|
10. 3. 2002
Fízlové, nevinný parlament a bezmocný hlídací pesNa přímou otázku Britských listů na tiskové konferenci 6. 3. 2002 přiznal předseda Úřadu na ochranu osobních údajů Karel Neuwirt, že není s to zabránit parlamentu v přijetí zákonů, rozšiřujících bezbřehým způsobem pravomoce tajných služeb a není s to zabránit tak státu v získání takové moci, kdy každá instituce i firma bude povinna předat na výzvu BIS osobní údaje, které dle zákona (či vlastního rozhodnutí pod evidencí ÚOOÚ) shromažďuje. Od tohoto okamžiku, znamenajícího počátek policejního státu už Českou republiku dělí jen několik málo novel klíčových zákonů. Ty samy o sobě (tak izolovaně, jak je Sněmovna i Senát budou projednávat) nebudou znamenat žádné nebezpečí. V souvislosti a s prolomením dosavadní dobrovolnosti spolupráce s BIS ale dojde k vytvoření digitálního, tajnou službou a policií ovládaného státu. BIS si může "ve státním zájmu" či "z důvodu státní bezpečnosti" vynucovat spolupráci hrozbou vězení za odmítnutí poskytnutí informací od všech úředníků či zaměstanců institucí či firem. Její činnost pak bude (ve všech "živých" svazcích) i bez parlamentní kontroly. Sbohem parlamentní demokracie, sbohem občanská společnosti... Nastává diktatura Grosse I. Všemocného.
A pak že ústavní právníci v parlamentu za nic nemohou! |
|
16. 1. 2002 rozhodl Ústavní soud ve věci ústavní stížnosti Statistického úřadu proti rozhodnutí Úřadu na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) ve prospěch ochrany osobních údajů, tedy ve prospěch ÚOOÚ. Potvrdil, že nemůže dojít ke sporu: jediným oprávněným úřadem ve věci osobních údajů je ÚOOÚ, nikoliv Statistický úřad. Nemůže tedy dojít ke kompetenčnímu sporu ohledně ochrany osobních údajů, neboť ÚOOÚ skartaci sčítacích tiskopisů při sčítání lidu a sankce za překročení zákona na ochranu osobních údajů nařídil ve své působnosti. První krokem byla žaloba, kterou prvomocně zamítl Městský soud. Druhým krolkem byal ústavní stížnost. I tento druhý krok ČSÚ omezit pravomoce ochránce osobních údajů byl neúspěšný: Ústavní soud potvrdil rozhodnutí Městského soudu z loňského roku v neprospěch ČSÚ. Konstatovali to na tiskové konferenci předseda ÚOOÚ Karel Neuwirt, advokát ÚOOÚ doc. JUDr. Vlček a inspektor ÚOOÚ Dokoupil v souvislosti s představením Výroční zprávy za rok 2001. ÚOOÚ se nyní angažuje i v oblasti bankovnictví. Připravovaná novela zákona o bankách (prošla sněmovnou, byla projednána ve výborech a bude projednávána v plénu Senátu) dává bankám POVINNOST shromažďovat osobní údaje o svých klientech i citlivé osobní údaje o fyzických osobách-klientech banky, vyjmenované v zákoně 101/2000 Sb. Jedná se tedy i o národnost a rasu, náboženské přesvědčení, politické názory, zdravotní stav, sexuální orientaci. Je absurdní, aby banky s posvěcením této novely rozhodovaly o tom, jaké citlivé údaje budou o svém klientovi shromažďovat. Jejich kompetence by se totiž značně přiblížily kompetencím tajné služby anebo je i předstihly. Současně banky vydírají své klienty a snaží se získat souhlas klientů se zpracováním těchto údajů JINÝM SUBJEKTEM než vlastní bankou. To vše pod rouškou snížení rizika při poskytování bankovních služeb klientovi. Mohla by tedy vlastně nastat i situace, že na dveřích banky - zcela v souladu se zákonem - najdeme nápis s textem Cikánům nepůjčujeme a nebo v novinách najdeme inzerát Heterosexuálové mají v naší bance o 4% nižší úrok - anebo se to bude praktikovat neveřejně. Můžeme se dočkat i vzniku dceřinné společnosti BIS - "První bankovně fízlovací s.r.o.", která bude prověřena pro zpracování osobních údajů klientů bankovních institucí... Ostatně - proč by licenci nemohl dostat např. Deltax, který se tolik snažil a má již velkou zušenost se zpracováním osobních údajů pro ČSÚ? A zvláště, když se paní Leona Greé tak dobře zná s ministrem Karlem Březinou? Kompetence ÚOOÚ proti rozhodnutí Sněmovny jsou značně bezzubé, takže pravděpodobně dojde ke schválení příslušných zákonů - nejen této novely - přesto, že podle Karla Neuwirta náměstek ministra financí Schulz uznává výhrady ÚOOÚ... Snahu odstranit tyto nedostatky mají i úředníci ministerstva financí, neboť v této podobě by zákon odporoval právu EU. Metoda následného hašení vyvolaných požárů však není příliš účinná. Smiřme se s tím, že BIS nám bude z rozhodnutí Sněmovny nahlížet až do postele... Tento konkrétní příklad je ukázkou koordinované snahy ministerstva vnitra a BIS založit mnoha státním institucím povinnost zpracovávat a shromažďovat rozsáhlé databáze citlivých osobních údajů občanů, které zůstanou od sebe izolovány zákonem na ochranu osobních údajů. Jediným, kdo by získal všeobecné pravomoci pospojovat údaje z těchto registrů (zcela v souladu se "zákonem" - viz článek Tomáše Peciny) by byla tajná služba. Úřad na ochranu osobních údajů se tak nestane "hlídacím psem demokracie" v elektronické státní správě, ale převodovou pákou v udržení policejní moci. Bůh ochraňuj tento stát. |
