21. 1. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
22. 1. 2005

Představa, že lze exportovat demokracii, je "nebezpečnou iluzí"

Podle amerického prezidenta George Bushe jsou války v Iráku a v Afghánistánu součástí univerzálního úsilí vytvořit na světě pořádek "šířením demokracie". Tato představa je nejen donkichotská, ale je nebezpečná. Tato rétorika předpokládá, že je demokracie použitelná ve své standardizované, západní formě, že může být všude úspěšná, že může vyřešit dnešní nadnárodní dilemata a že může přinést mír. Tak tomu ale není, argumentuje nestor britských historiků Eric Hobsbawm, emeritní profesor ekonomické a sociální historie na University of London, jehož snad nejznámější knihou je zřejmě The Age of Extremes: The Short 20th Century 1914 - 1991.

Historik Eric Hobsbawm - v osmdesáti pěti letech dál komunistou? ZDE

Demokracie je právem populární, píše britský historik. Ovšem všeobecné volební právo nezaručuje žádný konkrétní politický výsledek a volby ani nedokáží zajistit, že se budou opakovat, viz Výmarská republika. Volební demokracie také většinou přináší výsledky, které protiřečí zájmům hegemoniálních či imperiálních mocností. (Kdyby závisela irácká válka na svobodně vyjádřeném souhlasu "světového společenství", bývalo by k ní nedošlo.) Avšak tyto nejistoty neznamenají, že není demokracie právem atraktivní.

Z globalizace, zdá se, vyplývá, že se lidské záležitosti vyvíjejí směrem k jednotnému vzorci. Jenže tento názor podceňuje složitost světa. Zdálo se, že je Balkán důkazem, že oblasti, kde vládne chaos a násilí, vyžadují, aby v nich intervenovaly, třeba i vojensky, silné a stabilní státy. Vzhledem k tomu, že neexistuje efektivní mezinárodní vláda, někteří stoupenci humanitárních ideálů jsou stále ještě ochotni podporovat světový pořádek, vynucený americkou mocí. Jenže člověk by měl být vždycky na pozoru, když tvrdí vojenské mocnosti, že slabším státům pomáhají tím, že je okupují.

Velmi důležitý je i jiný faktor: Spojené státy jsou na intervence připraveny, mají potřebnou směsici megalomanie a mesiášství, která vznikla z jejich revolučního původu. Dnes jsou Spojené státy mocností, vůči níž neexistuje konkurence, jsou přesvědčeny o nadřazenosti svého společenského systému a od roku 1989 už je nic nevaruje - jak bývala i největší impéria neustále varována - že hmotná moc má vždycky své hranice.

Tak jako prezident Wilson, i dnešní ideologové považují americkou společnost za vzor pro svět. Teď je podle nich potřeba udělat jen jediné: restrukturalizovat svět tak, aby vypadal přesně jako americká "svobodná společnost".

Avšak i když činy velmocí mohou mít morálně i politicky žádoucí důsledky, identifikovat se s nimi je nebezpečné, protože logika a metody státních akcí nejsou logikou a metodami univerzálních práv. Všechny existující státy dávají vždy přednost vlastním zájmům. Různé říše zla i dobra všechny přispěly k zbarbarštění naší éry, které zintenzivnila i nynější "válka proti terorismu".

Boj "za šíření demokracie" ohrožuje integritu univerzálních hodnot a nemůže být úspěšný. Dvacáté století dokázalo, že prostě není možné, aby státy restrukturalizovaly svět. Ale nelze lehce vytvářet společenské změny tím, že se do jiných zemí přinesou instituce odjinud.

Podmínky pro efektivní demokratické vlády se vyskytují jen málokdy: musí existovat stát, který je považován za legitimní, musí mít souhlas svých občanů a schopnost vyjednáváním odstraňovat konflikty mezi jednotlivými skupinami. Bez takového konsensu neexistuje suverénní národ, a proto neexistuje legitimita pro aritmetickou většinu. Když takový konsensus neexistuje, demokracie bývá suspendována (jako je tomu v Severním Irsku), nebo se stát rozčlení (jako se to stalo v případě Československa), anebo ve státě vznikne trvalá občanská válka (jako na Srí Lance).

