19. 2. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
19. 2. 2008

ZÁKLADY STUPIDOLOGIE:

Propaganda a logické klamy

František Koukolík, Jana Drtilová

Napadlo mne, zda by čtenáři a snad i autoři článků, sem tam nevyužili dvě kapitoly z naší knihy Vzpoura deprivantů II (Základy stupidologie), píše František Koukolík. Kapitoly pojednávají o propagandě a neformálních logických klamech. Chápeme je jako veřejný statek. Omlouvám se, že jsou kapitoly dlouhé. Propagandistických nástrojů a neformálních logických klamů je velký počet.

Koukolík, F., Drtilová,J.: Vzpoura deprivantů II (Základy stupidologie). Galén, Praha 2002.

Propaganda a logické klamy

Pokusili jsme se popsat, co je racionalita a nástroj racionality, kritické myšlení, dále stupiditu a iracionalitu. V dalších částech knihy se pokusíme popsat některé sociální jevy, které mohou být jak bezprostřední příčinou, tak důsledkem stupidity a iracionality. První z nich je propaganda.

Propaganda je považována za druh sociálního ovlivňování. Za jeho další druhy lze považovat vzdělávání, reklamu, indoktrinaci a kontrolu myšlení. Jednotlivé druhy sociálního ovlivňování jsou kontinuum. Na jednom okraji je vzdělávání, na konci opačném je kontrola myšlení, propaganda je uprostřed.

Sociální ovlivňování je možné popsat vzájemným vztahem ovlivňujícího a ovlivňovaného, mírou případně užitého klamu, metodami a cílem, které jeho jednotlivé podoby mají (Singer a Lallich, 1995).

Vzdělávání

charakterizuje dočasný dobrovolný vztah, do něhož obě strany obvykle vstupují po vzájemném souhlasu. Klam je v protikladu ke vzdělání, užitá metoda je instruování, případně přesvědčování s využitím kritického myšlení. Cílem vzdělávání je v ideálním případě tvořivý a odpovědný občan.

Reklamu charakterizuje instruování a manipulace. Lidé dokáží reklamu ignorovat. Užité informace reklama pečlivě vybírá, bývá v nějaké míře klamavá, například v tom, o čem nemluví. Reklama se vemlouvá a přemlouvá. Cílem reklamy je prodat zboží.

Příklad

Je pravděpodobné, že postavu, které se říká Marlboro Man, alespoň jednou spatřily miliardy lidí. Marlboro Man, drsný a přitom hezký kovboj, byl představitelem reklamy na stejnojmenné cigarety. Výrobcem tohoto druhu cigaret je firma Phillip Morris. Představiteli postavy byl větší počet mužů. Narozdíl od velmi velkého počtu lidí, kteří spatřili postavu jménem Marlboro Man, ví jen velmi malý počet lidí, že Wayne McLarren a David McLean, dva jeho představitelé, zemřeli v souvislosti s kouřením cigaret. První z nich pracoval pro firmu od r. 1976, kouřil 30 cigaret denně, zemřel ve věku 51 let r. 1992 na zhoubný plicní nádor (karcinom). Druhý z nich kouřil od svých 12ti let, pro firmu začal pracovat po r. 1960, onemocněl plicní rozedmou, která má vztah ke kouření cigaret stejně, jako jej má plicní karcinom, na nějž zemřel r. 1993, ve věku 73 let.

Zdroj: Los Angeles Times 23.7.1992, s.B6; The Daily Telegraph, 25.7.1992, s.3., Business Wire, 19.9.1996.

Propaganda

je pokus nějaké autority, například státní, církevní, nebo stranické, o něčem přesvědčit co největší lidské skupiny, jímž říká "cíl". Propaganda často nadsazuje, může, ale nemusí lhát. Nátlak propagandy bývá různě velký. Propaganda užívá postupy, které dokáží přimět lidské skupiny k povolnosti a souhlasu (compliance). Smyslem propagandy je dosažení nebo udržení politické moci.

Propaganda slouží mocenské elitě, stejně jako skupinám, které o moc usilují. Za příslušníky mocenské elity lze v politicky stabilních systémech, například v USA, počítat zejména "čtyři sta" předních velkoměstských rodin, dále celebrity, finanční a korporační magnáty, vysoké správní funkcionáře, vysoké armádní velitele ("vojenské pohlaváry") a členy politického vedení státu (Mills, 1966).

Ve státech s centralizovanou politickou mocí a cenzurou slouží veřejná propaganda pouze špičkám politické moci. Neveřejnou propagandou v těchto společnostech bývají informace sdělované od člověka k člověku. Nacistická propaganda pro neveřejnou, propagandu užívala pojem "šeptanda".

Ve státech, kde jsou hromadné sdělovací prostředky v soukromých rukou a formální cenzura neexistuje, je zkoumání propagandy obtížnější. Hromadné sdělovací prostředky v těchto státech často vzájemně soupeří, staví se do role zastánce svobodného projevu a nejlepších zájmů společnosti. V těchto společnostech se coby "informační filtry" uplatňují zejména:

1 velikost jednotlivých společností, které vlastní sdělovací prostředek, jejich majetková koncentrace, osobní bohatství majitelů získané vlastnictvím sdělovacího prostředku, způsob, jímž majitelé docházejí ke zisku,

2 závislost na reklamě jako primárním zdroji zisku soukromých sdělovacích prostředků,
3 skutečnost, že informačním zdrojem pro média jsou zdroje kontrolované mocenskou elitou
4 možnosti přímého a nepřímého nátlaku v případě, že média zveřejní "nežádoucí" informace (Chomsky a Herman, 1988).

Indoktrinaci někdy charakterizuje autoritativní a nadřazený vztah k ovlivňovaným lidem. Jindy je vztah obou stran dobrovolný. Indoktrinace může vědomě klamat. Souhlas indoktrinované strany je podmíněn nátlakem, užívá se trestání. Cílem indoktrinace je vznik vnitřně sevřené skupiny, která je schopna vysoce efektivního chování.

Kontrolu myšlení charakterizuje autoritativní postoj kontrolujícího, který je v příslušné skupině na vrcholu mocenské hierarchie. Kontrola myšlení vědomě klame, neboli lže. Jejím programem je neetický program kontroly ovlivňovaných. Cílem kontroly myšlení je vytvoření sevřené, naprosto poslušné skupiny, například teroristické bojůvky, malé skupiny vojáků určených ke speciálním operacím, "obce věřících" v některých sektách a jim podobných organizacích. Krajním příkladem kontroly myšlení jsou postupy užívané v destruktivních (apokalyptických) náboženských kultech (viz příslušná část).

Rozdíl mezi propagandistou a vědcem, obecněji řečeno člověkem kriticky myslícím, popsali před více než šedesáti lety pracovníci newyorského Institutu pro analýzu propagandy:

"Propaganda se obecně chápe jako názor vyjadřovaný za účelem ovlivňování akcí jednotlivců i skupin...Tím se propaganda zásadně liší od vědecké analýzy. Propagandista se snaží "něco prosadit", dobrého nebo špatného. Vědec se nic prosadit nesnaží. Svůj život věnuje objevování nových fakt a principů. O pečlivé zkoumání a kritiku jde propagandistovi jen vzácně. Jeho zájmem je spustit nějaký druh akce. Vědec, naopak, chce vždy co nejpečlivější zkoumání a kritiku svých fakt a myšlenek, je na ně připraven. Věda z kritiky roste, nebezpečnou propagandu kritika rozloží."

Institute for Propaganda Analysis, IPA 1939

Čtyři pilíře propagandy

Propaganda stojí na čtyřech pilířích:

1 jednoduchosti
2 oslovení emocí
3 oslovení představivosti
4 opakování.

Jednoduchost

Propagované poselství musí být co nejjednodušší. Tak jednoduché, aby je co nejsnáze a nejrychleji pochopil co největší počet lidí. Míra náročnosti poselství je určena nejnižším společným jmenovatelem intelektuální úrovně oslovené skupiny. Propaganda vychází ze skutečnosti, že znalost příčin, hloubky, šířky, jádra, možných řešení problému, o kterém propagandistické poselství mluví, včetně jejich důsledků, bývá u naprosté většiny oslovených lidí malá, žádná nebo zkreslená. Další skutečností, ze které propaganda vychází, je, že dlouhodobá paměť většiny propagandisticky oslovovaných jedinců a skupin (cíle propagandy) je špatná a snadno manipulovatelná.

Klasická poučka říká, že jednoduchá, dobře srozumitelná lež, vždy porazí složitou pravdu. Co největší zjednodušení propagované informace znamená v porovnání s informacemi, které jsou pro mozek oslovených lidí příliš složité méně namáhavé, rychlejší a tedy příjemnější (nebo méně nepříjemné) zpracování.

Oslovení emocí

Propaganda musí oslovovat emoce. Čím jednodušší a prostší je sdělované poselství, čím méně obsahuje podrobností, které by mohly být důvodem k zamyšlení, tím víc musí oslovovat například sympatie, antipatie, lásku, sexualitu, nenávist, závist, strach a úzkost. Citově prostoupené informace, stejně jako informace, které si je možné snadno, pokud možno barvitě představit, se snáze pamatují a vybavují, než informace citově neutrální.

Oslovení představivosti

Kromě emocí musí propaganda oslovovat představivost. Není nad pohyblivé barevné obrazy kombinované s patřičnými zvuky.

Příklad

Obrazově zcela neutrální jednání vojenských činitelů státu, jenž má v ovlivňované populaci probouzet pocity nepřátelství a strachu, doprovodí ostrá, výhružná hudba rytmem imitující pochod dobyvatelské armády.

Dobře vymyšlená jednoduchá metafora, ("nálepka"), která se stane rozšířeným sloganem, je k nezaplacení.

Opakování

Repetitio mater studiorum, opakování je matkou moudrosti, praví antické přísloví, které platí pro všechny podoby sociálního ovlivňování. Chce-li propagandista, aby oslovená populace žádoucím způsobem myslela a cítila, je nutné vychovávat ji podobně, jako to dělal Pavlov se svými psíky. Dobrý propagandista pak zazvoní a většina oslovených lidí začne jak myslet, tak cítit v žádoucím směru. Kontroluje-li skupina, která propagandistu platí, nebo kontroluje jiným způsobem, klíčové hromadné sdělovací prostředky, není to příliš těžké, zejména říká-li cíli propagandy to, co cíl chce slyšet.

Základní nástroje propagandy

V době, kdy se v Evropě schylovalo k začátku 2. světové války, popsali pracovníci Institutu pro analýzu propagandy základní nástroje, které užívá propaganda dodnes (IPA, Institute for Propaganda Analysis 1938, 1939). Motivovaný čtenář se s nimi pod případně odlišným označením, v rozvinutější a prohloubenější podobě, může setkat i v mladších publikacích, které se touto problematikou zabývají (např. Ellul, 1973; Chomsky a Herman, 1988; Pratkanis a Aronson, 1991; Lemmons, 1994; Taylor, 1995).

Podle Institutu pro analýzu propagandy jsou základní nástroje propagandy

  • cejch (name calling),
  • svatozář (glittering generalities),
  • eufemismus (euphemisms),
  • přenos (transfer),
  • celebrita (testimonial),
  • obyčejný člověk (plain folks),
  • jedna rodina (bandwagon),
  • strach (fear)
  • logické klamy (logical fallacies).

Dalšími nástroji propagandy jsou

  • strach,
  • snížení vnímavosti a rozptylování pozornosti,
  • volba "vhodných" informací,
  • redigování,
  • špinění,
  • výjimka z pravidla,
  • neslovní komunikace,
  • palebná příprava,
  • kvalifikující jazyk a desinformace.

Dá se oprávněně namítnout, že postupy uvedené v rámci jednotlivých propagandistických nástrojů spadají do více než jedné kategorie, takže se vzýjemně překrývají, což platí i pro logické klamy. Níže uvedený přehled propagandistických nástrojů proto není ani vyčerpávající, ani systematický. Z citované literatury jsme dospěli k názoru, že třídění propagandistických nástrojů, která by se podobalo přírodovědecké klasifikaci, naráží na tak velké obtíže, že jsme je raději opustili.

I v přírodních vědách, kde je klasifikace jeden ze základních metodických nástrojů, se totiž v tomto ohledu potkáváme se dvěma skupinami odborníků. Jedni se snaží pozorovaný jev rozčlenit na co největší počet jednotlivých tříd, podtříd, atd. Těm se s jistou mírou úsměvu říká v mezinárodním vědeckém jazyce "splinters", doslovně štěpitelé. Druzí se naopak snaží počet tříd co nejvíce omezit, seskupit je pod co nejmenší počet společných jmenovatelů. Jim se říká těžko přeložitelným označením "lumpers", což znamená tvůrci celků. Pro třídění propagandistických nástrojů byly užity oba postupy, dle našeho názoru bez většího úspěchu.

Domníváme se, že propagandu spíše než za vědu, přestože v současnosti užívá výsledky získané vědeckým výzkumem, můžeme považovat za druh svérázného řemesla, případně umění. Níže uvedené propagandistické nástroje tudíž navrhujeme chápat jako ukázku z dílny, nikoli vědecké klasifikační schéma.[P1]

Cejchy a svatozáře

Cejch je druh citově zaměřeného slovního a myšlenkového krátkého spojení. Váže jedince, skupinu, národ, rasu, myšlenku k zápornému symbolu. Jedince, skupinu, myšlenku nebo způsob řešení problémů, které chce propagandista oslabit, vyloučit, zničit, označí krátkým, jednoduchým, výstižným, snadno zapamatovatelným slovním cejchem.

Cejch zbavuje nutnosti přemýšlet o tom, kdo ocejchovaný člověk je, co dělá, jaký je smysl toho, co říká. Smyslem cejchu je přimět lidi, aby kousli do prstu, který někam ukazuje, aniž by se podívali, kam nebo na co ukazuje. Cejch zbavuje člověka jedinečnosti. Vyrobí z něj příslušníka podezřelé skupiny, izoluje a zavrhuje.

Cejchování se stejně jako níže uvedené nástroje propagandy, v oslovené populaci upevňuje učením. Cejch se všemi prostředky systematicky opakuje ve vazbě s cílem cejchování, ať je to jedinec, skupina, stát, náboženství, názor, způsob myšlení nebo způsob řešení problémů, cokoli. Opakované učení tohoto druhu připomíná podmiňování podle Pavlova. Jednoduchým, dostatečně intenzivním a dlouho opakovaným podmiňováním je možné v části oslovené populace vypěstovat něco podobného reflexnímu automatismu. Předvedení podnětu vyvolává automaticky zápornou citovou odpověď, o které její nositel neuvažuje. Považuje ji za "přirozenou", "jasnou", "normální", "samozřejmou", za součást sama sebe, což je propagandistův ideální cíl.

Příklad

Jednoduché příklady cejchování ve sdělovacích prostředích i v běžném hovoru jsou v současných Čechách jsou například následující, v abecedním pořadí uspořádaná slova:

ateista, blázen, cigoš, čecháček, dement, estébák, intoš (intelektuál), fašoun, feťák, finanční, flanďák, kapitalismus, kapitalista, komanč (komunista), komouš, levice, levicový, levičácký, levičák, narudlý, marxista, negr, odesák (= člen nebo sympatizant Občanské demokratické strany), pisálek, povrchní, potratář, potratovna (= gynekologické oddělení, kde se provádějí umělé potraty), pravice, pravicový, pravičácký, pravičák, residuum ("mít residuum" znamená počínaje r. 1990 být nositelem komunistických přežitků, mít komunistické příbuzné. V komunistickém režimu residuum znamenalo být nositelem buržoasních přežitků, mít buržoasní příbuzné), restituent, rudý, růžový, scientista, socan, socdemák, socialismus, sociální inženýr, sudeťák, subkultura, teplouš, zbohatlík, židák, židule (= židák ženského pohlaví).

"Cejchy hrály mimořádně vlivnou roli v dějinách světa i našeho vlastního vývoje. Ničily dobrou lidskou pověst. Ženy i muže dokázaly přimět ke krajním výkonům, jiné poslaly do vězeňských cel, další dovedly do stupně bláznovství nutného k tomu, aby se vrhali do bitev a vraždili své bližní. Cejchovali se a cejchují se druzí lidé, skupiny, klany, kmeny, univerzity, politické strany, sousedé, státy, území, národy i rasy."

Institute for Propaganda Analysis, 1938

Jestliže cejch váže jedince, skupinu, národ, rasu, myšlenku, jakýkoli předmět propagandistova zájmu k zápornému symbolu, váže jej svatozář k symbolu kladnému. Příklady jsou opět srovnány dle abecedy.

Příklad

Svatozáře se vytvářely a vytvářejí například slovy Bůh, celostní, čistota, demokracie, dítě, družnost, duchovní, filosof, hluboký, holistický, hlubinný, komplexní, komunismus, krása, křesťan, kvantový, láska, matka, mravnost, moudrost, něha, pravda, proletariát, příroda, rodina, rudý, slunce, socialimus, sociální, spirituální, svatý, svoboda, tržní, umělecký, věda, víra, záře, zbožní, zbožnost.

Jestliže smyslem cejchování je zavrhnout, smyslem svatozáře je člověka, myšlenku, stranu, skupinu nebo způsob řešení problémů přijmout, aniž bychom přemýšleli koho nebo co přijímáme.

Příklad

Doporučení, které v brožuře Jazyk - klíčový mechanismus kontroly (Language. A Key Mechanism of Control) rozesílal politický akční výbor Newta Gingriche americkým Republikánům, obsahuje dva sloupce slov. Jeden má řečník užívat, mluví-li o své straně, druhý, mluví-li o protivnících.

Roku 1990 této publikaci udělila Národní konference amerických učitelů angličtiny orwellovskou cenu Dvojí řeči (Doublespeak Award).[P2]

1. Mluvíte-li o své politice a o sobě, užívejte slova:

aktivní, cenný, debata, děti, důvěra, chválit, iniciativní, jedinečný, hnutí, hrdý, konflikt, lidský, mír, mobilizovat, morální, my, naslouchat, naše, nedotčený, občan, oddanost, odolnost, odvaha, pečovat, povinnost, podnětný, právo, pravda, princip, prosperita, příležitost, reforma, rodina, sen, sdílet, síla, soutěžit, správný, stavba, světlo, svoboda tvrdá práce, učit se, úspěch, vést, vize, volba, výzva, zachovat, zajímat, zdravý rozum, změna.

2. Mluvíte-li o svých protivnících, užívejte slova:

byrokracie, destruktivní, důsledky, chorý, ideologický, krize, kolaps, korupce, lačnost, lež, liberální, meze, mělký, mrhání, nekompetentní, nejistý, nemocný, ničení, nucení, ohrožení, oni, pohltit, pokrytectví, přinutit, radikál, selhání, zánik, zneužití, zrada.

Mnoho slov se vyskytuje jak v kategorii cejchu, tak v kategeorii svatozáře. Jejich užití záleží na době, lidech kontrolujících redakce, směry ovlivňování a výši plateb za tyto služby. Vyznačíme-li si četnost cejchů modrou, četnost svatozáří červenou tužkou, bývá informační kvalita jakéhokoli sdělení v běžných informačních prostředcích, například v novinovém komentáři, nepřímo úměrná jeho barevnosti.

Eufemismy a slogany neboli propagandistická sémantika

Eufemismy jsou výstižná, živě a citově působící slova, jejichž smyslem je "cíl propagandy", to jsou diváci, posluchači a čtenáři, buď zklidnit nebo vyburcovat. Eufemismy jsou slova, která působí méně ostře, než jiná, často výstižnější a přesnější pojmenování nějaké skutečnosti nebo jevu. Eufemismus může být projevem taktu, stejně jako podváděním. Cílem eufemismu je učinit skutečnost přijatelnější.

Příklad

Ministerstva války, obecné označení minulého století, jsou dnes ministerstva obrany. Bombardování nepřátelských cílů je chirurgicky přesné. Chování nepřátel je sněť nebo zhoubný nádor, takže je nutné občas říznout do živého. Ničivé duševní postižení vojáků, kteří prošli bojovými operacemi, se v první světové válce jmenovalo "šok z ostřelování", ve druhé světové válce "bojová únava", po válce ve Vietnamu jde o "posttraumatickou stresovou poruchu". Slovo válka a bojování se ztratilo.

Jinými eufemismy jsou:

Jednotka veřejné bezpečnosti (název komand, která vraždila odpůrce Idi Amína v Ugandě), zkrácení fronty (ústup), výběrové nařízení (selective ordinance = užití napalmu ve vietnamské válce), "vyčištění", "vyčišťovací akce", "pacifikace" (vyvraždění a zničení nepřátelského území například napalmem nebo vakuovými bombami), "očištění" (hromadné etnické vraždy), "zeštíhlovací dieta" (hromadné propouštění při nezajištěné sociální síti).

Za opak eufemismu je možné považovat slogany (buzzwords). Jejich smyslem je negativní označování, podobně jako je tomu v případě cejchu. Jejich rozlišení může být problematické. Příkladem mohou být slova extremista, extremistický (to je vše, co se nám nelíbí), politizace (jakýkoli kritický hlas, nemluvě o právním zásahu proti mé straně), ustrašené čecháčkovství (chování, které může být projev rozumné opatrnosti).

Eufemismy i slogany, které po svém představiteli opakují funkcionáři, straníci a takzvaní aktivisté nejrozmanitějších hnutí, stejně jako vládní, bankovní, podnikoví a další mluvčí, přenášejí emoce, nikoli věcnou argumentaci. Rozšířený současný český slogan je v této souvislosti označení "levicový" a "pravicový".

