Prozatímní afghánská vláda je právě uprostřed svého půlročního funkčního období a připravuje volbu permanentní vládu prostřednictvím shromáždění starších, loja džirga, která se má konat od 10. do 16. června. Vyhlídky na toto shromáždění, které otřese už tak nepevnou strukturou - v době, kdy ještě ani nezačal proces odzbrojování - dále komplikují bezpečnostní krizi.

Hospodářská pomoc pro Afghánistán se dostala do pasti nesrozumitelné byrokracie. Hodnostáři ze Západu přijíždějí, nechávají se fotografovat se školačkami, a zase odjíždějí a celé legie západních poradců (včetně mně) chodí z jednoho ministerstva na druhé a "hodnotí jejich potřeby". Státní úředníci nemají v kancelářích nábytek, zařízení, ani papír, zatímco váleční magnáti financovaní ze Spojených států a z Británie pro boj proti terorismu vládnou většině země.

Občané Afghánistánu vítají možnost nových voleb, ale zároveň se obávají, že nebudou mít právo svobodně debatovat ani hlasovat. Ozbrojení velitelé dominují oblastem, kde se mají konat předběžné etapy voleb, které budou vybírat delegáty pro loju džirgu. Ministerstvo obrany - které ovládají stoupenci zavražděného Ahmeda Shaha Massouda z údolí Panšir má stále ještě v Kábulu tisíce vojáků. Ministr obrany porušil dohodu z Bonnu tím, že odmítl tyto vojáky stáhnout z Kábulu po příchodu mezinárodních jednotek.

Pro mnoho Afghánců bude zkouškou legitimity loji džirgy, jestliže dokáže poskytnout politickou roli bývalému králi a omezit moc této malé skupiny kolem ministerstva obrany. Avšak osoby z údolí Panšir jsou přesvědčeny, že právě jejich armáda zaručí stabilitu země a že jejich zásluhy z bojů proti Sovětům a proti Talibánu a jejich ochota účastnit se na širší prozatímní vládě je opravňují k tomuto postoji. Existující napětí by mohlo vést k ozbrojeným konfliktům v hlavním městě i v provinciích.

Čtyřiadvacet let války zanechalo zemi ve stavu neuvěřitelné a nepředstavitelné chudoby a brutalizace. Téměř každý násilník byl v určitou dobu obětí utrpení, ženy v Afghánistánu byly obětí utrpení pořád. I donedávna brutální velitelé nyní tvrdí, že se poučili z minulosti a chtějí zanechat války a dát se na politiku. Avšak potřebují pomoc, je nutno, aby na ně byl vyvíjen nátlak a nezavírají si žádné dveře.

Vedoucí představitelé v Afghánistánu uvedli jasně, že potřebují rozšíření mezinárodních mírových sborů. Ženy zdůrazňují, že bezpečnost je základní podmínkou pro jejich širší angažmá ve veřejném životě.

Postoj Spojených států a jejich spojenců - že prý vycvičí raději afghánské jednotky, než aby do země vyslaly mezinárodní mírové sbory - je neupřímný. Je zapotřebí většího počtu mezinárodních vojáků právě proto, aby v zemi zajistili bezpečnost při reorganizaci nepravidelných vojenských jednotek a vytváření menší a disciplinovanější armády, schopné udržovat bezpečnost. Ať už nabízí Washington jaká chce vysvětlení, Afghánci i mezinárodní činitelé interpretují odmítání Spojených států rozšířit mezinárodní mírové sbory jako začátek amerického odchodu, jako opakování chyb z devadesátých let navzdory slibům, že se z nich už Západ poučil. Nejdůležitějším úkolem ve válce proti terorismu je nyní nutnost vytvořit v Afghánistánu bezpečnost. Selhání v tomto ohledu ohrozí všechno. Mnozí se obávají, že už to selhání začalo. Je ještě čas jim dokázat, že nemají pravdu.