"Šíření demokracie" zhoršilo etnické konflikty a vyvolalo rozpad států v mnohonárodnostních regionech po roce 1918 i po roce 1989.

Existuje ještě další paradox. Stále větší část lidského života se nyní odehrává mimo vliv voličů - v nadnárodních a soukromých organizacích a společnostech, jejichž rozhodování voliči neovlivňují. Mocné státy se tedy nyní snaží šířit systém, který i ony už dnes považují za nedostatečný.

Důkazem je Evropská unie. Evropská unie se mohla vyvinout v tak mocnou a efektivní strukturu pouze proto, že s výjimkou malého počtu členských vlád nemá žádné voliče. EU by nemohla fungovat bez svého "demokratického deficitu" a její parlament nemá legitimitu, protože žádný "evropský lid" neexistuje. Není překvapivé, že jakmile přestala EU vyjednávat pouze s vládami a stala se předmětem demokratických voleb v jednotlivých členských zemích, okamžitě vznikly problémy.

Kromě toho, úsilí o šíření demokracie vytváří iluzi, že v demokracii rozhodují voliči. Ale je tomu skutečně tak? Víme nyní mnohé o tom, jak bylo přijato rozhodnutí zaútočit na Irák, a to ve dvou nezpochybnitelně demokratických zemích: v USA a v Británii. Toto rozhodnutí přijaly tajně malé skupinky lidí - skoro vůbec se to nelišilo od toho, jak se rozhoduje v zemích nedemokratických.

V Británii by samozřejmě bylo velmi obtížné potlačit nezávislost sdělovacích prostředků. Avšak voličská demokracie nutně nezaručuje efektivní svobodu tisku, občanská práva ani nezávislé soudnictví.

Kompletní článek v angličtině ZDE

<
                 
Obsah vydání       21. 1. 2005
22. 1. 2005 Představa, že lze exportovat demokracii, je "nebezpečnou iluzí"
22. 1. 2005 Američané a Britové "plánují odchod z Iráku"
21. 1. 2005 Čelní islámští duchovní apelují na poutníky, aby odmítli terorismus
21. 1. 2005 Koupíte si šest airbusů, anebo na vás uvalíme evropská ochranářská cla
21. 1. 2005 George Bush byl znovu uveden do prezidentského úřadu
21. 1. 2005 Platforma a Škromach se vzájemně podporují
21. 1. 2005 Orientální kult sebeupalování je svou podstatou škodlivý Filip  Sklenář
21. 1. 2005 Blíží se klíčový okamžik sociálních demokratů Štěpán  Kotrba
21. 1. 2005 Sociální demokraté – roztříštěni na prach Irena  Ryšánková
21. 1. 2005 Pragmatická sociální demokracie? Jan  Baláč
21. 1. 2005 Zdravotnictví vládnou soukromé zájmy, nikoli všeobecná snaha o ještě větší veřejné blaho Ivan  David
21. 1. 2005 Islámská komička v britském rozhlase Jan  Čulík
21. 1. 2005 „Obludárium věd“ z druhé strany Marian  Kechlibar
21. 1. 2005 Vivat obludárium Štefan  Švec
21. 1. 2005 Bez jazykového ozvláštnění není Švecův text ničím Jakub  Tayari
21. 1. 2005 Já vám dám parazity! Štefan  Švec
19. 1. 2005 Obludárium humanitních věd a arogance přírodních vědců Štefan  Švec
21. 1. 2005 CME versus ČR: Několik otázek Štěpán  Kotrba
21. 1. 2005 V kleštích etikety Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
21. 1. 2005 Francie: Jak otevřít hranice? Simone  Radačičová
21. 1. 2005 Nelíbí se kritikova kritika? Podáme si kritika u soudu! Miloš  Dokulil
21. 1. 2005 K čemu je podivné myšlení o takových věcech, jako je například literatura Pavel  Janoušek
21. 1. 2005 Nájemní smlouva se Zemí Josef  Šmajs
21. 1. 2005 Pokrok ve výzkumu Titanu: šutry a šum Filip  Rožánek
20. 1. 2005 Prodej českých zbraní mimo veřejnou kontrolu pokračuje
20. 1. 2005 Smutek, rozptýlený v esejích František  Hrdlička
20. 1. 2005 Diagnóza ČSSD: Nejde o spor pravice a levice uvnitř strany Radim  Valenčík
20. 1. 2005 Podle iDnes je ODS usměvavá... Bohumil  Kartous
20. 1. 2005 Palachova oběť byla velká a hrozná, dnes by možná stačilo jen trochu ochoty spálit si prsty Jiří  Škuba
20. 1. 2005 Šmelinářů bývá víc než partyzánů Ivan  David
20. 1. 2005 Svět se obává nové Bushovy éry
19. 1. 2005 Firma zvířat Filip  Rožánek
22. 11. 2003 Adresy redakce
22. 1. 2005 Hospodaření OSBL za prosinec 2004

