5. 11. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
5. 11. 2004

Jak Klaus leze Bushovi kamsi:

Politika prázdných žvástů

Pokud potkáte na ulici člověka, který vám na otázku „kolik je hodin?“ odpoví, že odjakživa dělá maximum pro to, aby všechny hodiny ukazovaly správný čas, řeknete si, že je to naprostý blázen. Anebo – politik z povolání.

U politiků si stále více lidí zvyká na to, že cílem jejich komunikace nebývá odpovědět na položenou otázku, natož snad objasnit nějaký problém, ale naopak jeho zamlžení a sebeprezentace. Rozdíl mezi politickou stranou a reklamní agenturou je již naprosto nezřetelný. Mediální poradci politiků dávno přesvědčili svoje klienty, že pro získání a udržení moci je nejefektivnější radikální zjednodušování reality a citová manipulace.

V důsledku toho se česká politika stává politikou prázdných žvástů. Nejkřiklavějším projevem tohoto fenoménu jsou známé billboardy Stanislava Grosse s prostým sdělením: „myslím to upřímně“. Namísto zdlouhavého vysvětlování co si myslí, co chce udělat a proč to chce udělat, Gross prostě civí na lidi z plakátu a říká jim: milujte mě a neptejte se proč.

Když si uvědomíme, kam Gross tímto svým politickým marketingem sklouzává, vyvstane nám před očima další ukryté sdělení této jeho kampaně. V něm zcela otevřeně říká: „věřím, že jste natolik blbí, že mi to sežerete i s navijákem a ty peníze, které jsem do toho vrazil, jsou pro mě dobrá investice“.

Politická reklama, jako každá jiná reklama, funguje ve prospěch zadavatele a vyzdvihuje to, co mají lidé vidět a naopak potlačuje to, o čem by raději nic vědět neměli. Exemplární ukázkou tohoto je třeba chování Stanislava Grosse v souvislosti se zákonem o referendu. Před volbami se Gross a jiní kandidáti ČSSD mohli přetrhnout, aby všem voličům sdělili, jak moc chtějí prosadit zákon o referendu, aby se občané mohli účastnit veřejných rozhodování. Ke své reklamě využili i posledního hlasování o zákonu o celostátním referendu. Zdálo by se, že nikdo nebyl „blíže lidu“, než Gross a jeho partaj.

Tentýž Gross však nedlouho nato ve sněmovně potichu prosadil zákon, kterým cíleně zlikvidoval institut místního referenda. Je tedy zřejmé, že politická reklama má za úkol pouze přilákat voliče, nikoli závazně jim cokoli slibovat. Všechny ty vzletné formulace se nakonec ukazují být pouhými reklamními žvásty bez obsahu. Cílem není předložit vizi a snažit se ji naplnit, cílem je získat a udržet si osobní moc.

Politika prázdných žvástů však není bolestí jediné strany či části politického spektra. Dobrým příkladem může být třeba čerstvé tiskové prohlášení Václava Klause ke znovuzvolení. G. W. Bushe americkým prezidentem.

Poníženecká servilita toho tiskového prohlášení dosahuje takové úrovně, až musí čtenář zaváhat, zda je určeno české veřejnosti, nebo přímo onomu bohem vyvolenému spasiteli lidstva za oceánem. Podobné diplomatické akty, jakými jsou oficiální gratulace ke zvolení, se však uskutečňují formou osobních telegramů, u těch nejbližších pak přímo telefonicky. Klausovo tiskové prohlášení tedy musí být určeno české veřejnosti. A stojí za zamyšlení. První věta je totiž zároveň poslední větou, která nese skutečný a jasný obsah. Znovuzvolení Bushe opravdu umožňuje pokračování jeho politiky. Další věty jsou již typickým politickým dialektem, který si zaslouží bližší zkoumání.

