Fosilní paliva, zvláště ropa, jsou specifický problém. I když se množství zdrojů zdá obrovské, náklady na jejich dobývání (vyjádřené množstvím fosilních paliv, pracovních hodin a vody) značně rostou poté, co jsme vytěžili snadno dostupnou ropu, zemní plyn i uhlí. Náhražky (jako líh a sluneční články) jsou ve stejném vyjádření spotřeby zdrojů drahé. Je také obtížné vystupňovat jejich množství na úroveň potřebnou k náhradě fosilních paliv.

Konečné zdroje, ale nekonečný růst

Navzdory jasnému faktu konečnosti světa finanční komunita přijala za jeden z ústředních bodů své víry, že Ekonomický Růst je Dobrý a ve skutečnosti má být předpokládán. Logickým přímým důsledkem je, že Spekulace jsou Dobré. Náš měnový systém je úzce spojen s dluhem a rázem by se zablokoval, kdyby se půjčování peněz zastavilo. Naše banky a pojišťovny závisejí na úvěru jako na primárním zdroji výnosů a pojišťovny používají množství dluhopisů na straně aktiv ve svých rozvahách.

Jak jsme mohli začít věřit, že nekonečný růst je možný? Jedním důvodem byl prostě pohled zpět. Růst pokračoval od průmyslové revoluce. Po celou tu dobu byl vázán na zdroje energie. Průmyslová revoluce přinesla uhlí, které způsobilo snadnější výrobu zboží. Později se přidala ropa, zemní plyn a uran jako další zdroje energie. Světové spotřeba energie rostla po dlouhou dobu prakticky bez přerušení.

Jiným způsobem, jímž jsme opravňovali myšlenku nekonečného růstu, byly ekonomické modely ignorující příspěvek energie k růstu a samozřejmě ignorující fakt, že žijeme v konečném světě. Ekonomické modely tohoto typu zahrnují např. Solow-Swanův růstový model, který bere v úvahu příspěvek práce a kapitálu, a Cobb-Douglasovu produkční funkci, obsahující práci, kapitál a produktivitu. Žádný z těchto modelů nemá vestavěná omezení. (Citované modely jsou základními východisky, s nimiž pracují neoklasičtí ekonomové, a jako takové měly rozhodující vliv na ekonomický výzkum a školství i na veškeré makroekonomické rozhodování vlád vyspělých západních zemí. O jejich platnosti se po desítky let v podstatě nediskutovalo. Po pádu železné opony se jejich vliv rozšířil po celém světě. Pozn. J.K.)

Souvislost mezi energetickými zdroji a ekonomickým růstem

Robert Ayres a Benjamin Warr ukázali těsnou souvislost mezi zdroji energie a ekonomickým růstem v roce 2004. Zjistili, že když použijí ekonomický model beroucí zřetel na růst spotřeby energie i energetické výkonnosti, vysvětluje to velkou většinu ekonomického růstu v USA mezi léty 1900 a 2000, kromě asi 12% po r. 1975.

Zdravý rozum nám říká, že zdroje energie jsou potřeba pro růst i pro udržení fungování naší současné ekonomiky. Je jen velmi málo ekonomických činností, které můžeme vykonávat bez nafty, benzínu nebo elektřiny. Zdravý rozum by nám měl říci, že takové modely jako Solow-Swanův model růstu a Cobb-Douglasova produkční funkce jsou neúplné.

Dosahujeme limitů

Nehledíce na to, s jakým druhem zdrojů pracujeme, ony prostě "nedojdou", když jich používáme stále více a více. Místo toho bude stále složitější jejich dobývání. V případě nerostů se koncentrace rud stále snižují. Doly se musí budovat stále hlubší. Kvalita fosilních paliv se snižuje a jejich dobývání je stále složitější.

Po mnoho let vyčerpání zdrojů nebylo vlastně žádným problémem. Zdroje byly tak obrovské a efekt poskytovaný energií z fosilních paliv tak velký, že jsme mohli skoro čehokoli těžit tolik, kolik jsme chtěli (ropy, zemního plynu, uhlí, uranu, mědi, fosforu, zlata, platiny, india, galia, pitné vody a jiných věcí) velmi levně a v množstvích potřebných k čemukoli žádanému.

V posledních několika letech se stalo, že jsme se přiblížili k bodu, v němž dobývání mnoha těchto zdrojů se stává stále složitějším. V dubnu 2007 byla citována prohlášení ředitelů ropných firem Shell a Total, že dny "snadné ropy" jsou historií. Minulý týden (psáno 22. 11. 2008, pozn. J.K.) Mezinárodní energetická agentura IEA vydala zprávu, jejíž souhrn začíná slovy: "Světový energetický systém je na křižovatce. Současné globální trendy v nabídce a spotřebě energie jsou naprosto neudržitelné z hlediska životního prostředí, ekonomického i sociálního."

Naše současná ekonomická krize

Nyní, kdy se dostáváme do bodu, v němž dobývání fosilních paliv a nerostů všeho druhu začíná dosahovat hranic, zjišťujeme, že když se ekonomika začíná přehřívat, cena mnoha komodit strmě roste. Důvodem je soutěž o omezené zdroje. Důvodem jsou také vysoké náklady na těžbu těchto zdrojů, právě teď, kdy dosahujeme limitů. Stejně tak jsou postiženy ceny potravin, částečně proto, že pro jejich výrobu se používá ropa (pro zemědělské stroje) a zemní plyn (pro výrobu dusíkatých hnojiv) a částečně z důvodu, že konkurence pěstování kukuřice pro výrobu lihu žene nahoru ceny půdy.

Když rostou ceny potravin a paliv, lidé zjišťují, že je těžké splácet dluhy a roste prodlení splátek. Nesplácené dluhy se šíří ekonomikou. Špatná finanční situace bank způsobuje jejich neochotu půjčovat. Nedostatek úvěru způsobuje, že pro mnoho přímých i nepřímých spotřebitelů komodit je složité nakupovat produkty mnoha druhů (například ropu, zemní plyn, uran nebo měď). Klesají ceny mnoha výrobků, protože jsou dost neelastické.

Tyto nižší ceny mají zpětnovazební účinek na novou produkci komodit. Úvěrová krize a z ní vyplývající nižší ceny komodit vedou ke snižování plánované výroby energetických produktů všech druhů (fosilních i obnovitelných paliv a uranu). V důsledku toho, jestliže se ekonomika znovu začne přehřívat, nastane další kolo zvyšování cen komodit. To ovšem bude následováno dalším kolem nesplácení dluhů.

Jaké je řešení?

V konečném světě se brzy octneme ve stagnující nebo klesající ekonomice, jednoduše proto, že není dost snadno dostupných zdrojů, které by mohly podporovat růst bez způsobování velkých cenových skoků, následovaných nesplácením dluhů a dalšími koly omezení úvěru a zhroucení cen komodit. Jediným řešením je vyvinout nový peněžní systém, který nebude založený na dluhu a od něhož se nebude očekávat růst. Ideálně by se mohl smršťovat, jak bude méně zdrojů a jak bude ekonomika přirozeně klesat.

Ve stagnující nebo klesající ekonomice nedávají dlouhodobé dluhy nadále smysl. Pravděpodobnost, že dlužníci budou schopni splácet půjčky i s úrokem, se stane dost nízkou, protože ekonomický systém jako celek neporoste a nebude produkovat přebytky, které by mohly být použity k úhradě úroků. Pro dlužníka je mnohem snazší splácet 20letou hypotéku s úrokem, když dostává prémie a roste mu plat, než když jeho zaměstnavatel omezuje činnost.

Musí být nějak navržen měnový systém operující bez dluhu, s výjimkou velmi krátkodobých dluhů k zajištění obchodních transakcí. Navíc se potřebujeme vyhrabat z dluhové bažiny, kterou jsme vytvořili. Nyní existuje mnohem více závazků a příslibů jako sociální a zdravotní pojištění, které by mohly zaplaceny ze stávajících zdrojů.

Jediný představitelný způsob přechodu na nový měnový systém je mít přechodné období, kdy budou fungovat oba systémy současně. Nabídka nových peněz by zpočátku mohla být omezena a používaly by se jen pro nákup potravin a energií (něco jako přídělový systém). Lidé by dostávali platby v obou druzích peněz. Nakonec by nový měnový systém zcela nahradil ten problematický dnešní.