21. 1. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
21. 1. 2005

„Obludárium věd“ z druhé strany

Za svůj život jsem potkal hodně humanitně orientovaných lidí a vedl s nimi řadu debat o vztahu humanitních a přírodních věd. Z toho důvodu by mne článek pana Švece nechal klidným; ale jelikož jsem Severomoravák, a autor mne svou obecnou češtinou lehce naštval, cítím se nucen (i nyní o půlnoci) zareagovat na něj písemně. (1)

Na základě citátu z webových stránek brněnské fakulty, ba ani na základě práce proslulého Rényiho, se nedá usoudit na přesvědčení matematiků o realitě své vědy. Skutečný obraz abstraktní matematiky – a matematici jsou si toho, až na výjimky (2), dobře vědomi – se podobá spíše autistickému krejčímu, který neustále šije šaty bez ohledu na to, na koho by měly padnout: plesové krinolíny, oblečky pro chobotnice, a také patvary, k nimž snad žádná bytost neexistuje.

Své výtvory okamžitě zahazuje do neustále rostoucího skladu, do nějž občas nahlížejí aplikovaní matematici, fyzikové, informatici, ekonomové a další badatelé, a čas od času zajásají nad nějakým objevem. Některé „šaty“ se využijí ihned, některé o rok později, některé za 300 let (např. malá Fermatova věta a RSA), některé nikdy; podstatné je, že většina matematiků, kromě těch nejaplikovanějších disciplin, nemá šanci dopředu vědět, jak jejich práce nakonec dopadne. Už to samo o sobě nutí pracujícího matematika k jisté pokoře vůči světu. (3)

Samozřejmě, že v reálné přírodě se projevuje řada matematických zákonitostí, počínaje kvadratickou závislostí kinetické energie na rychlosti, a konče životními cykly parazitů a jejich hostitelů; ale dnešní matematika se většinou zabývá tak abstraktními tématy, že nacházet k nim paralely v živé či neživé přírodě je skoro nemožné; a jedna z věcí, které se student matematiky dozví už v průběhu prvního nebo druhého ročníku, je ta, že některé systémy jsou příliš složité, než aby se reálně daly matematicky modelovat – bez ohledu na to, jak výkonný počítač bude k dispozici. Jako typický příklad se uvádějí změny počasí, ale docela dobře může sloužit i změna vlastní nálady při pohledu na pěkné děvče.

Ze zcela jiného soudku je otázka pýchy matematiků na svůj obor. Jejím základem není ani tak praktická použitelnost matematiky k řešení některých problémů (ačkoliv i ta hraje roli), jako spíše skutečnost, že matematika je „konzistentní systém“: minimum, kterým si matematik může být jist, je to, že udržel-li se v mezích použité logiky, nemůže být jeho práce zneplatněna prací jiného kolegy. To má na duševno matematiků značný vliv. Jednak tím matematik získává pocit, že není solitérem a podílí se na výstavbě struktury větší než je on sám, jednak není nucen vynakládat tolik energie na potírání svých ideových odpůrců, což je v humanitní (ale i přírodovědné) oblasti jinak dobře známý jev.

Konečně, tento konzistentní charakter matematiky umožňuje jednotlivým matematikům, aby pracovali společně a vytvářeli různé dočasné či trvalejší týmy k řešení různých problémů; to posiluje určitý pocit myšlenkové soudržnosti, který u filozofů není tak zřetelný. Matematika jako věda tak nabývá nikoliv charakteru Hyde Parku, kde každý řeční na své bedýnce a soutěží o posluchače s ostatními řečníky, ale spíše řádu spoluzasvěcenců. Ostatnímu světu to většinou nevadí - ačkoliv značné procento výsledků matematické vědecké práce se nedá rozumně aplikovat v jiných vědách, ten použitelný zbytek více než vyvažuje náklady.

