Nebyl v minulém režimu nikdy zaměstnán a jeho informace o té době jsou pouze "z druhé ruky" a "z doslechu" (víme, že i u soudu svědectví z doslechu má mnohem menší váhu než přímé svědectví). Z toho důvodu jsou jeho informace ovlivněny subjektivními názory lidí, od kterých je získal, nebo dokonce i dobovou propagandou (viz zmínka o filmech s Marvanem).

Pan Provazník neví vůbec nic o způsobu přidělování podnikových rekreací. Já na rozdíl o něho jsem na několika rekreacích byl. Jako kluk jsem se s otcem postupně "podnikově rekreoval" na Máchově jezeře, 3 x v Tatrách, v Krkonoších, Jeseníkách, na Šumavě, v Třeboni. Otec byl dělník, ale komunista nebyl, tím méně "budovatel socialismu".

Ani já jsem nikdy nebyl komunista ani "u komunistů", (a "budovatel socialismu" ani náhodou), ale rekreaci jsem mohl dostat každý rok; ono totiž v tom byrokratickém systému byla i kolonka, kolik vyšle závod lidí na rekreaci. Využíval jsem toho poměrně málo z jednoho prostého důvodu: ředitel našeho závodu holdoval lyžování, a tak byly rekreace převážně zimní (lyžaři je využívali hojně a většinou to byli nestraníci) a já jsem zase dával přednost létu a koupání, což podniková chata na horách neumožňovala.

Takže jsem občas vzal letní rekreaci, na příklad na zámku Žinkovy, na přehradě Hracholusky apod., kde možnost koupání byla. O organizování času rekreantů nic nevím; jediné organizování bylo poučení, co všechno je k dispozici, na Žinkovech to bylo oznámení o představení historického šermu (zúčastnit se nebylo povinné) a během pobytu, kdo chtěl, bez zapisování a zdarma si mohl půjčit windsurfing, pokud byl velký zájem, tak třeba jen na 2 hodiny, kdo neuměl (to byl můj případ), tomu se nějakou hodinu věnovali instruktoři, kteří měli surfy na starosti.

Na přehradě Hracholusky se musel každý organizovat sám, to znamenalo dojít si pro klíč buď od loděk nebo šlapadel, nebo od garáže s kanoemi, a pokud někdo chtěl přes den samostatně na výlet, mohl klidně jet; pokud to ale večer nahlásil, měl ráno připraven balíček se studeným obědem. Na provozní řády zmíněných rekreačních zařízení si dobře pamatuji, visely sice na zdi, ale nečetl jsem je. Je možné, že tam byly zmínky o klidu, ale např. na Hracholuskách nebyl problém, aby se rekreanti domluvili sami mezi sebou a uspořádali táborák, u kterého vydrželi pouze s kytarami dost přes půlnoc včetně vedoucího střediska bez jakéhokoliv náznaku buzerace.

Takové rekreace mně přišly ve dvou dospělých a dvou dětech jen na cenu benzínu (v té době 8 Kč/litr) -- doprava byla vlastní -- to je 7 dní za přibližně 300 korun, tedy asi 14 % mého tehdejšího platu.

Pokud pan Provazník dnes jezdí na dovolené jen po republice, může mi dát vědět, za kolik to dnes s plnou penzí je. Mohu potvrdit slova pana Jírovce, že podnikové rekreace neměly nic společného s politikou. Na žádné z rekreací, kterých jsem se účastnil, nebyla skutečně naprosto žádná politika, pokud o ní nezačali rekreanti spontánně mluvit sami mezi sebou -- pár takových případů si pamatuji, nadávali na režim. "Organizování času rekreantů" spočívalo v oznámení akcí, které se toho dne budou konat, kdo chtěl, účastnil se, kdo nechtěl, šel třeba do hospody.

Co se týká pana Jírovce, ať se pan Provazník nezlobí, ale věřím více panu Jírovcovi, protože on píše o svých vlastních zkušenostech a zážitcích (nikoliv zprostředkovaných) a moje zkušenosti jsou podobné. Pokud pan Provazník píše: " ...mám úctu k šedinám pana Jírovce..." a dále: "...ale reakce tohoto životem protřelého muže, mi přijde jako štěkot starého psa,..." nebo: "...ale takhle to je blábol stárnoucího muže..." tak si vyloženě protiřečí a napadá mne, jak by asi psal o někom, k jehož šedinám úctu nemá, nebo jehož šediny dokonce nenávidí. V každém případě, místo aby jeho tvrzení vyvrátil argumenty se snaží autora po vzoru politiků zdiskreditovat v očích čtenářů.

Pan Jírovec může být jakýkoliv, ale dvě věci mu nelze upřít: má zkušenosti z obou systémů (v obou systémech žil a byl zaměstnán), dostatečný rozhled, a myslím si, že dovede posuzovat dění kolem sebe bez ideologických brýlí, a z toho důvodu jej při srovnávání obou systémů považuji za "člověka povolaného". Nemyslím si, že v tomto případě jde o spor generací, je to spor spíše argumenty versus ideologie.

Pana Provazníka neodsuzuji, je poměrně mlád a zkušenosti mu chybí, to není jeho chyba, pokud ale se bude snažit také nahlížet pod povrch věcí, tak, jak sám psal, z toho snad časem vyroste....

K tomu dodává Miloš Kaláb: Sleduji Britské listy pravidelně, a vím tedy o tom, co napsal pan Jiří Jírovec k dávné podnikové rekreaci. I já bych se mohl pod jeho článek podepsat. Rád bych se proto připojil k vysvětlení pana Jírovce tak i k doplňku od pana Františka Hájka, který Vám na toto téma poslal svůj vlastní příspěvek a mně poslal kopii. Mám pocit, že se už začaly šířit o mnoha minulých záležitostech nepravdy a bude jich přibývat, až bude nakonec historie předělaná úplně naruby. Považují proto za záslužné, když se někdo proti tomu falšování ozývá.