Západní technologie možná porazily íránský útok, ale přijdou větší výzvy

24. 4. 2024

Byl dvakrát větší než největší jednotlivý ruský nálet na Ukrajinu, ke kterému došlo v prosinci 2023 a zahrnoval 158 raket a dronů. Samotné balistické rakety z nedělního útoku představovaly největší salvu těchto masivních zbraní, jaká kdy byla zaznamenána.

Rychlé, přesné a účinné úplné zničení celé této hrozby společnou akcí spojenců představuje mimořádnou demonstraci západní vojensko-technologické zdatnosti v každém smyslu. Plný rozsah tohoto úspěchu je těžké pochopit. Organizace tak komplexní vícedoménové obranné operace napříč tolika různými spojeneckými silami s využitím řady různých typů senzorů, platforem a antiraket proti tak mnohovrstevnaté hrozbě přicházející z mnoha směrů nyní stanovila nový standard pro řízení bitvy a vedení války 21. století na nejvyšší úrovni stupnice.

Tento drtivý úspěch nebyl jen výsledkem vynikajících západních technologií, které fungovaly tak, jak bylo zamýšleno – dokonce i když byly poprvé použity v boji, jako americké rakety SM-3 pro exoatmosférické (tj. ve vesmíru) balistické zničení – ale také výjimečných vojenských dovedností, výcviku a všestranné profesionality spojeneckých izraelských, amerických, britských a dokonce i francouzských a jordánských ozbrojených sil.

Předchozí měřítko pro spojenecký boj s vyspělými technologiemi – ale spíše v ofenzivní než obranné operaci – bylo stanoveno o šest let dříve, a to také na Blízkém východě. Jednalo se o útok přesnými raketami v Sýrii dne 14. dubna 2018 v odvetě za použití chemických zbraní syrskými vládními silami v Dúmě.

Tento spojenecký úder v Sýrii zahrnoval 105 západních raket pěti různých typů, proti třem různým cílovým oblastem, včetně námořních, vzdušných a podmořských odpalů z pozic geograficky rozptýlených ve třech různých mořích loděmi a letadly britských, amerických a francouzských ozbrojených sil. Jednalo se o extrémně složitý plán náletu, který byl doveden k dokonalosti, kdy téměř všechny rakety dorazily na cíl ve stejnou dobu, a to navzdory jejich velmi odlišným podmínkám startu a letovým profilům. Tehdejší ministryně letectva USA Heather Wilsonová nazvaný to označila za "nejpřesnější úder v dějinách lidstva".

Klíčem k přesnosti byla schopnost amerických sil optimalizovat konstelaci GPS, kdy jsou některé satelity přesunuty na určité oběžné dráhy, aby se minimalizovaly chyby v celém systému. To je důležité, protože přesnost zbraní přímo ovlivňuje počet nasazených zbraní a velikost jejich hlavic. Jedna raketa s menší hlavicí může být použita, pokud jsou si plánovači jisti, že může zasáhnout přesně tam, kam je zaměřena.

Íránský útok byl při vší své velikosti a složitosti a výzvách, které představoval pro obranu spojenců, mnohem méně sofistikovaný ve srovnání s útokem na Sýrii v roce 2018 vedeným USA. Íránské bezpilotní letouny Shahed-136 létají nízko a pomalu, některé balistické rakety se zřítily během letu, zatímco základní íránské kosmické schopnosti zcela postrádají jakékoli polohovací a navigační komponenty.

To vše by dostatečně ospravedlnilo pocit důvěry a ujištění v řadách Západu o naší vojenské převaze. Nyní máme aktuální hmatatelné, bojem ověřené důkazy o tom, co teorie, technické testy, simulace a ostrá cvičení dlouho tvrdily: Že Západ je nepřekonatelný jak v obraně, tak v útoku v high-tech boji.

Je to spravedlivý pohled; nejde však příliš daleko, protože takové výklady otázky vojenské výhody mají tendenci být spíše selektivní. Proto nás mohou svést k tomu, abychom přijali mylné předpoklady o rozsahu našich schopností. Podívejme se tedy na některé další faktory, které vyvažují růžový obrázek.

Za prvé, akce byla standardní událostí. Írán oznámil svůj záměr zaútočit asi deset dní předem. Spojenečtí obránci měli dostatek času na plánování, přípravu a rozmístění vlastních prostředků. Měli také výhodu zpravodajství, sledování a průzkumu, zejména na takticko-operační úrovni, zajišťovanou americkými a spojeneckými kosmickými silami. To bylo umocněno přístupem k radarovým a dalším datům ze senzorů shromážděných z jordánského a saúdského území (plus z amerických základen v Iráku a Sýrii) po celé trase íránského útoku.

