24. 11. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
24. 11. 2008

O několika studentských pseoudoproblémech

Jakub Bachtík, Jiří Boudal, Silvie Čadská, Silvie Mitlenerová

I přes očividnou snahu pana exposlance Davida celou studentskou iniciativu spíše zesměšnit než s ní polemizovat bychom mu za jeho článek chtěli poděkovat. Představuje dobrou příležitost k podrobnější diskuzi, o kterou usilujeme. A pokud jde o výtky k jednotlivým bodům výzvy, lepší průpravu pro chystané debaty se zákonodárci než tento soupis exemplárních poslaneckých výmluv jsme si snad ani nemohli přát.

Předně: naše výzva není a nemá být souborem čtyř nejpalčivějších politických problémů dneška, s jejichž nápravou stojí a padá celá naše demokracie. V době, kdy je potřeba pracovat na důchodové reformě, reformovat špatné a opomíjené vzdělávání, mírnit ekonomickou krizi nebo zabránit případnému dalšímu povolebnímu patu, může snad naše výzva působit nepatřičně. Přesto jsme s rozmyslem vybrali právě tyto čtyři body. Představa, že se nejdřív budou řešit akutní problémy, a pak teprve se vymyslí, jak je řešit transparentně, se totiž možná líbí politikům -- my už jsme ale měli dost příležitostí povšimnout si, že nepřehledný a neprůhledný postup se na výsledném řešení vždy neblaze podepíše.

Dárek v podobě nápravy vybraných problémů nezkomplikuje ani nezdrží řešení velkých problémů -- nevyžaduje totiž po politicích mnoho zvláštního úsilí. Právě skutečnost, že v řadě okolních zemí existují alespoň částečně přenositelné postupy, jak danou "legislativní absurditu" napravit, byla klíčovým kritériem pro to, že jsme z řady problémů naší politické kultury nakonec do výzvy zařadili právě tyto čtyři.

Pan David nám vytýká řadu nepřesností, přílišné zobecňování a nezkušenost s podobou různých politických jednání a technik. Některé nepřesnosti nám podsunul, k některým z nich vedl omezený prostor v textu výzvy, ale v principu je to oprávněná výtka. Jsme studenti, političtí amatéři, a těžko od nás čekat precizní analýzy a dopodrobna rozpracované návrhy řešení -- něco takového je práce zákonodárců. Možná, že politici, které nyní hodláme s výzvou navštěvovat, skutečně přijdou s pádnými argumenty, proč v dané oblasti nemá smysl nic měnit. Ostatně, jestli je svět politiky neznámá a neproniknutelná houština, do které nikdo nevidí, protože novináři o ní píší jenom hlouposti, politikové si jistě nenechají ujít příležitost o celém tom složitém fungování poučit angažovanou veřejnost pořádně. Věříme, že se dočkáme řady překvapení.

Text pana Davida však bohužel mnoho překvapení nepřinesl.

Lobbing

Text výzvy je místy formulován provokativně, ironicky či jinak nedoslovně. Ani tak se tu ale nedá najít opora pro tvrzení, že podle nás regulaci se lobbisté "stanou naprosto transparentními" nebo že na Západě lobbisté mají "andělská křídla". Stejně tak není dlouhé expresivní souvětí o lobbistech v Čechách popisem reálné situace, ale ilustrací toho, jak si veřejnost automaticky, ale neprávem, lobbing spojuje s korupcí. (To by ovšem pan doktor David nesměl ukončit citaci před větou: "Připadá vám to nadsazené? Jak to chodí doopravdy, se ale můžeme jen dohadovat.") Pro jistotu tedy vše převyprávíme polopaticky.

Korupční lobbing je nutné zlo. Každý systém se dá obejít a ani v zemích, kde je regulace lobbingu po léta zavedena, korupčníci pochopitelně úplně nezmizeli (viz třeba dva roky stará aféra s americkým lobbistou Abramoffem). Západem se neinspirujeme proto, že by tam lobbisté měli svatozář. Síla západních demokracií je v tom, že společnost se tam nebojí s tímto nutným zlem bojovat -- byť bude vždy o krok napřed a zákony bude třeba neustále zlepšovat. U nás si pánové David, Pospíšil, nebo také předseda legislativní rady vlády Svoboda jednoduše řeknou: Vyhrát se nedá, nedělejme tedy nic. Posledním dvěma to lze stěží tolerovat. Závazek z programového prohlášení ("Vláda připraví právní opatření regulující lobbing včetně transparentnějšího systému registrace lobbistů") sfoukli po roce jednou větou "Ano, mohli bychom populisticky přijmout nějaký zákon, ale nefungoval by, nikdo by ho nedokázal vymáhat". A aby se neřeklo, přidali poukaz na jakousi neuveřejněnou analýzu, podle které až na výjimky Polska a Ameriky lobbing regulován není (O tom, že to bude analýza vyčerpávající, se lze rychle přesvědčit např. na stránkách britské organizace sdružující lobbisty www.appc.org.uk). S panem Davidem bychom se ale jistě přeli, zda je ministrův postoj evidentní politický šlendrián, anebo jen důsledek komplikovanosti celého tématu, které je "pro většinu novinářů nesrozumitelné a jistě by byly nesrozumitelné i pro většinu ostatních občanů."

Jelikož tento bod považujeme za důležitý, na některé otázky, které asi pan David mínil jako řečnické, s dovolením odpovíme:

Ten, kdo se neregistruje, nesmí mluvit s politikem?

Závisí na konkrétním znění zákona, za jakých okolností mají jednorázově lobbující občané, kteří si nemohou nebo nechtějí najímat profesionálního lobbistu, přístup ke svým zastupitelům. V zemích s regulovaným lobbingem si s tím pochopitelně dokázali poradit tak, aby jim přístup umožněn byl -- i tito lidé ovšem většinou musí zveřejňovat, co se jak a proč snažili ovlivnit. Problém ale stojí opačně: tam, kde lobbing regulovaný není, nedostane se na aktivního občana v konkurenci ošlehaných velkolobbistů často vůbec řada.

Není snad právem každého člověka pokoušet se ovlivňovat politická rozhodování?

Je, pokud se je nepokouší ovlivňovat penězi či jinými protislužbami.

Nemohou zástupci "neziskových organizací", u nichž studenti předpokládají pouze zájem o krystalické veřejné blaho lobovat za věci společensky škodlivé a mimochodem se nechat platit od firem se souladnými zájmy (například výrobci ekologicky "šetrných" technologií).

Mohou. Nechť jim navíc za to firmy klidně platí. Důležité je, aby nikdo neplatil politikovi, který přijímá rozhodnutí. Pokud bude nezisková organizace schopna přesvědčit politika bez úplatku, že její ve skutečnosti škodlivý projekt je dozajista veřejným blahem, je to už úplně jiný problém.

Opravdu máme věřit, že v momentu registrace přestane lobbista užívat korupce?

Ne. Registrace mu ale korumpování zkomplikuje a naopak usnadní její zpětné odhalení.

Při prosazování jakéhokoli projektu musí zaznít otázka, proč by měl být přijat. Protože je lepší? Protože bude úplatek?

Protože je lepší. (Máme si tohle proboha při prosazování každého projektu znovu ujasňovat?)

Jsem také lobbista. Politiky se snažím přesvědčit, že podpoří-li to, co navrhuji, budou mít zásluhu na dobré věci a z toho budou mít politické body. Je to korupce?

Není.

Mediální rady

V tomto bodě Ivanu Davidovi velmi děkujeme za příkladnou ukázku mentality, kterou se snažíme rozbít. Ze svého pohledu bývalého zákonodárce vnímá veřejnoprávní média jako jeden z nástrojů politiků, novináře pak jako nebezpečí, které potencionálně fandí "opačné straně", a které je proto ze všeho nejvíc nutné hlídat.

Stejně jako podle pana Davida existují neúplatní politici, existují kupodivu také féroví a kompetentní novináři. Ti samozřejmě mají nějaké osobní politické preference, ale přesto jsou schopni nestranné (nikoli objektivní) žurnalistiky. To znamená: reflektují svou zaujatost, důsledně oddělují zpravodajství od komentářů, ověřují své informace z různých zdrojů, argumentují. V rozhovorech se snaží načapat všechny politiky, padni komu padni. To je ideál nestranné žurnalistiky, kterým kromě naivních studentů a zmiňovaného Karla Hvížďaly "trpí" také například mediální věda a mnoho západních médií, které tyto kompetence nadřazují ideálu politické vyváženosti. Ať už je to u nás ideál jakkoli vzdálený, jedno je jisté: mechanická politická vyváženost žádnou větší spravedlnost nezaručí, za to ale účinně brání, aby u nás tato kompetentní a odpovědná novinářská elita vznikla. Jak to vypadá v praxi? V Českém rozhlasu zavedli nedávno zprávařům tabulky, do kterých musí zapisovat minutáž věnovanou jednotlivým politickým stranám. Často se zpráva nemůže vysílat do té doby, dokud se nepodaří získat opačný názor od protistrany. Tak naivnímu pojetí vyváženosti se smál už Sartre: "Vyváženost, to není pět minut nacista, pět minut Žid." Výsledek je jasný: redaktor je z obliga, ředitel je z obliga, radní je z obliga, politik je spokojený a posluchač nemusel zprávy vůbec zapínat. Příklad z České televize: před rokem tam kvůli nevyváženosti dlouho odmítali odvysílat vlastní dokument o výhodách, které mají politici před občany. A film to opravdu vyvážený nebyl, protože za větu k politikům kritickou hned nezařadil pochvalu. Neinformovat o skandálech jedné politické strany v plném rozsahu pouze z důvodu nevyváženosti je nedemokratické a doslova absurdní.

