Špatné vyhlídky na brzký konec -- Špatné vyhlídky pro Evropu

16. 5. 2014 / Jan Campbell

Posledním údivem-neúdivem se staly pro mne články v Právu autora Diviše "Špatné vyhlídky na brzký konec" z minulého týdne. Ať chci nebo nechci, dělám reklamu autorovi, který zřejmě neví čí on je. V žádném případě ale nechci nabízet čtenářům odpověď na otázku o co jde na Ukrajině nebo co nás čeká, co nás nemine.

Protože se jedná o otázky především politické, vím z osobní zkušenosti, že při hledání odpovědí a řešení politických problémů je prvotně nezbytné vycházet ze starořímské otázky: Pro koho je to výhodné? Kdo z toho má prospěch? Římský konzul Lucius Cassius Longinus Ravilla, který tuto otázku proslavil, a po něm Marcus Tullius Cicero ve své obhajobě Tita Annia Milona Papiana Pro Tito Annio Milone ad iudicem oratio (a po nich právní teoretici Evropy, kteří tento princip vtělili do evropské právní teorie), použili latinské sousloví Cui bono?. Vše ostatní je sekundární a proto nepodstatné, pouze dokreslující.

Pro koho ze známých účastníků, jakými jsou USA, EU a Ruská federace, je výhodné, co se nyní děje na Ukrajině? Pro koho je výhodné dávat radu přepsat dějiny konce světové války, nebo dokonce dávat příkaz bojkotovat jeho oslavu? Lze vyloučit jiné, veřejnosti skryté či neznámé účastníky těchto procesů? Kdo z těch známých, méně známých, a nebo dokonce veřejnosti zcela neznámých účastníků má největší zájem na takovémto rozvoji situace na Ukrajině ale i jinde ve světě?

Jako diletantovi s více než 40 letitou zkušeností v práci na Západě i na Východě, mi selský rozum nabízí nutnost hledání nejdůležitější otázky současné doby - Pro koho je to výhodné? Otázky, které následují, mohou být zodpovězeny až po bezodkladné odpovědi na tuto.

S ní je logicky spojena otázka další: Kdo ze světových hráčů na různých bojištích má přímý zájem na neodkladné odpovědi a řešení problému? I zde mi selský rozum napovídá, že to může být v kapitalistickém systému jenom ten, kdo má urgentní potřebu řešit finanční problém vzniklý s rozvojem systému během posledních desetiletí.

Tím jsem u kořenu problému, u odpovědi na otázku samu. USA s jejich více než 17 trilionovým dluhem mají objektivně největší zájem na řešení problému. Proč?

Jakékoli dobrovolně - vynucené devalvaci US dolaru, a tím se postupného zbavování dluhů, následuje logicky hluboká hospodářská krize. V daném případě krize, jež by neměla doposud obdoby. Neměla by obdoby, protože by se jednalo o krizi světové výroby. Ta je založená v podstatě na dolaru a s ním spojenými hospodářskými vztahy. Na konci tohoto řetězce se proto jeví reálná možnost ohromné nezaměstnanosti v mnoha zemích světa. S nezaměstnaností a nespokojeností přibližně 40% obyvatelstva státu fungujícího ve formě současné demokracie je prakticky vyloučeno demokratické řízení státu. S takovou nezaměstnaností je spojena reálná a představitelná malá pravděpodobnost mírných, a velká pravděpodobnost násilných politických a majetkoprávních změn.

USA jsou si vědomy této možnosti. Z ní totiž vyplývá, že tato představitelná politická a majetkoprávní změna, to jest nová forma války, se bude odehrávat poprvé v historii válek vedených USA s největší pravděpodobností i na jejich území.

V době dezinformací a umírání starého řádu, kdy se používají faktologické, chronologické a jiné zbraně k utlumení rozumu občanů a utajení skutečností před boje-neschopnou společností EU, nemůže škodit připomenout mladší generaci, že i historie se svými křivdami není jenom minulostí, ale současně i dárkem, který se neodmítá a neignoruje. Kdo nezná historii, nemůže totiž pochopit přítomnost, a nemůže si proto představit ani budoucnost. Historie není nikdy minulá, ba naopak je vždy všudy-přítomná.