„V těžkých okamžicích prokázal, že je skutečným vůdcem svého lidu a američtí voliči to ocenili.“

Je varovné, že ve 21. století, kdy demokracii šíříme po světě i za cenu „vedlejších ztrát“ při různých „humanitárních bombardováních“, najednou není řeč o demokratické vládě, ale o vůdci. Prezident v zemi s prezidentským typem demokracie a vůdce, to jsou dvě naprosto rozdílné věci. Prezident je zvolený úředník, který vykonává, oč jej voliči ve volbách požádali. Vůdce je však archaická autorita stojící nad zbytkem společnosti, někdo, kdo sám rozhoduje, kam ostatní dovede. Vůdce koná pouze na základě svých rozhodnutí a nikomu se nezpovídá. Nelze nevidět, že mnoho politiků se vzhlíží nikoli v demokracii, ale právě ve vůdcovství.

„Konzistentnost svých názorů a postojů si George W. Bush dokázal udržet i ve chvílích, kdy s nimi mnozí nesouhlasili a kritizovali jej za ně. To je vlastnost, které si velmi cením.“

Jako každý člověk, i Bush činí dobrá i špatná rozhodnutí. Není však schopen sebereflexe, neakceptuje kritiku a není schopen svá špatná rozhodnutí korigovat. Cítí se být veden přímo Bohem a ten se nemýlí. Nejen odpůrci, ale i lidé z Bushova týmu ho například varovali, ze Amerika není připravena zajistit po dobytí Iráku mír, bezpečnost a policejní kontrolu v oblasti. Bush toto konzistentně ignoroval. Výsledkem je občanská válka a bezpečnostní situace horší, než jaká kdy v Iráku byla.

„Prezident Bush je nepochybným přítelem České republiky. Jsme spojencem USA v NATO a pojí nás mnohé pevné vazby.“

Bush je tak dobrým přítelem České republiky, že ji bez jejího souhlasu zařadil na seznam zemí aktivně podporujících okupaci Iráku ve chvíli, kdy se horkou jehlou šila spojenecká koalice a hrozilo, že bude čistě britsko – americká. Spíše než přátelstvím však takové chování zavání velkopanskými manýry a pocitem absolutní nadřazenosti.

„Znovuzvolený prezident Spojených států symbolizuje nejlepší tradice Ameriky, jejichž vztah ke svobodě, optimismu, individualismu, liberálnímu ekonomickému prostředí a konzervativním hodnotám, je také mně velmi blízký.“

Za vlády G. W. Bushe došlo k nejmasivnějšímu omezení občanských práv Američanů v moderní historii USA. Bushova administrativa též velmi efektivně šíří mezi Američany strach z mnoha neviditelných nebezpečí, v podstatě je vyvoláván pocit permanentního ohrožení, což má podstatný vliv na lidskou psychiku. Lidé mají nyní větší tendenci se stádovitě shlukovat pod ochranná křídla nějakého ochránce. Slova svoboda, optimismus a individualismus zde tedy Václav Klaus užívá velmi zvláštním způsobem.

Bushův vztah k liberálnímu ekonomickému prostředí je velmi dobře znám především Bushovým americkým protekcionismem. Co je například liberálního na dovozních clech na ocelářské produkty, kterými drží Bush při životě nekonkurenceschopné americké ocelárny ? Tato cla porušují závazné dohody Světové obchodní organizace (WTO), i zde je však velmi konzistentní a snaží se z pozice síly rozhodnutí orgánů WTO ignorovat. V téže WTO však mocně lobuje za zákaz výroby levnějších ekvivalentů drahých západních léků v zemích třetího světa a vyžaduje respektování autority WTO v tomto opatření.

„Gratuluji jemu i celému jeho týmu, který odvedl v kampani mimořádnou práci, k tomuto velkému úspěchu.“

Volební kampaň obou kandidátů před těmito volbami byla především totálním výplachem mozků a excelentní citovou manipulací. Bush sám vše vsadil na vyvolávání strachu před všudypřítomným nebezpečím, prezentoval se jako spasitel a ochranitel, pozitivních vizí však nabídl minimum. Extrémně manipulativní způsoby prezentace, jakož i vynaložené prostředky (v součtu téměř miliarda dolarů) spíše než ke gratulacím vybízí k otázce, jaká je vlastně v Americe skutečná úroveň demokracie.

