Každá televizní stanice má své kuchařské programy, které mají vysokou sledovanou. K nejdynamičtějším patřil např. Všichni proti šéfkuchaři: kdokoli mohl vyzvat mistra kuchaře na souboj a navrhnout jídlo, v němž se bude soutěžit. Laická porota (složená například z členů místního hasičského sboru) snědla, co jí mistr kuchař i soutěžící předložili a následně vyhlásila vítěze. Pokud jste například hrdi na svůj guláš, pořad Vám dával možnost změřit si své síly s odborníkem a slyšet hodnocení nezávislé poroty.

Články o vaření a více či méně sofistikované recepty a trendy se ale objevují v nedělních přílohách El Paísu i El Mundo. Prezentace, nádobí i samotné fotografie, jež doplňují tyto stránky, jsou zároveň přehlídkou nejmodernějších tendencí v designu. Šéfkuchaři patří mezi národní celebrity, každý zná jména jako Ferran Adria, Carme Ruscalleda, Karlos Arguiñano nebo José Mari Arzak. Restaurace vedené šéfkuchařskými hvězdami jsou poutními místy labužníků a mnoho lidí šetří na to, aby si mohli dovolit se v nich naobědvat. Jídlo a vaření patří k oblíbeným konverzačním tématům obou pohlaví napříč společenskými vrstvami, ve městě i na vesnici. Není nic neobvyklého, když se dva muži vyměňují recepty na býčí ocas na víně nebo vařené raky.

Tato kulinářská mánie se neobjevila znenadání. Tradice stolování má hluboké kořeny už z římských a arabských časů. Glorifikace kuchařského umění má však původ v Baskicku, kde -patrně pod francouzským vlivem- vznikla v polovině 19.století první gastronomická společnost (sociedad gastronómica). Setkání těchto měšťanských sdružení, kam byl ženám vstup zakázán a kde se nad pánvemi a hrnci budovalo národní uvědomění, se staly ohniskem baskického národního obrození. Tradice kuchařských klubů a jejich průvodů je v Baskicku stále živá a přenesla se i do jiných autonomních oblastí (v posledních desetiletích si ženy vymohly do těchto klubů přístup). "Dobrovolní kuchaři a kuchařky" se aktivně podílejí na životě komunity pořádáním slavností a průvodů.

Baskická kuchyně je komplikovaná a sofistikovaná, nejen díky francouzskemu vlivu, ale také proto, že zde v již v 19.století zásluhou průmyslového rozvoje existovaly, stejně jako v Katalánsku, silné střední vrstvy, které si mohly dopřát s jídlem experimentovat a užívat luxusní suroviny. Ale i ostatní autonomní oblasti mají co nabídnout, od čerstvých mořských plodů Galicie, přes katalánské omáčky a krémy a valencijské rýže, luštěninové pokrmy a hutné polévky Kastilie, až po zeleninové lahůdky Andalusie, které jako by přemosťovaly Mare Mediterraneum svou podobností s kuchyní východního Středomoří. V souhrnu se španělská kuchyně soustředí na velmi kvalitní suroviny. Nejen šéfkuchaři, ale i obyčejní smrtelníci kupují čerstvé ryby, mořské plody ovoce a zeleninu na trhu, nikoli v hypermarketu. V každé čtvrti je několik takových trhů, kam lidé po práci zajdou nakoupit čerstvé potraviny. Základem španělské gastronomie je kvalitní materia prima - olivový olej, zelenina, ryby, mořské plody, ale i kvalitní vepřové a hovězí ze zvířat, který svůj život tráví na čerstvém vzduchu (jak se může v případě skotu přesvědčit každý milovník procházek v horách nad Madridem).

Stolování je důležitou a hýčkanou součástí místní kultury. Lidé se rádi scházejí s přáteli nad dobrým jídlem. Přítomnost dětí u stolu je vítaná, jak na domácích oslavách, tak i v restauracích, což se pozitivně odráží na schopnosti dětí se v takovém prostředí chovat. Postupně se zpřísňují i předpisy proti kouření tak, aby restaurace byly zdravým prostředím.

Nicméně jsou tu i negativní tendence. Zatímco španělští dospělí zvlášť ve městě mají většinou štíhlou postavu nebo trpí jen mírnou nadváhou, mezi mladými lidmi a dětmi se šíří vedle anorexie a bulimie také obezita. Městské děti trpí nedostatkem pohybu. Už si téměř nehrají bez dozoru venku, sedí doma, sledují televizi a hrají počítačové hry. Sportu se věnují spíše chlapci, u starších dívek je to méně běžné, než v Česku. K nedostatku pohybu se přidává změna stravovacích návyků: děti pod vlivem reklamy odmítají zdravou středomořskou kuchyni a krmí se výrobky rychlého občerstvení a průmyslově vyráběnými sladkostmi.

V poslední době se objevilo několik iniciativ, které propagují zdravé stravovací návyky: módní přehlídka Cibeles odmítla podvyživené modelky, stát povzbuzuje textilní průmysl k standardizaci velikostí oblečení, organizace na ochranu spotřebitelů volají po regulaci reklam na nezdravé, vysokokalorické potraviny v průběhu dětských pořadů, sdělovací prostředky informují o pozitivních a negativních charakteristikách různých potravin (druhy tuků, umělá sladidla, sycené nápoje atd.), sleduje se kvalita stravování ve školních jídelnách, nabídka ekologických potravin se šíří i do běžných samoobsluh.

Hravá, požitkářská stránka stravování však hraje prim: vaření a stolování je klíčovou stránkou setkání s rodinou a přáteli, důležitým aspektem trávení volného času. Vedle nejrůznějších experimentů stále zůstává v oblibě tradiční domácí kuchyně a s ní i bramborová placka. Kus tortilly je nabízen v barech i v hospodách jako pozornost podniku k skleničce alkoholického či nealkoholického nápoje. Chcete-li se přidat ke kuchařskému šílenství, zde je stručný recept:

Nakrájejte brambory na tenoučké plátky, osmažte je ve velmi hojném množství -nejlépe olivového- oleje doměkka (ať plavou, případně i s cibulí), posléze přeceďte přes cedník. Olej můžete znovu použít na přípravu jiných pokrmů. Brambory dobře smíchejte s osolenými rozšlehanými vejci a vlejte do téže pánve, již bez oleje. Rozhrňte po celé pánvi. Po chvíli na placku přilepte talíř, obraťte pánev vzhůru nohama a pak z talíře tortillu shrňte zpátky na pánev, aby se opekla i z druhé strany. Až se zpod torilly kouří, proveďte opět procedúru s čistým talířem. Tortillu můžete servírovat teplou či studenou. K tortille nejlépe chutná dobrá láhev červeného vína. Kvalitní vína z oblasti Ribera del Duero nebo Rioja koupíte již za 4-6 euro. Po dobrém jídle se můžeme s novými silami pustit do filosofických a politických debat... :o)