Bagatelizovat celý problém tím, že mediální rady jsou mají v posledku jen malý vliv, je podivné. Přidělování kanálů a licencí, odvolávání ředitelů (naposledy např. pohrůžka rady ČRo řediteli Kasíkovi, že ho odvolá, pokud nevypne analogové vysílání radia Wave) -- to je příklad malého vlivu?

Podobně jako u lobbingu ani v tomto případě sebelepší změna formálního mechanismu dosazování rady sama nezaručí kompetentní a osvícenou radu, byť může situaci výrazně zlepšit. Neméně důležité je, aby politici jednou pochopili, že se jim dosazování slabých a poddajných radních, ředitelů (a skrze ně i špatných redaktorů) v posledku nevyplatí. O takový dárek ke dvacetinám jsme se ale žádat neodvážili. Tak naivní zase nejsme.

Imunita

Asi nemá smysl opakovat zde pasáže z výzvy, abychom ukázali, že skutečně "tušíme, že samotná imunita před stíháním nechrání." Jsme rádi, že se shodujeme alespoň s panem Davidem alespoň na zrušení imunity po skončení mandátu.

Pokud by ale mohli být poslanci stíhatelní v průběhu výkonu mandátu, docházelo by s naprostou jistotou k účelovým obviněním nejen před volbami, ale například i před volbou prezidenta a klíčovými hlasováními. Stačí vzpomenout zatčení poslance před volbou prezidenta Havla, který jako kandidát prošel právě o jeden hlas.

Zatčení Miroslava Sládka pár dní před prezidentskou volbou nechceme v žádném případě brát na lehkou váhu -- byť bylo zcela ojedinělé, bylo vrcholně podezřelé. Je ale otázka, co z toho vyvodit pro imunitu. Jsme sice rádi, že pan David svými obavami nepřímo přiznal, že u nás máme mizivou politickou kulturu, zkorumpovanou policii a podjaté soudy. Imunita ovšem celý problém řeší ve stylu kutilů z večerníčku A je to. Místo toho, aby byla policie alespoň částečně a soudy úplně vymaněny z rukou exekutivy, ochráníme se my poslanci zvláštní obrannou aurou (nepříliš spolehlivou, jak se ukázalo u Miroslava Sládka), přičemž napospas nespolehlivé policii necháme všechny ostatní občany. A ještě tím zkomplikujeme stíhání poslanců za evidentní trestnou činnost.

Imunita má mít ale jen jeden smysl: hájit poslance a senátory -- především jejich svobodu slova -- během výkonu mandátu.

Přílepky

Pan David se spokojí s tvrzením:

Společenská nebezpečnost této praxe se blíží nule.

My se naopak spokojíme s opakováním několika příkladů:

  • Leden 2007: poslanci (aniž by o tom většina z nich věděla) odsouhlasili se zákonem o zrušení Fondu národního majetku "odškodné" ve výši téměř dvou miliard finanční skupině PPF, která předtím vypomohla státu 200 miliony. Zákon byl nakonec zrušen Ústavním soud, vznikl tak první precedens proti přílepkové praxi.
  • Únor 2008: do zatím posledního návrhu o omezení imunity zákonodárců byl na poslední chvíli přidán odstavec zbavující komunální politiky odpovědnosti za přidělování veřejných zakázek -- tentokrát se o přílepku vědělo dopředu a většina poslanců omezení imunity odmítla s tím, že neprosadí zároveň takto absurdní beztrestnost na komunální úrovni.
  • Září 2008: Do zákona o boji proti terorismu a praní špinavých peněz vložil poslanec Hrnčíř pasáž, která zbavuje sázkařské firmy povinnosti platit daně z tzv. manipulačních poplatků. Ročně tak firmy ušetří asi 200 miliónů korun.