Václav Klaus tedy vydal tiskové prohlášení, sestávající z prázdných vět, jejichž průnik s realitou je téměř nulový. Dovídáme se pouze, že obdivuje metody G. W. Bushe a že spíše než demokratické zastupování je mu bližší vůdcovský princip povolané elity, což však nesouvisí s americkými volbami.

Zdá se, že politika se v Česku stává doménou prázdných rétorických cvičení, majících odvracet pozornost od toho podstatného. Mediální prostor je nekonečný, nikoli však schopnost člověka absorbovat informace. Za čas se tedy může stát, že již nikdo nebude poslouchat, co který politik říká, protože od každého bude předem očekávána především politika prázdných žvástů. Před volbami si vybereme podle toho, kdo bude vehementněji tvrdit, že je upřímný. To bude náš vůdce. O tom, že bude upřímně vládnout v náš prospěch, si však budeme moct nechat jen zdát.

                 
Obsah vydání       5. 11. 2004
7. 11. 2004 Irák vyhlásil výjimečný stav
7. 11. 2004 V krajských i v senátních volbách zvítězila ODS
7. 11. 2004 S upřímností leda pojdeš Bohumil  Kartous
7. 11. 2004 Vážený pane Grossi… Boris  Cvek
6. 11. 2004 Adam Curtis - Vymítač duchů
6. 11. 2004 Bush "zaujme nadstranický postoj"
6. 11. 2004 Britové protestují proti útoku na Fallúdžu
5. 11. 2004 Hněv nad usmrcenými britskými vojáky
5. 11. 2004 Michael  Marčák
6. 11. 2004 Američané zvyšují vojenský tlak na město Fallúdža
6. 11. 2004 Příště bude muset Demokratický kandidát také vzývat Pánaboha
5. 11. 2004 Americké volby vyhrál Ježíš... Fabiano  Golgo
5. 11. 2004 Jásir Arafat v komatu
5. 11. 2004 Válka? Nezaměstnanost? Ne, Bush vyhrál, "protože má charakter"
5. 11. 2004 Diakonie: sociální práce a evangelická církev Zdeněk  Bárta
5. 11. 2004 Politika prázdných žvástů Radek  Batelka
5. 11. 2004 O drobném, ale významném posunu slov
5. 11. 2004 Trochu předvolební americké ironie
5. 11. 2004 Tam, kde mysli lidí ovládá strach… Martin  Škabraha
5. 11. 2004 Mé první úvahy nad volbami Michael  Moore
4. 11. 2004 Korupční kapři a výlov policejního rybníka Štěpán  Kotrba
5. 11. 2004 Britský ministr zahraničí: "Útok na Írán je nemyslitelný"
4. 11. 2004 Prezident Bush "využije svého politického kapitálu"
5. 11. 2004 Proti Kerrymu byla vedena "falešná homosexuální kampaň"
5. 11. 2004 Ve sněmovně prošlo zvýšení celoplošnosti - pokrytí signálu ČT ze 70 na 95% Štěpán  Kotrba
5. 11. 2004 Digitalizaci hrozí legislativní zmatek Štěpán  Kotrba
5. 11. 2004 Měli by být chirurgové nuceni zveřejňovat úmrtnost při srdečních operacích?
5. 11. 2004 Sametová revoluce: pohled ze Strakovky Oskar  Krejčí
5. 11. 2004 Slam poetry 2004 Tomáš  Krček
5. 11. 2004 Postmoderní média pro děti jako zdroj alternativní historie Štefan  Švec
5. 11. 2004 Dědictví minulosti Václav  Dušek
4. 11. 2004 Francouzská nemocnice popřela izraelské zprávy, že je Arafat mrtev
4. 11. 2004 Palestinský vůdce Jásir Arafat"je v bezvědomí", mluví se o komatu Josef  Brož
4. 11. 2004 Al Kajdá neexistuje
4. 11. 2004 Jak si stáhnout z internetu film The Power of Nightmares Tomáš  Stýblo
4. 11. 2004 Michael  Marčák
5. 11. 2004 Obnovení pomníku Jana Švermy
5. 11. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 20. - 28. října 2004
5. 11. 2004 Propustit Kubajsího !
5. 11. 2004 Předsedkyně CDU Angela Merkelová také nepodpoří žaloby sudetských Němců před mezinárodními soudy Radek  Vogl
5. 11. 2004 SRN: Letos opět rekordní počet bankrotů a v září opět nižší obrat maloobchodu
3. 11. 2004 George Bush: "Naše armáda přinesla Americe čest"
3. 11. 2004 John Kerry: "Amerika potřebuje smíření"
3. 11. 2004 "Blairovi přinese Bushovo vítězství problémy"
21. 10. 2004 Jak neokonzervativci a islamisté vytvořili nový "svět globálního terorismu"
28. 10. 2004 Podivný svět fantazie, lhaní, násilí a strachu, v němž dnes žijeme
1. 11. 2004 Hospodaření OSBL za říjen 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
7. 11. 2004 S upřímností leda pojdeš Bohumil  Kartous
6. 11. 2004 Příště bude muset Demokratický kandidát také vzývat Pánaboha   
6. 11. 2004 Britové protestují proti útoku na Fallúdžu   
5. 11. 2004 Hněv nad usmrcenými britskými vojáky   
5. 11. 2004 Americké volby vyhrál Ježíš... Fabiano  Golgo
5. 11. 2004 Postmoderní média pro děti jako zdroj alternativní historie Štefan  Švec
5. 11. 2004 Dědictví minulosti Václav  Dušek
5. 11. 2004 Politika prázdných žvástů Radek  Batelka
3. 11. 2004 Nový fašismus Milan  Valach
3. 11. 2004 Pozdní důkaz u britských soudů: Britší imigrační úředníci v Ruzyni Romy skutečně rasisticky diskriminovali   
2. 11. 2004 Jak to opravdu vypadá, když se pokusíte pracovat v Británii   
2. 11. 2004 Pravicová Lidová fronta? Tomáš  Krček
1. 11. 2004 Nemusíte platit za telefon. Už nikdy NEMUSÍTE Ladislav  Kahoun
1. 11. 2004 Existuje řádná kontrola silničních oprav? Michal  Rusek
1. 11. 2004 Rozhodne o výsledcích amerických voleb náboženské nadšení voličů?   

