27. 12. 2023
"Musíme obnovit naše odhodlání usilovat o toto dvoustátní řešení, kde Izraelci a Palestinci mohou jednoho dne žít bok po boku v dvoustátním řešení se stejnou mírou svobody a důstojnosti," prohlásil prezident Joe Biden 24. listopadu.
Premiér Benjamin Netanjahu může toto rámcování odmítnout, ale přijme cíl, pokud to bude vhodné. Prominentní diplomaté a politici však nyní tvrdí, že dvoustátní řešení je mrtvé. Tři desetiletí po dohodách z Osla zůstává palestinské přijetí teroru a odmítání Izraele překážkou jejich státnosti. Současná válka v Gaze polarizaci jen prohlubuje.
Jaká je tedy alternativa? Levice tvrdí, že neschopnost rychle přistoupit k palestinské nezávislosti povede k tomu, že palestinští Arabové početně převýší počet izraelských Židů v Izraeli a na územích, která si Palestinci nárokují. Mnohé ze statistik, které citují, podobně jako počty mrtvých na ministerstvu zdravotnictví Hamásu, jsou smyšlené. Přesto jsou diplomaté povrchní a málokdy se ptají, odkud čísla pocházejí. To je důvod, proč úředníci jako bývalý ministr zahraničí John Kerry trvají na tom, že odmítnutí Izraele ustoupit palestinským požadavkům donutí Izrael vybrat si mezi svým židovským charakterem a svou demokracií.
Podle některých představitelů by bylo vhodnější jednostátní řešení, v němž by Izrael fakticky přestal existovat jako židovský stát. Ještě před pogromem Hamásu například bývalá irská prezidentka Mary Robinsonová, jejíž antipatie vůči židovskému státu je hluboce zakořeněná, a bývalý generální tajemník Organizace spojených národů Pan Ki-mun tvrdili, že naděje na dvoustátní řešení zastiňuje "realita jednoho státu".
Také ve Washingtonu se taková prohlášení dostávají do hlavního proudu.
14. prosince Katarem sponzorované Arabské centrum ve Washingtonu DC tvrdilo, že "jednostátní" řešení je novou "cestou k míru". Republikánská poslankyně Rashida Tlaib (D-MI) také podporuje jednostátní řešení. Takové smýšlení však odráží antisemitismus. Podpora jednoho státu na pozadí většinové palestinské podpory pro stínání židovských hlav židovským dětem Hamásem 7. října a znásilňování a mrzačení židovských žen je jen dezinfikovaným schvalováním genocidy. Je nerealistické očekávat, že jakýkoli stát dobrovolně přestane existovat a přijme vyhlazení nebo vyhnanství svého lidu.
I kdyby palestinská společnost přijala náboženskou toleranci, ani Palestinci, ani žádný arabský stát, snad s výjimkou Iráku, nemají žádnou kulturu demokracie. Zatímco Izrael je multietnický a prosazuje náboženskou svobodu, nejen Hamás, ale i Palestinská samospráva požadují, aby jejich území bylo vyčištěno od Židů. Apartheid v regionu existuje, ale v Gaze a Ramalláhu, ne v Jeruzalémě a Tel Avivu.
Pokud se jednostátní řešení rovná genocidě a dvoustátní řešení je neproveditelné, existují jiné alternativy?
Ano, je načase, aby Izraelci i mezinárodní společenství zvážili třístátní či čtyřstátní řešení. Trvání na jediném palestinském státu je stejně svévolné jako palestinský nacionalismus. Koneckonců, existují dvě Rumunska (jedno se jmenuje Moldavsko), dvě Albánie (jedna se jmenuje Kosovo) a dvě Turecka (jedno se jmenuje Ázerbájdžán). Ještě před sto lety se většina Palestinců považovala za Syřany. Palestinský nacionalismus povstal spolu se sionismem a v reakci na něj. Gaza a Západní břeh Jordánu nikdy nesdílely stejnou politickou kulturu, zejména proto, že Egypt okupoval první a Jordánsko druhé. Puč Hamásu v roce 2007 a jeho indoktrinace celé generace učinily toto rozdělení nezvratným.
Zatímco osmaosmdesátiletý prezident Palestinské samosprávy Mahmúd Abbás upřednostnil osobní moc před přípravou Palestinců na nezávislost, lze si představit, že části Západního břehu Jordánu by mohly být připraveny a ochotny vyměnit nezávislost za odzbrojení. Proč by v takovém případě měly být lidem v Betlémě nebo Jerichu odpírány jejich sny militanty v Nábulusu nebo Gaze?
Během současné krize se Jordánsko chovalo špatně a odsuzovalo izraelský boj proti terorismu, i když se jordánský král Abdalláh II. snaží vymýtit Hamás ve svém vlastním království. Stejně jako se Turecko učí, že revize smluv mohou jít oběma směry, měl by také Abdalláh II. pochopit, že zvrat v Oslu by mohl vést k přehodnocení toho, zda samotné Jordánsko není Palestinou okupovanou hášimovskými vetřelci.
Abrahámovské dohody uspěly tím, že zavrhly konvenční moudrost. Je načase udělat totéž s Palestinci.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse