Nejen ropná dilemata

11. 8. 2015 / Ilona Švihlíková

Připomeňme, že to byla právě Saúdská Arábie, která zahájila prudký pokles cen na sklonku minulého roku s oficiálním vysvětlením boje o tržní podíl. Hlavním faktorem byla rostoucí americká těžba z břidlic, ale také slabý růst a deflační prostředí vyspělých zemí. Saúdové ropnou zbraň ovšem také mířili na země, se kterými neměli (a minulý čas je zde stále více na místě) dobré vztahy – na Irán, Rusko, ale také očekávali, že nižší ceny přiškrtí těžbu břidlic v USA.

Mezitím se ale toho hodně stalo. V Saúdské Arábii proběhlo střídání stráží, nový král Salmán proměnil řady svých „spolupracovníků“ a válka proti Jemenu, kterou Saúdové vedou, se rozhodně neblíží svému konci a představuje samozřejmě značné náklady. Kromě toho, i když informace z tohoto regionu není snadné získat, jsou ropné oblasti Saúdské Arábie dominantně obývány šiítskou minoritou. Dochází ke geopolitickému přeskupování, které by ještě před několika měsíci bylo nepředstavitelné, a které je samozřejmě také ovlivňováno uzavřenou iránskou dohodou a vývojem konfliktu v Sýrii. To, že se „dějí věci“, ukázaly mimo jiné Asia Times ZDE ZDE ZDE

Již před časem jsem upozorňovala, že Saúdové rozehráli nebezpečnou hru s tím, že si možná tentokráte ukousli příliš velký krajíc. Poslední vývoj by těmto tezím odpovídal.

Zdroje: ZDE ZDE

Oficiální stanovisko OPEC je neměnné. Kvóty se měnit nebudou, mají stále setrvat na 30 mb/d. OPEC ovšem těží víc, aktuálně přes 31 mb/d. Jednak Saúdové sami těží přes 10 mb/d, masivně vzrostla i těžba Iráku (podrobněji viz tabulka). Pozornému čtenáři materiálů OPEC neunikne, že se v některých případech značně liší čísla založená na přímé komunikaci v OPEC či ze sekundárních zdrojů (např. právě Irák, ale také Nigérie či Venezuela). V některých případech data chybějí, jelikož je obtížné říct, s kým vlastně komunikovat. (např. Libye)

Ještě pár čísel. Celosvětová poptávka by dle OPEC měla za tento rok dosáhnout 92,61 mb/d a v příštím roce vzrůst na 93,94 mb/d (což by odpovídalo jen skrovnému zvýšení těžby Iránem). Mezi nejvýznamnější producenty se podle aktuální Monthly Oil Market Report OPECu počítají Spojené státy (s 13,85 mb/d – jedná se o širokou kategorii ropa, pokud bychom brali pouze surovou ropu, byli bychom u uvedených 9,6-9,7 mb/d), Rusko s 10,68 mb/d, s odstupem stojí za zmínku rovněž Kanada (4,59 mb/d), Čína (4,31 mb/d) či Brazílie (3,06 mb/d).

Abychom pochopili, kdo a jak zvyšoval v OPEC těžbu, podívejme se na vývoj (dle sekundárních zdrojů) od roku 2013.

Členové OPEC – těžba v mb/d

	2013	2014	Červen 2015
Alžír	1,16	1,15	1,11
Angola -	1,74	1,66	1,74
Ekvádor	0,52	0,64	0,55
Irán	2,67	2,77	2,83
Irák	3,04	3,27	4,01
Kuvajt	2,82	2,77	2,70
Libye	0,93	0,47	0,41
Nigérie	1,91	1,91	1,90
Katar	0,73	0,72	0,67
Saúdská Arábie	9,59	9,68	10,24
Spojené arabské emiráty	2,74	2,76	2,86
Venezuela	2,39	2,37	2,37
OPEC celkem	30,23	30,08	31,38

Zdroj: OPEC: Monthly Oil Market Report, červenec 2015

Někteří představitelé OPEC měli v minulosti tendenci být poněkud bohorovní a tvrdit, že nižší cena je pro ně snadné sousto, neboť těžební náklady se v tomto regionu plném konvenční (a kvalitní) ropy mohou pohybovat kolem 5-10 dolarů za barel. Jenže stát není firma, jak se ukazuje v mnoha různých kontextech. Saúdové např. podle propočtů Světové banky potřebují 106 dolarů za barel, aby stabilizovali svůj masivní rozpočet. Jen malé ropné země, jako je Kuvajt, mohou současné nízké ceny ropy dlouhodoběji vydržet. Saúdům (i dalším ropným zemím samozřejmě) začal odtikávat čas. Saúdové se bezesporu, než vyvolali onen pád cen ropy minulý rok, domnívali, že mají dostatečné rezervy a jsou schopni vydržet do kolapsu amerických břidlic. Současná realita je poněkud odlišná. Saúdové masivně čerpají své rezervy, utratili podle některých odhadů již 65 mld. dolarů. I když polštář je ještě vysoký, Saúdové nepočítají s omezením investic, ani štědrých benefitů, které drží jejich „království“ horko těžko pohromadě. O válce v Jemenu a obrovských výdajích na zbrojení již byla řeč. Proto také ony dluhopisy. Na odstranění dotací či obrovského plýtvání s ropou ale zatím nedošlo. Saúdové jsou v prekérní situaci a odbourání dotací (a tím pádem zvýšení ceny benzínu) se obávají. ZDE ZDE

El Badri, šéf OPEC, se nechal slyšet, že ceny již dolů nepůjdou (aby vzápětí prolomily hranici 50 dolarů za barel). A zopakoval mantru o 30 mb/d s tím, že s poklesem produkce se nepočítá.