Eufemismy a níže uvedené slogany se někdy řadí pod společné záhlaví propagandistické sémantiky. Propagandistický nástroj označený jako sémantika je možné podle souvislosti řadit i do rámce cejchů, svatozáří.

Přenos

Přenos užívá k přijetí nebo odmítnutí čehokoli autoritu, prestiž a symboliku, kterých si oslovovaní lidé váží, aniž by měly s řešenou problematikou příliš mnoho společného (viz též logické klamy). Symbol i autorita s prestiží zamezí přemýšlení.

Příklad

Katolický i pravoslavný kříž, Davidova hvězda, sluneční, případně hvězdné symboly všech druhů, národní vlajky a hymny, modlitby i sborové zpěvy, víra, věda, medicina, svoboda, demokracie, láska a pravda, národ, rodina, místně příslušný bůh (Alláh, Jahve, Otec, Šiva, atd.).

Klasickým příkladem přenosu je užívání vědecké terminologie nebo pojmu věda pro nauky, které s vědou nemají nic společného, případně jsou přímo protivědecké ("creation science","kvantová homeopatie", "clusterová medicina" a pod.)

Celebrity

Celebrita je označení slavné, veřejně známé osobnosti, nejčastěji umělců, herců, sportovců. Lidé je mívají rádi. Celebrity čas od času doporučují výrobky. Nyní rozšiřují působnost. Na celém světě vystupují na předvolebních shromážděních. Vyjadřují se k nejrozmanitějším oborům lidské činnosti, o nichž pravděpodobně mají jen průměrné povědomí, například k otázkám mezinárodní i národní politiky, ekonomie nebo organizace zdravotnictví.

Obyčejný člověk

Někteří špičkoví politici a další mocní nebo vlivní lidé rádi vystupují v roli prostého člověka. Jsou vidět jak štípají dříví, vyvážejí žumpu, nosí džíny, čepičku a přátelské brejličky, hladí pejsky i děti, melodickým hlasem říkají věty dlouhé sedm až deset slov, milují svou rodinu, vlast, podle okolností se usmívají, jsou vážní, smutní, odhodlaní, "nad věcí" nebo naopak "v srdci problému"... Často za sebou mají něco podobného základnímu hereckému kurzu a na jejich televizním vzezření pracují osobní "vizážisté". Výsledek bývá někdy vysloveně překvapující, zdá se, že i pro samotné vizážisty.

Jedna rodina

Propagandistický nástroj označený tímto pojmem říká například: "Jsme na jedné lodi!", případně: "Takto přece uvažuje každý normální člověk!" Za tím účelem se najímají sportovní haly, koncertní sály, stadiony, náměstí, divadla, televizní stanice, pořádají se procesí, pochody a mítinky. Zde jsou lidé na jedné lodi a to pro něco a zároveň proti něčemu. V prvním případě se lichotí a zaklíná, v druhém zaklíná a proklíná, v obou se často hromadně a rytmicky skanduje. Lidé mívají stejná barevná označení, odznaky, případně uniformy nebo jejich části, dresy, mávají stejnými vlajkami. Společný jmenovatel zní: "Cítíme tak všichni, koukej cítit stejně."

Strach

Se strachem pracuje i reklama. Ukáže nebezpečnou situaci, například požár nebo záplavu (oslovení "cíle" propagandy, tj. diváka, posluchače, čtenáře), vzápětí nabídne řešení, například pojištění.

Propagandistická práce se strachem má čtyři kroky. První krok oznamuje ohrožení nebo hrozbu. Následuje doporučení, jak se má "cíl", to jest občané, chovat. "Cíl" poté pochopí, že řešení, které jsme doporučili, hrozbu zvládne. "Cíl" zároveň musí vědět, že se podle našeho doporučení se chovat dokáže.

Klasická pravidla práce se strachem (Pratkanis a Aronson, 1991) říkají: čím se jedinec víc bojí, tím snadněji se účastní nějaké preventivní akce (za předpokladu, že ostatní proměnné, které mohou mít vliv, zůstávají beze změn). Ovlivňování strachem je neúčinné, jestliže je cíl propagandy přesvědčen, že je vůči tomu, co se děje, nebo stát může, bezmocný. Na druhé straně může ovlivňování strachem změnit chování cíle propagandy, jestliže poselství obsahuje konkrétní doporučení, jak se dá míra ohrožení snížit. Cíl propagandy přitom musí věřit, že toto doporučení je efektivní a proveditelné.

Příklad

"V ulicích naší země vládne vřava. Univerzity naplnili rebelující, násilničtí studenti. Komunisti se snaží zničit naši zemi. Svou mocí nás ohrožuje Rusko. Republika je v nebezpečí. Ano - nebezpečí zevnitř i zvenčí. Potřebujeme pořádek a zákon! Náš národ bez nich nepřežije."

Adolf Hitler, 1932, necelý rok před nástupem k moci.

Snížení vnímavosti a rozptylování pozornosti

Smyslem prvního postupu je snížit vnímavost cíle propagandy vůči nějakému problému. Úspěch značně záleží na tónu, který propaganda užívá - v zásadě zní: "Ale prosím vás, vždyť o nic nejde", "o co jde...?", "je zbytečné dělat z komára velblouda", "byla by chyba vylévat dítě s vaničkou", " to je už dávno za námi", "to přece máme z krku", "neohřívejte starou polévku"...

Vnímavost cíle propagandy vůči neřešenému problému se snižuje nudným opakováním, které nepřináší nic nového (někdy se mluví o argumentum ad nauseam, neboli argumentaci vyvolávající pocit na zvracení). Snížení vnímavosti se obvykle kombinuje s pečlivým výběrem informací, které se sdělují a informací, které se pokud možno nesdělují.

Snížení vnímavosti bývá nejúčinnější tam, kde jde o významnou, někdy klíčovou část problému, kterou je nutné udržet pod pokličkou co nejdelší možnou dobu. Podaří-li se do kritické chvíle vnímavost veřejnosti dostatečně snížit, může projít kritická část problému za naprosté apatie lidí, jichž se životně týká. Zdá se, že současná propaganda využívá tento mechanismus například v otázce česko-německých vztahů, nebo v otázce vztahů k Evropské unii.

Za variantu postupu, jenž snižuje pozornost, vnímavost a citlivost vůči vážnému problému, jehož existenci veřejnost tuší, ale není schopna si své tušení ověřit, je možné považovat nadsázku a ironizaci. V průběhu druhé světové války tento postup užívala nacistická propaganda, která věděla, že lidé začínají mít jisté povědomí o existenci vyhlazovacích táborů. Problém tudíž nadsadila a ironizovala, takže vypadal jako absurdní výmysl. Nadsázku a ironizaci jako propagandistický nástroj používají politici, kteří bez ohledu na to, co říkají, chtějí vypadat inteligentně.

Volba "vhodných" informací

Jak v minulém, tak v tomto politickém systému jsme se při neformálních setkání s lidmi vlivnými a mocnými opakovaně setkávali s výrokem: "Ale lidé přece nemusí vědět všechno..." Volba "vhodných" informací se dá považovat za druh statistického výběrového klamu. Některé informace se k uveřejnění zvolí, jiné nikoli. "Vhodné" informace lze volit jak ve slovní tak v neslovní, například obrazové nebo zvukové oblasti.

Stačí dostatečně dlouho snímat projev libovolného jedince, například politika, jak obrazově tak zvukově. Střihem obrazu a zvuku pak lze poměrně snadno, obtížně napadnutelným způsobem, vytvořit z téhož člověka kontinuum počínaje obrazem mírně duševně zaostalého jedince, který bude většině lidí připadat směšný, hloupý, zlý a útočný, tedy nositele zla, přes neutrálního, nudného jedince, k bytosti bystré, milé, oduševnělé, roztomilé (to se nesmí přehnat), hezké, moudré a morální, nositeli dobra.

Jak pravil s úsměvem a naprostou vnitřní jistotou zkušeného člověka vlivný televizní činitel: "Budeme-li chtít, uděláme z vás během šesti měsíců prezidenta. Bude-li to nutné, za dalších šest měsíců vás zlikvidujeme." Záleží jen na tom, aby se uměle vytvořený obraz systematicky, dlouhodobě opakoval a posiloval, například výsledky průzkumů veřejného mínění (viz níže), vhodně volenými rozhovory s celebritami...

Jedinec nebo skupina, kteří kontrolují hlavní masová media, například televizní kanál sledovaný většinou populace ve státě kde vládne mechanická demokracie[P3], tímto způsobem buď nepřipustí nebo doslova odepíší jakoukoli politickou konkurenci, byť by byla jakkoli moudrá nebo tvořivá.

V současnosti se běžně k propagandistickému "zpracování" posluchačů a čtenářů najímají PR agentury (Public relations agency).

Příklad

Ze zprávy agentury specializované na vztahy s veřejností (Public relations agency) označené K2 pro vedení Českých drah:

" O kolektivním vyjednávání media informovala v rozsahu, která se nám podařilo poměrně správně regulovat tak, aby návrhy vedení Českých drah byly posuzovány jako pozitivní a maximální a požadavky odborových centrál aby ve většině případů vyzněly jako nesmyslné a přehnané... V tomto ohledu jsme považovali za zásadní spolupráci s Mladou frontou DNES, kde se podařilo spolupracovat jak s domácím zpravodajstvím, tak i s ekonomickou rubrikou...MF DNES informovala o kolektivním vyjednávání ve velké míře ve prospěch managementu. Obdobný postoj k informování o problému zaujaly rovněž Lidové noviny, Telegraf, Slovo a Blesk...V rámci personálního obsazení místa zpravodaje informujícího o dění v Českých drahách v České televizi se nám podařilo zajistit převedení této problematiky ze zpravodajské na ekonomickou a zde pak zajistit přijetí námi zvolené osoby, která na rozdíl od dřívějšího zpravodaje spolupracuje v pozitivním smyslu s vedením Českých drah...Hlavní oporou názorů a postojů managementu Českých drah se v tomto i následných obdobích stalo zpravodajství České televize a posléze i TV Nova, které obě přinášely informace o nesmiřitelnách až nesmyslných požadavcích odborů proti vstřícnému postoji nejen managementu Českých drah, ale i ministerstva dopravy, respektive samotného ministra... "

Zdroj: Literární noviny č. 5, 26.1. 2000

Podobně jsou často činní náboženští kazatelé všech církví.

Příklad

Křesťanští kazatelé a vykladači Bible s oblibou užívají její citáty podle okamžité politické potřeby. V míru, při nedělních kázáních, často volí citáty z Nového zákona, které se týkají lásky, spolupráce, pravdy, tvořivosti a soucitu.

V Bibli je však možné najít vyrovnávající počet citátů popisujících snad veškerou lidskou krutost: například o tom, jak Bůh zaživa pohřbil celou lidskou skupinu, jak zabíjel novorozence, poslal mor, jak se jeho vyznavači, viděno dnešníma očima, dopouštěli všech válečných zločinů...

V rukou dobrých kazatelů, nadaných uměním účinné sugesce, ovlivňujících vhodně volené, sugestibilní posluchače, kteří věřili, že jde o "svatý text", nikoli záznam zkušenosti starověkých lidských skupin, byly a jsou tyto části Bible, stejně jako podobné části posvátných textů jiných náboženství, například Koránu nebo Bhagavadgíty, užívány ke zdůvodňování a ospravedlňování činů proti lidskosti.[P4]

Je zřejmé, že se tento rozsáhle užívaný propagandistický nástroj překrývá s nástrojem užívaným ještě rozsáhleji, jemuž se říká redigování (editing).

Redigování

Redigování vytváří souvislosti, podobně jako je může vytvářet lhaní, jímž může být prosté vynechávání informací.

Příkladem redigování je interview, které trvá 60 minut, v němž jedinec požádaný o rozhovor podrobně vysvětlí svůj názor na příčiny, vývoj, jádro a možná řešení nějakého problému. Poté, co je záznam hotov, začne jeho redigování. Z hodinového interview může při určité zkušenosti se střihem zvuku a obrazu vzniknout dílo, jehož reprodukce trvá například pět až deset minut. Ta vede posluchače nebo diváka žádoucím směrem.

Redigování je výběr, to znamená jak zařazování, tak vyřazování skutečností do nového celku, který dokládá předem přijatý závěr.[P5 ]Jedinec, jenž poskytl rozhovor, je užit jako nástroj i jako cíl: v roli nástroje podporuje propagandistu, v roli cíle může být ocejchován, stejně jako mu může být dodána svatozář.

Za součást redigování lze považovat běžné užívání citací vytržených ze souvislosti, vhodně volených výroků expertů a lež, která může mít rozměr, jemuž se říká donebevolající .

Příklady

Na světovou veřejnost působilo otřesně "svědectví" patnáctileté dívky, která v počátku obsazování Kuvajtu vojsky Saddáma Hussaina tvrdila před komisí amerického Senátu, že viděla, jak jeho vojáci vyhazují nemluvňata z inkubátorů na novorozeneckém oddělení a nechávají je zemřít na studené podlaze. Později se zjistilo, že šlo o divadlo připravené PR agenturou, v němž dostala hlavní roli herecky nadaná patnáctiletá dcera kuvajtského velvyslance v USA.

Podobně otřesně působilo svědectí o masakru albánských civilistů v kosovském Račaku údajně spáchaném srbskými silami, jenž byl událostí, která bezprostředně vedla k zásahu NATO proti Jugoslavii. Podle pořadu kanadské televize CBC vysílaného 21.5.2000 šlo s vysokou pravděpodobností rovněž o druh složitého divadla.

Zdroj: Jiří Jírovec. Pořad CBC o Kosovu ZDE

Se lží se dá pracovat obratně. Zapomínáme, že jako druh lži je možné užít i pravdivý výrok.

Vedle lži se vyskytuje i chování mrtvého brouka: na otázky, které tázaná strana chápe jako ohrožující, prostě neodpovídá.

Příklady

Wolfgang Hüllen, 49 roků starý, otec dvou dětí, po dobu 18ti let odpovídal za finance německé Křestansko demokratické strany. V průběhu skandálu způsobeného zveřejněním tajného financování a existence černých fondů této strany ve výši mnoha milionů dolarů, spáchal 20.1. 2000 sebevraždu. Joachim Hörster, pracovník odpovědný ve zmíněné straně za vnitrostranické vztahy, vzápětí v německém parlamentu oznámil, že důvodem sebevraždy byly "osobní důvody". Objasnit tento pojem odmítl. Policie následně na základě dopisu, který Hüllen zanechal, oznámila, že důvody sebevraždy byly politické.

Zdroj: The New York Times Online ZDE

Podle listu Kansas City Star byl AIDS příčinou smrti stovek katolických kněží v USA, přičemž na některých jejich úmrtních listech bývá uvedena jiná příčina smrti. List rozeslal na podzim r. 1999 důvěrné dotazníky 3000 ze 46 000 katolických kněží v USA. Cílem dotazníku bylo zjistit nemocnost a úmrtnost kněží na AIDS. Odpovědi přišly od 801 kněží (27% dotázaných). Šest z deseti dotázaných kněží uvedlo, že vědí alespoň o jednom knězi, jenž zemřel na chorobu, která má vztah k AIDS. Jedna třetina dotázaných kněží věděla alespoň o jednom knězi, jenž žije a má AIDS. 75% dotázaných kněží uvedlo, že jsou heterosexuální, 15% uvedlo, že jsou homosexuální, 5% uvedlo, že jsou bisexuální.

List uvedl, že úmrtnost kněží na AIDS je čtyřnásobně vyšší, než je tato úmrtnost v ostatní populaci. V úmrtních listech se často neuvádí ani povolání, ani příčina smrti. Příkladem je úmrtí biskupa E. J.Moora, jenž opustil newyorskou arcidiecézi r. 1995 a zemřel v minnesottském hospici na onemocnění související s AIDS. Na úmrtním listu bylo uvedeno "úmrtí z neznámých přirozených příčin", na rubrice povolání stálo "dělník". Poté, co si na tento postup stěžoval jeden z aktivistů zabývajících se AIDS, byla příčina smrti opravena na "Onemocnění, které má vztah k HIV", oprava v rubrice povolání provedena nebyla. Vedoucí církevní představitelé a představitelé Vatikánu podle listu o této infromaci diskutovat odmítli. Představitelé Vatikánu ji předali místním biskupům.

Zdroj: The New York Times On-line ZDE

Propagandistické špinění

Jedinec XY, jehož důvěryhodnost se propagandista chystá snížit, je kupříkladu telefonicky dotázán, zda má jakýkoli vztah k nějaké ostudné, pobuřující nebo kriminální události. Propagandista přitom dobře ví, že žádný vztah tohoto druhu neexistuje. Oslovený, jehož může dotaz tohoto druhu překvapit nebo zaskočit, přirozeně takový vztah popře. Propagandista pak v nápadné úpravě uveřejní zprávu, která je formálně pravdivá: "XY popírá, že je pedofil, že by měl jakýkoli vztah k vytunelování banky, k organizovanému zločinu..."

"Bláto se přilepí", říká obsah tohoto postupu. Je na něm založena destruktivní, negativní propaganda, která se nápadně projevuje například v průběhu amerických prezidentských volebních kampaní posledních let.

Příklad z prezidentské kampaně v USA v lednu r. 2000.

"Důraz na negativitu je jen odlišný postup při pokusech o pošpinění oponenta, nejde o nic nového. ...Stratégové (volební kampaně) jsou si plně vědomi, že jak zdejší, tak i ostatní voliči říkají, jak je mediální házení špíny, které vešlo ve známost pod označením politika osobní destrukce, unavuje. Z toho důvodu vydávají velké peněžní částky i spoustu energie na to, aby přesvědčili veřejnost, že kampaň jejich oponentů je daleko negativnější než ve skutečnosti je..."

Zdroj: The New Yorks Times Online ZDE

Pokusy i praxe dokazují, že propagandistické užití špíny je vysoce účinné:

Tinkham a Weaver-Lariscy shromáždili 339 dobrovolníků, kteří sledovali třicetisekundovou politickou reklamu (spot) z volebního zápasu. Dobrovolníci netušili, že je volební zápas fiktivní. Kandidát A obvinil kandidáta B, že nemluví pravdu, tvrdí-li o sobě, že je vietnamský veterán, jenž byl nasazen v první linii, že trvale hlasoval pro zvýšení daní, a že má zájem o místní problematiku.

Po zhlédnutí pořadu byli dobrovolníci rozděleni do 22 skupin. Všechny skupiny s výjimkou jediné pak byly vystaveny nějakému druhu obrany napadeného kandidáta B: letákům, brožurkám a vidoeprogramům, které všechna obvinění vyvracely, přinášely doporučení třetí strany, aby voliči napadeného pro jeho dobré vlastnosti zvolili, a kromě toho řadu svědectví sdělujících, že špatný člověk a lhář je kandidát A.

Některé skupiny dobrovolníků byly vystaveny propagandistickému preventivnímu "očkování", v jejich případě obrana kandidáta B předcházela útoku kandidáta A. Další skupiny se s "obrannými" materiály seznámily ihned po útoku.

Poté byli dobrovolníci s odstupem 3 dnů a 48 dnů dotázáni, kterého kandidáta by volili. Zjistilo se, že polepit kandidáta B špínou, je vysoce účinné. 65% dobrovolníků dotázaných mezi 14 - 48 dnem od shlédnutí programu, by volilo útočníka, kandidáta A. Ani nejúčinnější druhy "očkování", tedy preventivní obrany, nebyly dostatečně účinné. Nejúčinnější druhy "očkování" mu udržely nanejvýš polovinu hlasů. Podle autorů pokus prokázal účinnost útoku a malou účinnost obrany při vědomí, že jde o pokus. Kandidát B neměl možnost ovlivnit voliče vlastní pozitivně laděnou kampaní.

Jeden z nejzajímavějších účinků negativní propagandy je "efekt spáče", známý již od dob 2. světové války: vliv negativní propagandy, uložený v paměti cíle propagandy, s časem roste, přičemž lidé zapomínají, co je vlastně ovlivnilo. Efekt spáče se okamžitě projeví, jakmile se cíl propagandy setká s vyvolávajícím podnětem.

Jeden z důvodů, proč je negativní propaganda účinnější než pozitivní, spočívá v tom, že lidé pozitivní údaje zkoumají, nejsou k nim příliš důvěřiví, zatímco negativní údaje přijímají daleko snadněji a příliš je nezkoumají.

Ověřil to další pokus výše uvedených autorů. 201 vysokoškolských studentů vystavili politické reklamě propagující politiky, které studenti znali jen málo. Tři z těchto politických reklam se opíraly o pozitivní vyjádření, sedm dalších vrhalo špínu. Dobrovolníci byli pak dotázáni, které reklamy se jim líbily, a které nikoli, které jim připadaly vtipné, důvěryhodné, nové a férové, zda by volili kandidáta nebo jeho oponenta.

Negativní reklamy dobrovolníky ovlivnily: mluvící kandidát se jim líbil, konkurenta, kterého špinil, dobrovolníci zavrhli. Pozitivní reklamy dobrovolníky neovlivňovaly v žádném směru - ani pro, ani proti. Z toho plyne, že je úspěšnější negativní kampaň.

Nejúčinnější zjištěné pravidlo zní: "Chcete-li vyhrát kampaň, očerněte protivníka něčím zcela novým, přitom účinným, do rozboru skutečných politických problémů se přitom nepouštějte." Zjistilo se totiž, že opakovaná, stejná špína, kterou posluchači a diváci už znají, je bez vlivu. Stejně bez vlivu na možné voliče je poctivá snaha o hlubší rozbor skutečných problémů, které má politik po svém případném zvolení řešit. (cit. Day, 1997).