Autor článku se dlouhodobě zabývá problematikou Ruska a Ukrajiny. Budiž mu dáno do jeho archivu a možno pro další práci a publikace prověření skutečnosti, počínaje zradami Ruska západními spojenci za posledních 200 let až po vypsání dnes již neplatného tendru na opravu školy na Krymu organizací pracující pro americkou námořní flotilu ze září minulého roku.

V rámci prověrky Obamových výroků a obhajoby sankcí proti Rusku autor zcela určitě nenajde ani slovo o Bohu, Bibli nebo člověku jako bytí. Za to najde v obhajobě mnoho slov o víře v demokracii. V neposlední řadě se autorovi nabídne možnost srovnání Putinova a Obamova – EU páru loajalit. Putin tvoří pár z loajality profesionální a loajality státoprávní, Obama ve vztahu k EU ji tvoří ze ztráty schopnosti myslet v historickém kontextu a kategoriích. Jinak by se totiž Putin nemohl stát nezvaným ochráncem tradičních západních a východních konzervativních hodnot. Proto má Ukrajina špatné vyhlídky na brzký konec.

Proto má i EU špatné vyhlídky na lepší budoucnost. Proč?

Ty hlavní důvody spočívají nejenom ve vlastní struktuře, systému EU umožňujícímu se skrývat na tradici bohatým elitám a novodobé finanční oligarchii za fasádou demokracie, ale i v nutnosti přijmout ze strany USA extraordinární kroky a řešení, umožňující mít naději na záchranu USA v dnešní podobě.

Tyto kroky a řešení je možné srovnat se světovým zemětřesením, které by mohlo přerůst do světové války. A jak všichni víme, nebo si můžeme představit, při zemětřesení nebo dokonce světové válce bude tentokrát trpět nejenom NATO a EU, ale i USA.

USA a NATO ví nejpozději od poloviny minulého roku z pobytu lodí obou stran ve Středozemím moři, že vojensky nemohou vyhrát ani proti současnému Rusku. Dostali to dodatečně potvrzené i kalkulací šířky tanků a kolejí, váhy tanků a nosnosti mostů na Ukrajině, unesením drona a v neposlední řadě i posledním přeletem SU-24 nad americkým křižníkem v Černém moři.

Protože světová válka není reálnou alternativou pro záchranu USA, přichází v úvahu, opět podle selského rozumu diletanta, rozšíření trhu pro ve své podstatě expanzivní systém kapitalismu, který by se měl rozvíjet intenzivně, jak tomu napovídá logika. To se ale jeví historickým nesmyslem.

Rozšíření trhu je ale pro USA možné rychlým uzavřením transatlantické smlouvy o volném obchodování s EU. Jedním z následků této smlouvy se jeví sjednocení dvou hlavních hospodářství světa a dvou vysoce technologických bloků světa při plnohodnotné závislosti EU na USA.

Dosáhnout plnohodnotné závislosti EU na USA lze – po návratu investice do plošných odposlechů EU, německých a dalších elit pouze tehdy, nebude-li EU závislá na dodávkách energetických zdrojů z Ruské federace a jiných zemí, v tomto případě ze zemí Blízkého východu.

Ukončit závislost dodávek energetických zdrojů na Ruské federaci je pro EU komerčně nevýhodné a kulturně – historicky riskantní. Ukončení závislosti EU na Ruské federaci je ale současně pro USA prioritou jak politickou tak i obchodní. Protože EU nemá suverenitu ve vztahu k USA, je osud EU zpečetěn na léta dopředu.

K tomu argumentu lze přičíst i další. Tím je nepořádek na Blízkém východě. Ten již dnes představuje pro některé země EU nejenom bezpečnostní, ale i energetické riziko. Dodávky plynu do některých států EU klesají a budou s největší pravděpodobností i nadále klesat. Vše podle záměru a ke spokojenosti USA.