Nejde ale samozřejmě jen o přílepky, celý problém zahrnuje i "lidovou poslaneckou tvořivost", při které poslanci dovedou změtí pozměňovacích návrhů poškodit sebelépe připravený zákon. Pokud jde o "nesmyslné návrhy" na odstranění přílepků svědčící o neznalosti parlamentních procedur, jen jsme poukázali na úspěšné postupy v jiných zemích a také na doporučení ve zprávě Parlamentního institutu "Možnosti zklidnění legislativního procesu v poslanecké sněmovně." Ať už jsme se tedy vytržením jednotlivých návrhů z kontextu dopustili jakýchkoli nepřesností, nic to nemění na tom, že přílepků se zbavit lze.

Nabízí se také otázka, proč by zrovna u nás tím, že se zavedou opatření proti přílepkům, mělo dojít ke zpomalení a zkomplikování celého legislativního procesu, když to v jiných zemích funguje zcela normálně. Snad že by naši poslanci byli v Evropském kontextu zcela neslýchaně a mimořádně neschopní. Ale takovou věc by si, a teď ironii stranou, netroufli tvrdit ani jinak velmi kritičtí autoři studentské výzvy.

Jakub Bachtík, Jiří Boudal, Silvie Čadská, Silvie Mitlenerová

studenti UK a členové iniciativy Inventura demokracie

                 
Obsah vydání       24. 11. 2008
24. 11. 2008 Washington Post: Polsko nebude lobbovat u Obamy pro raketovou obranu
24. 11. 2008 AFP: Čeští starostové naléhají na Obamu, aby zrušil raketovou obranu
24. 11. 2008 Pokleslé divadlo trpasličích forem Ivo  Šebestík
24. 11. 2008 Kladivo na satelity Ivan  Větvička
24. 11. 2008 Bursíkova izolace se prohlubuje Milan  Daniel
24. 11. 2008 Hlasujte v souladu s programem, nebo odejděte! Ondřej  Slačálek
24. 11. 2008 Demogrant jako nástroj financování vysokého školství Petr  Gočev
22. 11. 2008 Bohaté země znovu kolonizují rozvojové země, aby si pro budoucnost zajistily potraviny
23. 11. 2008 Apelplac v tržnici SAPA Milan  Daniel
24. 11. 2008 Čunkův návrh si zaslouží pozornost Milan  Daniel
24. 11. 2008 O několika studentských pseoudoproblémech Jakub  Bachtík, Jiří  Boudal, Silvie  Čadská, Silvie  Mitlenerová
22. 11. 2008 ATAEM: Senzor pro detekci podzemních objektů
22. 11. 2008 Rusko může proti americkému štítu použít střely Ch-55
22. 11. 2008 Dopis Obamovi
22. 11. 2008 Psát Obamovi nestačí Jan  Čulík
23. 11. 2008 Tak teď víte, co si o vás myslím
22. 11. 2008 Protiradarové protesty v ČR nemají účinnost
24. 11. 2008 Věštci v nouzi, neboli Jak dlouho trvá taková krize? Uwe  Ladwig
24. 11. 2008 Kartelový úřad v Německu chce prosadit nižší ceny plynu
23. 11. 2008 Náš svět je konečný
23. 11. 2008 Primitivní odezdikezdismus Soňa  Hromátková
24. 11. 2008 Rusko-ukrajinské spory o plyn začínají
22. 11. 2008 Ochránci práv dětí kritizují, že práva dětí nedodržují vláda, soudy ani parlament
23. 11. 2008 Starostové z Brd: České vládě to osladíme
21. 11. 2008 Hrozící výprodej Ameriky, neboli Naléhavé hledání peněz Uwe  Ladwig
22. 11. 2008 Gazeta Wyborcza: Nový šéf německých Zelených odmítl protiraketovou obranu v Polsku
22. 11. 2008 Diskusní fórum v Parlamentu "Co firmy čekají od státu, aneb baby boom strašákem prosperity?"
22. 11. 2008 Poslankyně Věra Jakubková a Olga Zubová opustily klub SZ
24. 11. 2008 Jsme skvělí, nebo dementní? Sandra  Wain
24. 11. 2008 Ať si napíší diktát František  Řezáč
22. 11. 2008 Vlády sázejí svou kůži proti recesi -- česká však ne Karel  Dolejší
21. 11. 2008 Pohádky s Michaelou Jílkovou Miloslav  Štěrba
20. 11. 2008 Demagogie médií Petr  Valenta
9. 11. 2008 Hospodaření OSBL za říjen 2008