Vysokou účinnost špinění v amerických prezidentských i Kongresových volebních kampaních dokládají Ansolabehere a Iyengar (1997). Odhadují, že špinění znamenalo v průběhu prezidentské volební kampaně r. 1992 ztrátu 6 milionů voličských hlasů. Negativní kampaň prospívala více republikánům než demokratům, mužům více než ženám. I tito autoři jsou přesvědčeni, že je špinění účinnější než pozitivní argumentace. Republikánské primární volby, které rozhodují mezi uchazeči a konečnou kandidaturu za tuto stranu, udávají tón celonárodním volbám a začínají neutuchajícími útoky. Výsledkem je znechucení zejména vzdělanější a otevřenější části voličů. Tyto kampaně je mění na politicky apatické jedince, kteří k volbám nechodí.

Iyengar a Simon (2000) v přehledné studii zaměřené na nové perspektivy a skutečnosti v oblasti politické komunikace a vlivu politických kampaní říkají: " Volební reformy a vliv televize a rozhlasu (broadcasting media) postupně snížily význam základních organizací a stranické infrastruktury. Politické kampaně změnily z pracovně náročných střetů disciplinovaných stranických organizací na finačně náročné, řízené mediální spektákly. Ohromující je trvale rostoucí výše investic - odhaduje se, že kandidáti jen ve volebním období r. 1998 vložili více než jednu miliardu dolarů."

Někdy se oběti zřejmé lži podaří, často po dlouhém a nákladném soudním řízení prokázat, co se stalo. Media v tomto případě obvykle uveřejňují omluvu v malé nenápadné úpravě, po delším časovém odstupu, mimo stránky, které jsou cílem hlavní čtenářské pozornosti, v místě, kterému čtenáři při zběžném čtení věnují obvykle jen malou pozornost.

Druh redigování je i rozptylování a odvádění pozornosti populace. Jestliže stojí společnost před závažným, složitým problémem, jehož řešení jsou namáhavá a výsledek nejistý, roste ve společnosti míra úzkosti. Klasickým prostředkem odvádění pozornosti od řešení složitých a nebezpečných problémů je vytvoření zevního nebo vnitřního nepřítele společnosti, případně mohutná, všeobecnou pozornost přitahující aféra.[P6]

Výjimka z pravidla

Smyslem tohoto nástroje je vnést do cíle propagandy povědomí, že výjimka z pravidla je pravidlo.

Příklad

Preventivní očkování dětí, například proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, proti těmto chorobám spolehlivě chrání naprostou většinu této populace. Všechna tato onemocnění mívají poměrně časté závažné následky, včetně celoživotní invalidizace a úmrtí. Očkování proti zarděnkám je velmi důležité u dívek s ohledem na těhotenství v jejich dospělosti. Infikuje-li zarděnkový virus těhotnou ženu, která vůči tomuto němu není imunní, bývá důsledkem těžké poškození plodu.

Očkování samo však může výjimečně očkované děti poškodit také. Podíl dětí z neočkované populace těžce poškozených chorobami, vůči nimž očkování chrání, je nesrovnatelně vyšší než je podíl dětí poškozených očkováním a to v případě všech chorob, u nichž lze prevenci očkováním užít.

V současnosti je časté, že media věnují mimořádnou pozornost jedinému případu dítěte poškozeného očkováním, zatímco statisícové populaci, kterou očkování ochránilo, pozornost nevěnují.[P7]

V USA se vyžaduje aby děti vstupující do základní školy byly očkovány proti řadě chorob, včetně spalniček. Kromě medicínských důvodů v hlavách některých rodičů a pěstounů existují i filosofické a náboženské důvody, pro které nedají své děti očkovat, což úřady uznávají.

Výsledkem je neočkovaná populace. Tím pádem mohli Američané porovnat skupinu 5 - 19 let starých jedinců, kteří proti spalničkám očkováni byli, se skupinou stejně starých jedinců, kteří očkováni nebyli.

Ti, kdo očkováni nebyli, dostali spalničky přibližně 35x častěji než ti, kdo očkováni nebyli. Nadto se spalničky objevovaly u neočkovaných dětí v ranějším věku.

Epidemiologové si udělali model: co se začne dít, když se neočkovaná a očkovaná populace promísí? Zjistili, že růst počtu neočkovaných dětí se spalničkami znamená růst počtu dětí se spalničkami v očkované populaci. Model řekl: jestliže se počet neočkovaných dětí zdvojí, pak v populaci s 20% neočkovaných a 80% očkovaných vzroste výskyt spalniček mezi očkovanými dětmi o 5,5%, v populaci 60% neočkovaných a 40% očkovaných, vzroste výskyt spalniček mezi očkovanými o 30,8%. Proč? Při pasážovaní neočkovanou populací může spalničkový virus dostat "ostřejší zuby", snadněji se pomnožuje i v organismu očkovaných dětí (Salmon a kol., 1999). V principu to samé platí pro virus obávané dětské obrny (poliomyelitis anterior acuta, Heine-Medinova nemoc).

"Dobré zprávy nejsou zprávy", případně "zprávou je, když muž kousne psa, nikoli naopak", říkají v této souvislosti často užívaná mediální hesla.

Neslovní komunikace

Neslovní (neverbální) komunikace, například tón, hloubka, výška a barva hlasu, tempo a přestávky v řeči, oční kontakt, výraz v tváři, jeho proměny v čase a ve vztahu k tomu, co nositel(ka) této tváře říká, držení hlavy a těla, pohyby trupu a končetin, druh a barevné složení oděvu, při osobním kontaktu pohyby těla ve vztahu k druhé osobě, osobní vůně/pach, druh užitého parfému, tvoří podle řady autorů nadpoloviční část informačního obsahu mezilidské komunikace.

V případě řeči se hovoří o prozódii. Do jejího rámce spadají melodie, pauzy, přestávky, důrazy, intonace a přízvuk. Prozódie napomáhá vyjasnění víceznačné syntaxe věty, je prostředkem, který vyjadřuje postoje a citový stav mluvícího jedince (Gorelick a Ross, 1987).

Jedna krátká a jednoduchá věta může díky prozódii nabýt větší počet významů. Věta: "Jdu domů" může znít toužebně, vztekle, ledově, ironicky, něžně, odhodlaně, milostně, vyhasle... Prozódie je klíčový nástroj jímž se vkládá, zamlčuje, přetváří a vytváří smysl sdělení.

Příklad

S prozódií - kromě jiného - stojí a padá herecký výkon, zejména

rozhlasový nebo divadelní. Stačí porovnat prozódii různých herců tvořících ve stejném jazykovém prostředí roli Hamleta, abychom zjistili, že nasloucháme několika odlišným Hamletům. Stejně jako v případě herců, stojí a padá s prozódií rozhlasový výkon politiků. Jejich výkon televizní prozódie ovlivňuje o něco méně. Jsme "zrakové bytosti", významnější než prozódie (mnohdy i než obsah sdělení) je proto v tomto případě obraz.

Palebná příprava

Pojmem palebná příprava označují vojáci nasazení dělostřelectva a dalších těžkých zbraní před útokem pěchoty. Cílem palebné přípravy je snížit odpor nepřítele a tím vlastní ztráty. Například v průběhu první světové války probíhaly dělostřelecké palebné přípravy před velkým útokem řadu dní a nocí.

Propaganda užívá v principu stejný nástroj. V hromadných sdělovacích prostředcích se začnou objevovat články, úvahy, příběhy, zprávy a komentáře, jejichž úkolem je připravit veřejnost na klíčové sdělení. Po přípravě tohoto druhu je přijetí propagandistovy informace snazší. Lidé jsou seznámeni s tématem, do jejich vědomí vstoupí "myšlenkový směr", "rámec", do kterého pak sdělovaná informace snadno vklouzne. Dobrá propagandistická palebná příprava je nepřímá, zdánlivě bez vztahu ke klíčovému sdělení, podobně jako dobrá palebná příprava nesděluje směr hlavního úderu.

Kvalifikující jazyk

Kvalifikující jazyk je rozšířený propagandistický nástroj. Může být slovní i obrazový. V případě slovního kvalifikujícího jazyka se v tisku cituje výrok, citace ihned doplněna kvalifikujícím pojmem. Obraz kvalifikuje úhlem záběru, náhodně zastiženým výrazem v tváři, jímž sdělení doprovázeno nebylo, nicméně mu dodá někdy paradoxní, jindy zesměšňující, nebo naopak harmonizující a "vylepšující", tedy negativně nebo pozitivně kvalifikující význam, který propagandista potřebuje.

Příklad

Věcné sdělení: " Včera pršelo", řekl, sdělil, uvedl, prohlásil X.Y.

Kvalifikující jazyk: "Včera pršelo", rozčiluje se, zuří, pláče, pochechtává se, skřípe zuby, dostává záchvaty smíchu, změnil barvu, vzlyká, řekl X.Y. stroze, pochmurně, přemýšlivě, otupěle, vyčerpaně, drze, sprostě, nadutě, pokorně, suše, s odhodláním...

Kvalifikující jazyk v tiskovém nebo obrazovém sdělení se podobá prozódii ve sdělení slovním. Čtenáře i pozorovatele někam vede, nebo od něčeho odvádí. Kvalifikující jazyk může odpovídat proběhlé skutečnosti, na druhé straně jí odpovídat vůbec nemusí.

Snad ještě účinněji než jazyk kvalifikuje obraz a to jak ve smyslu cejchu, tak ve smyslu svatozáře. Stačí sledovat fotografie politiků v libovolném denním listu, obrázkovém magazinu nebo v televizním zpravodajství.

Desinformace

Za lhaní je možné považovat výroky, které jsou předkládány jako pravdivé, přičemž předkládající ví, že pravdivé nejsou. Smyslem lži je klamání, zavádění, manipulace jedincem nebo větším počtem lidí. Motivem bývá nějaký druh zisku, například psychologického, hmotného, mocenského, nebo ochrana před nějakým druhem podobné ztráty. Druhem lži je desinformace.

Desinformace je vědomé rozšiřování neúplných, nepřesných, zavádějících, nepravdivých informací, jehož smyslem a cílem je nějaký druh manipulace lidmi, jimž je určena, a kteří se obvykle označují slovem cíl. Desinformace bývá součástí propagandy. Často užívá její nástroje.

Míra desinformace je různá. Nejprostší a častá desinformace bývá založena na neschopnosti (inkompetenci). Na této úrovni může desinformovat například málo vzdělaný, nebystrý, s tématem málo obeznámený, neprofesionální kritik. Obvykle však desinformace užívá nejrůznější druhy logických klamů, často dobře promyšlených, vnitřně souvislých a bezrozporných, působících přesvědčivě.

Spin doctors

Spin je anglické slovo, pro které Websterův slovník uvádí 28 významů. Jeden z nich je slangový a označuje zkreslené (biased) a jednostranné podávání skutečností zvláště v médiích. "Spin doctor" je novinář, který je v tomto ohledu odborník. Dobré německé i české slovo by bylo "propagandista". Co je činnost špičkového spin-doktora, čtenář zjistí v závěrečném příkladu kapitoly Propaganda.

Není nám jasné, zda je současná společnost skutečně médii uhranutá, nebo zda to média o sobě jen tvrdí a o uhranutí společnosti se snaží. Z toho, co se v Čechách v posledních deseti letech děje, lze o možnosti uhranutí propagandou uvažovat.

Bez ohledu na to, co o sobě média tvrdí, bychom neměli zapomínat na prosté skutečnosti: je důležité, komu média patří, kdo a za co je platí, co sleduje, co chce se společností provést, kde "chce lidi mít." Zjištění těchto prostých skutečností je však obtížné.

Jestliže média o sobě stereotypně opakují, že jsou strážní psi demokracie, pak bychom neměli zapomenout na otázku, který demokrat je právě krmí. Média jsou obrovský pramen možného zisku. Neměli bychom zapomínat, že novináři i majitelé médií jsou korumpovatelní zcela stejně jako jiní členové společnosti.

Z kapitoly o propagandě by mělo vyplynout, že média nejsou arbitrem skutečnosti. Zato se zdá, že stále účinněji vytvářejí virtuální světy, které mají se skutečností společného jen něco a jen někdy. Vypadá to však, jako by si společnost na virtuální světy médií, právě pod tlakem médií, zvykala.

K našemu úžasu se tento postoj projevil i v redakčním článku špičkového vědeckého časopisu Nature (Editorial, 2000). Článek se jmenuje Máme propagandistu? (Is there a spin doctor in a house?)

Výbor pro vědu a technologii horní komory britského parlamentu, Sněmovny lordů, uveřejnil v březnu r. 2000 zprávu, která se jmenuje Věda a společnost (Science and Society). Zpráva se zabývá "krizí důvěry veřejnosti ve vědu" a navrhuje řadu opatření, jak tuto důvěru posílit (http://www.parliament.uk)

Součástí zprávy Lordů je pozoruhodná věta: "Věda nemůže očekávat, že by s ní média zacházela zvláštním způsobem...Vědci musí brát skutečnost jaká je a naučit se pracovat s médii, jaká jsou."

Redakční článek v Nature na tuto větu navazuje podle našeho názoru zlověstnými slovy: "Faktická přesnost není těžiště problému...", poté nechává pokračovat zprávu Výboru slovy:

"daleko významnější je...způsob, jakým jsou fakta užívána, jak člověkem, který je píše, tak člověkem, který je čte. .. Jinak řečeno "spin"..."

Což dokládá na kampani zaměřené vůči geneticky modifikovaným potravinám. A radí, aby si vědecké instituce, mají-li čelit kampaním tohoto druhu najaly vlastní "spin-doktory", kteří by vedli propagandistické kampaně ve jménu vědy.

Úvodník Nature řekl závažná slova. V kapitole o stupiditě, iracionalitě a absurditě jsme zmínili, jak se jedinci a lidské skupiny poškozují nebo zanikají úměrně tomu, jak si dokáží poškodit nebo vypnout zpětnou vazbu se skutečností. Sir Karl R. Popper (1902 - 1994), filosof vědy, k tomu poznamenal: Living structure perishes with its false beliefs, což ve volném překladu říká, že živé bytosti hynou se svým mylným přesvědčením.

Klíčovým - samozřejmě, že nikoli jediným - smyslem činnosti médií ve svobodné a otevřené společnosti, by podle našeho názoru měla být právě tato zpětná vazba. Čím nepřesnější, virtuálnější a nepravdivější tato zpětná vazba bude, tím krutější bude cena, kterou za toto zkreslování a porušování zpětné vazby k realitě zaplatí všichni členové takové společnosti. Společnost by ve vlastním zájmu měla dávat více než bedlivý pozor na vztah médií a skutečnosti a vědět, že nebrat je vážně nestačí a také, že ze dvou opačných lží pravda neplyne.

Propagandistické úspěchy : své čelné politiky hodnotíme odlišně než jiné celebrity a sebe sama

Rozšířený, celosvětově užívaný model lidské osobnosti (Costa a McCrae, 1985), říká, že normální lidská osobnost má pět rozměrů. Někdy se jim říká Velká pětka (viz Pětirozměrový model osobnosti v Životě s deprivanty, kapitola Lidská osobnost: geny - mozek - prostředí).

Caprara a kol. (1997) prokázali v rozsáhlém vzorku italské a americké populace, že v osobnostech vedoucích politiků, rozlišují lidé jen dva až tři, nadto poněkud odlišné rozměry, zatímco v sobě samotných, stejně jako v osobnostech televizních a sportovních hvězd, rozlišují všech pět původních rozměrů.

Velký soubor Italů hodnotil rozměry své vlastní osobnosti, lyžařskou hvězdu A. Tombu, televizní hvězdu P. Bauda a politiky S. Berlusconiho a R. Prodiho. Menší soubor Američanů kromě sebe hodnotil B. Clintona, B. Dolea a basketbalovou hvězdu "Magic" Johnsona. Jak Američané, tak Italové ohodnotili sebe, sportovní i televizní hvězdy ve všech pěti rozměrech. Zato své čelné politiky jen v rozměrech dvou, nadto poněkud odlišných.

I tyto dva rozměry politiků jsou "krejčovské metry", které mají nízké a vysoké skore. První "rozměr" politiků tvořila směs znaků z rozměru extroverze a otevřenosti, druhý "rozměr" politiků tvořila směs znaků z rozměrů na nichž je přátelskost, svědomitost a citová stabilita.

Co z toho plyne? Naprostá většina lidí zná své čelné politiky pouze z médií. Média se starají, abychom lidé nebyli "informačně přetíženi", takže pět lidských rozměrů vedoucích politiků smrsknou na rozměry dva, které jsou nadto jiné, než jsou rozměry, které víceméně nevědomě užíváme pro sebe a ne-politiky.

Jeden rozměr šitý na politika je složen z rozměrů, na nichž je extroverze a otevřenost, druhý je složen z rozměrů, na nichž je přátelskost, svědomitost a emoční stabilita.

Řečeno prostě a prakticky: politikové médiem milovaní jsou tudíž energičtí, čestní, důvěryhodní, seriózní, svědomití, přátelští, nezávislí, optimističtí, skromní, pozorní, pracovití, stálí, pevní, vytrvalí, spontánní, otevření novým myšlenkám. Politikové médiem nemilovaní politikové jsou na tom opačně.

Závěr této práce říká, že voliči užívají "zjednodušenou metodu posuzování osobnosti kandidátů, což je kognitivně účinná strategie kódující velké množství složitých informací. Tím se brání informačnímu přetížení, což jim pomáhá při rozhodnutí, koho mají volit."

Kdo a co je "veřejnost" ve smyslu užívaném sdělovacími prostředky?

Před několika lety jsme se dotázali zjednoho z našich vedoucích sociologů, kdo nebo co je veřejnost, na kterou se média trvale odvolávají. "Dobrá otázka", odvětil tento muž. Kdo, nebo co je veřejnost, jsme se však nedozvěděli.

Pojem "veřejnost" nám v tomto ohledu připadá podobný pojmu "lid", jak jej užíval minulý režim. S ohledem na pozadí a účinnost propagandy navrhujeme pracovní hypotézu:

"Veřejnost" ve smyslu užívaném médii bývá soubor jednak majitelů a zaměstnanců médií, jednak informací i faktoidů - to jsou informace, které se faktům podobají, ale nejsou jimi - které majitelé a zaměstnanci médií tvoří, přebírají a předávají čtenářům, divákům a posluchačům. Tento soubor informací a faktoidů vzniká zejména, nikoli výlučně, na základě vztahů majitelů a zaměstnanců médií zejména k zájmům různých složek různých mocenských, například politických a ekonomických elit, které média v různé míře, přímo a nepřímo kontrolují, a na základě vztahů, které mají majitelé a zaměstnanci různých médií mezi sebou.

Pravděpodobně nejpřesnější popis moderní manipulující politické propagandy

Pravděpodobně nejpřesnější popis podstaty, techniky a cílů moderní manipulující politické propagandy, který známe, jsme našli ve stati, jejíž originální název je Politische Propaganda (Politická propaganda) německého nacistického měsíčníku určeného propagandistům Unser Wille und Weg (Naše vůle a cesta) č. 4, 1934, s. 323 - 332. Autor statě v našem zdroji není neuveden.

Německý originál stati jsme nezískali. Překlad je z anglicky psaného zdroje (Randall Bytwerk, 1998) ZDE

Politická propaganda

Nikdo dnes nepochybuje o velkém významu politické propagandy v minulých desetiletích. Německo zasáhly propagandistické vlny, nechaly tu spoušť. K vlastní obraně jsme neměli nic podobného. Sílu a účinnost této moderní zbraně rozlišili naši vůdci pozdě. Je to zbraň, která nemá meze, duní mohutněji než dělostřelecká palba, je ničivější než plynový útok.

Tato zbraň nám vnutila světovou válku, ukovala spojenectví proti Německu, přiváděla na frontu nové armády, dávala jim sebedůvěru. Užívala všechny metody, neboť je všechny vlastnila. Úspěch jejich armádám řekl, že jsou v právu. Jejich vojenské velení shledávalo věci neproveditelné. Pro generální štáb jejich propagandy bylo naopak možné všechno.

Propaganda je nejmodernější zbraň. Trpěli jsme pod ní, poučili jsme se z ní. Učit se ze zkušenosti je nutné. Nyní ji užíváme.

Letadla, tanky, děla jsme museli zničit, zbraň jménem propaganda nikoli. Bylo by vůbec možné neužívat ji? Kdo by byl natolik pošetilý, aby podceňoval její moc? Vděčíme ji za svůj vzestup, v budoucnosti na ní budeme ještě závislejší. Propaganda je mocný nástroj utváření povahy i myšlení nového, moderního člověka.

Alexander von Humboldt napsal, že je nutné zorganizovat trvalou morální sílu, která není ničím jiným než pevným, systematickým, vnitřně souvislým pokusem pozdvihnout morálku národa a kontrolovat ji.

"Pozdvihnout morálku národa..." je jak náš úkol, tak náš cíl. Netoužíme po užití této ideje mimo tento rámec, mimo druh přesvědčení - toužíme jej užít jen jako prostředek. Světový názor nacionálního socialismu je zcela jedinečný. Jeho plné rozvinutí předpokládá Němce v Německu. Získá si přátele, některé dokonce v zahraničí, neboť odpovídá realitě. Avšak jeho nejhlubší síla je v kořenech německé povahy.

