Českého statistického úřadu a četných světových organizací. Česko je vedeno jako druhá nejateističtější země světa po Severní Koreji, neboť prohlášení víry "něco nad náma určitě je, možná UFO" se nechápe jako příslušnost k řadám věřících. ČSÚ uvádí číslo nevěřících poněkud nižší než já ve svém původním článku -- je to zhruba 70%. Při pohledu do stejných tabulek však zjišťujeme, že je zde jako věřících evidováno mj. více než 300 000 kojenců a malých dětí. V této statistice absolutních čísel jsem ostatně veden jako římský katolík i já sám -- z lenosti k vyřízení pozbavení se této svátosti. Není tedy ani nejmenší důvod zpochybňovat mé údaje. Dále zjišťujeme, že převážnou část věřících v naší zemi tvoří lidé starší devětapadesáti let, s vyšším podílem žen. Zpráva ČSÚ, kterou považujme za relevantní a nestrannou, také oznamuje další pokles (nikoliv vzestup, jak tvrdí Jan Rajlich) počtu věřících -- a to především ve skupině mladých lidí.

A mluvme o kulturních památkách! Jan Rajlich má evidentně na mysli kostely a tzv. Boží muka, která stojí na každém rohu a urážejí svou morbiditou můj vkus často i ve volné přírodě. Pokud vím, i časy nekřesťanské se mohly pochlubit četnými kulturními památkami. Často byly náklady na jejich stavbu i údržbu spojeny s věcí tak neslýchanou a zavrženíhodnou, jako je obecný užitek -- mluvíme o lázních, divadlech a parcích.

Jan Rajlich dále zapírá (neboť jako theolog to nemůže nevědět), že otrokářství bylo běžným zdrojem příjmů většiny křesťanských národů i panovníků. Ve slavném americkém sporu o otrokářství došlo mj. k rozkolu mezi severními a jižními baptisty. Jižní baptisté totiž na základě Bible dokázali, že otrokářství je mravné a zbožné, Severní dokázali opak. Tak či onak, otrokářství se neskončilo s křesťanstvím, naopak bylo křesťanstvím většinou podporováno, či přinejmenším přehlíženo. Otrokářství jezuitského řádu v Jižní Americe tvořilo jeden z pilířů bohatství římské církve.

Ani školství a vzdělání nám křesťanství nepřineslo, jak podsouvá Jan Rajlich. Antickou vzdělanost křesťanství doslova zlikvidovalo, k oživení došlo až v renesančních časech a základy moderní společnosti, a moderního zákonodárství atp. položilo svými tezemi osvícenství. Byli to také osvícenci, kdo odstranil útrpné právo. Osvícenství také stojí na počátku vzniku moderního vzdělávacího systému a moderní společnosti vůbec. Není se tedy co divit evropským zákonodárcům.

A ptejme se ještě dále. Proč se lidé v antice myli, zatímco dějiny středověku byly plné vší a blech? Kdo že považoval za nemravné skočit nahý do vody? Kdo zakázal veřejné lázně zdarma?

A co si máme myslet o tom, že by česká státnost nemohla vzniknout bez papežovy buly? Musel-li bulu císaře Friedricha II. Barbarossy schválit (ovšem mimo jiné) i papež, co z toho plyne? Papežové schválili přečetné dokumenty -- vzpomeňme křížové výpravy například.

Je-li sociální systém Evropy důsledkem katolicismu, jak tvrdí pan Rajlich odvolávaje se na Maxe Webera, proč se projevil až tehdy, když byla katolická církev vytěsněna ze svých pozic? Proč církev udržovala na svých obrovských panstvích nevzdělanost a nevolnictví více než tisíc let? Nic přece této všemocné chobotnici nestálo v cestě k uskutečnění čehokoliv. Proč tedy jakýkoliv pokrok v oblasti lidských práv přišel až s osvícenstvím a jeho následníky, nikoliv během tisíciletí katolické světovlády?

V závěru Jan Rajlich prorokuje Evropě zhroucení, vzdá-li se křesťanského odkazu... Kolikrát jsme slyšeli tento hlas? Je to starozákonní zastrašování těch, kdo by zpochybnili autoritu kmenového kouzelníka. Vředy, neplodnost, prašivina a tisíce nákaz přijdou na nevěřící. Na poutním místě Svatý Hostýn jsem byl předloni očitým svědkem, když místní kněz vysvětloval ohromeným obyvatelům obce Troubky, že nedávná povodeň na Moravě byla Božím trestem za pokácení mariánského sloupu v Praze v roce 1918!

Dále je třeba vyvrátit zavádějící interpretaci současného atheismu, kterou předkládá pan Rajlich. Tvrzení, že atheismus je jakési nové dogma na místě starého nelze nezvat jinak, nežli pomluvou. Atheismus již dávno neznamená vymezování se vůči theologickým dogmatům. Není toho zapotřebí a v praxi to není možné. Celé mozkové trusty theologů totiž nepřetržitě pracují na nových a nových formulacích, kterými by obhájili neobhajitelné a udrželi neudržitelné. Kdo by je stíhal při jejich honičce s větrem, ke které jim společnost poskytuje finanční prostředky a čas?

Definujme současný atheismus jako lhostejnost vůči náboženským dogmatům a na nich vystavěných tautologiích na straně jedné, a ostražitost vůči společenským zlům plozeným církvemi na druhé straně. Pradávné spiknutí šamana a náčelníka již přineslo příliš mnoho zla. Lidská svoboda a lidská práva jsou permanentně v ohrožení mj. i náboženskými tradicemi. I současné fašizující tendence v USA jsou opět zaštítěny obranou křesťanských hodnot. Oproti jedné Matce Tereze totiž čteme v dějinách zástupy generálů Franců. Oproti jednomu Maximiliánu Kolbemu stovky Jozefů Tisů.

Což odpovídá i na příspěvek pana Cveka. Nelze zpochybnit, že někteří dobří lidé našli v křesťanství svůj vyjadřovací kód. Takoví lidé by však s nejvyšší pravděpodobností byli dobrými i vyznávajíce nějaký kanibalský kult. Neboť najít náboženství a tradici více lidožroutskou, nežli byla tradice křesťanská, to se sotva někomu podaří.

Ve všem ostatním bych rád a ochotně podepsal článek Ondřeje Slačálka a dále bych se ptal na to, zda je možné, aby státní školství tolerovalo evangelizační snahy během výuky, aby státní média poskytovala církvím prostor k neplacené reklamě a indoktrinaci, a především - z jakého důvodu má stát přispívat na chod náboženských organizací, především té největší, římské církve.