Největší problém nemělo předsednictvo klubu s tím, že se jim frakce rozpadá pod rukama. Největší problém celého jednání bylo, jak zabránit novinářům, aby ty výkřiky slyšeli. Odhánění parlamentních zpravodajů ode dveří či vyhnání z části předsálí poskokem jednoho s členů klubu vypovídá o úrovni poslanců i diskuze snad více, než by sami poslanci chtěli. "Nepřejí si, aby bylo slyšet, o čem mluví, cítí se jistější, když tu nebudete," pravil růžový poskok. Snad by se možná ČSSD mohla zbavit i voličů, aby jim do toho nekecali.

Klub se vytasil s novým jednacím řádem. V mnohém je zajímavý. Například místopředsedové klubu mají mít své přesně definované kompetence. Zahraničí, ekonomiku, média. Proč, to snad vědí jen sociální demokraté. Takto definované kompetence mají totiž místopředsedové strany. A ani ti v odborné práci nikdy za moc nestáli. Média dělal sám Stanislav Gross. Zahraničí Marie Součková. Ani jeden z nich se příliš nevyznamenal. Součková se odmítala o zahraničí s kýmkoliv bavit, na mezinárodní jednání nejezdila. Jezdili za ni dva pracovníci mezinárodního oddělení - Balabán, bývalý armádní důstojník a Muller, také bývalý důstojník, dnes náměstek ministra zahraničí. Jezdili bez mandátu. Bez znalostí. Bez stranického zadání. Za českou sociální demokracii na jednání předsedů a místopředsedů stran jezdili dva zaměstnanci aparátu. Ne politici. Celou dobu, pokud snad nebyli v baru, nejspíš mlčeli... Protože jejich proamerické a proválečné názory bývalých vojáků byly v mnoha případech v příkrém rozporu s názory strany a v mnoha případech i s názory ostatních socialistických a sociálně demokratických stran Evropy či třetího světa. Genderová problematika, pracovní doba, odbory, dětská práce, Tobinova daň, ekologie, divoká globalizace, privatizace přírodních zdrojů -- to vše jsou témata, která bývalé armádní důstojníky až tak nezajímají. Socialisty v celém světě ano.

Mediální strategie Grosse o sesedání z koní dostala též trhliny praxe. Koně nejsou. Vysvětlovat tváří v tvář lidem v Ostravě, na Mostecku, Kladensku nebo v Ústí nad Labem, proč mají být chudí ještě chudší a bohatší ještě bohatší díky politice sociální demokracie, je riskantní. Rozhořčené náměstí by nemuseli zvládnout ani jindy agresivní bodyguardi.

Ekonomické představy současného vládního týmu se od dva roky starého programu strany schváleného sjezdem, liší na míle.

Proč si dnes vytváří poslanecký klub další strukturu, de facto strukturu stínového vedení strany, tedy není zjevné a zjevené. Jasné to je, i když interpretací je víc... Buď je to signál, že strana je natolik bezradná, že její aparát musí nahrazovat poslanecký klub, nebo je to známka osamostatňování klubu, který již funguje nezávisle na čemkoliv a komkoliv, včetně vedení i členské základně, o voličích nemluvě. A nebo takto vzniká kádrový aparát nové budoucí strany. Spíše je to ale znamení rozpadu. Rozpadu komunikace, koordinace, koncepce. Na jedné straně sice odstupující Petr Ibl slíbil, že po každém klubu bude mediální výstup, zřejmě dokonce tisková konference, na straně druhé ale zevnitř frakce proniklo, že poslanci budou mít povinnost mlčenlivosti -- čili zákaz hovořit s novináři o tom, co se na klubu projednává. To je to vylepšení komunikace a zlepšení mediální politiky, kterého mají všichni plná ústa?

Jsou komunikací vyděšené myšky, které prchají před novináři po jednání klubu, na němž se jedná o samé jeho podstatě? Stejně se nic neudrží v tajnosti. Úniky informací "nejlépe informovaným novinářům" jsou stranickým folklórem a zárukou slušného zacházení pro řadu lidí.

Je to tristní pohled -- nepochybně by jej sociální demokraté měli dopřát každému svému voliči.

Jistě -- existuje několik výjimek, které jasně vidí, že jejich zpravicovělá strana se zpronevěřila svému vlastnímu programu. Je tedy docela možné, že se ve sněmovně brzy dočkáme i nového poslaneckého klubu, který může vzniknout z těch, kteří chápou, že ČSSD již jen tuneluje sama sebe. Zatím je ticho a jen někteří stateční po straně přiznávají, že nad něčím takovým uvažují. V případných volbách by měli daleko větší šanci. Proslýchá se ale, že někteří chtějí ale svou myšlenku realizovat až po sjezdu. Jenže to už bude pozdě a karty budou rozdány. Velikonoční sjezd nic nevědoucích delegátů pozmění klidně program doprava a ČSSD již nebude strana pro dolních deset miliónů (Miloš Zeman), ale strana nikoliv pro chudé (Lubomír Zaorálek), strana pro středového voliče (Ota Novotný) případně strana pro liberální voliče, neboť levice byla v historii vždy liberální (Radim Valenčík). Namísto vzkříšení přijde poslední večeře. Příklad US-DEU a jejího volebního potenciálu nikdo nechce vidět. Namísto demokratického socialismu pro lidi práce se cílem stane globální liberalismus a zájmy konzumně orientovaných středních vrstev. Marketing moci a peněz namísto střetu idejí.

Pokud by opravdu měl vzniknout druhý, alternativní parlamentní klub ČSSD -- klub socialistické orientace, znamenalo by to ještě před programovou konferencí ostrý mocenský útok zleva na středopravě koaličně vládnoucího Grosse. Namísto bezmocných odborných komisí by Gross čelil struktuře, schopné zablokovat jakýkoliv "sociálně asociální" zákon. Namísto směšné platformy za renesanci by předsedovi strany a vlády vyvstala hrozba zcela reálná. Nutnost se domlouvat s dvěma, názorově zcela odlišnými kluby v jedné straně. Sněmovnou by prošly pouze ty zákony, pro které by hlasovaly kluby oba. Možná. Vláda by musela změnit nejen styl práce, kdy na poslance své strany kašle, ale nejspíš částečně i obsazení. Jak prohlásil jeden z poslanců -- myšlenka je to odvážná. Ale kde najít odvahu?

Další politické analýzy Ireny Ryšánkové

ZDE ČSSD: Zůstanou z rebela jen kruhy na vodě?

ZDE Unie svobody -- pád do hlubin