V průběhu světové války získal náš nepřítel propagandou jak vůdce tak vojáky, které potřeboval. Tvůrci nacionálně socialistické propagandy mají odlišný cíl: získat německý lid.

Můžeme být hrdí, že jsme učinili první krok, je to však jen začátek. Vše, co jsme dokázali, ukazuje ve směru toho, co se ještě musí udělat, obojí je jak závazkem, tak slibem. Prvky rozkladu jsou minulostí. Jsme na prahu nového věku, německé dějiny obrátily svou novou stránku. Knihy o naší epoše napíší budoucí generace historiků a kritiků.

Německá politika a válečná propaganda minulosti byla založena na sentimentalitě a "morálních" pocitech, aniž se znepokojovala sebemenším pochopení ducha mas. Politika je závislá na správné přípravě, závisí na intuitivní propagandě. Směr, ve které propaganda oslovuje emoce, je závislý na cílech politického vedení, na tom, jak politické vedení rozumí psychologii. Lidskému vnímání a psychologii je nutné rozumět.

Moderní psychologie (mimochodem řečeno, toto slovo pochází z dob Melanchtonových), podporovaná neurologií a psychiatrií, se pokouší objevit zákonitosti psychologických procesů cestou systematických experimentů a statistické analýzy (např. logické myšlení). Tyto moderní metody přinesly cenné závěry, samy o sobě však nedostačují. V psyché jednotlivců stejně jako v duši mas existují nevážitelné skutečnosti, které lze vysvětlit jen ztěží. Ani psychologické experimenty, ani statistické techniky nevytvářejí zákony, které by propagandista mohl užít s matematickou jistotou. Z čehož neplyne, že by se některé psychologické objevy užívat neměly, nebo že by měly být odmítnuty.

Jen velmi malý počet lidí dokáže uvést vlastní srdce a rozum do plné rovnováhy. Zvláštní význam propagandy často spočívá v tom, že spíše než čisté pochopení oslovuje emoce. Jedinec, stejně jako masa, jsou subjektem "postojů", které určují jejich emoce. Jestliže chce politik za účelem dosažení svých cílů správně volit propagandu, nesmí zmíněné emoce chladně ignorovat, musí je rozlišovat a chápat je.

Absolutní principy, které by propagandista mohl užívat, moderní psychologie nenašla a je nepravděpodobné, že se jí to podaří. Na druhé straně skutečnost, že bývalí němečtí státníci neměli o psychologii ani ponětí, měla, jak ukazuje zkušenost, katastrofální důsledky. Profesor C. Dänell o psychologickém vztahu, který jsme v průběhu války měli k jižní Americe, poznamenal: "Byli jsme velmi špatnými psychology." Profesor Adolf Rapp si stěžuje: "Jakmile jsme začali jednat s jinými národy, bylo jsme nezkušení a neschopní. Nerozuměli jsme jejich způsobu myšlení, přestože jsme se chlubili svou schopností akceptovat druhé. V praktických lidských vztazích jsme selhali."

Propagada se snaží mít dlouhodobý vliv. Jen příležitostně se potřebuje zaměřit na okamžité úspěchy. Skutečně účinná propaganda musí chápat masy průběžně. Musí užívat účinnou sugesci, kterou definuji jako ideu proměněnou na skutečnost cestou podvědomí.

Propagandista musí samozřejmě rozumět nejen prostředkům, které má, ale také jakýmkoli a jakkoli vyjadřovaným vlastnostem "svých" mas. Nepřítel může mít lepší zdroje, pocítí uspokojení a bude mít radost z jakékoli chyby, využije jakékoli selhání.

"Německý národ a jeho minulá vládnoucí třída se nijak nepoučily z nejstrašlivější zkušenosti, kterou kdy jaký národ prožil", říká Němec žijící v Americe, F.Hansen. A pokračuje: "Oficiální německé stanovisko k jakémukoli druhu propagandy zaměřené na anglosaský svět znělo: "Nechceme je rozčilovat." Profesor Schönemann dost přesně připojuje: " Německá vláda měla podobný, téměř neuvěřitelný postoj ve vztahu k otázce krutostí a válečných zločinů. Zde šlo rovněž o politiku ztracených příležitostí."

Základním úkolem propagandy je užití psychologického umění k vytvoření příznivé atmosféry. Jak říká Schopenhauer: "Vzdoruje-li srdce, mysl nepřijme."

Základní postoj veškeré úspěšné propagandy je optimistický. Kdo připustí průnik pesimismu, nemůže očekávat nic jiného než odpor a nejistotu. Optimismus však za všech okolností znamená důvěru!

Stojí-li dobrý politik před pesimistickou populací, která pochybuje o jeho dobré vůli i o tom, že jeho plány jsou proveditelné, docílí jen málo. Na druhé straně je jasné, že ani nejlepší propaganda nezakryje trvalá politická selhání. Porpaganda je důvěryhodná a má smysl jen tedhy, může-li ukázat pozitivní výsledky.

Úkoly propagandy tedy jsou: přinášet ideu, podkopávat pozici nepřítele všemi silami a prostředky, které má k dispozici. Propaganda stojí uprostřed života, uprostřed událostí, nese nutné důsledky. Je zcela lhostejné, zda jsou prostředky propagandy morálně správné, zda propaganda slouží skutečnosti, nebo idejím. Skutečnost, které propaganda čelí, je tak zmatená, vztahy, jimž čelí, tak nepřirozené, nové ideje, které propaganda přináší, o tolik lepší, že by bylo neomluvitelnou slabostí, kdyby propaganda ke smetení shnilého systému před nímž stojí, neužila jakýkoli prostředek, který má.

Propaganda je evoluční, organizace revoluční. Slovo propagandy se stává činem organizace, čin organizace vylepšuje nesnesitelné poměry. Úlohou propagandy je vysvětlit lidem nové cesty a nové ideje, probudit zájem mas o události a získat jejich spolupráci.

Politici a propaganda proti sobě stát nemohou, běžet vedle sebe nemohou také, jsou vzájemně neoddělitelně propojeni. Propaganda bez politiky neexistuje, politika neexistuje bez propagandy. Dobrá politika si vždy žádá dobrou propagandu. Obě mají stejný cíl, stejný směr, pro obě platí stejná věc jako pro jakéhokoli jedince: "Svůj život vedeme tam, kam se díváme."

Žádná filosofie, která pochybuje o svých schopnostech, nepovede vládu k úspěchu. Propaganda však lidi, k výhodě jich samotných, o schopnostech vlády přesvědčit dokáže.

Hluboký, vášnivý cit a propaganda patří k sobě. Velký, hluboký vášnivý cit je stejně vzácný jako velký génius. Čím hlubší je vášnivý cit, tím úspěšnější je propaganda.

Povahu a úlohu propagandy poznali Němci pozdě, nutnost propagandy ještě později. Před námi je nový den. Musíme najít ekonomické i kulturní směry, které budou vytvářet jak lidi doma, tak národ čelící světu. Propaganda připravuje cestu, probouzí masy.

Lidé říkají, že politika tvoří národní rovnováhu. Nemělo by to být rovněž úkolem propagandy?

V minulosti mnozí lidé, zvláště část inteligence stojící mimo lid a politiku, obviňovali nacionálně socialistické hnutí, že vnáší politiku do lidí. Se sloganem "politika je špína", se tihle všeznalci stáhli do svých tichých komnat. Nepostřehli, jak tím, že nechají politice volný pohyb, případně pohyb, který jí někdo udělí, předali svůj vlastní osud do rukou sil, které jednoho dne z nedostatku jejich zájmu vyvodí důsledky.

Politika a sentimentalita spolu dobře nevycházejí. Úkolem politiky, jak řekl Bismark, je "správná příprava toho, co lidé udělají. Schopnost předvídat je vzácná. Vyžaduje člověka s rozsáhlou zkušeností a lidským porozuměním. Necítím se dobře, pomyslím-li na rozsah, v němž se tato schopnost v našich vůdčích kruzích ztratila."

Povědomí o zahraničních záležitostech je u naprosté většiny zdejších lidí neuvěřitelně nízké. Charakteristickými vlastnostmi německé střední třídy byly hypervlastenectví a doslova potrhlost, co se teoretických znalostí týče. S tímto lidským typem bylo možné se setkat jak mezi vůdci pracující třídy, tak mezi univerzitními profesory, kteří politiku prostě přestali chápat.

Bismarkovy obavy se staly tvrdou skutečností. Neměli jsme politicky uvědomělé masy, ani politicky uvědomělé vůdce. Měli jsme velké státníky, státníky s vyzrálým myšlením, kteří by za sebou něco zanechali? Co zůstalo po "žulovém kvádru", smím-li si dovolit tuhle zmatečnou frázi? O několik desítek let později vedl internacionalismus nemyslících politiků k panevropským frázím a poté k bolševickým ideám ničícím lidi.

Propaganda není věda. Proměnlivost jejích metod svěrací kazajku školského výcviku nedovoluje. Pevné návody neexistují, zahrávat si s ní také není možné.

Estéti a všeznalci mohou být ve svých malých skupinách tvůrci elegantní propagandy. Denně mohou přijít s něčím novým. Touto cestou však efektivní masovou propagandu nestvoří nikdy. Naopak! Profesionální propagandisté hnutí se těchto smrtelných nepřátel musí vyvarovat!

Cílem propagandy je přesvědčit masy. Ignoruje vše, co by rádo tvořilo "zajímavě proměnlivou" propagandu, cokoli, co by chtělo měnit základní principy a obsah toho, co chce propaganda sdělit. Metody propagandy mohou, samozřejmě, že musí být proměnlivé, nicméně propaganda se musí provádět jednotným a disciplinovaným způsobem. Pouze tato cesta přináší úspěch a dosahuje cíl.

Jak pro politiku, tak pro propagandu platí heslo: znakem mistra je mez, neboli jak poznamenal Kant:" Každá skutečnost se vyvíjí cestou omezování." Realita, o kterou se snažíme, se jmenuje Německo, svou touhu tedy omezujeme na ni.

Jak cíl, tak generální linie jsou známy. Jsme v útoku, jsme na pochodu. Bod obratu ani váhání neexistují. Propagandista musí myslet subjektivně. Zcela subjektivně a jednostranně! Za všech okolností se musí vyhnout notorickému německému objektivismu. Nepotřebuje vážit, co je správné a co špatné, nepotřebuje se starat se o to, zda má nepřátelská strana také kousek pravdy. Propagandu zajímá pouze její cíl, její spravedlnost, její pravda. Vše ostatní je polopravda. Čím je propaganda užívána jednotněji, čím menší jsou její vnitřní rozpory, tím větší bude její úspěch - a úspěch přijde brzy.

Mnozí se v minulosti propagandě NSDAP povýšenecky smáli. Je pravda, že jsme říkali jen jednu věc, že jsme ji křičeli a propagovali znovu a znovu s tvrdošíjností, která ty "moudré" zahnala do zoufalství. Svou věc jsme proklamovali s takovou jednoduchostí, že ji považovali za absurdní, málem dětinskou. Ti moudří nepochopili, že předpokladem úspěchu je opakování, že klíčem k emočnímu a mentálnímu světu mas je jednoduchost. Masy jsou většinou mimořádně zapomnětlivé, stupeň s nímž chápou svět je nižší, než u lidí vzdělaných. Propaganda se nedělá pro potěšení vzdělanců, ale proto, aby zasáhla masy. Přáli jsme si oslovit intuitivní svět velkých mas, nikoli porozumění intelektuálů. Význam událostí a skutečností se musí vysvětlovat znovu a znovu, než po dlouhém čase masy pochopí nutnost základních změn, než je začnou samy vyžadovat. Vědce, na druhé straně, přesvědčí jen vědecké důkazy.

Také pro vědce nastala doba, aby pochopili, že konečný, nejvyšší a nejvýznamnější faktor není věda, ale zájem lidu, zájem celku. To se musí stát nejvyšším cílem vědcovy práce.

Abychom dali jen jeden živý příklad: NSDAP chápe marxismus jako mocného nepřítele lidí. V okamžiku, v němž doktrína marxistického socialismu dosáhla moc, začala selhávat. Masy se slepou krátkozrakostí věřily v sílu marxistického učení dobývajícího svět, přestože jeho vykořistování mas - abychom se vyhnuli zbytečnému cizímu slovu exploatace - vedlo k ještě většímu zbídačení jedince. Naším propagandistickým úkolem nebyla diskuze o materialistické revoluci nebo o filosofii, ani o marxistickém učením. Naším cílem bylo, aby si masy uvědomily fakta, podstatu, kritické události a důsledky. Dělali jsme to znovu a znovu, než se prolomily ledy, do doby v níž aspoň část mas začala naslouchat a chápat.

Marxismus byl nepřítel. Naším cílem bylo zničit jej. Naše propaganda musela otřást teorií třídního boje, jádrem jeho učení v myslích a srdcích mas. Poté jsme ji museli nahradit novou teorií, kterou později užije organizace nebo pozitivní moc k tomu, aby získala právě tyto masy pro svobodný stát bez třídního boje. společně s propagandistickým zápasem s marxismem jsem bojovali proti lži tvrdící, že jsme zavinili válku a proti versaillské smlouvě.

Rekonstruujeme-li dnes výroky této propagandy, necháme-li ještě jednou proběhnout kaleidoskop představ, znovu tyto problémy vnímáme, znovu cítíme nenávist nepřátel, odmítání veřejného mínění. Kolem nás to vypadalo jako neprostupná zeď.

Je jisté, že jsme ji prolomili. Vyšli jsme z anonymity, z hloubek pohrdání a pomluv, k hloubce a svobodě lidu. Nakonec nás masy uslyšely. Hnutí a jeho propaganda dosáhly enormní úspěch. Co však bylo cílem?

Vítězstvím bylo, že jsme získali masy, ale to byl pro náš cíl jen předpoklad. Nyní měla propaganda před sebou druhý, pravděpodobně ještě těžší cíl: uchovat, co jsme dosáhli, prohloubit, co jsme měli a sáhnout po našem cíli.

Efektivní vláda si musí být jista, že veřejné mínění, zvláště jeho politická část, podporuje její činy a politiku. Veřejné mínění "do značné míry závisí na někdy neuvěřitelně náročném a promyšleném ovlivňování myslí a pocitů. Na osobní zkušenosti a znalosti závisí jen velmi málo." Veřejné mínění je možné organizovat, musí být organizovatelné propagandou, neboť základy, na nichž veřejné mínění spočívá, mají pro osud společnosti velký význam. Pocity mas, se všemi jejich výškami a propady nelze oddělovat od pojmu veřejného mínění v normálním stavu. Věčný konflikt nebo kontradikce mezi pocity mas a veřejným míněním jsou možné jen v parlamentních státech a jedině v nich, jak říká Ferdinand Tönnies, je možné mluvit o různých druzích veřejného mínění.

Tönnies rozlišuje mezi veřejným míněním jako konglomerátem rozmanitých a protikladných názorů, přání i záměrů na straně jedné, a veřejným míněním jako sjednocenou silou, jako výrazem společné vůle: "Veřejné mínění je v zásadě společné nebo sdílené mínění nějaké skupiny...veřejné mínění je společný názor vzdělaného, zvláště pak politicky znalé části veřejnosti, jinak řečeno je tím, co si přeje intelektuálně nejaktivnější, finančně nejsilnější, literárně nejvlivnější část národa, která je s to zastínit ostatní myslící části populace."

V Německu jsme viděli dostatečný počt pokusů výše zmíněných potentátů, intelektuálně aktivních, finančně nejsilnějších, atd., o vytváření veřejného mínění. Musíme poznamenat, že toto mínění bylo sice více nebo méně veřejné, nicméně nešlo o skutečné mínění - pokud nechceme jako mínění chápat egotismus.

Skutečný vůdce vychází z lidu a reprezentuje lid. Vytváří mínění širokých mas. To je jeho skutečnost, zdroj jeho moci. Je zosobněním veřejného mínění. S pokračováním diskuze sociálních filosofů o tomto pojmu souhlasit nemohu. Diskuzi o nutnosti těchto debat považuji za neužitečnou, ve skutečnosti je zbytečná. Pro lidi, kteří veřejné mínění povedou dnes i zítra, byla otázka odpovězena. Směr určila nutnost, konečným cílem jsou lidé. Veřejné mínění už nikdy nesmí mást více nebo méně hlasité názory klik lidí, o které se veřejnost, lid, nezajímá.

Jako veřejné mínění chápu názory přispívající udržování a rozvoji národa, názory, které přímo zajímají většinu lidí, o něž může být přesvědčováním probuzen zájem.

Veřejné mínění tedy nesmí být nejisté, musí mít jasno jak co do materiálních záležitostí, tak ve věci idejí. Jestliže tomu tak není, například v průběhu liberálních období, je důsledkem sektářský názorový zmatek různých sociálních tříd a skupin, jenž vede do propasti, z niž jsme německý lid vyvedli tím, že jsme mu vnukli revoluční ideu, jež se pomocí propagandy stala veřejným míněním.

Nastal okamžik, v němž musíme rozlišit mezi často špatně chápanými slovy propaganda a reklama. Jsou někdy záměrně směšována.

Odborníci na reklamu, historici, vědci, jak experti, tak laici se pokoušeli rozlišit mezi propagandistou a reklamním agentem pomocí delších nebo kratších definic. Ve skutečnosti nikdo z nich neuspěl. Možným důvodem je, že se diskuze nezúčastnil žádný propagandista. V průběhu posledních čtrnácti let měli profesionální propagandisté na teoretické debaty málo času. Před touto dobou se o propagandistické aktivitě v Německu dá mluvit jen stěží.

Nyní, kdy nacionálně socialistický světový názor získal moc a existuje ministerstvo propagandy, nelze tyto teoretické otázky ani ignorovat, ani ponechat nejasné.

Nacionálně socialistické hnutí vyškolilo v průběhu roků jistou skupinu lidí k tomu, aby z nich byli propagandisté. Naši organizaci si již bez nich nelze představit. Jak organizace, tak propagandisté tvoří ve státě jednotný celek, jenž má cíl, který měl vždy: Vše pro Německo.

Neslouží žádné zájmové skupině. Jsou tu proto, aby vyjadřovali vůli lidu a jeho světový názor, ten názor, jenž lidem dokázal, že je pravdivý a dobrý. Jsou tu proto, aby jej v masách šířili pro dobro lidí. Propagandisté pomáhají vytvářet i provádět vládní politiku, sdílejí za ni odpovědnost.

Politika není nutné zlo, ani není jedním z mnoha faktorů, které jsou nutné pro lidskou existenci. Politika je pro lidi základní faktor. Zdravá politika šíří sílu a pokrok do všech větví společnosti a jejích věd. I nejlepší ekonomika selhává pod špatnou politikou.

Politika je primární faktor

Úspěšná, daleko vidící politika vyžaduje silnou ideu. Všechny úspěšné ideje jsou vázány na zákony existence, ale jejich jedinečnost spočívá ve skutečnosti, že se vztahu na "všechny", nikoli jen na "některé".

Světové názory sestupují do hlubin humanity. Jejich vliv je především spirituální, niterný.

Argumentovat tím, že každá politická idea má vlastnosti světového názoru, nutné není.

Svůj světový názor jsme vytvořili po dlouhém zápase. Nyní s námi musí počítat každý, bez ohledu na to, zda nás má rad nebo nerad. Idea se stala skutečností a tuto skutečnost není možné ani oddiskutovat, ani ignorovat. Politik je mužem, jenž vyhlašuje tento svět.

Světový názor, tato politika, se týká všeho. Propaganda je proto politická linie, politická výchova, politická reklama a také politický tlak pro dobro lidí.

Propagandista je proto autorizovaný reprezentant politického světového názoru nebo spirituálně-religiózní ideje.

Reklama nabízí něco fyzického za něco specifického. Slouží ekonomii, vymezeným oblastem, cílům a úkolům. Chválí zboží.

Propaganda šíří ideu. Slouží jen politice.

Propaganda i reklama mají společnou organizovanou množinu metod - často rozmanitých - které "vyústí v přijetí nebo naplnění potřeb, které předkládají." Jak propaganda, tak reklama užívají agitátory, i když tento pojem v dostal v poslední době výrazně politický význam. Užít popsaný rozdíl k pokusu o hodnotový úsudek by bylo mylné.

Někteří propagandisté byli nebo by mohli být dobrými reklamními agenty - opačnou možnost jsme viděli jen velmi vzácně. O to však nejde! Reklamní agent je známý úkaz, má dlouhou tradici. Propagandista by se tudíž měl rovněž stát známým pojmem. Musí vytvořit něco známého - tradici!

Jako každý jiný Němec je i propagandista dělníkem jenž staví, jenž se utváří, jenž ví. Má však ještě větší odpovědnost: musí tvořit víc, s větším fanatismem, neboť je politickým vojákem.

Nuže: kupředu s propagandou!

Máme zato, že tento popis povahy manipulující politické propagandy je obecný, v čase i prostoru přesahuje rámec nacistického Německa. Spatřujeme v něm druh mimořádně účinného destruktivního komplexního memu popisujícího technologii manipulace velkým počtem lidí tím, že se jim na citovém základě vytvoří arbitrární svět, za který rádi obětují nejen sebe, ale i své děti (viz Základní pojmy memetiky).

Logické klamy

Vědomé i nevědomé logické klamy bývají jádrem všech podob propagandy. V dějinách myšlení mají vědomé logické klamy dlouhou tradici. Ve starém Řecku byla eristika původně chápána jako umění sporu. Vznikla společně s rétorikou.[P8 ]Eristika se však brzo vyvinula na postupy, jimiž se zdánlivě dal vyvrátit nebo dokázat jakýkoli výrok.