Ačkoliv nejsem logik, ale algebraik, rád bych vystoupil na obranu logiky, která z páně Švecovy kritiky vychází úplně nejhůř. Logika, jakožto podmnožina matematiky, je stejně tak nástrojem jako její zbytek; a byl bych rád, kdyby autor dokázal rozlišit díla logiků, jejichž motivací bylo tento nástroj nějakým způsobem zdokonalit, od děl těch logiků, kteří si předsevzali ji naroubovat na celý svět. Logika je zkrátka nástrojem podstatně zjednodušujícím některé životní situace. Za všechny by stačilo jmenovat soudní proces. Ačkoliv psané právo, právě proto, že je přísně logickým systémem, nemůže v plnosti vystihnout všechny činy a přečiny lidí, je zapotřebí, aby se soudce při své činnosti řídil aspoň nějakou logikou, neboť výsledek jeho práce musejí být do značné míry předvídatelné.

Samozřejmě je možno vyjmenovat tisíc kauz, ve kterých rozsudek dopadl naprosto nelogicky; ale podstatné je, že existuje milion kauz dalších, ve kterých logicky dopadl. Bez školení soudců v logice by situace byla podstatně roztříštěnější – což může být zábavný filozofický problém, ale stává se to konkrétním utrpením, jestliže vám hrozí patnáctiletý nucený pobyt v těsné cele. Elementární prohřešky proti logice stojí i za řadou politických katastrof – pokud je politik zkušeným demagogem, dokáže různými sofismaty spojit i dvě zcela nesouvisející věci, a pokud jeho konstrukce „oblafne“ dostatečný počet lidí, může mít za následek smrt miliónů lidských bytostí. Tímto způsobem spojil Adolf Hitler ekonomickou krizi ve výmarské republice se Židy; prošlo mu to, jelikož díry v jeho argumentaci dokázalo vidět jen málo lidí, a i ti se leckdy (nelogicky :-) nechali strhnout jeho charismatem.

Závěrem bych rád okomentoval autorovy úvahy o smyslu vědy či umění, a zda jedno je druhé či ne. Mám pocit, že přitom došlo ke značnému zmatení dojmů a pojmů; ne, že by to nebylo zajímavé, ale...

Přijmeme-li za svůj názor, že všechno platí, je v zásadě možno si lehnout pod palmu a ukončit jakoukoliv debatu. To je stav, který sice vychází vstříc jedné potřebě člověka (dosáhnout zdání co nejúplnějšího poznání), ale zároveň odporuje jiné jeho potřebě, a tou je právě konstrukce různých myšlenkových schémat – neboli myšlení – a jejich srovnávání s jinými konstrukcemi. Není možno srovnávat bez měřítka (a naopak), a potřeba mít absolutní měřítko je v lidech silně zakořeněna – natolik silně, že se v jejím zájmu leckdy dopouštějí různých forem poškozování sebe sama i jiných jedinců.

Nejspíš to souvisí s tím, že měřítka jsou velmi užitečná při procesu prostého přežití v potenciálně nepřátelském okolí, např. když pomáhají vytvořit nějakou organizovanou strukturu (třeba stát nebo firmu). Přežití je hlavním cílem normálního lidského jedince; a jelikož představa platnosti všeho je s tímto cílem ve značném rozporu, nechce se mi moc věřit, že by existoval někdo, kdo by tuto představu skutečně přijal za svou a řídil se jí ve všech svých činnostech (vzniká otázka, proč by takový člověk vůbec ještě nějaké činnosti vykonával).

