Není snadné dostat se na tiskovou konferenci ministra vnitra, zvlášť jste-li novinář, který píše o tomto resortu něco jiného než chválu. Redaktorovi Britských listů se v přístupu pokusili zabránit pracovníci PR oddělení MV ČR, kteří, zřejmě v domnění, že pracují-li na tomto ministerstvu, jsou vlastně policisty, dožadovali se s vehemencí a noblesou upomínající na horší časy oné budovy, aby jim redaktor - mimochodem, jako jediný z příchozích - předložil občanský průkaz. Vyhověno jim přirozeně nebylo.

Tiskovku samotnou, zaměřenou na bilancování minulého roku, naplnila z větší části prezentace statistických dat, dokládajících domnělé či skutečné úspěchy resortu, především v boji s kriminalitou. Na dotazy novinářů zbyl omezený prostor.

V kategorii zvlášť důvtipných dotazů zvítězil kolega z ČTK (jeho zpráva je zde), jenž se ministra zeptal, zda resort zaznamenal v uplynulém roce také nějaké neúspěchy. S. Gross se zapýřil a přiznal, že i když v té záplavě skvělých výsledků je těžké najít něco negativního, osobně ho mrzí třeba mělnická tragédie (připomeňme, že v Mělníce zastřelil policista pronásledující ukradený automobil náhodnou chodkyni; přestože šlo o hrubou nedbalost, soud mu za to vyměřil jen velmi mírný dvouletý podmíněný trest).

Britské listy se dotázaly, jaký je názor vedení resortu na svérázný výklad majora Stupky, že policisté v ochranných oblecích nemusejí být označeni služebními čísly (a smějí tak zůstat v bezpečí anonymity). Ministr odpověděl s invencí chytré horákyně: podle jistého právního výkladu policisté čísla mít nemusejí, avšak díky benevolenci - doufejme, že nikoli jen předvolební - vedení resortu by je napříště mít měli. Zákon jsem já, řekl by Grossův slavnější předchůdce Ludvík XIV.

Na druhou otázku, zda není kontraproduktivní postupovat při stíhání "extremistů" tak vehementně, že orgány činné v trestním řízení porušují základní občanská práva svých protivníků (odkázali jsme konkrétně na Kopalův případ pomluvy formou stížnosti), Gross dlouze mlžil, avšak když ne ze slov samotných, z tónu jeho hlasu a z mimiky bylo patrné, že kupř. "akce schvalování" není tím, na co by mohla být česká policie obzvláště hrdá.

Pomineme-li ministerské chvalozpěvy o snižující se kriminalitě a pokusíme se vidět stav složek podřízených ministerstvu vnitra střízlivýma očima, musíme přiznat, že v práci policie i ministerstvu podléhajících sekcí veřejné správy je patrný určitý posun k profesionalizaci a vyšší úrovni služby poskytované daňovému poplatníkovi. Korupce, která tradičně bují zejména u cizinecké a dopravní policie, viditelně neeskaluje, jako klíčový problém se zatím nejeví ani prorůstání organizovaného zločinu do policejního aparátu.

Zásadním nedostatkem je však neochota resortu přistoupit na systémové reformy (policie lpí na dnes již zastaralém policejním zákonu, který si nepřeje ani ve střednědobém horizontu novelizovat), nedostatečná depolitizace policejního aparátu, nedostatky v kontrolních mechanismech, kdy se místo nezávislé kontroly aplikuje v demokratických zemích nemyslitelná "samokontrola" Inspekcí ministra vnitra, a inherentní rasismus policejního sboru, projevující se zejména ve vztahu k romskému etniku.

(Zvukový záznam je ve formátu Real Media.)