Lze předpokládat, že (neformální) logické klamy užívané propagandou, bývají spíše vědomé než nevědomé. V tom případě propaganda častěji užívá sofismata, než paralogismy, jak se někdy označují nevědomá porušení logických pravidel. Jak pojmenování, tak počet logických klamů se v odborné literatuře liší. Některé "klasické" klamy mají latinský název. Mnohé druhy logických klamů si jsou vzájemně blízké, podobně jako si jsou blízké nástroje propagandy. Jejich třídění je, podobně jako v případě nástrojů propagandy, obtížné (Engel a Morris, 1986; Ess, 1987; Angels a Angeles, 1992; Copi a Cohen 1998; Hurley, 1999). Některé snadno dostupné prameny, možná z tohoto důvodu, logické klamy řadí pouze abecedně[P9]. Jiné sestavují prostý, obvykle neúplný výčet.[P10]

Příkladem jednoduchého třídění logických klamů často užívaných propagandou jsou tři kategorie (Angels a Angeles, 1992):

1 Klamy založené na manipulaci skutečností (fakty). Propaganda užívá faktoidy, tedy něco, co se faktům podobá, ale není tím. Užitá fakta nejsou dostatečným důvodem ani důkazem pro předkládané závěry. Do této kategorie je možné zařadit i klamy založené na irelevanci. Tyto klamy užívají ke zdůvodnění svých závěrů výroky, jevy nebo skutečnosti, které k nim nemají vztah, nejsou tedy věcné, neboli relevantní.

2 Jazykové klamy založené na dvoj- nebo víceznačnosti pojmu, případně výroku, na jejich nejasnosti.

3 Klamy založené na oslovení emocí, předsudků, loajality, osobního zájmu, strachu, pocitu viny a podobně.

V následujícím textu jsme užili jedno z možných podrobnějších třídění logických klamů.[P10] Mírně jsme je modifikovali. Pochází z něj, podobně jako z dalšího přehledu[P9], i část užitých příkladů.

Příkladem české klasifikace logických klamů, z níž užili část označení - chápeme je jako synonyma, jsou druhá v pořadí za naším českým označením - je kapitola V. v Základech neformální logiky (Jauris a Zastávka, 1992). Tito autoři uvádějí, že uvedené logické klamy jsou ve skutečnosti kvaziargumentace.

Jsme si vědomi, že klasifikace, kterou jsme užili, může být předmětem sporu. Připadá nám však přehledná a srozumitelná. Kromě toho je pro uživatele internetu snadno dostupná. Rádi bychom předešli nedorozumění: smyslem této části knihy je pochopení logických klamů často užívaných propagandou, nikoli rozbor jejich možných klasifikací a jednotlivých slovních označení. Přehled není vyčerpávající.

A. Klamy, které spočívají v odvádění pozornosti (Fallacies of distraction)

1. Falešné dilema, trilema, atd. (False dilemma, trilemma...)

Falešné dilema (trilema, atd). nabízí pouze dvě (tři, atd.) možnosti tam, kde je jich více. Složitý problém, jenž by se dal přirovnat ke spektru, se rozloží na dvě krajnosti, jakýkoli bod mezi nimi se vykládá jako jedna z krajností. Falešnému dilematu se také říká černobílý klam (white-black fallacy).

" Kdo nejde s námi, jde proti nám."

" Je to ateista. Z toho plyne, že to nemůže být slušný člověk."

" Je to katolík. Z toho plyne, že musí být pokrytec."

2. Argument oslovující nevědomost (Argumentum ad ignorantiam, argument from ignorance)

Z toho, že nikdo nedokázal, že je výrok mylný, se vyvozuje, že výrok platí. Nebo naopak: z toho, že nikdo nedokázal, že je výrok pravdivý, se vyvozuje, že je mylný.

"Nikdo nedokázal, že víly (duchové, čarodějnice, mimozemšťané přistávající za humny, tajemné uzdravující síly drahých kamenů, mezinárodní židovské spiknutí) neexistují, musí tedy existovat."

"Nikdo nedokázal, že víly (duchové...) existují, z čehož plyne, že neexistují".

"Existenci Boha nikdo nedokázal. Bůh tedy neexistuje."

"Nikdo nedokázal, že Bůh neexistuje. Bůh tedy existuje."

"Vědci nemohou dokázat, že existuje globální oteplování, tudíž globální oteplování neexistuje."

"Vláda USA ukryla zbytky, které byly nalezeny z několika ztroskotaných UFO, včetně těl mimozemšťanů, a to v Area 51, což je hluboce utajená základna leteckých sil USA na Jihozápadě. Vláda USA toto tvrzení označuje za falešné, nicméně nikdy nedokázala, že je skutečně falešné. Z toho plyne, že máme důvod být přesvědčeni, že uvedené tvrzení je pravdivé."

3. Šikmá plocha (Slippery slope, doslovně kluzký svah, také cesta do pekel)

Ve snaze dokázat, že je nějaké tvrzení mylné, začne se z něj vyvozovat řada dalších tvrzení, jejichž přijatelnost postupně klesá.

"Jestliže projde zákon zakazující prodej plně automatických zbraní, nebude trvat dlouho a projde zákon, který bude zakazovat prodej všech zbraní. Následovat bude omezení dalších práv a nakonec skončíme v totalitním státě. Z toho plyne, že nesmíme zakázat prodej plně automatických zbraní."

(Lobby propagující prodej střelných zbraní v USA)

"Volný trh ve zdravotnictví znamená, že pan XY stižený nesnesitelnou bolestí ledvinné koliky, by po prvních minutách dal lékaři za tišící injekci několik tisíc, následně celý svůj plat, přičemž posléze by byl ochoten na lékaře přepsat celý svůj movitý a nemovitý majetek."

(Ze současné polemiky o volném trhu v českém zdravotnictví)

"Když dnešní guru antikapitalistické mládeže u nás, ..., vyslovuje myšlenky o tom, že si nemůžeme dovolit, aby lidé bydleli podle svých představ v rodinných domcích, ale že je třeba je soustředit do sídlišť, když vážně tvrdí, že je třeba hledat systém, ve kterém nebude záležet na tom, kdo se dobře narodil, ale jaké má zásluhy, když hlásá, že je třeba, aby si lidé kupovali jen věci nezbytně nutné k životu, pak si mnozí lidé pomyslí, že na tom není nic špatného. Málokomu dojde, že důsledným splněním tohoto ... ideálu, je polpotovská společnost na hromadách lebek, orwellovský svět řízené pravdy či sociální experiment s huxleyovskou státní výrobou dětí."

(Ze současné polemiky o ekologickém myšlení)

"24.2. 1997 vědci oznámili, že se jim podařilo klonovat savce. Z toho plyne, že existuje nebo brzy bude existovat technologie, která umožní vyrábět identické kopie lidských bytostí. S ohledem na touhu po osobním přežití je jen otázkou času,kdy budou lidé ochotni zaplatit astronomické částky za svůj vlastní klon. Bude možné stvořit celé "rasy" klonů, které budou sloužit speciálním účelům, čímž se na zemi vrátí otroctví - biotechnologie zařídí, že bude "čisté" a efektivní. Vsadím se, že již existuje vládní projekt, který plánuje užití těchto klonů jako nadřazené rasy, která nás poté všechny zotročí - tak, jak to popsala Akta X. Musíme zastavit biotechnologii, která se pomátla, a to předtím, než přijdeme o svou svobodu a své lidství."

(Ze současné polemiky o klonování)

4. Sloučená otázka (Complex question)

Dva nesouvisící body se sloučí do jediného výroku. Očekává se, že oběť klamu přijme nebo odmítne oba, přičemž ve skutečnosti lze přijmout nebo zamítnout jen jeden z nich. Právníci, ať už v roli vyšetřovatelů, nebo před soudem, někdy kladou otázky tak, aby tázaného jedince obviňovala jak kladná, tak záporná odpověď.

"Měli byste podporovat domácí výuku dětí a právo dané rodičům Bohem, totiž vychovávat vlastní děti dle svého přesvědčení."

"Koukám, že hodně surfuješ v internetu. Jistě tě všechna ta pornografie, kterou tam vidíš, musí vzrušovat."

Oblíbený právnický trik, užívaný v nesčetných podobách:

"Již jste přestal bít svou ženu? Odpovězte ano nebo ne!" V položené otázce jsou skryty otázky dvě: Bijete svou ženu? Přestal jste ji bít?

Klamu sloučené otázky je blízký klam většího počtu otázek (plurium interrogationum, fallacy of many questions). Klamající položí otázku, na kterou vyžaduje jednu jednoduchou odpověď, přičemž na otázku je možné odpovědět jen větším počtem odpovědí, nebo vyžaduje souhrnné odpovědi na řadu dalších otázek, z nichž by každá měla být zodpovězena zvlášť.

5. Červený slaneček (Red herring)

Anglický pojem "red herring", doslovně červený slaneček, znamená shnilou rybu, jejíž pach odvádí pozornost. Doslovný překlad jsme ponechali, připadá nám příhodnější.

V diskuzi po přednášce:

A. "Váš výrok, že temenní lalok pravé mozkové poloviny nekontroluje mechanismus zaměřené pozornosti, je mylný..."

B. ...skáče do řeči: "... nic jste neřekl o tom, jak se činnost mozkového kmene podílí na vzniku deprese."

Mladá žena: "Miláčku, nevypadám v těch šatech tlustá?"

Její přítel: "Ten účes ti dneska sedí. A ty náušnice - krása."

Bílý Američan v Oklahomě: "Jistě, tohle kdysi bylo indiánské území. Je pravda, že se osadníci k Indiánům nechovali vždycky nejlépe, nebo že by dodržovali smlouvy, které s nimi uzavřeli. Na druhé straně je zcela jasné, že máme plné právo tady být a užívat tuhle bohatou a krásnou zem. Indiánům jsme přinesli civilizaci. Měli by nám být vděční."

Klam spočívá v tom, že se kritická argumentace ignoruje a pozornost diskutujícího protivníka i případných posluchačů se odvede jinam.

B. Klamy, které oslovují emoce a další psychologické faktory (Appeal to motives in place of support)

1. Klam, který užívá hrozbu, vyhrožování, doslovně argument hole nebo klacku (argumentum ad baculum, appeal to force)

Cíl klamu je seznámen s nepříjemnými důsledky, které vyvstanou, jakmile s výrokem nebude souhlasit.

V televizní diskuzi o homosexualitě a zákonném partnerství: "Bůh homosexualitu nenávidí. Homosexuálové skončí v sirném jezeře."

"Doporučuju ti, aby ses přizpůsobil (a)...Říkám to nerad, ale v sázce je tvé místo."

O Božích trestech: "Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. On jim na to řekl:" Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete." (Evangelium dle Lukáše, 13: 1 - 3.)

Ajatoláh Chomejní k íránským voličům před hlasováním o nové ústavě, na jejímž základě vznikl z Iránu náboženský stát v rukou církevní hierarchie: "Vaše "ANO" odevzdané pro novou iránskou ústavu, uspokojí vůli i hněv Všemocného boha."

Zdroj: ABC news, 2.12. 1979

2. Argument oslovující soucit, vydírání působením na city (argumentum ad misericordiam, appeal to pity)

Namísto věcné, logické argumentace je oslovován soucit.

"Očekáváme, že naši zprávu přijmete. Pracovali jsme na ní celé noci."

Nad nezdařeným dílem: "Víte, jak jsem se s tím nadřel?"

"Slavný soude! Jestliže tento otec rodiny, příslušník utlačované, ostrakizované, nenáviděné menšiny, který nemůže zato, že se v ní narodil, skončí pro vloupání ve vězení, budou jeho děti hladovět!"

3. Argument poukazující na důsledky (argumentum ad consequentiam, consequences)

Klam poukáže na (údajně) nepřijatelné důsledky, které z plynou z nějakého přesvědčení nebo teorie, s cílem dokázat, že přesvědčení nebo teorie jsou mylné.

"Opravdu souhlasíš s Darwinovou evoluční teorií? Opravdu si myslíš, že nejsme lepší než opice?"

4. Kvalifikující jazyk (Prejudicial language)

Místo věcné argumentace užívá klam užívá manipulující, někdy citově nabité pojmy.

V argumentaci se užívají pojmy "rozumný člověk", " vlastenec", "slušná žena", " slušný člověk", " mravný člověk", "hodné dítě", "dospělý jedinec", "odpovědný člověk", "věřící", "dobrý lékař", "správný chlap" a podobně. Pojmy se vztahují k lidem, kteří mají argumentaci přijmout ("Rozumný člověk ví, že...,) Jakmile ji přijmout nechtějí nebo nemohou, řadí se tito lidé automaticky do opačné skupiny.

"Všichni rozumní, pravicově smýšlející občané (levicově smýšlející, mající kus srdce v těle, nemyslící jen na sebe, myslící na budoucnost, na minulost, na děti, na rodinu...), mají zato, že..."

Kvalifikující jazyk je oblíbeným nástrojem konverzačních teroristů.[P10]

5. Oslovení lidu, společenský apel (argumentum ad populum, argument to the people) a průzkumy veřejného mínění

Klam spočívá v tom, že se místo logického zdůvodnění myšlenky, jejího kritického přijetí nebo zamítnutí, osloví předsudky a skupinové emoce jako jsou zášť, strach, nadšení, nechuť, obliba, skupinová hloupost (viz níže)... Věci mají být pravdivé nebo nepravdivé, existovat nebo neexistovat, být mravné nebo nemravné, dobré nebo špatné proto, že si většina lidí myslí, že takové jsou.

"Kdo nepije pivo (nemá rád fotbal, buřty, vepřovou s knedlíkem a zelím, dechovku, Hašlerovy písničky, Švejka, Husa, Komenského, Masaryka...) není Čech."

"Nerad bych, aby vznikl dojem, že hypotéza pana X je dobrá hypotéza. Je všeobecně známo, že to je nanejvýš jen průměrná hypotéza."

Tento klam je možné v ostřejší podobě pojmenovat jako klam, jenž se odvolává na dav. Smysl argumentace není logické zdůvodnění, ale probuzení emocí. Cílem je bezmyšlenkovité přijetí argumentu. Moderní reklama a propaganda zvládají tento klam dokonale.

"Jak to, že neinvestujte do Harvardských fondů, všichni do nich investují (pro zdůraznění se přidává argumentum ad verecundiam, neboli klam odvolávající se na autoritu, který je níže: pohleďte kdo do nich investuje, což znázorní celostránkové obrázkové inzeráty v nejrozšířenějších novinách i v nejdražším reklamním čase v televizi, které ukáží investující celebrity...)".

"Celý národ se účastní kupónové privatizace. Přece do toho také půjdete!"

Za variantu tohoto klamu je možné považovat Consensus gentium, klam, jenž se odvolává na většinový názor. Dokazuje, že výrok je pravdivý, případně oprávněný proto, že jej za pravdivý (oprávněný) považuje většina lidí, nebo proto, že byl celé dějiny považován za pravdivý (oprávněný).

"Jak můžete tvrdit, že Země obíhá Slunce. Všichni lidé na základě Písma svatého vědí, že Země je středem světa, a protože nad ní Slunce vychází a zapadá, musí ji obíhat." (Evropa ještě několik století po roce, v němž zemřel M. Koperník (1473 - 1543).

"Lidé ve všech kulturách, ve všech dobách, na všech místech světa věřili v nějakou podobu Boha. Bůh tedy musí existovat."

"Jak to, že nevěříte na UFO s mimozemšťany (panu prezidentovi, ministerskému předsedovi, pravicové straně, levicové straně, jakékoli straně, čemukoli, komukoli...), průzkumy veřejného mínění přece ukazují, že na UFO (panu prezidentovi,...čemukoli, komukoli) věří 82,3% dotázaných."

" Malcolm Pott prohlašuje, že většina Američanů podporuje potrat v případě vývojové poruchy plodu, znásilnění, matčina špatného zdraví a dokonce i v případě svízelných sociálních poměrů. Předpokládám, že říká, že většina Američanů má zato, že by potraty měly být legální za všech okolností. Nový průzkum veřejného mínění provedený Gallupovým institutem však zjistil, že jen 21% Američanů má zato, že by potraty měly být legální za všech okolností. Stejný podíl dotázané populace má zato, že by měly být za všech okolností nezákonné. Jestliže byli účastníci dotázáni, zda souhlasí nebo nesouhlasí se zákazem všech potratů s výjimkou případů znásilnění, incestu a v případech ohrožení matčina života, vyslovilo se 58% dotázaných pro tento zákaz. Lidé promluvili. Většina Američanů je proti neomezenému právu na potrat. A proto: potraty mimo zákon - okamžitě!"

Poctivé, nemanipulující průzkumy veřejného mínění jistě existují. Kromě nich existují průzkumy nepoctivé a manipulující. V těchto případech lze užití jejich výsledků považovat za argumentum ad populum.

Co budí podezření, že jde o průzkum veřejného mínění, který má vlastnosti argumentum ad populum?

Lidem, jimž se výsledky průzkumu sdělují:

1 Není známo, kdo si průzkum objednal.

2 Není známo přesné znění položených otázek. Lidé sdělující výsledky průzkumu, například televizní hlasatelé, položenou otázku obvykle nějakým způsobem interpretují. Nemusí, nicméně může jít o zavádějící interpretaci.

3 Není známa velikost dotázaného vzorku.

4 Není známo složení dotázaného vzorku - například věk, pohlaví, sociální vrstva, stupeň vzdělání...

5 Není známa statistická chyba, která je, zjednodušeně řečeno, tím větší, čím je velikost vzorku menší.

6 Není známo kolik lidí na položenou otázku neodpovědělo. Tato skutečnost se v současnosti označuje za "malé špinavé tajemství" profese. Ze současných amerických pramenů je známo, že před deseti lety na položenou otázku neodpovědělo kolem 50% lidí, v současnosti v některých průzkumech neodpovědělo až 80% lidí. Důsledkem je možnost značného zkreslení výsledků výběrovými jevy.[P11]

7 Není znám způsob, jakým byl průzkum prováděn. I současné, objektivně působící postupy sběru dat, například telefonický průzkum na základě náhodné volby dotázaných, jsou zatíženy výběrovými jevy. Jejich příkladem je denní doba, v níž se průzkum provádí. Provádí-li se telefonickým oslovením domů, v době, kdy většina lidí pracuje, jsou doma důchodci, lidé invalidní, nemocní, matky a malými dětmi, což může být velmi nereprezentativní vzorek.

8 Nejsou známi majitelé agentury, která průzkum provádí.[P12]

9 Uveřejňování výsledků v hromadných sdělovacích prostředcích probíhá podle pravidel, která jsou základní pilíře propagandy, tedy:

    a. výsledky jsou jednoduché (ve skutečnosti nejsou výsledky kvalitního průzkumu veřejného mínění až na výjimky nikdy jednoduché)
    b. oslovují emoce
    c. oslovují představivost
    d. systematicky, v krátkých intervalech opakují jednu informaci, aniž by přinášely cokoli nového.

Cílem je, aby tuto informaci divák, posluchač, čtenář přijal za svou a neuvažoval o ní.

Lidé, kteří chtějí výsledky průzkumů veřejného mínění brát v úvahu, by měli tyto skutečnosti znát. Neznají-li je, riskují, že budou obětí omylu nebo manipulace. Příklady, jak má vypadat řádná dokumentace průzkumu veřejného mínění čtenář najde v New York Times On line.[P13 ]Zjistí tam, jak je tato nutná dokumentace průzkumu veřejného mínění podrobná a náročná.

Za variantu klamu plynoucího z oslovení lidu lze považovat i klamání oslovením osobního zájmu (argumentum ad personam, appeal to personal interest). Argumentující osloví osobní zájmy, ješitnost, strach, stavovskou příslušnost, předsudky, emoce jednoho člověka.

Další variantou je pragmatický klam (pragmatic fallacy). Pragmatický klam argumentuje tím, že je něco pravdivé proto, že to má praktický význam, lidé budou v důsledku něčeho štastnější, mravnější, loajálnější, budou se méně rozvádět...

Příklady:

"Učení náboženské sekty A,B,C,D, E... musí být pravdivé: všichni narkomané, kteří do nich vstoupili, přestali drogu užívat."

"Jste lékař, takže byste měl podporovat vedení lékařské komory."

C. Záměna předmětu (Changing the subject)

Skupina těchto klamů zaměňuje předmět rozmluvy, sporu, diskuze.

1. Útok na člověka, individuální apel (Argumentum ad hominem, attacking the person)

Místo kritického rozboru argumentace se zaútočí na jejího nositele. Cílem útoku může být rasa, národnost, pohlaví, věk, náboženské vyznání, ateismus, agnosticimus, charakter, přátelé, vztahy, sociální postavení, vkus, zájmy... Argumentum ad hominem může nabýt tři podoby:

1. Útok, jenž zneužívá (a.t.p. abusive). Místo rozboru argumentace se cíleně zaútočí na jejího nositele. Pravděpodobně jde o nejrozšířenější logický klam všech dob a míst.

"Takový dědek, smrkáč, puberťačka, ateista, flanďák, fašoun, komouš, levičák, pravičák, zaprodanec minulého režimu, zaprodanec současné moci... nám budou něco vykládat!".

S pohrdavým, výhružným, ironizujícím, obecně řečeno negativním přístupem:

"Dobře víme, kdo je člověk, jenž dokazuje, že Bůh neexistuje." "Dobře víme, kdo je člověk, jenž dokazuje, že Bůh existuje."

