Pokus o dovysvětlení mé reakce na text M. Škabrahy

15. 6. 2009 / Jindřich Bešťák

Obdržel jsem příliš mnoho ohlasů, souhlasných, doplňujících i několik negativních. Vše ovšem velice korektně a slušně. Děkuji všem! Vím, že můj text byl dost emotivní, to už souvisí i s mojí náturou, co naděláte. Nestylizuji se do role "vševědoucího a vážného starce". Také jím vůbec nejsem, chválabohu. Spíše se tak či onak stále učím. Netřesu se o důchod, ale už se snad i těším. Navíc - mladí nás potřebují. Ještě však pracuji, počítač a internet jsou mým nezbytným pracovním nástrojem.

Ano, omlouvám se p. Škabrahovi za příliš osobní tón. Samozřejmě, že nemám vůbec nic proti němu "persönlich", nakonec se neznáme. Ta reakce směřovala na problémy zde nastolené a pisatel se mimoděk stal, možná trochu neuváženě, jakýmsi jejich prostředníkem. Nakonec závěrem uvádí, že "položil několik neuspořádaných otázek". Já píšu v závěru -- "Můžete mi říci, že jsem vás dobře nepochopil". Slova jsou silné symboly a mohou mít různé, pro jiné i skryté, významy.

Úvodní úderný titulek -- Tahle ZEMĚ není pro starý -- byl tím impulsem. Podvědomě ve mně zapracovalo něco, co jsem nasál do svého vědomí, i podvědomí, již od útlého dětství od dědečka, rodičů i ze školy -- tahle země (...země česká, domov můj, jak zpíváme) je nám, tedy mluvím raději za sebe, jaksi až posvátná. Připadá mi proto až děsivé kohokoli z ní vylučovat. I vrazi mají právo být souzeni doma. Na stránkách BL nebudu opakovat, kdože ve 20. století tu chtěl všechny Čechy, potažmo méněcenné Slovany, zlikvidovat, případně odsunout, děti poněmčit. Že to je absurdní a autor textu tohle nemyslel? Rád věřím, jak ale říkám -- slova jsou silné symboly a nikdy nevíme, kdy nás nějak dostihnou.

Prosím -- něco úplně jiného by bylo např.: Tenhle SVĚT není pro starý. Vždyť přece v této zemi můžeme každý mít "svůj svět", žít ve svém světě, dodržovat zákony a příliš si nepřekážet (jistě, je to zjednodušené, ale nelze reagovat na všechny souvislosti). To jsme ovšem mohli a dělali i za komunistů. A klidně vstoupím zase na tenký led -- můj svět není např. svět technoparty. Tento zvukově brutální technologický projev je pro mě barbarský, esteticky nepřijatelný. No a co? Současně neříkám, že každý mladý účastník takovýchto akcí je zlý, špatný, alkoholik a narkoman. Jistě ne. Ale promiňte, když hlasatelé ČT hovořili o "tanečnících", musel jsem se hořce zasmát. A to je také ta jinakost. Vadí vám někomu? Mám se kvůli tomu cítit vyloučený z této nové společnosti? Ani mě nenapadne.

Pak se v textu objevilo slovo -- nenávist. Jako varování? Možná, nejsem si však jistý, že, alespoň z mého pohledu, to bylo takto jasně a explicitně stylizováno (viz ta 1. osoba mn. čísla). Domníváte se, že případní čtenáři zvyklí na současnou sms-komunikaci a jiné zcela specifické vyjadřování, budou bedlivě zkoumat záměry autora nějakého nápisu? Spíše se chytí slova jako symbolu toho, co odpovídá jejich momentálnímu emočnímu naladění, co sami tuší, co možná chtějí -- a v určitou chvíli jednají. Pak je tu ten "Zeitgeist" - plný vzruchů, napětí, nejistot a potencionálních agresí.

Pokud si autor chtěl na jednu stránku našeho problému tzv. posvítit, tak mám dojem, že na to šel se sirkou. řada příspěvků hovoří o ekonomických souvislostech problému. Ty tady byly historicky vždy, jistě. Nezapomínejme však, že náš problém má nyní nové globální dimenze. Nechci opakovat to, co lépe učinili jiní. Pro mě byla velice poučná "Teorie modernizace" J. Kellera. Je nepochybné, že pokračuje nelítostný zápas o privatizaci téměř všeho, co za to trochu stojí. Nelze zde spatřovat také to klasické (Machiavelliho?) -- Rozděl a panuj? Sociální stát je demontován, postarej se o sebe, případně uteč, kdo můžeš. Mladí mohou, mají své možnosti, my tu už rádi zůstaneme. Sociologové uvádějí, že je možná postupná přeměna dosavadního státního společenského systému na jakési drobnější formy tzv."neostředověkých struktur", v rámci hesla pryč od státu. Naše generace zažila dvě veliká zklamání, rok 1968 a zdá se znovu nyní, 20 let po roce 1989. Pokud se někdo domnívá, že o věcech takového světodějného významu rozhoduje běžný občan, tak to bych pokládal za naivitu.

Jeden z oponentů mi napsal, že až se prostě nová generace rozhodne neplatit na starší, tak to tak holt bude. To se mi jeví jako pseudoargument. Rozhodovat bude pár lidí, kteří na to budou mít zálusk a především patřičný vliv podložený penězi, mocí a kdoví čím ještě. "Generace" to možná s nějakým křikem nakonec vezme, možná ne, nevíme co bude po roce 2015, že?