Vzdálenosti pak také fungovaly tak, aby se z toho stal ideální obranný scénář, a to tím, že obraně poskytly značný čas na sledování přilétajících cílů a jejich zasažení, zejména pokud jde o drony Shahed.

Obranné misi také – mírně řečeno – napomáhala geografie bojového prostoru a spojenecká základna v oblasti. Od britské základny na Kypru až po síť amerických základen v Perském zálivu (zejména v Kataru, ale i mimo něj) a dokonce i na francouzská aktiva rozvinutá v Jordánsku, plus izraelská pobřežní poloha, která umožňuje palebnou podporu z moře hluboko ve vnitrozemí, byli spojenci v perfektní pozici, aby absorbovali íránský úder a využili strategické hloubky. Všechny tyto poměrně ideální podmínky nemusí být k dispozici vůbec, nebo jen částečně, v jiných scénářích proti jiným protivníkům a v jiných částech světa.

Ještě důležitější však je, že je nepravděpodobné, že by se v budoucnu tak snadno zapojily do hry ve prospěch spojenců, a to ani na Blízkém východě.

Prvním problémem jsou samotné náklady na tento druh obranné operace. Náklady pro samotný Izrael, založené pouze na hodnotě antiraket vypálených v neděli, jsou odhadovaný více než 1 miliardu dolarů. Mezitím ministr amerického námořnictva připustil, že Amerika také utratila více než miliardu dolarů dohromady na "raketové souboje" s Húsii (od října) a na obranu proti operaci z minulé neděle. High-tech protivzdušná obrana může přinést působivé výsledky, ale je velmi drahá, a to až do té míry, že samotné náklady se stávají strategickým omezením.

Druhým faktorem, který bude těžké na Blízkém východě zopakovat, je široké politické sblížení na straně obrany – nejen mezi samotnými západními spojenci (včetně Izraele), ale také s místními partnery, jako je Jordánsko a Saúdská Arábie. Okolnosti v tomto konkrétním případě byly zcela jedinečné a souvisely s široce sdíleným zájmem o řízení regionálního rizika eskalace. Nikdo nechtěl úplné zatažení do války.

Výpočty budou na jiných bojištích jiné. Nyní se například ozývají hlasy volající po rozšíření podobné protivzdušné obrany vedené USA na Ukrajinu – ale v takovém případě by samozřejmě spojenci čelili jaderně vyzbrojenému a mnohem schopnějšímu Rusku. Mezitím v Indo-Pacifiku zůstává otevřenou otázkou, jak přesně by spojenci jako Japonsko reagovali na různé potenciální čínské akce proti Tchaj-wanu.

Dalekosáhlá politicko-vojenská synchronizace, která byla k vidění, nebude jinde tak přímočará, a to by mohlo mít vážný dopad na plánování a operace v takových nepředvídaných událostech.

Širší "negativní interpretace" íránského útoku je, že tento druh hrozby masového střetu/útoku bezpilotními a dokonce autonomními zbraněmi se bude jen vyvíjet. Určitě se stane pravidelnějším jevem ve válčení. A bude se rozšiřovat a bude se zvětšovat s tím, jak se i ty nejpokročilejší technologie šíří rychleji a ve větším měřítku. Jsme teprve na začátku této nové kapitoly vojenských záležitostí.

Západní aliance má v plánu nové výkonné technologie, které ji mohou v tomto závodě udržet na špici, od protidronových laserových zbraní, které mohou pomoci vyřešit nákladový problém v boji proti vlnám dronů, přes nové, cenově dostupnější hypersonické střely, nebo špičkového stealth letectva, jako je B-21, které otevírají cestu budoucím hypersonickým a vesmírným bombardérům. To jsou důvody k silnému optimismu.

Ale naši protivníci také studovali spojeneckou reakci a naučili se mnoho o našich schopnostech a technikách. Hra na opatření a protiopatření bude pokračovat a není zaručeno, že půjde standardně podle našich představ; musí se manipulovat se záměrem a zdroji, abyste vyhráli.

Náklady, příznivá geografie, včasné varování, politická podpora a experimentální povaha nepřátelského útoku (vůbec prvního íránského útoku na této úrovni), které jsme viděli v tomto případě, se pravděpodobně nebudou opakovat stejným způsobem. Obranná mise v takových scénářích proto už nikdy nebude tak "snadná". Nesmíme usnout na vavřínech protiraketové obrany, ale předpokládat to nejhorší – a připravit se na to.

Zdroj v angličtině: ZDE