2. Útok na vedlejší znaky ( a.t.p. circumstantial)

"Argumentaci pana/paní X. neberte v úvahu, je známo, že ho/ji platí Berlín, Moskva, Peking, Praha, Vatikán, Washington, mezinárodní dřevařský, zbrojní, tabákový koncern, starosta sousední vesnice..."

"Byl bych nerad, kdybyste si mysleli, ze je tahle teorie dobrá. Autoři ji dokazují jen proto, že by jinak přišli o grant."

3. Ty taky (tu quoque; you are one, too)

Klam prokazuje, že

  • chování jedince na něhož se útočí, není v souladu s jeho argumentací
  • jeho argumentace je v rozporu s tím, co tvrdil před časem, takže se mu nedá věřit, jeho nové argumenty je nutno proto odmítnout
  • jestliže se oponent nějakého druhu argumentace nějakým způsobem chová, pak se stejným způsobem může (nebo má) chovat i její nositel.

V průběhu česko-německé debaty o druhé světové válce:

"Vy Němci, kteří jste šest let vraždili tento národ..."

"Vy Češi, kteří jste vyhnali a na cestě utrpení vraždili německé obyvatelstvo Sudet..."

"Říkáš mi, abych tolik nepila, přitom ses loni na Silvestra sám pěkně opil."

Varianta:

"Kritikové systému zdravotnictví založeného na zisku vždy říkají, že takové změny vedou společnost zpět do starých zlých časů nerovného přístupu ke zdravotní péči na všech úrovních, nejen k těm nejmodernějším přístrojům. Tito kritici však zapomínají, že zdravotní systém sociálního státu sám praktikuje záludnou formu nerovnosti, jež je skryta v něm samém."

2. Využití autority, argumentace dovoláváním se autority (Argumentum ad verecundiam, appeal to authority)

Citovat ověřený (peer reviewed) vědecký informační pramen klamem využívajícím autoritu být nemusí. Odvolávat se na autoritu však klamem může (ale nemusí) být:

1 jestliže autorita není v tématu, o kterém se diskutuje, specialistou,
2 jestliže se zkušení odborníci v názoru na dané problém rozcházejí,
3 jestliže byl výrok autority například vtip, nebo jiná nevážná podoba sdělení.

Variantou klamu, jenž se odvolává na autoritu, jsou informace "z druhé, třetí..." ruky, což se běžně stává novinářům ve všech druzích médií.

Užití autority jako logického klamu se může odvolávat například na posvátné texty (různé kulturní okruhy mají různé posvátné texty, jejichž vykladači obvykle neuznávají posvátné texty jiného kulturního okruhu za stejně posvátné jako texty vlastní), na zavedené zvyky, tradici, instituce, na lidi, kteří byli nebo jsou nositeli velké autority, nebo na lidi slavné.

"Zásadně nejez A ( respektuj léčebný postup E) neboť profesor X a škola M dokázali, že A škodí zdraví (léčebný postup E uzdravuje)."

Přitom stejně kvalitní profesor Y a škola N dokazují, že A zdraví neškodí (léčebný postup E zdraví nijak zvlášť nepropívá).

"Teorie relativity padla. Profesor X dokazuje, že se mentiony pohybují rychlostí vyšší než je rychlost světla." (Profesor X není fyzik, ani specialista na otázky teorie relativity).

"Ježíš, syn Boží..." (Pro věřící muslimy je tento výrok rouhání. Alláh nemá syna).

"Husitské války byly jedním z největších období českých dějin, tvrdí to můj profesor dějepisu."

"Husitské války byly jedním z nejkatastrofálnějších období českých dějin, tvrdí to můj profesor dějepisu."

"Doba po bitvě na Bílé hoře byla doba temna, bylo to jedno z nejtragičtějších období českých dějin, tvrdí to můj profesor dějepisu."

"Doba po bitvě na Bílé hoře dobou temna nebyla, byla to doba rozkvětu a vrcholu barokní kultury v Čechách, tvrdí to můj profesor dějepisu."

3. Anonymní autorita (Anonymous authority)

Autorita, na kterou se výrok odvolává, není označena. Bývají to "dobře informované kruhy", "vládní představitel sděluje", "odborníci souhlasí, že...", "každoročně v našich nemocnicích zbytečně zemře, je zbytečně operováno...", "říká se, že politik, zpěvák, fotbalista...", "odborná kritika říká, že...", "ABCDF, uvádí zdroj, jenž si nepřeje být jmenován...", "čečenští bojovníci podle mnohých zpráv převzali v boji s ruskými vojsky iniciativu...", "ruská vojska podle pozorovatelů zahnala čečenské rebely..."

Anonymní autorita je jeden z nejrozšířenějších prostředků diskreditace kohokoli nebo čehokoli. Pravdivost nebo nepravdivost výroku, jenž se opírá o anonymní autoritu, se dá obvykle ověřit jen obtížně, není známo, zda někdo takový vůbec existuje, kdo to je, zda je v oblasti, které se výrok týká, odborníkem.

Prostřednictvím anonymní autority je možné do veřejnosti vnášet libovolné faktoidy (připomínáme, že faktoid je cokoli, se se faktu podobá, ale faktem není). Dodrží-li se přitom čtyři výše uvedené základní zásady propagandy, může se stát, že lidé faktoid přijmou jako fakt.

4. Zdání klame (Style over substance)

Jedinec, jenž vyslovuje nějaké tvrzení, jeho vzezření, způsob jakým je sděluje, prostředí v němž je sděluje i "pozadí", před kterým je sděluje (například obrazový a hudební doprovod v televizi) probouzí v divácích a posluchačích pocity, které zvyšují pravděpododobnost, že tvrzení bude bez ohledu na obsah přijato nebo odmítnuto .

Politik, televizní evangelista..., jehož tvrzení má být přijato, je nasnímán a doprovázen způsobem probouzejícím sympatie, soucit, vážné zamyšlení, radostné očekávání... Postup snímání a doprovod jsou opačné v případě, že tvrzení má být odmítnuto.

D. Induktivní klamy (Inductive fallacies)

Induktivní úvaha usuzuje z jednotlivostí na celek. Logické klamy v této oblasti mohou odpovídat porušení nejjednodušších statistických pravidel.

1. Unáhlené zobecnění (Hasty generalization)

Klam spočívá v tom, že velikost vzorku, z něhož se usuzuje, je ve vztahu k celku, na který se usuzuje, příliš malá. K pochopení možnosti, že se jedná o klam, je nutné porovnat velikost vzorku s velikostí celku. Přesné určení vyžaduje statistický výpočet, v běžném životě stačí zdravý rozum.

"V tramvaji mne okradla cikánka. Všichni cikáni jsou banda zlodějská".

"Ty si skutečně myslíš, že na těch horoskopech něco je?"

"Samozřejmě, opakovaně mi to vyšlo."

"Pak, že neexistuje telepatie. Včera jsem si zase vzpomněla na dceru a v ten okamžik mi zatelefonovala. A to není poprvé!"

Zkušenost, pokusy a jednoduchý rozbor říkají: snadněji si zapamatováváme citově významné události, než události citově neutrální. Lidé, věřící z "vlastní zkušenosti" na telepatii a podobné jevy, si obvykle nepamatují, kolikrát si na "dceru vzpomněli" (uvozovky jsou proto, že máme na mysli jakoukoli podobnou dvojici jevů), přičemž "dcera nezavolala". K tomu, aby se dalo určit, že mezi oběma událostmi (vzpomínka - telefonát) existuje statistický vztah, jenž sám o sobě zdaleka nemusí znamenat příčinnou souvislost, je nutné ve větším počtu stejných události vědět:

1. Kolikrát si matka vzpomněla a dcera zatelefonovala.
2. Kolikrát si matka vzpomněla a dcera nezatelefonovala.
3. Kolikrát si matka nevzpomněla a dcera zatelefonovala.
4. Kolikrát si matka nevzpomněla a dcera nezatelefonovala.

Původní vědecká práce sděluje: "Lidé, kteří tvořili 25% zkoumaného populačního vzorku a dosáhli nejnižší skóre v testech logiky, anglické gramatiky a smyslu pro humor, měli sklon k přeceňování vlastních schopností. Lidé, kteří patřili do třetiny souboru, která v těchto testech dosahovala nejvyšší skore, měli sklon k nedoceňování svých schopností."

Titulek novinářského zpracování této zprávy: "Neschopnost sebereflexe u druhu Homo sapiens."

( Přitom 25% + 33% = 58% Chybí 42% příslušníků vzorku. Ti mohou být schopni sebereflexe.).

2. Nereprezentativní vzorek (Unrepresentative sample)

Vzorek, který je zdrojem informací, se významně liší od celé populace.

Nereprezentativní vzorky jsou podobně jako nepovolené zobecnění (a další chyby) riziko při výkladu výsledků průzkumů veřejného mínění (viz výše - argumentum ad populum).

Chybu danou nereprezentativním vzorkem někdy poznají lidé, kteří si koupí ovoce ve větší lísce. Lákavé plody jsou v horní vrstvě, nelákavé ve vrstvách spodnějších. Při nezákonných směnách peněz může být nabízená měna v horní, viditelné vrstvě, v hloubi může být nařezaný papír nebo bankovky vyšlé z oběhu.

"Jsem česká občanka, která žila déle než čtvrt století na Západě. V posledních deseti letech jsem byla v denním styku s Čechy a Češkami, kteří přijeli do ... pracovat jako au-pair. Tedy, dalo by se říci, s konečnými produkty našeho vyučovacího a vychovávacího procesu... České dívky si nechají líbit mnohem více, než třeba Francouzky, Španělky nebo Švédky... Výchova v Čechách obecně a školní výchova zvlášť, je nesporně silně autoritativní... Domnívám se, že výchovným posláním naší školy je spíše lámání charakteru než jeho šlechtění a vychovávání hrdých lidí s přirozeným sebevědomím."

(Na tomto závěru může něco být, nicméně je problematické vyvozovat jej z nevelkého, výběrového, nereprezentativního populačního vzorku, který se porovnává se stejně nereprezentativními vzorky ne-českých populací.)

3. Klamná analogie (False analogy)

Při klamné analogii se porovnávají dva předměty nebo dvě události, které vzájemně nemají nic společného. Argument zní: má-li předmět (událost) A vlastnost X, musí ji mít i analogický předmět (událost) B.

"Děti jsou jako stromky. Chcete-li ze stromku něco mít, musíte jej ohýbat, dokud je mladý. Pro děti platí to samé."

"Současnými vědeckými prostředky se existenci Boha dokázat nepodařilo. Ale logicky to neznamená, že Bůh neexistuje. Před sto lety se tehdejšími vědeckými prostředky nepodařilo také ještě prokázat existenci atomu".

(Z toho, že se něco nepodařilo prokázat, mnoho neplyne. Důležité je, co se podaří zamítnout. Viz Klamy při vysvětlování, neověřitelnost).

"Do 25. - 26. týdne těhotenství je plod zcela závislý na matce, protože nemůže mimo mateřskou dělohu přežít. Matka funguje jako zcela jedinečný systém, který plod udržuje při životě. Plod je na matce co do přežití zcela závislý a to až do doby, než je schopen samostatné existence. Vynětí plodu z mateřské dělohy takového druhu, že dítě zemře, je stejný čin, jako přerušení činnosti systému, který pacienta udržuje při životě. Tento čin je vražda. Z toho plyne, že legální potrat je vražda."

"Matka je vůči svému plodu ve stejném vztahu, jako žena, jejíž ledviny a krev představují zcela jedinečnou kombinaci nutnou pro záchranu života nemocného člověka. Jestliže by se rodina tohoto nemocného člověka dopustila únosu této ženy proto, že může zachránit život jejího nemocného člena, a násilím připoutala její tělesné systémy k tělesným systémům nemocného jedince proto, aby mu tím zachránila život, řekli bychom, že by od unesené ženy bylo skvělé, kdyby zůstala na nemocničním lůžku po dobu nutnou k záchraně nemocného člověka. Nicméně, není nic, co by tuto ženu morálně zavazovalo k tomu, aby se tak chovala. Právě naopak! Stejně jako má unesená žena plné právo přerušit všeechny trubice, které ji poutají k nemocnému jedinci, vstát z nemocničního lůžka a odejít, má i matka plodu plné právo přeušit své spojení s plodem, rozhodne-li se k tomu." (Judith Jarvis Thompson[P10]).

Velmi mladá žena :"Nemám žádné potíže s alkoholem. Chodím do práce, zvládám ji. Mám přítele, všechno klape. Ano, ano, každý den si dávám dva tři panáky na noc, ale je to jen proto, abych povolila napětí a také lépe usínám. Kromě toho jistě víte, že lékaři předepisují denně víno lidem s kornatěním tepen. Chci zůstat zdravá."

4. Lenivá indukce (Slothful induction)

Správný závěr induktivního úsudku je zamítnut, bez ohledu na to, že existují dostatečné důkazy.

"Opakované, reprezentativní a nezávislé průzkumy dokazují, že strana A získá v následujících volbách méně než 5% voličských hlasů. Vedení strany však trvá na tom, že jich získá více než 5%." (Strana získala méně než 5%).

"Karel byl uplynulých pěti letech 9x obviněn policií z různých druhů přestupků a drobných trestných činů, pro které byl opakovaně odsouzen, trvá však na tom, že za nic nemůže, šlo o náhody."

5. Klam daný vyloučením (Fallacy of exclusion)

Jestliže existuje skutečnost, který by ohrozila induktivní úsudek, pak je při tomto klamu z usuzování vyloučena - například tím, že se zamlčí.

"Hlavním znečišťovatelem řeky je město a jeho podniky A, B, C, E. Zde jsou výsledky měření." (Neuvede se, že v době měření skutečný hlavní znečišťovatel, podnik D, odpad do řeky nevypouštěl).

"Za krach podniku (projektu...) odpovídá jeho management. Většina lidí z managementu jsou členové nebo příznivci strany S."

(Neuvede se, že z dvacetičlenného managementu nesou lví podíl odpovědnosti za krach pouze tři členové, kteří se stranou S nemají nic společného).

E. Statistické sylogismy (Statistical sylogisms)

Statistická zobecnění bývají za přepokladu správného postupu obvykle pravdivá, nikoli však vždy (ve 100% případů) pravdivá. Tato zobecnění se často vyjadřují slovy "většina" a "obecně". Někdy se tato slova z výroků vynechávají. Klamem se statistická zobecnění stávají tehdy, jsou-li někým užita jakoby byla vždy, nikoli jen obvykle pravdivá.

1. Obecné pravidlo a výjimka (A dicto simpliciter ad dictum secundum quit, fallacy of accident)

Tento druh klamu užije užije obecné pravidlo v případě výjimečného, náhodného, druhotného znaku, namísto znaku obecného, primárního, podstatného.

"Nesmíš nikdy nikomu ublížit. Z toho plyne, že nesmíš užít sílu ani tehdy, jsi-li napaden."

2. Výjimka a obecné pravidlo (A dicto secundum quid ad dictum simpliciter, fallacy of converse accident)

Tento klam je "obrácený" předchozí klam - je dán zobecněním výjimečné nebo netypické události.

"Stává se, že kojenec spící v poloze na zádech, může vdechnout žaludeční obsah. Z toho plyne, že bude lepší, když všichni kojenci budou spát v poloze na bříšku."

"Ten člověk denně pil velkou sklenici šťávy ze syrových pomerančů, zajídal ji pěti stroužky česneku a dožil se 99 let. Kdo se chce dožít 99 let, musí se chovat stejně."

F. Kauzální klamy (Causal fallacies)

Vztah mezi příčinou P a následkem N nemusí být jednoduchý ani přímočarý. Příčina P je příčinou následku N tehdy a jen tehdy, platí-li obecně:

1. Jakmile nastane P, nastane i N
2. Jakmile nenastane P, nenastane ani N.

Pojem "obecně" je užit proto, že existují výjimky.

Příklad : Stiskneme-li spoušť ostře nabité a odjištěné zbraně, zbraň vystřelí. Nestiskneme-li spoušť ostře nabité a odjištěné zbraně, zbraň nevystřelí.

Výjimka: V prvním případě zbraň nemusí vystřelit, jestliže mechanismus spouště selže, náboj se vzpříčí v komoře... Ve druhém případě může zbraň vystřelit například při pádu na zem.

1. Poté nemusí znamenat proto, chybná časová následnost (Post hoc ergo propter hoc, fallacy of "previous this")

Post hoc je jeden vůbec nejrozšířenějších klamů, jenž mnoha lidem jako klam vůbec nepřipadá. Je pravděpodobné, že má evoluční kořeny. Evolučně bylo zřejmě výhodné, spojovat následné události do souvislosti. Z časové následnosti však nemusí vyplývat příčinná souvislost.

"Ten rok sněžilo ještě počátkem června. Hrozil hlad. Jakmile jsme upálili několik čarodějnic a židů - hle!, sněžit ihned přestalo." (Středověká kronika).

"Jel jsem a přes cestu mi zleva přeběhla černá kočka. Za chvíli jsem havaroval. Černá kočka byla zlé znamení."

"Pan doktor (léčitel(ka), sousedka...) mi dali lék A. Mé potíže ustaly jako když mávne kouzelným proutkem. Lék A byl účinný". (Mohl, ale nemusel být účinný. Obtíže mohly ustoupit z jiných, s lékem A nesouvisejících důvodů).

"Pan doktor (léčitel(ka), sousedka...) mi dali lék B. Mé potíže se zhoršily. Lék B mne poškodil." (Mohl, ale nemusel poškodit. Zhoršení obtíží mohlo nastat z jiných, s lékem B nesouvisejících důvodů.)

"Zkušenost z USA říká: V průběhu prohibice byl alkohol postaven mimo zákon. Zločinnost prudce stoupla. Jakmile byla prohibice zrušena, zločinnost spjatá s alkoholem klesla. Z toho plyne, že by mělo být uzákoněno užívání drog."

2. Společný efekt (Joint effect)

Společný efekt se považuje za zvláštní případ Post hoc. Jeden jev je chápán jako příčina jevu druhého, ve skutečnosti však mají oba jevy společnou příčinu.

" Zvětšily se ti krční mandle, objevila se teplota. Teplota je důsledkem zvětšených krčních mandlí". Ve skutečnosti je příčinou obou jevů streptokoková infekce (angina).

3. Nevýznamná příčina (Insignificant cause)

Událost sice je příčinou jevu, je však v porovnání s ostatními příčinami téhož jevu nevýznamná.

"Zase si jel ve svém autě. Podílíš se na globálním oteplování."

"Odhodil jsi nedojezený krajíc. Podílíš se na hladu ve třetím světě."

Za klam se nevýznamná příčina nepovažuje, jestliže má jev velký počet jednotlivých, stejně nevýznamných příčin. Za klam se nepovažuje, jestliže někdo sdělí, že jeho voličský hlas pomohl zvítězit politické straně A (nebo ji pomohl porazit), neboť jeho hlas má stejnou váhu jako kterýkoli jednotlivý hlas velkého počtu jiných lidí, takže je ve stejném poměru příčinou jevu.

4. Chybný směr (Wrong direction)

Chybný směr obrací vztah mezi příčinou a následkem.

"Růst počtu případů těhotenství nezletilých dívek je důsledkem toho, že se ve školách začalo s pohlavní výchovou."

Skutečnost je opačná: pohlavní výchova ve školách se v některých zemích začala prosazovat poté, co začal růst počet těhotenství nezletilých dívek.

5. Větší počet příčin (Complex cause)

Událost je důsledkem většího počtu příčin, nicméně se jako její příčina označuje jen jedna z nich.

"Za všechnu bídu v této zemi odpovídají minulé vlády."

"Za chaos v této zemi odpovídá současná vláda."

"Nehodu způsobila velmi špatná viditelnost a chování chodce, jenž, jak doložil posudek, měl hladinu alkoholu v krvi 1,8 promile." (Obhájce pominul skutečnost, že jeho klient, řidič, jel s ohledem na viditelnost nepřiměřenou rychlostí).

Ke kauzálním klamům je možné přiřadit:

6. Omyl hazardního hráče (Gambler's Fallacy)

Omyl hazardního hráče nerespektuje mnohokrát, často tragicky ověřené pozorování, které říká, že "ruleta nemá paměť ani charakter". Omyl vkládá příčinnou souvislost neboli kauzalitu tam, kde není. Nebere v úvahu, že každá událost tohoto druhu (místo, kde skončí kulička rulety), je za předpokladu, že majitel kasina nešidí, nezávislá na předešlé události. Jinak řečeno: pravděpodobnost, že nějaká událost nastane, je stále stejná bez ohledu na to, kolikrát tato událost nastala v minulosti.

Charakteristickým projevem mylného magického ("intuitivního") myšlení v této souvislosti bývá pocit říkající: "Jestliže událost A nastala s nižší než očekávanou četností v minulosti, musí k události A brzy dojít. Jestliže padala stále červená, musí teď padnout černá." Což je omyl. Pravděpodobnost, že padne opět červená je stejná, jako při jakémkoli minulém vrhu.

7. Genetický omyl (Genetic fallacy)

Genetický omyl spočívá:

1 v argumentaci, že původ něčeho je totožný s tím, z čeho se jev objevil,
2 vysvětlování nebo hodnocení něčeho v pojmech původu, zdroje nebo počátku,
3 zamítnutí něčeho s ohledem na skutečnost, že to má podezřelé počátky.