Zcela nakonec: proti větě, že humanitní vědy jsou schopné přijmout, popsat a pochopit svět v podobě nekonečnosti reality, se dají postavit v zásadě dvě tvrzení:

a. Přesně toto cílem přírodních věd není. Cílem přírodních věd je popsat, jak některé jevy fungují, aniž by si kladly nárok na dokonalou přesnost. Kdyby se místo toho zaměřily na popsání a pochopení světa v podobě nekonečnosti reality, vznikl by hybrid typu „kombinace otvíráku na konzervy s poštovní známkou“. Není důvodu, proč by se tímto směrem měly zaměřovat, když už se o něj starají humanitní obory; a pokud chce někdo používat metodologii přírodních věd ku řešení všech otázek, se kterými se setká, je to jeho problém, a ne problém vědy. (4) Vědy (a vědci) samotné si, pokud vím, na takovou pozici nárok nečinili a nečiní. Zde zase platí, že výjimky potvrzují pravidlo.

b. Přijmout, popsat a pochopit svět může člověk, nikoliv však disciplína. Samotný akt přijetí či pochopení čehokoliv je čistě subjektivní záležitost, u popisu celého světa pak narazíte na zásadní problém nesdělitelnosti prožitku. Jakmile při popisu překročíte přízemní hranice snadno pozorovatelných a měřitelných jevů, tento problém radostně přitančí na scénu.

Post scriptum

Je mi zřejmé, že následovat by mohla nekonečná debata. Hlavní motivací mého příspěvku nebyla ani tak snaha tuto debatu zahájit, jako spíš touha dát humanitnímu vědci příležitost k nahlédnutí do světa a uvažování „druhé strany“. Součástí tohoto světa a uvažování je i skutečnost, že většině přírodovědců či matematiků nepůsobí filozofické debaty ani zdaleka takové vnitřní uspokojení, jako když vymyslí něco třeba malého, leč nového, a zapadajícího do struktury, kterou společně stavějí.

A tak se vracím zpět ke svým kruhům.

Poznámky

(1) Neberte to s tím naštváním až tak vážně; ale je zábavné pozorovat, jak lidé hodnotí jevy ze svého hlediska. Pro rodilého Ostraváka, ač už třeba strávil pár let v Praze, je text psaný obecnou češtinou méně čitelný než text spisovný; neříkám, že se nedá pochopit, ale k jeho porozumění je potřeba trocha pozornosti, asi jako při čtení v dobře známém cizím jazyce. Zajímalo by mne, zda to u Pražáků funguje naopak.

(2) I matematici jsou jen lidi se svými slabostmi. Jako se najde fanatický fanoušek Sigmy Olomouc, najde se i fanatický zastánce bezvýhradné použitelnosti matematiky. Dle mé osobní zkušenosti jsou to ale spíš výjimky než pravidlo. Už jen neustálé handrkování o granty, ve kterém hrají roli i zcela nematematické jevy, přesvědčuje většinu českých matematiků každodenně o opaku.

(3) Vzniká zajímavá otázka, co se stane s matematiky, jejichž práce (cíleně či náhodou) velmi dobře vystihne nějaký reálný jev, a to ještě za jejich života. Pár jich znám, ale nemám pocit, že by v nich takový úspěch vzbudil přesvědčení o univerzálnosti své vědy.

(4) Stejně tak není problémem sekyry, že si s ní někdo usekne ruku. A bylo by nesmyslem žádat od výrobců sekyr záměnu ocelového břitu za dřevěný, aby se s ní dalo zatopit; od toho prostě není.

