20. 11. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
20. 11. 2006

Podzimní listoprobuzení

Kdo bojuje pouze za svou vlastní existenci, nezajímá se příliš o společnost. Wahrheit über alles. Denně dostávají lidé informace z domova i ze světa – kolik je jich pravdivých, zavádějících, zbytečných, nadnesených, ponižujících? Týmy zkušených dezinformátorů vytvářejí mediální ochucování gulášů, politické kruhy se jim do toho občas pletou, rozumují, co smějí novináři napsat, co nenapsali a napsat měli. Psát do novin není pro historii rozhodující, jak pravil zkušený politolog. Ne nadarmo u nás žurnalistická fakulta byla přísně výběrou školou – a selekce posluchačů přinejmenším zajímavá.

Každá vládní moc si nárokuje povinnost udržovat státní autoritu, i kdyby třeba zradila zájmy národa. Politický papoušek mluví jen pro okruh lidí, který ho chce poslouchat, nebo ke kterým se dostane reprodukce jeho vyřčeného moudra prostřednictvím tisku. A tisk je u nás prý v rukou cizáků, zašantročený revolučními ohaři za nepáchnoucí peníze. V dobách dnešních i vzdálených se informační toky řídily vždy potřebami mocných (pozor, nebývají to jen politici, konečně skutečných politiků jest jako šafránu a ještě méně, jak můžeme denně pozorovat na zpolitizovaném úhoru furiantských partiček), takže ke čtenáři a posluchači pronikly cezené dojmy a reálie páchnoucí antikvou – připomeňme si podobné.

Za druhé světové války se ničily vybrané kulturní cíle ve snaze porobit do budoucnosti národy duchovně. Média mlčela, někdy i podporovala barbarské řádění, dle navelených potřeb. Úkolem státníka je prý plodit tvůrčí myšlenky, konečně plody leckterého nedoučeného politického smrtihlava mohli jsme, můžeme a budeme moci ověřovat. (A není vyloučeno, že Bezcitný Straßeräuber bude působit jako Bachstelze a my si budeme plést slovo Mordskerl se slovem Hirt a leckterý ten nepřesvědčivý politický element bude mít kukuč jako Mordknecht.)

Země se chvěje.

Obrazy E. Muncha Výkřik, Beznaděj a Úzkost navozují zápas o vlastní existenci. Slova:

Rodina je ostrov, kolem hluboké moře varují.

Každý má právo na příznivé životní prostředí. Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. Každý občan má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

Skutečně?! Když kolem nás pobíhá nebezpečná diebesbande a příroda na jednoho Goetha vsadí do našeho kožichu lidstva deset tisíc břídilů, kteří jako bacilonosiči otravují lidstvo…co dělat?

Že znáte politické kšeftaře mazanosti vesnických rychtářů? V určitých kruzích se čestnost rovná hlouposti. Nakonec si politický ochotník namlouvá, že on zdaleka není ten nejhorší a že svou spoluúčastí zabrání horšímu. Nic se nehodí parlamentním darmošlapům a povalečům lépe, než je-li jim dána příležitost dosáhnout dodatečně ospravedlnění jejich politického šmelení. (Kdysi tuto myšlenku rozvíjela bytost dějinně nehodná a zavrženíhodná. Leč po kapsách tahají naši filutové pokroutky pro zmlsané voliče a dokáží jimi oslovit i hluché a slepé.)

A časy se mění, i slova mění význam, dneska voláme bravo a tleskáme ve stoje v divadlech a na koncertech, možná i na stranických poutích…a přitom jsme zapomenuli, že bravo kdysi v renesanční Itálii znamenalo – nájemný vrah. Duchovní vrazi málokdy stanou před soudní stolicí, duchovní vrazi mazaně využívají mínění komediálně nadaných jedinců, spřahují se s mediálními kolchozníky, muzikanty ovládajícími všechny dostupné nástroje, snad vyjma šofaru. A tito násilníci spoléhají na buenos aires (dobré větry), neobávají se revolučních poběhlic, oněch Charlott Cordayových, neboť revoluce neprožívají ve vanách, ale u kohoutků, kde stačí si umýt ruce a občas máchnout po neodbytné fleischfliege. Točejí se jak čamburína.

Budoucnost je ohrožena nezodpovědnými mediálními podnikateli, kteří se necítí být členy národního společenství. Pozorují občanstvo silně připomínající osla Buridanova, který zemřel hlady pro naprostou nerozhodnost. Nu a konečně spoléhají na možnost psaní černou křídou do komína, děkujeme, zapomeňte. A náhodné zavrtění ocasem nespokojených ničím nehrozí – dnes jako včera si s nimi veřejnost bez násilí pořadí.

Povídal nám známý hospodě, že socani kdysi v minulém století hráli v Grupen, ochotnicky, známý kus Lumpácivagabundus. Nu, řekl mu přísedící pivapitel, ještě že nebylo na politickém jevišti modro, čet ví, co by kluci a holky hráli, ale kostýmy řada z nich lehce změnila. Žertéř se zarazil, urazil a odešel. Škoda chlapa u stolu, pivo nám zkyslo.

Na každou nemoc prý existuje lék. Naše společnost potřebuje dostat konečně darem mnohonárodní stát, jak pravil podučitel J.R. Umíme, pokud chceme, tvrdě kritizovat nešvary u sousedů, kde nezacházejí s lidmi sestěhovanými v rukavičkách. My pro jistotu udělujeme občanství v naší kotlince více než uvážlivě – k čemu si vytvářet jakousi pátou kolonu?!

V severním regionu chtěl starosta města postavit minaret pro muslimskou lázeňskou menšinu. A hned se vytáhlo proti drzému chlapovi do boje: nepotřebujeme cizí kulturu, teroristické základny, už takhle nás vyčerpává pohled na zahalené bubáky na kolonádách a v obchodech. Ještě, že slavné lázně tuto klientelu získaly. V dnešních časech se stěží mohou odborářská těla máčet za pár babek v lázeňských bazénech a vanách, poplácaná bahny a zabalena do vonných travin, povolující pod ručkami masérek, přijímajícími plynové injekce, těšícími se za nízkou finanční podporu péči rovnající se andělské dokonalosti.

Kdo bojuje za vlastní existenci, dočká se ve zdraví a spokojenosti společenských změn vyvolaných čas od času romantickými bloudy a politickými pionýry. A stačí si všimnout, jak mediální kuchyně ke změnám přispívaly a přispívají. Dávno se doba otřese v základech, ale ti vyučení a vyškolení pravdomluvci vaří do posledních chvilek blivajz k nepožití. Pak jim z rukou vypadne pero a nacpou se pod ochranná znavená křídla dravců i pávů, kolibříků, kondorů a nepohrdnou ani ptákem marabu, zobajícímu mršiny.

Časy se mění.

Před pár týdny se ozvaly hlasy nedaleko Krupky, že firma Knauf vypouští do ovzduší nepřípustné látky. Ticho. Je to pravda, není? Odpověz si sám, občánku. A tak se můžeme zeptat: K čemu jsme 9.11. v roce 89 vyšli do ulice v Teplicích a volali po čistém životním prostředí. Stáli jsme ve dvou lidech na náměstí u strojárny. Spokojenost rozlila se v lidských duších, na rohu z destičky umístěné na domě pozoroval nás Karel Kryl a jeho úsměv skrýval připomínku: křičet máš v pravý čas, hňupe!

                 
Obsah vydání       20. 11. 2006
20. 11. 2006 Co platí pro kmen, nemusí platit pro stát Bohumil  Kartous
20. 11. 2006 Houstone, máme problém Pavel  Kopecký
20. 11. 2006 Mirek Topolánek: Projev před volbou předsedy Mirek  Topolánek
20. 11. 2006 Korumpujme a prostituujme se! Boris  Cvek
20. 11. 2006 Dopočítávání do dvou set Michal  Petřík
20. 11. 2006 Následovania hodný príklad Peter  Stupavský
20. 11. 2006 Demokrati – čo prinesú vo vnútornej politike
20. 11. 2006 KSM žaluje Ministerstvo vnitra ČR Radim  Gonda
20. 11. 2006 Rozhněvaní angličtí studenti vyžadují za své školné kvalitu
18. 11. 2006 Nepříjemná pravda Jiří  Pálka
20. 11. 2006 Novinári urobili pri Iraku chybu – a ja som bol jedným z nich Branislav  Ondrášik
20. 11. 2006 Martinov Irena  Václavíková
20. 11. 2006 Světový rekord, aneb Co si koupíte Vy? Uwe  Ladwig
20. 11. 2006 Mediálně chytlavé bonmoty Štěpán  Kotrba
19. 11. 2006 Topolánek dostal na kongresu většinu Štěpán  Kotrba
20. 11. 2006 Lidská duše netouží po znechucení Tomáš  Koloc
20. 11. 2006 Umělec „nemá právo“ dostávat ceny! Jan  Paul
20. 11. 2006 Psí memoáry aneb Život pod nomenklaturou a bez ní Václav  Chyský
20. 11. 2006 USA chtějí na summitu v Rize prosadit plnou globalizaci NATO Jiří G. Müller
20. 11. 2006 Podzimní listoprobuzení Václav  Dušek
20. 11. 2006 Návrat Daniela Ortegu Radovan  Geist
20. 11. 2006 Linux se prosazuje do státní správy i ve velkých firmách
20. 11. 2006 Sondy do minulosti Jiří  Jírovec
20. 11. 2006 Bez komentáře Milan  Kulhánek
20. 11. 2006 Vysoký intelekt a vůdcovství v genech Michal  Giboda
20. 11. 2006 Jak je tomu opravdu s konkurzy Jan  Rippel
20. 11. 2006 Nové technologie vzdělávání František  Augusta
20. 11. 2006 Třináct otázek Hynek  Bíla
18. 11. 2006 Blairovo přiznání, že je Irák "katastrofa", vyvolalo v Británii mediální bouři
18. 11. 2006 Sedmnáct let... aneb za tři roky to bude dvacet let Ladislav  Žák
17. 11. 2006 Nežná? Revolúcia? Lucia  Mrázová
17. 11. 2006 Sedmnáctý po sedmnácté Stanislav  Křeček
17. 11. 2006 17. listopad 1989 v Britských listech po deseti letech
17. 11. 2006 Česť, sláva a hanba Gustáva Husáka Eduard  Chmelár
17. 11. 2006 Agitky Českých médií už netáhnou, není divu Štěpán  Kotrba
22. 11. 2003 Adresy redakce
6. 10. 2006 Hospodaření OSBL za září 2006