Často užívaný genetický omyl je "vysvětlení" jevu tím, že se postupně, krok za krokem, například z několika odlišných jazykových okruhů odvozuje, jaké jsou prapůvodní kořeny jeho slovního označení.

G. Jde o něco jiného (Missing the point)

1. Argumentace kruhem (Petitio principii, begging the question)

Pravda závěru je obsažena již v premisách úsudku. V některých případech bývá závěr jen mírně přeformulovaná premisa. V případech složitějších může být premisa důsledkem závěru. K závěru se dospívá z předpokladů, které nejsou doloženy, nicméně se považují za pravdivé.

" Vesmír má počátek, kterému se říká Velký třesk. Každý počátek má příčinu, bez příčiny nic nevznikne. I vesmír má tedy má příčinu. Stvořitelem, neboli příčinou vesmíru, je Bůh."

Tato úvaha předpokládá ("žádá otázku"), že vesmír má opravdu "počátek", že tímto počátkem je skutečně Velký třesk, že na jevy, které se na začátku Velkého třesku odehrály, vztahují známé fyzikální zákony, a že všechny jevy, které vznikly, mají "Počinatele".

Velký třesk je přitom jen jedna z teorií vysvětlujících vznik vesmíru. Známé fyzikální zákony se vztahují až k událostem, které začaly ve velmi krátkém okamžiku po začátku Velkého třesku.

"Jsme si jisti, že Bůh existuje, neboť Bible praví, že existuje. Co praví Bible, musí být pravda, neboť Bible je dílem Božím a Bůh nikdy nelže."

"Vše má nějakou příčinu. Vesmír je jev (předmět, událost...). Neboť je vemír jev (předmět, událost...) musí mít příčinu."

"Nejlepší vláda je vláda aristokratů ( demokratů, bohatství, vzdělání...), protože nelepší podoba vládnutí v sobě nese silný aristokratický ( demokratický, finanční, odborný...) prvek."

"Drazí v Kristu! Bůh vás miluje! Bůh si nepřeje, abyste trpěli! Bůh odměňuje ty, kdo věří v něj a Jeho syna, Ježíše Krista! Bohatství našeho národa je přímým svědectvím naší víry v Boha a jeho lásku k nám!"

2. Irelevantní závěr (Ignoratio případně mutatio elenchi, irrelevant conclusion)

Irelevantní důkaz ve snaze dokázat nějakou skutečnost, jev, atd., dokazuje něco jiného. Někdy se do rámce Ignoratio elenchi shrnují všechny prohřešky proti věcnosti (neboli relevanci) argumentace, například výše uvedené argumentum ad baculum, ad hominem, ad misericordiam, atd.

"Vy byste skutečně chtěli odsoudit tohoto mladého muže pro jedinou ránu, kterou komusi v jistém druhu nepozornosti uštědřil? Berete v úvahu, že jej otec opustil, když mu byly dva roky, matka jej zanedbávala, sourozenci tloukli, ve škole byl cílem posměchu a hrubé šikany, často se ani pořádně nenajedl, cítil se trvale osamělý...?" (Obhájcova argumentace).

Skutečnost: muž ve věku 19 let měřící 186 cm, vážící 93 kg, v opilosti, bez provokace udeřil pěstí do obličeje muže starého 67 let, měřícího 169 cm, vážícího 66 kg. Úder oběti rozlomil několik obličejových kostí, následoval pád na zem, zlomenina lebeční spodiny a zhmoždění mozku s trvalými následky. Dětství, které popsal obhájce, může, ale nemusí zanechat psychologické následky. Ty mohou násilné chování psychologicky zdůvodňovat, nikoli však ospravedlňovat. Klam užitý obhájcem je možné v tomto případě přiřadit i ke klamu oslovujícím milosrdenství (argumentum ad misericordiam) a ke klamu sloučené otázky (complex question)).

"Na kočkách se mi zamlouvá jejich demokratičnost. Masaryk říká, že nám nestačí demokracie, ale že potřebujeme demokraty. Dneska to názorně vidíme. Demokracii máme, ale demokratů se nedostává. Kočka je demokrat. Jedná s vámi jako pán s pánem. Já pán, ty pán. Kočka, když chce, tak se dovede lísat, ale když nechce, tak ji k tomu nedonutíte. Má chuť, abyste ji pohladil, když nemá chuť, tak prskne. To je demokratické chování."

(Část interview popisující povahu demokracie).

Variantou tohoto klamu je Klam irelevantního záměru (cíle). Při tomto klamu se argumentuje tím, že něco nesplnilo nějaký cíl, aniž o tento cíl šlo. (Tento klam je možné řadit i rámce klamu, který jsme pojmenovali hastroš nebol strašák).

"Nemůžeme důvěřovat vědě, ani vědcům. Jak věda, tak vědci selhali. Jsou u konce. Staletí se snaží vysvětlovat smysl světa a člověka, původ vesmíru a vědomí, aniž by se jim to zdařilo."

"Nemůžeme důvěřovat teologům. Celá tisíciletí se snaží dokázat existenci Boží, aniž by se jim to zdařilo."

3. Hastroš neboli strašák ( Straw man)

K označení tohoto klamu jsme užili pojem užitý v podobné souvislosti Karlem Čapkem.[P1 ]Tento klam útočí na argument, který je něco jiného, přitom co do váhy argumentace obvykle slabšího, než napadaná strana tvrdí. Také klam označený jako hastroš lze považovat za klam, jenž se týká relevance. Zdá se, že hastroš doslova vyplňuje stránky nejrůznějších novin a dalších periodik, které se věnují diskuzi.

"Darwinova teorie dokazuje, že jsme v průběhu dlouhé doby vznikli z předků, které máme společné se svými blízkými vývojovými příbuznými, například šimpanzi, orangutany a gorilami. Jestliže tato teorie platí, pak nemůžeme s takovou arogancí tvrdit, že jsme něco vyššího než zvířata. Lidé a lidská inteligence jsou, jednoduše řečeno, odlišným výsledkem stejného evolučního procesu, jenž dal vzniknout všem ostatním příslušníkům živočišné říše."

"Právě jste slyšeli směšnou argumentaci dokazující, že lidské bytosti pocházejí z paviánů, že jsme bratranci orangutanů a šimpanzů. Tohle všechno, stejně jako Darwinovo učení, je nesmysl. Pravdu o původů lidí jasně říká slovo Boží: Bůh nás stvořil k obrazu svému."

"Různí lidé, od psychiatrů až po rodiče, dokazují, že lidé, kteří vykouří denně několik cigaret s marihuanou, často přicházejí o motivaci k jakékoli činnosti, studiu, práci, námaze, nezajímá je nic jiného, než posedávat a poslouchat hudbu. Podle těchto lidí je naslouchání hudbě něco bezvýznamného. Mohou mi však tito lidé říci, co je špatného na tom, sedět v rozpálenémm letním dni v chladné místnosti, poslouchat Čajkovského poté, co si člověk vykouří cigaretu s marihuanou?"

H. Klamy založené na dvojznačnosti (Fallacies of ambiguity)

1. Dvojznačnost pojmu (Equivocation)

Týž pojem je užit dvěma vzájemně odlišnými způsoby

Příklad poskytne rozbor častého argumentu zastánců zákazu legálních potratů ( M.A. Waren[P10]):

"Je špatné zabíjet nevinné lidské bytosti. Plod v průběhu vývoje těhotenství je nevinná lidská bytost. Je tedy špatné zabíjet lidské plody."

Pojem nevinná lidská bytost má dva významy:

1. Jde o bytost schopnou rozlišovat mezi dobrem a zlem, jedince, který se nedopustil nemorálního činu.
2. Jde o bytost nevinnou proto, že není schopna morálního rozlišování ani volby.

Jestliže jsou součástí argumentace oba významy pojmu "nevinná lidská bytost", jde o klam založený na dvojznačnosti pojmu. Jestliže jde o užití jen jednoho významu pojmu, pak se jedná o druh argumentace v kruhu neboli petitio principii (begging the question).

2. Dvojznačnost výroku (Amphibole)

Stavba věty dovoluje dva výklady.

Známé je psané poselství ze starého Říma, které umožňovalo dvojí výklad: "Popravit, nepropustit. Propustit, nepopravit."

Další příklady:

"Aio te, Aecida, Romanos vincere posse."

1. možný překlad a výklad: "Tvrdím, Aiakovče, že přemůžeš Římany."

2.možný překlad a výklad: "Tvrdím, Aiakovče, že Římané tě přemohou."

"Legimus Hannibalem Romanos vicisse."

1. možný překlad a výklad: "Četli jsme, že Hanibal porazil Římany.

2. možný překlad a výklad: "Četli jsme, že Římané porazili Hannibala."

(Za tyto příklady děkujeme paní prof.B Mouchové).

Klasickými amfiboliemi byly výroky Pýthií, kněžek, které byly ve věštírnách v antického Řecka dotazovány na výsledek nebezpečných a složitých rozhodnutí. Známým příkladem je dotaz lýdského krále Kroisa, zda se má pustit do války s Peršany. Odpověď zněla: "Překročíš-li řeku Halys (hranice), zničíš velkou říši." Což se stalo - v opačném duchu, než si král představoval. Byl poražen a zajat.

3. Důraz (Accent)

Důraz položený na některý větný člen, v mluveném projevu zejména změna tónu, tempa řeči - obecně řečeno změny prozódie - dodá větě význam, jenž se odlišuje od jejího "prvoplánového" významu (Koukolík, 2000). Podobně se dá sdělovat odlišný význam fotografií nebo filmovým záznamem.

Záznam v lodním deníku: "Dnes byl kapitán střízlivý". (Záznam implikuje, že kapitán v ostatních dnech střízlivý nebyl).

Řečeno posměšným tónem: "Svého šéfa (prezidenta, ministerského předsedu, svou policii, lékaře této nemocnice...) nemůžeme než chválit..."; "Česká republika se zřekla takové zbytečnosti, jako je námořní flotila. Vždyť nemáme moře."

I. Omyly v kategorii (Category errors)

Jádrem tohoto omylu je mylné přesvědčení, že celek není víc než je pouhý součet částí. To platí například pro jednoduché aritmetické výpočty, ale neplatí pro složité adaptivní jevy, například pro chování živočichů v přírodě nebo lidí ve společnosti.

1. Klam plynoucí ze vztahu části a celku (Composition)

Má-li část celku nějakou vlastnost, dovozuje se mylně, že ji musí mít i celek.

Příklad

"Sodík a chlór jsou prvky, které tvoří kamennou sůl. Jak sodík, tak chlór jsou smrtelně jedovaté. Kamenná sůl je tedy smrtelně jedovatá." (Jauris a Zastávka, 1992).

2. Klam plynoucí ze vztahu celku a části (Division)

Má-li celek nějakou vlastnost, dovozuje se mylně, že ji nutně musí mít i jeho část.

Příklady

"Japonsko bylo před druhou světovou válkou a v jejím průběhu militaristický stát. Každý Japonec byl militarista."

"Mozek tvoří vědomí, každá jeho nervová buňka tedy musí tvořit vědomí."

Do blízkosti obou těchto klamů je možné přidat Klam jediného vousu. Vychází z antické hříčky, která se ptá, kolik vlasů musíme ztratit, abychom abychom byli plešatí, nebo naopak, kolik vousů musíme mít, abychom měli plnovous. Argumentace spočívá v tom, že nepatrné rozdíly nejsou nebo nemohou být rozdíly, nebo nejsou či nemohou být statisticky významné. Variantou je druh argumentace, která se snaží najít zcela jistý, určitý, pojmenovatelný bod v něčem, co je kontinuum.

Příklad

" Váš názor je závislý na tom, kdy se lidský plod stane člověkem (osobností, lidskou bytostí). Z toho důvodu je vše, co tvrdíte o zákonných potratech, nepravdivé."

Charakteristické je, že tento argument užívají obě strany sporu o právo na legální potrat. Rozhodnutí, kdy se embryo (plod do 8mi týdnů vývoje), fétus (9.- 40. týden těhotenství), stávají "člověkem", "osobností", "lidskou bytostí", atd. je arbitrární.

J. To nevyplývá! (Non sequitur, It does not follow)

1. Doložení vyplývajícího (Affirming the consequent).

Podoba tohoto klamu zní: Jestliže A, pak B, B, tedy A.

"Jestliže jsme v Praze, pak jsme ve středních Čechách. Jsme ve středních Čechách, tedy jsme v Praze (přičemž můžeme být na kterémkoli jiném místě středních Čech)."

"Jestliže by v noci přistávali mimozemšťané, bylo by slyšet nápadný, neobvyklý hluk a vidět nápadné, neobvyklé světlo. V noci jsme slyšeli nápadný, neobvyklý hluk, viděli jsme nápadné neobvyklé světlo. Z toho plyne, že přistávali mimozemšťané."

"Jestliže je někdo provinciální, ustrašený Čecháček, ovlivněný propagandou minulých čtyřiceti let, pak odmítá nároky sudetoněmeckých krajanů. Pan Josef Novák je odmítá. Pan Josef Novák je provinciální, ustrašený Čecháček, ovlivněný propagandou minulých čtyřiceti let."

2. Zamítnutí předešlého (Denying the antecedent)

Podoba tohoto klamu zní: Jestliže A, pak B, non-A, tedy non-B.

"Jestliže jsme v Praze, pak jsme ve středních Čechách. Nejsme v Praze, tudíž nejsme ve středních Čechách."

"Jestliže by v noci přistávali mimozemšťané, bylo by slyšet nápadný, neobvyklý hluk a vidět nápadné, neobvyklé světlo. V noci jsme neslyšeli nápadný, neobvyklý hluk, ani neviděli nápadné neobvyklé světlo. Z toho plyne, že mimozemšťané nepřistávali."

"Jestliže je někdo provinciální, ustrašený Čecháček, ovlivněný propagandou minulých čtyřiceti let, pak odmítá nároky sudetoněmeckých krajanů. Pan Josef Novák je neodmítá. Pan Josef Novák není provinciální, ustrašený Čecháček, ovlivněný propagandou minulých čtyřiceti let."

3. Inkonzistence je druh klamu, který je založen tvrzení, že je pravdivý kontrární i kontradiktorický výrok.

"Josef je vyšší než Antonín, Antonín je vyšší než Jan, takže Jan je vyšší než Josef."

Inkonzistence může být založena i na klamu Obecné pravidlo a výjimka. Klam inkonzistence užije obecné pravidlo v případě výjimečného, náhodného, druhotného znaku, namístě znaku obecného, primárního, podstatného.

Obecné pravidlo 1: Kněží této církve zastupují Ježíše, jako uzdravovatele, hlasatele slova Božího, Ježíše, jenž nás ujišťuje, že Bůh odpouští naše hříchy.

Obecné pravidlo 2: Muži i ženy byli stvořeni podle obrazu Božího, jsou Jeho stejným obrazem. Naše církev uznává plnou rovnoprávnost mužů a žen.

Zvláštní případ: Ježíš byl muž. Kněžími církve tedy mohou být jen muži."

"Jedním z principů pravidel vedení války vytvořených na Západě jako součást teorie spravedlivé války je: civilisté (noncombatants) nejsou legitimním cílem násilí. Útok na civilní cíle je tedy nemorální. To se nazývá principem imunity civilistů. Naše velení se ocitlo v následující situaci: jedno z klíčových nepřátelských velitelských stanovišť je umístěno v bezprostřední blízkosti civilní nemocnice, a to přes ulici. Velitelské stanoviště nepřítele je legitimním, doslova řečeno kritickým cílem. Z povahy konvenčního bombardování plyne, že útok na nepřátelské velitelské stanoviště jistě zasáhne i nemocnici, výsledkem tedy budou ztráty na civilních životech. Naše velení vydalo prohlášení, v němž oznamuje, že dodržujeme princip imunity civilistů. Zároveň vydalo rozkaz k útoku na zmíněné velitelské stanoviště nepřítele."

K. Klamy při vysvětlování (Fallacies of explanation)

Vysvětlení se snaží odpovědět na otázku "proč?". Dobré vysvětlení se opírá o vědeckou teorii. Lidé, kteří něco vysvětlují, se někdy dopouštějí následujících klamů:

1. Domnělá příčina (non causa pro causa, fallacy of false cause)

Výrok dokazuje, že je něco příčinou nějakého jevu, přičemž ve skutečnosti o tuto příčinu nejde.

"Hrůza a zkáza, kterou přinášejí vojska Atillova, tohoto biče Božího, je trestem za vaše hříchy."

(Výrok opakovaný představiteli různých náboženství v různých podobách, při nejrůznějších katastrofických příležitostech, jako jsou války, morové epidemie a hlad, celé dějiny až dosud. Naposledy při zemětřesení v Turecku r. 1999.)

V jiném případě tato argumentace dokazuje, že je výrok mylný, neboť z něj plyne jiný mylný výrok, přičemž ve skutečnosti výrok mylný není.

2. Žádná opora (No-support)

Vysvětlení je klamné, jestliže existují důkazy, že vysvětlovaný jev nastal, nicméně jde o důkazy zkreslené nebo důkazy ad hoc. Otázkou, jak omezit chyby při ověřování hypotéz, se zabývají rozsáhlé části učebnic statistiky. Počet druhů chyb podmíněných mylným užitím statistických metod je vysoký.

3. Neověřitelnost (Untestability)

Teorie se ověřují na základě toho, co z nich plyne, neboli na základě toho, co předpovídají. Jestliže z teorie předpověď nebo jejich větší počet neplynou, nelze ji ověřit. Podobně nelze teorii ověřit, jestliže předpovídá události, které nastanou bez ohledu na to, zda teorie je nebo není pravdivá. Teorie se ověřují zamítáním (falsifikací), nikoli snášením dalších a dalších důkazů (verifikací).[P14]

"Vyhrála jsem v loterii proto, že zapůsobila má psychická aura".

Jednoduché ověření této teorie by chtělo výhru zopakovat v dalším kole loterie. Námitka údajných majitelů údajné aury zní, že šlo o jednorázové působení. Nelze tedy ověřit, co způsobila aura a co náhoda.

"Důvod existence všeho, co je, zní: stvořil to Bůh."

Jestliže je tento výrok míněn jako teorie, nikoli jako vyznání víry, pak jde o teorii, kterou nelze ověřit. Z teorie plyne, že i důkazy, které by ji zamítaly, jsou "součástí všeho", takže i je stvořil Bůh.

4. Omezená šířka (Limited scope)

Teorie nevysvětluje nic jiného než jev, který vysvětluje. Teorie, která vysvětluje jediný jev, je v nejlepším případě neúplná teorie.

"Lidé onemocní schizofrenií proto, že jednotlivé oblasti jejich mozku přestanou spolupracovat."

Tato teorie nemluví o tom, zda jednotlivé části mozku spolupracují nebo přestanou spolupracovat u duševně nemocných lidí, kteří schizofrenici nejsou.

5. Povrchní výrok (Limited depth)

Teorie vysvětlují jevy tím, že se snaží najít jejich příčinu. Jestliže teorie nepopíše příčinu a vysvětluje jev jen tím, že jej zařadí jako člen nějaké kategorie, chybuje omezenou hloubkou. Teorie se týkají příčin, nikoli klasifikace neboli třídění a zařazování jevů.

"Říká to proto, že je pravičák (levičák, Žid, katolík, protestant, ateista, vědec, ženská, homosexuál, starý člověk, nezralý jedinec, nevzdělanec, hlupák...)"

Povrchní výrok se často kryje s propagandistickými nástroji, které jsme označili jako cejch a svatozář. V současnosti se velmi často setkáváme s variantou povrchního výroku, která říká: "Věci jsou jaké jsou". ( "Věcmi" mohou být kriminalita, ekonomická situace, stav zdravotnictví, politické vztahy, sociální vztahy, mzdová politika, jakýkoli další složitý problém). Autor(ka) výroku se po jeho proslovení rozhlédne po posluchačích. Lidé se většinou tváří, že problematiku znají a chápou stejně jako autor(ka) výroku. Jen málokdo, málokdy a málokde vznese otázku na císařovy šaty: "Jaké tedy jsou?"

L. Klamné definice (Fallacies of definition)

1. Široká definice (Too broad)

Široká definice zahrnuje pojmy, jež zahrnuty být neměly.

"Pes je savec, chlupatý čtvernožec, který štěká, kouše a vrtí ocasem."

Vlka se týkají totožné znaky, vlk však není pes.

2. Úzká definice (Too narrow)

Úzká definice nezahrnuje pojmy, které zahrnuty být měly.

"Pes je savec, chlupatý čtvernožec, který štěká, kouše a vrtí ocasem."

Existuje vzácný druh psa, který má uvedené znaky s výjimkou chlupaté srsti, nicméně je psem.

3. Vysvětlení selhává (Failure to elucidate)

Definice je ještě méně pochopitelná než pojem, který definuje.

"Singularity-události na prvním místě odpovídají heterogenním sériím organizovaným do systému, jenž není stabilní ani nestabilní, je spíše "metastabilní", jsa nadán potenciální energií, týkající se v níž se distribuují rozdíly mezi sériemi... Na druhém místě jsou singularity vlastníkem procesu sebe-sjednocování, jsouce vždy pohyblivé a přemístěné v takovém rozsahu, v němž element paradoxu prochází sériemi napříč a nutí je resonovat, zahrnuv odpovídající singulární body do jediného odcizeného bodu, všechny emise, všechny vrhy kostkou, do jediného odlitku."

Autor těchto řádek je Gilles Deleuze, francouzský postmodernistický filosof, cit. Dawkins, R.: Postmodernism disrobed. Nature 394, 1998, s.141 - 143., review knihy Sokal, A., Bricmont, J.: Intellectual Impostures. Profile Books, 1998).

4. Definice v kruhu (Circular definition)

Součástí definice je pojem, který měl být touto definicí vymezen.

"Živočich je člověkem tehdy a jen tehdy, jestliže má lidské rodiče."

5. Vnitřní rozpor (Definition is self-contradictory)

"Společnost je svobodná tehdy a jen tehdy, jestliže se v ní dosahuje maximum svobody, přičemž se od lidí se vyžaduje, aby odpovídali za své činy".

Jestliže se od lidí něco vyžaduje, pak se jejich osobní svoboda omezuje.[P15]

Poznámky

Poznámka 1: R. 1925 popsal Karel Čapek nástroje propagandy, které pojmenoval Dvanáctero figur zápasu perem čili příručka písemné polemiky. Mnohé z nich najde motivovaný čtenář pod jinými názvy, které jim udělila mladší literatura, v hlavním textu.

1. Despicere, čili figura první. Záleží v tom, že se polemizující musí uvést jako intelektuálně a mravně nadřaděný svému odpůrci; nebo, což je totéž, je nutné dát najevo, že odpůrce je omezenec, blbeček, skribent, tlachal, nula...

2. Figura druhá čili Termini...záleží v tom, že se užívá jistých speciálně polemických obratů. Napíšete-li, dejme tomu, že po vašem zdání pan X. nemá v něčem pravdu, odpoví pan X. že jste se na něho "zákeřně vrhl"...podobně se říká "láteří" místo protestuje, "klevetí" místo poznamenává, "spílá" místo kritizuje...

3. Třetí figura sluje Caput Canis (psí hlava, pozn.aut). Záleží v jisté dovednosti užívat jenom takových slov, jaká mohou vzbudit o popíraném odpůrci špatné mínění. Jste-li rozvážný, je možno o vás říci, že jste opatrnický...jste-li nakloněn prostým a věcným důvodům, možno říci že jste všední a triviální...

4. Non habet čili figura čtvrtá: ...jste-li třeba učený myslitel...je možno říci, že se vám nedostává lehkého vtipu, smyslové bezprostřednosti a intuitivní fantazie. Kdybyste však náhodou byl bezprostřední a intuitivní, je možno vás usadit objevem, že se vám nedostává pevných zásad, hlubokého přesvědčení a vůbec etické odpovědnosti. Jste-li tvor rozumový, nejste k ničemu, neboť se vám nedostává hloubky citu; jste-li tvor citový, jste pouhá onuce, neboť se vám nedostává vyššího rozumového principu...

5. Pátá figura sluje Negere a záleží v tom, že se vám prostě upře, co jste nebo co je vaše... Tvrdil-li jste neústupně deset let, že (dejme tomu) věříte v čertovu babičku nebo v Edisona, je možné jedenáctého roku o vás polemicky prohlásit, že nikdy jste se nepovznesl k pozitivní víře v existenci čertovy babičky nebo Tomáše Alvy Edisona. Je to možno proto, že nezasvěcený čtenář o vás beztoho neví a zasvěcený má z toho zlomyslnou radost, že se vám upírá nos mezi očima.

6. Imago je figura šestá. Záleží v tom, že se místo odpůrce, jaký skutečně je, podvrhne jakýsi světu nepodobný hastroš, načež se tento hastroš polemicky vyvrací...

7. Pugna je figura blízká figuře předešlé. Záleží v tom, že se odpůrci nebo věci, kterou zastává, dá falešný název, načež se polemizuje s těmito libovolnými obecnými slovy...Odpůrce se nařkne z nějakého nepatřičného ismu, a pak se tento ismus vítězoslavně popírá.

8. Ulyxes je figura osmá. Její podstata je uhnout na jiné pole a mluvit o něčem jiném, než o čem se vede spor...

9. Testimonia. Tato figura značí, že časem lze s výhodou užít dovolávání se nějaké (kterékoli) autority...Při jisté sčetlosti lze na každé mínění nalézt nějaký citát, který je jedním rázem zdrtí.

10. Quosque. Tato figura... se nedovolává žádných autorit. Řekne se prostě "to je dávno odbyto", nebo "už dávno překonané stanovisko nebo "každé dítě ví, že..." a tak dále.

11. Impossibile. Odpůrce nesmí mít pravdu nikdy a v ničem. Kdyby se mu přiznala jen špetka rozumu a správnosti, byl by polemický zápas jaksi ztracen. Nelze-li nějakou jeho větu vyvrátit, je vždy ještě možno říci:...Pan X. se ohání pravdami tak plochými a dávno známými, jako jeho "objev", že...

12. Jubilare. Toto je jedna z nejdůležitějších figur a záleží v tom, že z literního boje je vždy nutno odcházet s gestem vítěze. expertní polemik není nikdy poražen; vždy je to ten druhý, kdo "byl usvědčen" a "je hotov"...

Karel Čapek: Marsyas. 4. vyd. Praha, Československý spisovatel 1971, s. 38 - 41. Na tuto Čapkovu stať nás upozornila PhDr A. Kahovcová.

Poznámka 2 : New York Times, 9.9. 1990; Chicago Tribune, 19.9.1990

Poznámka 3: Pojmem mechanická demokracie popisujeme stav společnosti, v němž voliči jednou za volební období pod vlivem masové propagandy odevzdají hlasy těm stranám a jejich představitelům, jejichž propaganda je ovlivnila nejvíce. Jeden dospělý jedinec je nositelem jednoho hlasu bez ohledu na rozdíly v míře pochopení společenského dění a jeho vztahů.

Poznámka 4: Zdroj: Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Ekumenický překlad, Praha 1979:

2.Mojžíšova, Exodus 12: 29, 4.Mojžíšova Numeri 16:20 a dále, 23: 3 a dále, 31:16 a dále, 1. Paralipomenon, 5. Mojžíšova, Deuteronomium 13:(6)5, 13: (10)9, (11)10, 13:(16)15, 1.Letopisů 21:11 a dále, 2. Paralipomenon, 2. Letopisů 14:9, 14:12, Soudců 8:4 a dále, 1.Samuelova 6:19, 15:2 a dále, 2. Samuelova 12:31, Žalmy 68: 21 - 23, Isaiáš 21:9.

(Některé verše vyznívají v českém ekumenickém překladu odlišně než v anglickém překladu Bible.

Například:

2.kniha Samuelova 12:31.:

Český ekumenický překlad:"Lid, který byl v něm, odvedl a postavil k pilám, železným špičákům a železným sekyrám a převedl je do cihelny."

Anglický překlad: "And he brought forth the people that were therein, and put them under saws, and under harrows of iron, and under the axes of iron, and made them pass through the brickkiln."

V českém překladu událost vyznívá jako převedení zajatců na nucené práce, zatímco v anglickém překladu vyznívá spíše jako popis hromadné popravy čtyřmi způsoby).

Poznámka 5: Příklady pravděpodobného redigování:

NATO přiznalo chyby na snímcích z Kosova

Severoatlantická aliance potvrdila, že obrazová dokumentace zveřejněná během konfliktu v Kosovu pro ospravedlnění vedlejších škod byla kvůli "technickým problémům" chybná. NATO na videozáznamu ukazovalo, že se bombardování vlaku nedaleko srbské obce Grdelička, které si 12.dubna 1999 vyžádalo přinejmenším 14 obětí z řad civilistů, nedalo zabránit. Cílem bombardování aliance byl totiž most, přes který vlak přejížděl. Snímky, které zachytila kamera umístěná na bombě, byly poškozeny ve chvíli rozmnožování pro potřeby zveřejnění, řekl mluvčí velitelství sil NATO v Monsu. Podle něho aliance věděla o chybě od října, ale nepovažovala za potřebné o ní informovat veřejnost. Vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě Wesley Clack pomocí těchto snímků vysvětloval, že vedlejší škody byly nevyhnutelné, protože se vlak objevil znenadání a už nebylo možné odchýlit rakety z jejich dráhy letu. Dva videozáznamy, které NATO představilo, byly zrychleny tak, že dosahovaly trojnásobné rychlosti oproti normálu, což potvrdilo ideu nenadálého vjezdu vlaku.

Zdroj: MF DNES, 7.1. 2000, s.9.

(Pojem "vedlejší škody" (collateral damages) označuje poškození nebo zničení nevojenských zařízení, včetně zranění a zabití civilních osob. Vedlejší škody jsou podle sdělení vojenských mluvčích nevyhnutelnou součástí vojenského zásahu. Pojem "vedlejší škody" lze podle souvislosti považovat za eufemismus.)

Poznámka 6: Příkladem je aféra Clinton - Lewinská.

Poznámka 7: Farrell, L.: Good news is no news. Brit Med J.: 318, 1999, s.271.

Ritov, I., Baron, J.: Reluctance to vaccinate: omission bias and ambiguity. J Behav Decis Mak.: 3, 1990, s. 273 - 277.

Poznámka 8: Pojmem sofisté byli od 2. poloviny 5. století př.n.l. v antickém Řecku označováni profesionální učitelé gramatiky, rétoriky a dialektiky, obecně řečeno mudrci a učenci. Ke starším sofistům patří Protagoras (481 - 411 př.n.l.), Gorgias (asi 483 - 375 př.n.l.), Hippias, Prodikos, Antifón. K mladším sofistům patří Alkidamas, Lykofrón, Thrasymachos, Kritias a Kalikles. Proslulý a s ohledem na logické klamy do jisté míry charakteristický je Protagorův výrok " měrou všech věcí je člověk, jsoucích, že jsou, nejsoucích, že nejsou". Z jejich díla se zachovaly zlomky. Výklad proto bývá obtížný a sporný. (viz Svoboda, K.: Zlomky předsokratovských myslitelů, NČSAV, Praha 1962.

Eristiku propracovali sofisté a filosofové megarské školy, jedné ze čtyř starořeckých filosofických škol, které se označují jako "sokratovské". Ve 4. st. př.n.l. ji založil Euklides z Megary, jenž není totožný s matematikem Euklidem. Představitelé megarské školy jsou Stilpón z Megary, Eubulides z Milétu a Diodoros Kronos. Megarská škola pěstovala eristiku. Eubulides byl již ve starověku známý logickými "hříčkami" označenými Holohlavý, Hromada, Lhář, Roháč ("Cos neztratil, máš. Neztratil jsi rohy, máš rohy.")

Poznámka 9: http://rampages.onramp.net/~alaska/reporter/fallacy/index.htm

Poznámka 10: Třídění logických klamů, které jsme užili: http://www.propaganda101.com/logical.htm

Jiná třídění kromě citované literatury http://www.users.aol.com/beyondjw/dwjw.htm

Část užitých příkladů pochází také z http://www.drury.edu/faculty/Ess/Logic/Informal/

Judith Jarvis Thompson: http://www.drury.edu/faculty/Ess/Logic/Informal/Questionable_Analogy.html

M.A. Warrenová: http://www.drury.edu/faculty/Ess/Logic/Informal/Equivocation.html

Přehled obratů užívaných při "konverzačním terorismu": ZDE

Příklady konverzačního terorismu:

"Další bod je natolik srozumitelný, že jej pochopíte i vy."

"Ve vašem věku jsem uvažoval podobně".

"Jste tu nový, že ano!"

"Myslíte-li si, že jsem tak nesnesitelný..."

"Řekl jste, že k tomu došlo pět let před Hitlerovým nástupem k moci. Proč vás tak fascinuje Hitler?"

"Budu stručný. Nechci, abychom s tímto bodem zbytečně ztráceli čas...."(následuje dlouhá bezobsažná řeč).

"Postřehl jste, které pravidlo dialektiky jste právě porušil?"

"Kde berete odvahu ptát se na něco tak naprosto jasného?"

"Vaše citové zaujetí znemožňuje, abyste ty věci viděl objektivně."

"Souhlasím se vším, co jste řekl s výjimkou závěru. Nechápu ho. Nemohu ho přijmout. Vaše hlava musí pracovat nějak jinak než hlava všech, co tu jsme."

" Vaším problémem je, že uvažuje v lineárním versus konfiguračním rámci."

"Jestli jsem pochopil, co jste povídal, pak jste se snažil sdělit, že..." (všechny klíčové informace soupeřova sdělení uvedeme špatně).

"To znělo, jako byste říkal, že mučení dětí (cokoli jiného, co degraduje protivníka), je v pořádku."

"Proč se tím zabývat? Vždyť to je... (fašistická, kalvinistická, katolická, komunistická, židovská...) poučka."

"Vypadáte nedobře. Není divu. Kdybych se snažil udržet pohromadě tak slátanou argumentaci jako vy, vypadal bych hůř."

Poznámka 11: Polling's Dirty little secret: No response

viz The New York Times Online

Poznámka 12: Příklad vlastnických vztahů firmy zabývající se průzkumem veřejného mínění:

"Společnost Sofres Factum s.r.o. byla založena r. 1992 třemi fyzickými osobami, paní Slavíkovou, panem Tomkem a mnou. Všechny tyto osoby v ní k dnešnímu dni pracují. V listopadu 1997 odkoupila 51% podíl ve společnosti německá firma EMNID GmbH & Co se sídlem v Bielefeldu... EMNID je komanditní společnost a má dva komanditáře: soukromou osobu (p. Kelbshuch se stal komanditářem v roce 1996 a vlastní 21%) a společnost SOFRES Société Anonyme se sídlem v Montrouge (komanditář od r. 1990, vlastní 79%...Koncem roku 1997 SOFRES fúzoval se společností Taylor Nelson AGB plc se sídlem v Londýně... (dceřinná společnost Taylor Nelson AGB Media Facts s.r.o. zajišťuje tzv peoplemetrový výzkum sledovanosti televizí v České republice. Přiznávám, že detaily fúze mi nejsou známy, ale vím, že na jejím základě vznikla společnosti Taylor Nelson Sofres plc., čtvrtý největší řetězec v oboru marketingového výzkumu na světě. Jeho nejdůležitějšími vlastníky...byli k 31.12.1997 Fimalac Communications SA (10,6%), Clerical Medical (8,5%), Schroders Investement Management Ltd (8,4%) Standard Life Assurance Company (7,9%), Employee Share Schemes (4,8%), atd. Fimalac na přelomu července a srpna svůj podíl prodal ostatním akcionářům. Dále jsem v řetězu vlastnických vztahů nepátral a ani nemíním to činit. Jedná se totiž, pokud je mi známo, o finanční uskupení, jejichž akcie vlastní různé korporace a fyzické osoby z jediného důvodu: aby dosáhly zisku...Platí tedy, že nevím, kdo je na konci vlastnického řetězu, a navíc to nepovažuji za podstatné... Jan Herzman, Sofres-Factum

Zdroj: Příloha internetového deníku Neviditelný pes v týdnu 10 - 17.8. 1998 - dnes již nefunkční odkaz ZDE

Poznámka 13 New York Times v části označené Polls

Poznámka 14 Falsifikace (zamítání teorie) je pojem, který v češtině dělá obtíže. Je opakem pojmu verifikace (dokazování teorie). Podle filosofa vědy K.R. Poppera lze teorie testovat zamítáním (falsifikací), nikoli dokazováním (verifikací). Libovolný počet verifikujících důkazů neprokazuje, že teorie platí, zatímco jediný vylučovací (zamítací, falsifikující) doklad ukazuje, že teorie neplatí. Často citovaný příklad: bylo možné pozorovat mimořádně vysoký počet bílých labutí, aniž bylo možné prokázat teorii "Všechny labutě jsou bílé". Stačilo pozorování jediné černé labutě (po objevu Austrálie), aby uvedená teorie padla.

Poznámka 15 Součástí užitého třídění jsou i sylogistické omyly, propaganda je v uvedené podobě užívá vzácněji. Proto jsme je v textu neuvedli. Motivovaného čtenáře odkazujeme na libovolnou učebnici logiky.

Literatura

  • Angels, P.A., Angeles, P.A.: The Harper Collins dictionary of philosophy. 2nd.ed., HarperCollins, 1992.
  • Ansolabehere, S., Iyengar, S.: Going negative: how political advertisement shrink and polarize the electorate. Simon and Schuster Trade, 1997.
  • Caprara, G.V., Barbaranelli, C., Zimbardo, P.G.: Politician's uniquely simple personalities. Nature 385, 1997, s. 493.
  • Copi, I.M., Cohen, C.: Introduction to logic. 10th ed. Prentice Hall, 1998.
  • Costa, P.T., McCrae. R.R.: The NEO Personality Inventory Manual. PAR, Odessa, 1985.
  • Day, M. Mud sticks. New Scientist 154, 1997, s. 28 - 30.
  • Editorial: Is there a spin doctor in the house? Nature 404, 2000, s. 211.
  • Ellul, J.: Propaganda: The formation of man's attitudes. Random House, 1973.
  • Engel, S., Morris, S.:With good reason. An introduction to informal fallacies. 3rd. ed. St. Martin' Press, 1986.
  • Ess, Ch.: A database of informal fallacies
  • http://www.drury.edu/faculty/Ess/Logic/Informal/Overview.html
  • Hurley, P.J.: A concise introduction to logic. 7th.ed., Wadsworth, 1999.
  • Chomsky, N., Herman, E.: Manufacturing consent. The political economy of mass media. Pantheon Books, New York 1988.
  • Institute for Propaganda Analysis. Propaganda Analysis. Columbia University Press, 1938.
  • Institute for Propaganda Analysis. The fine art of propaganda. Hartcourt, Brace and Company, New York 1939.
  • Iyengar, S., Simon, A.F.: New perspectives and evidence on political communication and campaign effects. Annu Rev Psychol 51, 2000, s. 149 - 169.
  • Jauris,M., Zastávka, Z.: Základy neformální logiky. Nakladatelství S & M, Praha, 1992.
  • Koukolík, F.: Lidský mozek. Funkční systémy, norma a poruchy. Portál, Praha 2000 (kap. Jazyk a řeč, část aprozódie).
  • Lemmons, R.: Goebbels and Der Angriff. University of Kentucky Press, 1994.
  • Mills, Ch.W.: Mocenská elita. Přeložil F. Kejdana. Orbis, Praha 1966. Originál: The power elite. Oxford University Press, 1959.
  • Pratkanis, A., Aronson, E.: Age of propaganda: the everyday use and abuse of persuasion. W.H. Freedman and Company, New York, 1991.
  • Salmon, D.A., Haber, M., Gangarosa, E.J., Phillips, L., Smith, N.J, Chen, R.T.: Health consequences of religious and philosophical exemptions from immunization laws. JAMA 282, 1999, s. 47 - 53.
  • Singer, M.T., Lallich, J.: Cults in our midst. Jossey-Bass Publishers, San Francisco, 1995.
  • Taylor, P.M.: Munitions of the mind: A history of propaganda from the ancient world to the present era. Manchester University Press, 1995.
                 
Obsah vydání       19. 2. 2008
19. 2. 2008 Fidel Castro oznámil, že se nevrátí do funkce
19. 2. 2008 Jak jsem onemocněl
19. 2. 2008 Propaganda a logické klamy František  Koukolík, Jana  Drtilová
19. 2. 2008 Jak vznikal majetek František  Řezáč
18. 2. 2008 Byli by Češi ochotni jít cestou občanské neposlušnosti? Nebyli.
19. 2. 2008 Prezident, který vyhrožuje
19. 2. 2008 Zásadní novela Živnostenského zákona -- co jsme se v novinách nedočetli Jan  Potměšil
19. 2. 2008 Lidové noviny dnes: Paroubek je špatný politik Vladimír  Tupáček
19. 2. 2008 Sláva vítězům, čest poraženým Petr  Wagner
19. 2. 2008 Přišla veřejnost, politici a političky, včetně členů a členek, neboli Že by Bůh byla žena? Uwe  Ladwig
19. 2. 2008 Nutnost zavedení nekuřácké daně Wenzel  Lischka
19. 2. 2008 Jak informovaly Britské listy o válce v Kosovu, "humanitárním bombardování" Srbska a etnickém očišťování Balkánu vojsky NATO
19. 2. 2008 Promítání filmu ZERO a debata o pozadí útoků 11. září v Evropském parlamentu Jan  Zeman
19. 2. 2008 Čím škodí lidstvo samo sobě? Oskar Krejčí zjednodušuje
19. 2. 2008 377 Emily  Dickinsonová
19. 2. 2008 Hanba nám dvakrát, jestliže... František  Řezáč
19. 2. 2008 Forma lži František  Řezáč
19. 2. 2008 Kosovo: Evropská unie porušuje svá vlastní pravidla i mezinárodní právo Jiří  Maštálka
19. 2. 2008 Je ČSSD skutečně tak beznadějný případ?
19. 2. 2008 Zajímavý úkaz
19. 2. 2008 Díky za polemiku o "normalizaci" české fyziky
18. 2. 2008 Jsou čeští fyzici málo metafyzičtí? Jiří  Štěpán
18. 2. 2008 Cesta do pravěku Bohumil  Kartous
18. 2. 2008 Ještě k volbě prezidenta Adam  Rykala
17. 2. 2008 Volba Klause objektivem fotoaparátu - jak se kdo tvářil při druhé volbě Štěpán  Kotrba
18. 2. 2008 Zvoní na poplach. Probereme se? Hana  Mudrová
18. 2. 2008 O fyzice: S těmi pojmy, prosím - opatrně Leopold  Kyslinger
16. 2. 2008 Kdo koho zradil Milan  Daniel
11. 2. 2008 Britské listy ukazují, že tudy cesta nevede
30. 11. 2007 Jací jsme
12. 2. 2008 Hospodaření OSBL za leden 2008