Ruská federace se podle stratégů USA nachází v nezáviděníhodné situaci, která se má podle jejich plánů ještě zhoršovat. Kanadská vláda dala vědět jedné velké společnosti v automobilovém sektoru, že si přeje její odchod z Ruska, polská vláda před nedávnem po řádně vyhraném tendru česko-ruského konsorcia zakázala podepsat smlouvu. Mnohem více takových a podobných zpráv bude možné číst i v budoucnosti. Někteří předvídají pro Rusko neřešitelnou situaci.

Příchodu této situace slouží i dnešní dění na Ukrajině. USA nemají zájem na jednotné nebo federalizované nebo jakékoliv Ukrajině. Toho by si měl být vědom i autor článků a různí jiní komentátoři v ČR. Hlavním úkolem USA je natrvalo roztrhnout vztahy EU a především Německa s Ruskou federací, zcela přeorientovat hospodářské vztahy EU na USA, a tím sjednotit a podčinit hospodářskou a technologickou převahu EU a USA nad Ruskem a přitom rozšířit svobodný trh pro americký dolar. Euro může sloužit jako alibi.

Ukrajina je v této hře jen obětním beránkem. Jako tranzitní země energetických zdrojů je ale jednou z hlavních překážek na cestě realizace plánů USA. Překážka, která musí být odstraněna. Tranzit do Evropy musí být, když už ne znemožněn, tak alespoň omezen a musí se jevit riskantním. Ruská federace musí být v EU démonizována, EU provokována a ideálně přinucena k agresivitě, aby roztržení vztahu mezi Ruskou federací a EU udělali sami Evropané. Proč by si USA měly špinit ruce, když to mohou obstarat spojenci?

V tomto scénáři se objevuje pro EU příležitost si dál lživě přivlastňovat roli ochránce lidských práv a současně dobrovolně - nedobrovolně pomoci přímo a bez odporu spolu-řešit finanční problém USA. Ve scénáři lze vidět i možnost dodatečné splátky všech investic USA do Marshallova plánu. Nebývá zvykem, že oběd a 70 let bez války uvnitř společenství bývají zcela zadarmo.

V tomto scénáři si lze také domyslet předpoklad USA, že Čína pomůže Ruské federaci jenom částečně, protože nebude chtít ztratit trh USA a EU. Tím by se mělo Rusko octnout v dostatečné izolaci, nedovolující technologický rozvoj, ale dovolující současně se stát slabým pro závěrečné napadení nové rodící se „Organizací Severo-atlantické spolupráce“, o které již mluví někteří američtí profesoři-návrháři-myslitelé.

Ke štěstí nás všech lze ale již dnes dokázat, že síla státu nestojí jenom v jeho západním pojetí ekonomiky s výlučně materiálními hodnotami. V Ruské federaci roste fenomén, který lze popsat jako cítění se velkým bez současného pocitu být materiálně bohatým. Něco podobného s čím se bylo možné setkat u Stalingradu. Německá prohra začala i kvůli logistice potravin pro vojáky. Začala hladem německých vojáků. Rus mohl v tvrdých podmínkách hladovět, Němec ne. Mohu si proto představit západní žoldnéře, jak budou bojovat bez Coke and sandwich při mrtvých obrazovkách.

Jak dlouho se budou komentáře a analýzy v médiích EU věnovat jenom povrchu problému, tak dlouho bude růst nejenom velikost klamu veřejnosti, vytvářená politiky a médii, ale bude růst i nebezpečí násilné změny poměrů u jednotlivých národů Evropy. To je mnohem horší alternativa, než kdybychom mohli psát o změnách v jednom evropském národu.

Ukrajina je proto všem nám varováním, vyžadujícím nabízet veřejnosti ne jednostranný pohled na dění a události. S pohledem na barometr venku zní moje předpověď na blízkou budoucnost: Špatné vyhlídky pro Evropu, nehledě na příchod kalendářního léta.