Nejen oranžové hokynářství...

8. 11. 2010 / Ladislav Žák

Tolik krásných slov jsme slyšeli od oranžových vůdců a přímé volbě předsedy, o silném mandátu, o změnách kvality oranžové politiky a tak smutně to dopadlo. Zvítězily tzv. praktické důvody. Stálo by to peníze, bylo by to těžké zorganizovat a vyžadovalo by si to mediální kampaň, při které by se pralo veřejně stranické prádlo. Opravdu, nelze si než povzdechnout, že tohle by opravdu dřív nikoho nenapadlo a je jen dobře, že ČSSD má ve svém čele tak prozíravý ÚVV. Až se chce parafrázovat minulý týden zesnulý Viktor Černomyrdin, který byl známý úslovím v tom smyslu, že oranžoví do toho šli s nejlepšími úmysly, ale dopadlo to jako vždycky.

Podstata je někde jinde. Oranžoví příštipkáři ve vedení strany se neumí smířit s tím, že by měl někdo jakýkoliv přímý mandát k jejich vedení. Bojí se toho, že by se jim mohl postavit a opřít se o ty, kteří ho skutečně zvolili zdola a nikoliv dohodli u kafe nebo panáka přes noc na sjezdu. A protože těch, kteří zrovna nekandidují na předsedu je v nejužším vedení více než těch, kteří kandidují, tak se hlasy zcela přirozeně přehouply na stranu těch, kteří by museli v budoucnu poslouchat předsedu se silnějším mandátem, než mají oni sami.

A nyní k tomu "Nejen" v názvu. Toto není bohužel jen oranžový styl, byť hokynářské myšlení patří k "socdem" jako k velbloudovi hrby a tvoří dlouhodobě její ideový základ nejen v České republice. Sociální demokracie prodá za výhody pro své elity a jejich kapsy kdykoliv kohokoliv a ze všeho nejdříve vlastní program i své voliče. Řada událostí z její historie po roce 1918 a čerstvě i výsledky vyjednávání po komunálních volbách toho budiž důkazem. Stejných podivností ovšem můžeme být svědky i u sociálních demokracií v sousedním Německu i Rakousku.

Pravda také je, že v tom ani u nás doma není ČSSD zdaleka sama. Právě ve všeobecném českém hokynářském pohledu na politiku musíme hledat odpověď na otázku, proč nebudeme opět přímo volit nejen prezidenta, což je dlouhodobým omíláním skutečně ohraná deska, ale především, proč nebudeme opět volit přímo ani starosty a primátory. O tom už se raději ani nemluví. Obecně se nemluví o tom, že jinde si mou lidé tyto "šéfy" volit naprosto standardně a jako nejbližší příklad mohu uvést Slovensko. Dát u nás někomu pravomoc a odpovědnost se prostě nenosí, protože více hlav, více rozumu. O groupthinku se skromně mlčí. Jsme prostě taková malá "republika rad" a můžeme aktuálně uzavřít parafrází leninské teze, že česká demokracie současnosti to jsou "rady a fotovoltaika."

Upřímně jsem přál ČSSD, aby dokázala z tohoto, zdaleka nejen vlastního, bludného kruhu vykročit, zbavit se vlivu hokynářů a ukázat cestu i ostatním. Byl to pravdu ten nejlepší úmysl, ale dopadlo to jako vždycky.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 8.11. 2010