Anglický filosof a ekonom John Gray v jedné své knize napsal, že na 20. století možná budeme jednou vzpomínat jako na dobu míru. Uvádí předpoklad poklesu lidské populace postupně na stav na konci 19. století. Hovoří o různých vlivech, válkách, přírodních změnách, také o pandemiích - zrovna se jedna rozjíždí. Kdyby mi nějaký šaman nabídl, že budu moci být zase na 20 let mladý, tak odmítnu. Mě bohatě stačí, jak mladý jsem dosud. A nakonec, jakkoli jsem to napsal pro někoho skvěle, pro někoho jsem varování nepochopitelně zaměnil za apologetiku, mělo to možná svůj malinký smysl.

A vím jedno -- mladých lidí se také nebojím, hodně z nich mám rád a nikomu nepřeji nic zlého. Věci ale také rozhodně nelze bagatelizovat. Tady někde bychom možná, po vyjasnění pojmů a stanovisek, možná našli s panem Škabrahou i větší porozumění a vzájemné pochopení.

P. S. -- dodatečně po některých dalších ohlasech. Nemohl jsem opravdu tušit, že název textu si vypůjčil z údajně známého amerického filmu a neberu, že to ví "každý". Žijeme sice oba ve stejné zemi, ale každý asi v dost jiném světě, a v tom bude i značný "kus jádra pudla". Již přes 10 let let neučím, ale více méně se stýkám převážně s vysokoškoláky určitého oboru, téměř nikdo z nich neznal BL. Stal jsem s jejich propagátorem. Málokdo, pokud někdo vůbec, je začal číst. S málokým v mém okruhu, a s kolegou tam jsme již nejstarší, mohu hovořit na témata nastolovaná v BL. Z mého okruhu vím, že na různá společenská témata čte málokdo alespoň něco. Žijí prostě ve svém světě.

Směřuji k této mé zkušenosti -- resp. to mám od přírodovědce p. St. Komárka -- na daném místě, např. vysoký palmový kmen někde v amazonském pralese, je rozdělen na různé životní niky, které jsou určeny vždy jen určitým rostlinám a živočichům. Málokdy nějaký organizmus pronikne do jiné již obsazené niky. V tom je pak i ta komunikační potíž. No a politici "v době páření" komunikují s "lidmi jiné kategorie" především formou lidových taškařic, šaškáren a "gulášem pro chudé".

Text p. Škabrahy si přečetla má žena, vynikající češtinářka. Nezávisle na mém úsudku řekla, že článek sice není namířen proti "starým", ale že je obsahově zmatečný a že použité argumenty mohou být klidně zneužity (viz můj názor o slovech jako symbolech NĚČEHO). Tolik k názoru, abych se učil číst s porozuměním. Ale nepopírám, že ne vždy všemu, co čtu, rozumím. Měl bych si přečíst něco od p. Neubauera.

Pane M. G. -- nevzývám modlu důchodového zabezpečení tvořeného odvody do státní kasy. Nejprve jsem se snažil pochopit ty změny a důvody vedoucí k rozpadu tohoto systému. Teď si ale nejsem jistý, zda to pouze není jen ten neoliberální vítr. Dejte sem ty miliardy a pak se postarejte sami o sebe, konec solidární společnosti. Zde jsem ovšem na tenkém ledě, ale kdo, prosím, není? Druhou nejsilnější ekonomikou se nyní, i přes ekonomickou a finanční krizi, již stala Čína. Kupuje po celém světě velké firmy, společnosti. Odborníci říkají, že směřuje ke světovému prvenství. USA jdou dolů. Víte, jaký systém se udržel v Číně -- nelze nyní nic srovnávat a je to neskonale složité, jiná kultura, tradice "Říše středu". Ale je to tady. Jaké budou dopady? ?

Pan Škabraha řekl, že položil několik neuspořádaných otázek, na které nedokáže uspokojivě odpovědět, neví, co to přesně znamená a co se s tím dá dělat. Takže opravdu nevím, zda chce hledat cestu k řešení, jak píšete. Rozhodně bychom ale měli volit zodpovědnější politiky. Je-li to pustá naivita, pak je "demokracie mrtva". Nebo to byla podobná chiméra jako -- komunismus.

Pane B.C. -- mě je na blití z množství té proradné demagogie, polopravd a lží, které se na nás denně linou z různých stran. nedivím se lidem, kteří na to vše rezignovali. Pane J.N. -- myslím, že jsem Vám obsahem předchozího textu v podstatě odpověděl. Mě a priori nenapadlo polemizovat s trendem preferujícím mládí. Ohrazuji se pouze proti údajnému názoru, asi nějakých neurčitých, mě neznámých mladých ?? (viz text M. Š), že staří by zde raději neměli žít, že by mladým neměli ujídat, že jsou levičáci a kdoví co dělali za komunistů a že se jich zeptáme, proti potencionálním agresím proti starším, a ty tady je už vidět...

Ale já nevěřím, že to říkají mladí "un bloc", mladí jako generace. Spíše mám pocit, že se objevuje jen v určitých skupinách, v určité "nice" a kdo ví, zda to nepodněcuje někdo, komu se to hodí do krámu, kdo chce zprivatizovat ty fondy -- a dál se postarejte. Pan F. C. mi napsal: Víte, komu to, podle mého názoru, nejvíce vadí? Ne dětem, ale bankám, protože ty prachy nejdou přes ně, ale přes státní rozpočet. Dětem se to pouze podsouvá, jako téma. Kteří poradci a kteří politici stojí za bankami? Schválně, jde o krizi levice? Dodávám - Mladí byli už vícekrát zneužiti, nebo je to snad úplný blud? ? Vajíčkový ..?

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 15.6. 2009