Pocházela z proletářského prostředí a narodila se jako nemanželské dítě, vychovávané svou babičkou - švadlenou. Vyučila se prodavačkou průmyslového zboží, provdala se jako 18letá a porodila dvě děti. Probíjela se těžce životem a řádné zaměstnání se jí podařilo získat teprve až koncem šedesátých let v zámečnictví. Obratem se stala pak její kariéra v sociální demokracii, kde byla zvolena v roce 1973 poslankyní vídeňského zemského sněmu. Pro její politickou dráhu byly rozhodující názory bojovnice za ženská práva socialistky Käthe Leichterové, kterou připravili v roce 1942 o život nacisté. Dohnalová prosazovala zákon, aby muži byli povinni vykonávat domácí práce, postavila se proti domácímu násilí a žádala ustavení kvót pro ženy v povolání i politice. Uzákonila, že ženy nemusí převzít jméno svého manžela, což považovala za „osvobození od závislosti“. Zasazovala se za zrovnoprávnění homosexuální menšiny a sama uzavřela ještě před koncem života registrované partnerství se svou přítelkyní Annemarií Aufreiterovou, se kterou žila od roku 1981.

Zvratem v její politické kariéře byla změna politického klimatu v Rakousku koncem devadesátých let, kdy zaznamenal velký úspěch se svou krajně pravicovou stranou Jorg Haider. Když došla k závěru, že nemůže svými zásadami již ovlivnit politickou situaci v zemi, vzdala se svých funkcí. Místo toho zahájila spolupráci s univerzitami, občanskými iniciativami, ženskými organizacemi a odbory. Měla webovou stránku, kde vedla dále boj za rovnoprávnost žen a propagovala socialistické ideály. Dostávala se tak často do sporu s vedením sociálně demokratické strany, jejíž řady však nikdy neopustila. Smrt však usmiřuje a jejího pohřbu se v hale nejstaršího rakouského krematoria zúčastnilo vedení sociální demokracie v čele se svým předsedou, spolkovým kancléřem Wernerem Faymannem. Ten ve smutečním projevu Dohnalovou označil jako „velký příklad a velkou dceru vlasti“. Pro něho zesnulá byla nejen historickou osobností sociální demokracie, ale také „velmi ctěná přítelkyně, která jej podporovala radou a činy v jeho práci“. Smutečního shromáždění se účastnil i spolkový prezident Heinz Fischer a bývalý sociálně demokratický spolkový kancléř Franz Vranitzký. Projevy na rozloučenou pronesla současná ministryně pro ženy Gabriele Heinisch- Hoseková, předsedkyně dolní komory parlamentu Barbara Prammerová i její životní družka. Urna zesnulé spočine na čestném vídeňském pohřebišti mezi hroby bojovnic za ženská práva: levicové sociální demokratky, odborářky Rose Jochmannové a Herty Firnbergové , jedné z prvních žen, která se stala ministryní v dějinách Rakouska.

ASPEKT: Johanna Dohnal: Polovicu moci a polovicu práce mužom ZDE