Vláda Stanislava Grosse a politika ČSSD RSS 2.0      Historie >
7. 11. 2004 S upřímností leda pojdeš Bohumil  Kartous
7. 11. 2004 Vážený pane Grossi… Boris  Cvek
5. 11. 2004 Politika prázdných žvástů Radek  Batelka
3. 11. 2004 Monitor Jana Paula : Gross to myslí ještě upřímněji Jan  Paul
1. 11. 2004 Proč se perou Klaus a Gross Bohumil  Kartous
27. 10. 2004 Švehla a Gross: Teprve politika je ta pravá krása Jan  Bohata
21. 10. 2004 Myslí to upřímně – Grossova strategie úspěchu Petr  Baubín
19. 10. 2004 Jak řekl Stanislav Gross Jaroslav  Doležal
14. 10. 2004 Stát jako dřevorubec a pravomoc, která je nedělitelná Jaroslav  Doležal
8. 10. 2004 O tom, že premiér Gross vlastně zlikvidoval instituci referenda Radek  Batelka
8. 10. 2004 Myslí to Gross upřímně?   
5. 10. 2004 Mysli globálně, jednej lokálně Štěpán  Kotrba
4. 10. 2004 ČSSD a sociální stát: sociální demokracie ve vleku neoliberalismu Rudolf  Převrátil
4. 10. 2004 Zítřek sociálního státu v globalizovaném světě Miloš  Pick
23. 9. 2004 Miloš Zeman: "ČSSD bude úspěšná jen tehdy, bude-li vedena úspěšnými"