Zastánci většího Izraele vidí v krizi v Gaze příležitost k expanzi

8. 2. 2024

Z hlediska Velkého Izraele existují nejméně čtyři potenciální transformační aspekty stávajícího izraelského vojenského útoku.

Za prvé, Izrael činí Gazu neobyvatelnou. Téměř dva miliony Palestinců byly vyhnány ze svých domovů. Kulturní, vzdělávací, potravinový, zdravotnický a silniční systém - vše nezbytné pro základní život - byl vážně poškozen. Možná 50 až 60 % staveb v Gaze bylo poškozeno a zničeno, včetně asi 65 000 obytných jednotek. Již způsobené škody tak mohou ovlivnit poválečné rozdělení půdy a obyvatelstva i bez dalších izraelských politických rozhodnutí.

Za druhé, Izrael by mohl zablokovat nebo protáhnout návrat Palestinců do některých částí Gazy. Například v polovině prosince izraelská média informovala, že IDF zachová značnou vojenskou přítomnost v severní Gaze i po skončení intenzivních válečných bojů. Zpráva ale také uvádí, že by to mohlo být spojeno s postupným procesem umožňujícím návrat některých Palestinců.

Za třetí by Izrael mohl tlačit na Palestince, aby zcela opustili Gazu a přesídlili jinam, například do Egypta nebo do zemí Arabského zálivu. Izraelský ministr financí Bezalel Smotrič vyzval k "dobrovolné emigraci". Ministr národní bezpečnosti Itamar Ben-Gvir na X (dříve Twitter) podpořil "migraci statisíců lidí z Gazy". Někteří poukazují na uniklý návrh izraelského ministerstva pro zpravodajské služby, podle něhož by Palestinci měli odejít na egyptský Sinaj. Izraelský premiér Netanjahu se od této myšlenky veřejně distancoval, ale soukromě jí na zasedání Likudu naznačil podporu: "Naším problémem je najít země, které jsou ochotny přijmout Gazany, a my na tom pracujeme." V souvislosti s tím se objevila zpráva o jednání izraelské vlády s Demokratickou republikou Kongo jako možnou cílovou zemí. 

Izraelská ministryně pro zpravodajské služby Gila Gamliel se ve svém článku z 19. listopadu otevřeně vyslovila pro přesídlení Palestinců mimo Gazu právě v souvislosti s tímto vhodným okamžikem, přičemž napsala: "Albert Einstein řekl: 'Uprostřed každé krize se skrývá velká příležitost'."

Za čtvrté jsou zde již zmínění Izraelci, kteří volají po obnovení izraelských civilních osad v Gaze. Ben-Gvir označil návrat židovského osídlení v Gaze za důležitou věc. Koalice 11 izraelských organizací shromažďuje veřejnou podporu pro tuto myšlenku a lobbuje u politických představitelů. V průzkumu veřejného mínění z poloviny listopadu podpořilo obnovení izraelského osídlení v Gaze 44% izraelských respondentů, zatímco 39% bylo proti.

Dohromady by tyto kroky upevnily izraelskou kontrolu nad dalším palestinským územím a snížily by počet Palestinců v Izraeli a na okupovaných územích. Všechna tato opatření jsou plně v souladu s konečným cílem Velkého Izraele: na celém území mezi řekou Jordán a Středozemním mořem by měl existovat pouze jeden stát, a to židovský.

Doučasné izraelské úsilí se netýká pouze Gazy. Od 7. října IDF a izraelští osadníci na Západním břehu zabili přibližně 370 Palestinců. Izraelští osadníci nadále útočí na palestinské civilisty a vytlačují je, aby zabrali další půdu pro izraelské Židy. Podle izraelské organizace na ochranu lidských práv B'Tselem izraelští osadníci od začátku října vyhnali něco přes 1 000 Palestinců a ukončili tak existenci 16 arabských vesnic. Ve východním Jeruzalémě se tempo demolice palestinských domů jeruzalémským magistrátem, které bylo již v roce 2023 vyšší než v roce 2022, od 7. října ještě zrychlilo.

Jinými slovy, Izrael se nebrání pouze útoku Hamásu. Možná se snaží přetvořit status quo ve prospěch dalšího izraelského demografického a územního růstu na úkor Palestinců. Ano, motivace Izraele pro jeho vojenskou politiku zahrnují faktory, jako je sebeobrana, obnovení odstrašujícího účinku, zničení Hamásu, emocionální touha po pomstě a snaha násilím obrátit palestinskou veřejnost v Gaze proti Hamásu. To vše ale znamená, že důležitým prvkem v myšlení některých Izraelců je přetrvávající touha přetvořit rovnováhu mezi územím a lidmi ve prospěch maximalistického přístupu Velkého Izraele.

Jak již bylo uvedeno, izraelský premiér některé z těchto myšlenek veřejně odmítl, možná tváří v tvář případu genocidy před Mezinárodním soudním dvorem. Také vláda Spojených států vyjádřila silný nesouhlas, ale Izrael může americkou rétoriku ignorovat, dokud bude pokračovat přísun amerických zbraní a poskytování diplomatického krytí.

Jedním z nebezpečí je, že vzhledem k tomu, že členové izraelské vlády s určitou podporou veřejnosti tyto myšlenky prosazují, mohly by se změny zcela nebo zčásti uskutečnit navzdory předpokládanému odporu na nejvyšší úrovni Izraele a USA. Konkrétní dopad jsme již viděli na Západním břehu Jordánu. Nebo pokud jsou části Gazy již měsíce či roky neobyvatelné v důsledku izraelského bombardování, mohlo by to mít podobný dopad na demografii a kontrolu území.

Vlády navíc nejednají vždy jednotně, což znamená, že různé frakce by mohly prosazovat nekonsenzuální politiku. Netanjahu by mohl považovat určitý handl za cenu udržení se u moci. Vleklá válka, která usnadní zásadní územní a demografické změny, také prodlouží jeho funkční období. Díky pokračující válce se vyhne odpovědnosti z obvinění z korupce nebo za masivní vojensko-bezpečnostní selhání Izraele 7. října a svá politická rozhodnutí, která k němu vedla.

Spojené státy se již nyní snaží Izrael omezovat, a to v prostředí, kde američtí představitelé veřejně zdůrazňují obrannou povahu izraelské politiky. Pokud by se Spojené státy plně vyrovnaly s expanzivními aspekty současné izraelské politiky, mohly by uznat, že tvrdší nátlak je jediným způsobem, jak izraelskou expanzi zablokovat.

 

Celý článek v anglickém originále ZDE