Pravda, Saúdové ohlásily mírný pokles těžby, asi 0,4 mb/d zřejmě od září, přičemž jistě budou zvažovat, jestli je opravdu tak výborný nápad z ropy vyrábět elektřinu. El Badri zopakoval výhled na nárůst poptávky s tím, že rovnováhu nastolí „trh“. Neobává se prý ani nových iránských projektů, kdy může trvat pět až šest let, než se plně projeví. Ovšem návrat Iránu na ropný trh je neoddiskutovatelný, i když se zatím hovoří o prvním či druhém kvartálu příštího roku a nárůstu okolo 0,5 mb/d – což je de facto nárůst odpovídající možnému snížení Saúdů. Prekérní situace ve fiskální oblasti by OPEC, který je jinak konzervativním tiskem již znovu (pokolikáté už) pohřbíván, mohla oživit. Náznaky sbližování Ruska a Saúdské Arábie, obou zemí, které jsou zodpovědné (spolu s USA) za vysoké nárůsty těžby, by se mohly projevit i v ropné oblasti. ZDE ZDE

Jenže, má OPEC ještě nějaký smysl? A. Evans-Pritchard z Telegraphu se domnívá, že břidličná revoluce je tu a žádní Saúdové už s ní nic neudělají. ZDE

Přestože z jeho článku tryská klasická západní nenávist k OPEC (a obdiv k břidlici) na míle daleko, některé argumenty je třeba brát vážně. Nízké ceny ropy bezesporu utlumí budoucí investice. Jenže jako první se na řadu nedostaly břidličné vrty (kromě vysoko nákladových), ale spíše kanadské ropné písky, polární ropa a hlubokomořská ropa. Řada těchto nalezišť je za současných cen skutečně zcela nerentabilní.

Na poli břidlic došlo k masivnímu propadu počtu vrtů, ovšem nikoliv těžby. Těžba v USA je na rekordu ve výši 9,6 mb/d. To ovšem neznamená, že by bylo možné nahlížet na břidličný trh čistě optimisticky. Z finančního hlediska břidličné firmy už úder dostaly a provedly řadu efektivizačních opatření (včetně propouštění). Bloomberg uvádí, že snížily cenu, za kterou mohou fungovat (break-even price) z 60 na něco přes 40 dolarů, což je přesně to, co v této chvíli představuje problémy pro Saúdy a pro další ropné země. Těmto americkým firmám ovšem vyprší hedgeové kontrakty, které je chránily před poklesem cen, a mohou se rychle dostat do problémů s financováním. Obtíže by ještě zesílily, kdyby FED významněji zvýšil úrokové sazby. Schopnost řady firem v tomto odvětví vydat akcie či dluhopisy poklesem cen omezila a získala na rizikovosti. ZDE

Druhý problém není ekonomický, ale geologický. Týká se nepřesných (a často manipulovaných) odhadů rezerv. Obzvláště u břidlice je riziko chybného odhadu velmi vysoké a je faktem, že tato ložiska se vyčerpávají podstatně rychleji než konvenční ropa. Může se jednat o bublinu, která ale může mít střednědobé dopady na celé odvětví, podobně jako tzv. Nová ekonomika ke konci 90. let. Neznamená to, že celé břidličné odvětví je irelevantní, ale spíše že je nadhodnocován jeho dlouhodobý dopad.

Vzhledem k přeskupování sil na Blízkém východě se může fiskální tlak z nízkých cen ropy stát onou pověstnou poslední kapkou, která mapu zcela překreslí, přičemž přetrvání řady „států“ vůbec nelze zaručit.

Z hlediska dopadů na globální ekonomiku se často objevují srovnání s rokem 1986, kdy došlo – a rovněž kvůli Saúdům – k tzv. ropnému antišoku. Pochybuji ovšem o tom, že by tentokrát měl pokles cen ropy tak významný oživovací efekt, který se ropnému antišoku často připisuje. Země OECD mají nižší energetickou intenzitu, a tak se pokles neprojeví tak významně. Pro Spojené státy je vazba na světovou cenu významná i vzhledem k jejich obrovské plýtvavosti. Tato vazba je intenzivnější než např. u EU, která má na benzín a ropné produkty vysoké daně. Levný zemní plyn i ropa slouží jako de facto spotřebitelská dotace. Jenže tento efekt se projevuje už nějaký čas a výsledky nejsou dostatečně přesvědčivé.

Pokles cen ropy, které fungují jako tzv. price setter pro ostatní komodity, podpoří trend poklesu primárních komodit jako kategorie a tím nadále prohloubí deflační prostředí. Nelze zapomenout ani na to, že řada ropných zemí má za „normálních“ okolností obrovské importní potřeby, které bude muset nyní významně omezit. To se nutně musí dotknout významných exportérů, počínajíc Čínou a konče Německem. Právě německé ekonomické zpravodajství se již tématu propadu německých exportů kvůli příliš nízké ceně ropy, věnuje.

ZDE

Problém příliš nízkých cen ropy je tedy třeba vnímat šířeji než jen z pohledu spotřebitele. U ropy platí, že extrémní cenové výkyvy, kterými je tento trh proslulý, s sebou vždy přinášejí velké globální změny, včetně změn v oblasti mezinárodních vztahů. Myslím, že se jim nevyhneme ani tentokrát. Našlápnuto je plnou parou.