18. 2. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
17. 2. 2003

Amerika by měla invazí do Iráku zmodernizovat arabský svět

Americkou výpravu do Iráku po neúspěšných inspekcích zbrojních inspektorů bude většina Arabů považovat za imperiální zásah do jejich světa či jako pomoc Izraeli. Amerika by měla být schopna žít s touto nedůvěrou a ignorovat většinu tohoto antiamerikanismu -- je to jen vnitřní problém kultury arabských zemí, která nedokáže přijmout plnou odpovědnost za rány, které si sama způsobuje. Tak argumentuje Fouad Ajami, profesor blízkovýchodních studií na Jonh Hopkins University v USA.
Kompletní text (v angličtině) ZDE

Amerika by měla nejen svrhnout Saddáma Husajna, ale měla by i zmodernizovat celý arabský svět. Přílišná tolerance vůči arabským způsobům přinesla strašlivou sklizeň -- Arabům samotným i Americe, která je zatažena do jejich záležitostí. Boj mezi arabskými vládci a lidmi, kteří se je snaží svrhnout, je nyní americkou záležitostí.

V sedmdesátých a v osmdesátých letech se začala rozpadat politická a hospodářská stavba arabského světa. Explozivní demografické trendy zničily, co bylo vybudováno v éře po získání nezávislosti a arabský svět ovládla zuřivá verze islámu. Ta poskytla lidem útěchu, svedla mladé lidi a vytvořila jazyk resentimentu. Spojené státy se časem staly hlavním terčem ukřivděných lidí, kteří už přestali věřit, že mohou dosáhnout spravedlnosti ve vlastních zemích.

Amerika by se neměla omlouvat za svůj "unilateralismus". Boj za světský, modernistický pořádek v arabském světě je úsilí zlepšit život pro samotné Araby. To, že v posledních měsících došlo k zintenzivnění aktivity islámistů, je důsledkem skutečnosti, že si mysleli, že Američané se přestali zajímat o arabský svět. Avšak projev prezidenta Bushe z loňského ledna o "ose zla" vyvolal mezi islámisty skutečnou paniku.

Úspěšná válka v Iráku by v arabském světě dodala odvahy všem, kdo si ho přejí osvobodit od zpátečnictví a politického úpadku. Tak by se Spojené státy staly v arabském světě katalyzátorem a podporovatelem sociální revoluce. Nová válka by měla přijít s příslibem, že stojí Spojené státy na straně reforem.

Americkou invazi do Iráku otevřeně podpoří Kuvajt a Qatar, avšak ostatní arabský svět se bude snažit schovat a bude doufat, že ho to nezasáhne.

Velmi málo Arabů si však bude myslet, že tato válka bude wilsonovským úsilím rozšířit v arabském světě vládu svobody. Je nutno jim odpustit jejich pochybnosti, protože americká moc byla dosud založena na vztazích s vojenskými vládci a monarchy bez demokratického mandátu. Amerika nezná střední vrstvy a vzdělané obyvatelstvo v arabských zemích. Dosud přijímala autokratický status quo v arabských zemích a tolerovala jeho kulturní zlovůli. Nová americká role v arabském světě musí být jiná.

Na rozdíl od let 1990-1991, kdy Arabové považovali Saddáma Husajna za jakéhosi Jánošíka, je nyní jejich podpora pro něho slabá.

Americká moc má v arabském světě dvě možnosti. Buď může jednat uměřeně s pesimistickým přesvědčením, že se v arabském světě nic nedá změnit. Druhou možností je silnější americká role v arabském politickém životě: prosazení reformistického projektu, který by zmodernizoval arabský svět. Začalo by se Irákem.

Při poslední válce v Perském zálivu nebylo cílem Američanů zasahovat do vnitřní irácké politiky. Bush senior apeloval na Iráčany, aby "vzali věci do vlastních rukou", ale tato revoluce byla poražena. Colin Powell posléze napsal, že úspěch této revoluce nebyl americkým politickým cílem.

Za posledních deset let se však rovnováha změnila. Spojené státy se dostaly do palby mezi vládnoucími arabskými režimy a islámskými povstalci, kteří je chtějí svrhnout. Tito povstalci nemohli zvítězit v Alžírsku, v Egyptě, v Tunisku, v Sýrii ani na Arabském poloostrově, a tak se zaměřily na Spojené státy. Jejich otevřená společnost byla lehčím cílem než uzavřené arabské státy. Bin Laden chtěl podvrátit exkluzivní vztah saúdské královské rodiny se Spojenými státy. A situace v Saúdské Arábii se změnila: její obyvatelstvo je nyní mladší, chudší a nespokojenější. Zintenzivnila se vlna antiamerikanismu a antimodernismu a saúdští vládci jí nestáli v cestě. Začali se chovat opatrně -- sami stojí na straně Spojených států, avšak doma dovolují silní projevy antiamerikanismu.

Američané budou po svržení Saddáma Husajna muset zůstat v Iráku dlouho, aby nový pořádek zakořenil. Pro zavedení pax americanato bude stát zato. V Saúdské Arábii je Amerika přítomna už skoro šedesát let, v Egyptě třicet. V obou těchto zemích však vládne silný antiamerikanismus. Politický život v Egyptě odumřel, jeho náhražkou se pro obyvatelstvo stal antiamerikanismus. Irák by nemusel být plný antiamerikanismu jako ostatní arabské země. Přesto však by ještě mohl své americké osvoboditele zklamat.