                 
Obsah vydání       21. 1. 2005
22. 1. 2005 Představa, že lze exportovat demokracii, je "nebezpečnou iluzí"
22. 1. 2005 Američané a Britové "plánují odchod z Iráku"
21. 1. 2005 Čelní islámští duchovní apelují na poutníky, aby odmítli terorismus
21. 1. 2005 Koupíte si šest airbusů, anebo na vás uvalíme evropská ochranářská cla
21. 1. 2005 George Bush byl znovu uveden do prezidentského úřadu
21. 1. 2005 Platforma a Škromach se vzájemně podporují
21. 1. 2005 Orientální kult sebeupalování je svou podstatou škodlivý Filip  Sklenář
21. 1. 2005 Blíží se klíčový okamžik sociálních demokratů Štěpán  Kotrba
21. 1. 2005 Sociální demokraté – roztříštěni na prach Irena  Ryšánková
21. 1. 2005 Pragmatická sociální demokracie? Jan  Baláč
21. 1. 2005 Zdravotnictví vládnou soukromé zájmy, nikoli všeobecná snaha o ještě větší veřejné blaho Ivan  David
21. 1. 2005 Islámská komička v britském rozhlase Jan  Čulík
21. 1. 2005 „Obludárium věd“ z druhé strany Marian  Kechlibar
21. 1. 2005 Vivat obludárium Štefan  Švec
21. 1. 2005 Bez jazykového ozvláštnění není Švecův text ničím Jakub  Tayari
21. 1. 2005 Já vám dám parazity! Štefan  Švec
19. 1. 2005 Obludárium humanitních věd a arogance přírodních vědců Štefan  Švec
21. 1. 2005 CME versus ČR: Několik otázek Štěpán  Kotrba
21. 1. 2005 V kleštích etikety Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
21. 1. 2005 Francie: Jak otevřít hranice? Simone  Radačičová
21. 1. 2005 Nelíbí se kritikova kritika? Podáme si kritika u soudu! Miloš  Dokulil
21. 1. 2005 K čemu je podivné myšlení o takových věcech, jako je například literatura Pavel  Janoušek
21. 1. 2005 Nájemní smlouva se Zemí Josef  Šmajs
21. 1. 2005 Pokrok ve výzkumu Titanu: šutry a šum Filip  Rožánek
20. 1. 2005 Prodej českých zbraní mimo veřejnou kontrolu pokračuje
20. 1. 2005 Smutek, rozptýlený v esejích František  Hrdlička
20. 1. 2005 Diagnóza ČSSD: Nejde o spor pravice a levice uvnitř strany Radim  Valenčík
20. 1. 2005 Podle iDnes je ODS usměvavá... Bohumil  Kartous
20. 1. 2005 Palachova oběť byla velká a hrozná, dnes by možná stačilo jen trochu ochoty spálit si prsty Jiří  Škuba
20. 1. 2005 Šmelinářů bývá víc než partyzánů Ivan  David
20. 1. 2005 Svět se obává nové Bushovy éry
19. 1. 2005 Firma zvířat Filip  Rožánek
22. 11. 2003 Adresy redakce
22. 1. 2005 Hospodaření OSBL za prosinec 2004

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
22. 1. 2005 Představa, že lze exportovat demokracii, je "nebezpečnou iluzí"   
21. 1. 2005 Koupíte si šest airbusů, anebo na vás uvalíme evropská ochranářská cla   
21. 1. 2005 Nájemní smlouva se Zemí Josef  Šmajs
21. 1. 2005 K čemu je podivné myšlení o takových věcech, jako je například literatura Pavel  Janoušek
21. 1. 2005 „Obludárium věd“ z druhé strany Marian  Kechlibar
21. 1. 2005 V kleštích etikety Zdena  Bratršovská, František Hrdlička
20. 1. 2005 Šmelinářů bývá víc než partyzánů Ivan  David
20. 1. 2005 Prodej českých zbraní mimo veřejnou kontrolu pokračuje   
20. 1. 2005 Podle iDnes je ODS usměvavá... Bohumil  Kartous
20. 1. 2005 Smutek, rozptýlený v esejích František  Hrdlička
20. 1. 2005 Palachova oběť byla velká a hrozná, dnes by možná stačilo jen trochu ochoty spálit si prsty Jiří  Škuba
20. 1. 2005 Kolektivní vina a nesnášenlivost vůči "cizím vírám a kulturám" Jan  Čulík
19. 1. 2005 Firma zvířat Filip  Rožánek
19. 1. 2005 Český pocit méněcennosti a nadřazenosti a vnější svět Bohumil  Kartous