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
22. 1. 2005 Představa, že lze exportovat demokracii, je "nebezpečnou iluzí"   
21. 1. 2005 Koupíte si šest airbusů, anebo na vás uvalíme evropská ochranářská cla   
21. 1. 2005 Nájemní smlouva se Zemí Josef  Šmajs
21. 1. 2005 K čemu je podivné myšlení o takových věcech, jako je například literatura Pavel  Janoušek
21. 1. 2005 „Obludárium věd“ z druhé strany Marian  Kechlibar
21. 1. 2005 V kleštích etikety Zdena  Bratršovská, František Hrdlička
20. 1. 2005 Šmelinářů bývá víc než partyzánů Ivan  David
20. 1. 2005 Prodej českých zbraní mimo veřejnou kontrolu pokračuje   
20. 1. 2005 Podle iDnes je ODS usměvavá... Bohumil  Kartous
20. 1. 2005 Smutek, rozptýlený v esejích František  Hrdlička
20. 1. 2005 Palachova oběť byla velká a hrozná, dnes by možná stačilo jen trochu ochoty spálit si prsty Jiří  Škuba
20. 1. 2005 Kolektivní vina a nesnášenlivost vůči "cizím vírám a kulturám" Jan  Čulík
19. 1. 2005 Firma zvířat Filip  Rožánek
19. 1. 2005 Český pocit méněcennosti a nadřazenosti a vnější svět Bohumil  Kartous

Slobodan Miloševič, Srbsko a válka v Kosovu RSS 2.0      Historie >
22. 1. 2005 Představa, že lze exportovat demokracii, je "nebezpečnou iluzí"   
30. 12. 2004 Úcta k mrtvým a jiné morální zásady Michael  Marčák
20. 12. 2004 Bělehrad obvinil NATO u soudu OSN za genocidu v Jugoslávii, soud obvinění odmítl Štěpán  Kotrba
1. 10. 2004 "Dopis 100"   
22. 9. 2004 V Kosovu probíhá hromadná privatizace   
3. 9. 2004 Byla válka v Kosovu také založena na podvodných tvrzeních?   
31. 8. 2004 Miloševič se hájí v Haagu   
6. 8. 2004 Vráťte nám štát Francis  Fukuyama
6. 8. 2004 Hvězdné války a globální bezpečnostní prostředí Miroslav  Polreich
13. 7. 2004 Anglosaské země nebyly nikdy tím, kdo rozpoutal válku? Štěpán  Kotrba
7. 7. 2004 Diktátoři před soudem   
23. 6. 2004 Moorův film Fahrenheit 9/11: Samé lži   
17. 6. 2004 Jak kosovský pokrývač zatáhl NATO do své špinavé války   
24. 5. 2004 Přítomnost vojsk OSN a NATO nezabránila v Kosovu "březnovému pogramu" Miloš  Kaláb
21. 4. 2004 Srbsko: Démoni skutečně pořád nespí? Matyáš  Zrno