Avšak Američané by se měli chovat odvážněji než v roce 1991. Nehrozí nebezpečí, že by šiitší muslimové na jihu Iráku vytvořili fundamentalistický islámský stát. Pravděpodobně by tam vznikla světská verze šiitského islámismu.

Nový režim v Iráku by pravděpodobně znamenal konec intenzivního panarabského antiamerikanismu, už jen proto, že Palestinci byli dosud tak věrnými stoupenci Saddáma Husajna. Nový irácký režim by už zřejmě palestinské vzbouřence nepodporoval. Nový režim v Iráku by zřejmě posílil šiity a Kurdy a toto obyvatelstvo nijak nepodporuje panarabismus.

Arabský svět, osvobozený od příkladu klanové vlády Saddáma Husajna a jeho příbuzných z města Tikrit by zřejmě vedl k přehodnocení role politické moci a samé podstaty státu. Likvidace tohoto strašlivého režimu s tak intenzivním kultem teroru by nabídla Iráčanům i všem Arabům nový začátek, bez despotismu.

Avšak úkol znovuvybudování Iráku bude nesmírně obtížný. Američané budou muset v Iráku udělat to, co udělali v Japonsku po druhé světové válce. Avšak Irák je velmi rozrůzněný a tím se od Japonska odlišuje. Amerika je také dnes úplně jinou společností, než jakou byla v roce 1945 -- daleko rozrůzněnější, daleko víc naplněnou sebepochybnostmi a nemá pocit spravedlivého misionářství, které jí dodávalo energii během válečných let a během práce v Japonsku.

Avšak poválečná demokratická reforma Japonska je pořád ještě důležitým vzorem. Američtí vítězové zemi demilitarizovali a zdemokratizovali. Vítězové měnili sdělovací prostředky, školství i učebnice. To všechno budou muset udělat Američané i v Iráku. Irák potřebuje amerického vojenského správce, který by pomohl ho přivést do normálního světa.

V minimální případě by v Iráku mohla vzniknout alespoň polodemokratická politika jako v Turecku či Jordánsku.

Pocit Arabů, že jsou na světě ve všem jen obětmi, je produktem politické tradice agresivní sebelítosti. Američnaé by měli usilovat o vytvoření takového arabského světa, který uzná svou vlastní hospodářskou a politickou zaostalost a začne hledat, jak se osvobodit od těchto ochromujících sektářských atavismů.

Amerika si může dovolit hrát velkou roli v Iráku i jinde. Arabský svět by ovšem mohl americké vítězství umenšit, či přímo zlikvidovat. Arabové možná odmítnou americké reformy a budou poukazovat na hříchy amerických reformátorů.

Rubikon však už byl překročen. Jakákoliv válka nemůže být hroznější než strašlivé následky toho, kdyby se nyní Spojené státy, které se přiblížily těsně k válce, najednou na poslední chvíli rozhodly do války nejít a dovolily iráckému diktátoru, aby vládl dál.

                 
Obsah vydání       18. 2. 2003
18. 2. 2003 Chirakovy výroky: Evropská bouře ve sklenici vody? Josef  Brož
18. 2. 2003 Jak zbavit Irák Saddáma Husajna
18. 2. 2003 Tony Blair odmítl specifikovat, jaký bude v Iráku režim po sesazení Saddáma Husajna
17. 2. 2003 Amerika by měla invazí do Iráku zmodernizovat arabský svět
18. 2. 2003 Čtyřicítka na krku a syndrom FHP ohrožují českou pravici Radek  Mokrý
18. 2. 2003 USA proti Iráku anebo USA proti EU? Fabiano  Golgo
18. 2. 2003 Irácká rizika Miroslav Václav Steiner
17. 2. 2003 USA: Demonstrace napomáhají Saddámovi
18. 2. 2003 V Londýně se v pondělí začalo platit za vjezd autem do města
18. 2. 2003 Americký generál v.v. bude iráckým vojenským guvernérem Iráku
18. 2. 2003 Demonstrace proti válce v Brně: chcíp pes... Marek  Adámek
18. 2. 2003 Solidarita s demonstranty, zbitými a uvězněnými v New Yorku
18. 2. 2003 "Svět ohrožuje srážka civilizací" prohlásil v USA kanadský ministerský předseda Jean Chrétien
18. 2. 2003 S odborářskými tramvajáky to bylo poněkud jinak Jindra  Vavruška
18. 2. 2003 Neopakujte hloupé chování českých politiků Miroslav  Šuta
17. 2. 2003 Proč se povede válka proti Iráku
16. 2. 2003 "Bez tatínka by byl George W. Bush ve vězení"
16. 2. 2003 Monitor Jana Paula: "Street Art" v Holešovicích Jan  Paul
17. 2. 2003 Herec Miroslav Horníček byl také slušný člověk Karel  Mašita
17. 2. 2003 Britská soda II.
16. 2. 2003 Spojené státy chtějí potrestat Německo a odměnit středovýchodní Evropu
18. 2. 2003 Životné stratégie ľudí spätých s poľnohospodárskou prvovýrobou -- kultúrne a sociálne súvislosti Peter  Slavkovský
18. 2. 2003 Zvláštna cesta slovenských dejín a nachádzanie vlastnej identity Dušan  Škvarna
18. 2. 2003 Kto chce odstrániť pamätník Bratislavčanom, ktorí padli v prvej svetovej vojne?
18. 2. 2003 Včera, dnes a zítra
5. 2. 2003 Pošta redakci
4. 2. 2003 Hospodaření OSBL za leden 2003 Jaroslav  Štemberk
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech