Soudce Michael Hunter konstatoval, že skandál "bezpochyby pošpinil mezinárodní pověst britské armády a do určité míry i britského národa". Dodal, že chování britských vojáků, které odhalil vojenský soud, bylo "brutální, kruté a odporné" a že ohrozilo bezpečnost vojáků v Iráku.

Oba muži byli shledáni vinnými za to, že týrali irácké vězně zadržované v britském vojenském táboře nedaleko Basry v květnu 2003, nedlouho poté, co bylo oficiálně oznámeno, že válka v Iráku skončila. Týrání bylo zachyceno fotograficky a fotografie byly publikovány po celém světě. Rozsudky se však netýkají sexuálního týrání dvou iráckých mužů, kteří byli nuceni před kamerou napodobovat orální a anální sex. Britská armáda teprve hledá viníky tohoto zločinu a není vyloučeno, že potrestá vyšší důstojníky za porušování Ženevských konvencí při brutálním trestání zatčených iráckých zlodějů.

Odsouzení britští vojáci se brání, že z nich vojenský soud udělal obětní beránky a že šlo ve skutečnosti o brutalitu, páchanou oficiálně armádou.

Desátník Daniel Kenyon, 33 byl, odsouzen za tři trestné činy: za to, že neinformoval, že vojáci, jimž velel, donutili dva irácké muže, aby se svlékli donaha a napodobovali sexuální akt. Byl také mj. shledán vinným, že pomáhal jinému vojákovi týrat vězně a pověsit ho z vysokozdvižného vozíku. Desátník Mark Cooley byl mimo jiné odsouzen za to, že jezdil s vysokozdvižným vozíkem, z něhož byl pověšen irácký vězeň a že se nechal fotografovat s iráckým vězněm v póze, naznačující, že mu dává do zubů. Oba muži mohou být odsouzeni až na dva roky do vězení a budou zřejmě propuštěni z armády.

Tento skandál vznikl tak, že kolega odsouzených britských vojáků, dvacetiletý Gary Bartlam, si nechal své fotografie týrání iráckých vězňů po návratu do Británie vyvolat u místního fotografa v místě svého bydliště a ten když viděl, co vyvolává, to udal policii.

Jiným nekončícím britským skandálem týkajícím se irácké války, je otázka, jak vznikla oficiální právní analýza, kterou pro Tonyho Blaira vypracoval před útokem na irák britský generální prokurátor. Ten prý nejprve před invazí do Iráku varoval a posléze svůj názor na poslední chvíli změnil. Ve čtvrtek informoval deník Guardian, že prokurátorův údajně nezávislý, odborný dokument silně ovlivnili poradci z Blairova kabinetu, tehdejší náměstek ministra vnitra Charles Falconer a baronka Morganová, ředitelka premiérova úřadu pro politicko-vládní vztahy. Cynikové tvrdí, že si úřad Tonyho Blaira tuto údajně "nezávislou odbornou analýzu" napsal vlastně sám. Blairův úřad však stále odmítá dokument zveřejnit.

Třetí pokračující kontroverzí je nový návrh zákona, podle něhož mají být osoby podezřelé z terorismu, drženy v domácím vězení. Opozice požaduje, aby o takových případech rozhodoval soud, Tony Blair a ministr vnitra Charles Clarke tvrdí, že o tom musí rozhodovat vláda, neboť ta je odpovědná za bezpečnost občanů. Nejnovější návrh tohoto protiteroristického zákona je kompromisem, ministr vnitra připouští, že by jeho rozhodování v této věci měly posléze kontrolovat nezávislé soudy. Ve čtvrtečním deníku Daily Telegraph se za navrhované zpřísnění zákona proti terorismu staví dlouhým článkem sám premiér Tony Blair.

Jenže kritikové poukazují na to, že strašák hrozby terorismu slouží politikům k neustálému omezování demokratických svobod. Tak komentátor George Monbiot poukázal v deníku Guardian tento týden na skutečnost, že nový, kontroverzní zákon proti "vyvolávání náboženské nenávisti" obsahuje tak tvrdá ustanovení, která v Británii v podstatě zcela znemožní veřejné demonstrace, nebo i tak nevinnou věc jako rozdávání politických letáků lidem na ulicích.

Vysílalo se v ČRo6.