Návštěva v Číně: Pro viditelně napjatého Macrona zůstává jeho cíl zbožným přáním
7. 4. 2023
čas čtení
6 minut
Po strohém projevu Si Ťin-pchinga, ve kterém nezmínil ani Rusko, ani Ukrajinu, se zdálo, že Emmanuel Macron je viditelně napjatý, když hovořil v Pekingu s tiskem. Znovu a znovu se díval na čínského prezidenta, mluvil velmi rychle a míchal mnoho témat dohromady. Nakonec však nedokázal zatajit, že hlavní cíl jeho cesty do Číny bídně selhal.
Ve věci války na Ukrajině se mu nepodařilo "přitáhnout Peking na stranu Evropy". Čína zůstává pevně na straně Ruska. Macrona na jeho návštěvě Pekingu doprovázela předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Od začátku to byla těžká mise. Macron chtěl na jedné straně přesvědčit Si Ťin-pchinga, aby spolupracoval se svým spojencem Vladimirem Putinem na ukončení války na Ukrajině. Na druhou stranu cestoval do Pekingu s velkou podnikatelskou delegací, aby uzavřel dohody – ačkoli EU se ve skutečnosti chce stát na Číně ekonomicky nezávislejší.
A především bylo oznámeno, že chtějí mluvit "evropským hlasem". Předsedkyně Evropské komise von der Leyenová ostře odsoudila expanzi Číny ve svém hlavním projevu minulý čtvrtek. Macron se ale nakonec přecenil: Jeho cíl využít Čínu jako prostředníka mezi Ruskem a Západem zůstává zbožným přáním.
"Vím, že se na vás mohu spolehnout, že přivedete Rusko k rozumu a přivedete všechny zpět k jednacímu stolu," řekl Macron na setkání se Si Ťin-pchingem. Ale v tomto předpokladu se mýlil.
V rozhovoru s tiskem v Pekingu se Si Ťin-pching odvolal spíše na obecné zásady, než aby konkrétně jmenoval válku, Rusko nebo Ukrajinu. Čína je proti použití jaderných zbraní, pro ochranu civilistů a pro "politické řešení" "krize". Zároveň by se "mezinárodní partneři měli držet zpátky," řekl Si.
Důvodem návštěvy Macrona a von der Leyenové nebylo podle Si Ťin-pchinga sestavení mírového plánu pro Ukrajinu, ale diskuse o "evropské snaze o strategickou autonomii" s Čínou. Si tím myslí odvrácení Evropy od Washingtonu, které by rád viděl, aby získal spolehlivého partnera proti úhlavnímu nepříteli v USA.
"Doufám, že v blízké budoucnosti můžeme vést mnohem sofistikovanější rozhovor," musel nakonec Macron ustoupit. V diplomatickém překladu to znamená, že se obě strany politicky neshodly.
Macron v minulosti použil svůj francouzský šarm, aby se pokusil otočit si postavy jako Donalda Trumpa a Putina kolem prstu – a neuspěl. Dalo se předvídat, že s touto taktikou to bude mít se Si Ťin-pchingem těžké. Číňané nejsou ohromeni charismatem. Macron možná také vkládal příliš velké naděje do mírového plánu, který Čína zveřejnila v únoru. "Ukazuje to ochotu Číny zapojit se do řešení konfliktu," řekl Macron v Pekingu.
Dvanáctibodový dokument vyzývá k příměří a obnovení jednání. Mezinárodně však byl přijat kriticky, protože neodsoudil invazi, nevyzval ke stažení vojsk a také odrážel ruské argumenty ohledně kritiky Západu. Čína nakonec válku nikdy neodsoudila a výrazně rozšířila ekonomické vazby s Ruskem.
"Si se v posledních letech značně zradikalizoval"
Francouzský prezident Emmanuel Macron navštívil Čínu a byl přijat čínským premiérem Li Čchiangem. V plánu bylo také setkání s prezidentem Si Ťin-pchingem. „Je možné, že si Si Ťin-pching uvědomí, že jeho ekonomika by bez Evropy nefungovala,“ říká expert na Čínu Alexander Görlach.
Macron mohl v Číně jen politicky prohrát, protože se nedalo očekávat, že by se čínská vláda najednou od svého partnera Ruska distancovala. Od ruské invaze na Ukrajinu poskytuje Peking Moskvě politickou podporu. USA a NATO jsou v čínských státních médiích vykreslovány jako hlavní viníci konfliktu.
Zatímco Si Ťin-pching se v Moskvě v den výročí začátku války setkal s Putinem, s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským od začátku války ani netelefonoval – navzdory opakovanému naléhání evropských lídrů. Skutečnost, že Čína komunikuje pouze s jednou stranou, ukazuje, že nemůže hrát skutečnou zprostředkovatelskou roli.
Vláda v Pekingu naopak současnou návštěvu evropských těžkých vah vnímá jako diplomatický úspěch. Není to první velká cesta západní hlavy státu do Číny v posledních měsících.
Shon západních hlav států v Číně
V říjnu, po téměř třech letech, Čína zrušila přísná omezení spojovaná s politikou nulového COVIDu, která zcela izolovala zemi od okolního světa. Na konci roku 2022 odcestovali do Pekingu spolkový kancléř Olaf Scholz a předseda Rady EU Charles Michel. Před pár dny byl na návštěvě španělský premiér Pedro Sánchez a v dubnu svou návštěvu ohlásili šéf zahraniční politiky EU Josep Borell a spolková ministryně zahraničí Annalena Baerbocková.
Čína prezentuje tento nekonečný proud návštěvníků jako potvrzení své mocné pozice v novém světovém řádu, který – pokud Si a Putin uspějí – bude brzy následovat navržený "čínský vzor". A přesto Čína stále potřebuje Evropu, aby dosáhla svého cíle předběhnout Spojené státy jako největší světovou mocnost.
Vedení v Pekingu ví, že jeho země neexistuje ve vzduchoprázdnu, hospodářství a trhy nesmírně utrpěly důsledky pandemie a přísné politiky blokování. Čína je stále závislá na Evropě, pokud jde o dovoz špičkových technologií. V obchodní válce s USA se snaží získat Evropu jako spolehlivého partnera.
Možná z tohoto důvodu byla vojenská reakce kolem Tchaj-wanu mírnější, než se očekávalo. Tchajwanský prezident Tsai Ing-Wen a předseda americké Sněmovny reprezentantů Kevin McCarthy se ve středu setkali v Kalifornii. Republikán je číslo tři v politice USA po prezidentovi a viceprezidentovi.
Čína schůzku co nejdůrazněji odsoudila, podobně jako návštěvu McCarthyho předchůdkyně Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu v srpnu loňského roku. Přestože je demokratický ostrovní stát více než 70 let řízen odděleně, Čína ho považuje za součást svého území a přísahala, že si ho jednoho dne vezme – v případě potřeby i silou.
Zdroj v němčině: ZDE
5852
Diskuse