Pogrom sloužící pomstě za hození kamenů na kněze nesoucího monstranci se změnil rázem v rabování a slídění po cenných kovech, penězích a špercích -- koho by zajímali Židé, kdo by se nad nimi tehdy ustrnul a zabránil davu v lynčování, upalování a mučení?! Král nepomohl, nemohl. Panstvo a měšťané nechali krvelačný dav utýrat tisíce lidí, těla později pálili na hranici, ještě nebyly vhodné pece.

Zanedlouho vytáhli do boje proti pánům a zrádnému králi opuštěnci, bezzemci, chudí majetkem i duchem a v náboženském transu pálili kláštery a kostely, zabíjeli, mučili, plenili -- a domácí páni a zbohatlická královská kamarila čelili přetlaku sociálního výbuchu s největším úsilím, často poraženi a s pohrdáním smeteni do propasti dějin.

Nic se prý neopakuje -- opak je pravda. Po Bílé hoře a exemplárním potrestání viníků včetně odpudivého divadelního představení na Staroměstském náměstí, při popravě mužů úctyhodných a vzdělaných, vybraných pečlivě předem vychytralými pomahači a bezcharakterními zrádci, nastalo ihned poté dělení nemalé kořisti. Z hradu Pecka odjížděli se zatčeným panem Harantem z Polžic a Bezdružic, mužem vzdělaným, scestovalým a sečtělým a už v onen okamžik věděli ti na správné straně -- straně vítěze -- jak si majetek rozdělí. To samé platilo o ostatních odsouzeních. Nenechavé ruce, ledová srdce, neukojitelný hlad po majetku a penězích vykonaly dílo zkázy ducha a naděje v lidské pokolení.

V minulém století lidstvo zažilo dvě světové války. Opět se vraždilo, už důrazně systematicky, plynem v zákopech, plynem v komorách koncentračních táborů, bombardováním, vyhlazováním etnik, i národů a hlavně -- loupilo se, kradlo, majetek propadal vítězům, přisluhovačům, zrádcům a veselé kolaborantské chase.

Když krvelačnost vystřídal mírový čas, účtovalo se, ale (a prý se nic neopakuje!) dle podivného práva vynuceného okolnostmi (spíše chtivými lidskými darmošlapy ). Lidé vracející se z lágrů bez rodinných příslušníků, vymučení, opuštění a ponížení, náhle zjistili, že nic na tomto světě není s vynutitelným právem snadné k dosažení, nic právu odporujícího pak nemožné. Lidičky se jim nastěhovali do jejich příbytků, trošinku si zarabovali, přišli k majetku a nechtělo se jim ho vracet -- ti navrátilí lidičky se objevili a přitom měli vydechnout v táborech smrti -- jak neslušné a nepoctivé! V těch dobách někteří lidoupíři zbohatli, obalili své nahé zadky cizím majetkem. Stálo to pouze drzé čelo, sprostou hubu, lež, nemravnost podporovanou neochotou spokojených mocných pantátů právně zasáhnout. Z vojenského hlediska by se o celé této neslýchané hnusotě dalo hovořit přibližně jako o před dělostřelecké přípravě.

Netrvalo totiž dlouho, předhozeni davu milujícímu pravdu byli přisluhovači nacismu a houby komu záleželo na tom, zda jsi byl či nebyl nácek. Mocnosti vyčerpané válkou a překotnými úvahami o novém rozdělení světa, přispěly k napsání a použití dekretů k vysídlení části německy hovořícího obyvatelstva - tedy Sudetských Němců. Jistě, že jako v každé době docházelo (a bude docházet asi vždy) k nepravostem i vyloženě odporným činům. Příkladně vybraní eskortující muži vedli vysídlence kolem Kesselteichu v Krušnohoří a "hrdinové okamžitých výhod" je před vykopnutím za hranici okradli o to málo, co směli nést. Jinde znásilňovali, topili lidi v řece, stříleli do nich bez soudu -- ale hlavně a především pásli po majetku. Opuštěné vysídlené vsi v pohraničí zažily nájezdy vlasteneckých sil připomínající Čingischánovo- Temündžinovo vojsko. Co nebylo přibito - ukradeno, co přibito toť spáleno, zničeno. V rabovacích gardách se schovali chlapíci vejlupci nejhoršího zrna, jejich vnuci a pravnuci podnes využívají cizí majetek a žijí v hříchu, i když nevědomém. (Pro jistotu říkám, nejsem příznivcem panů z landsmanšaftu, ale jsem na straně nespravedlivě vyhnaných a ponížených).

Dnes říkáme: volili NSDAP, chtěli Říši, podporovali Hitlera, správně, že táhli. Dobře, dobře, páni soudci a co my? Kam máme táhnout, když jsme podporovali NF, oslavovali cizí mocnost pod rouškou bratrství na věčné časy, nechali popravovat bratry a sestry, souhlasili s rozsudky, demonstrovali příslušnost ke státostraně? Demagogie, což? Ano, historie nás ale poučuje, že zlo nebývá potrestáno ve své prapodstatě, my trestáme omezený počet lidí a dnes raději bez rozsudku, co kdyby, že?

Bumerang se vrací. V časech normalizace si na svoje přišli všelijací vykukové za pomoci funkcionářských všiček, zmocnili se emigrantského majetku a soudy jim ve směšných procesech potvrdily beztrestnost -- konečně ty ludry za odměnu vyjí na stranických sešlostech, a věří, že se jistým způsobem účastnily disidenství. Jak? Tajně, tak tajně, že o tom nikdo nevěděl. Dokonce před rokem 89 ani oni.

Co bylo nakradeno, musí být vráceno. Pokud ne, je zbytečné věřit v právo!