Samozřejmě, pokračuje autorka, ti, kteří lobbují proti všem přistěhovalcům, se soustřeďují na to, že do Británie přijedou nevzdělané romské rodiny za sociální podporou. To se možná opravdu stane. Ale dá se očekávat něco daleko zajímavějšího: příjezd nadšených, ochotných a inteligentních lidí.

Nemyslím si, jak tvrdí ministr Blunkett, že všichni přistěhovalci, co přijedou po Prvním máji z Polska, z Maďarska, z České republiky, ze Slovenska, z Estonska, z Litvy a z Lotyšska, se dlouho budou spokojovat s "nekvalifikovanými pracovními příležitostmi" v pohostinství, které jim tak lákavě nabízí ministr vnitra. Zatím neměli jinou možnost než se nechat vykořisťovat, buď tím, že pracovali ilegálně, anebo tím, že natahovali předpisy pro au pairky. Jedna polská dívka, čtyřiadvacetiletá absolventka univerzity s pozoruhodnou energií a inteligencí, strávila většinu loňského roku v jedné soukromé londýnské školce, kde ji platili skandálně nízkou mzdu a zoufalým způsobem ji ubytovávali. Musela pracovat od rozbřesku do setmění, sotva měla přestávku na jídlo a zaměstnavatelé absolutně ignorovali počet pracovních hodin, které aupairky nesmějí překročit. Musela se zapsat do pochybné jazykové školy, ale nechodila tam, protože už uměla lépe anglicky než její takzvaný učitel. Doma ve své vlasti byla tato mladá žena kvalifikovanou, kompetentní, počítačově gramotnou pracovnicí cestovní kanceláře.

Po 1. květnu se už tato dívka nebude muset spokojovat s ostudným zacházením zjemnělého gangu paniček provozujících podvodnou školku. Její angličtina je dobrá pro jakoukoliv anglickou firmu, ano, vlastně správnější a přijatelnější než mrzoutský žargón místních anglických absolventů. Její pracovní etika a rozhodnutí šetřit, vytvořené v zemi, kde je ještě možné hladovět na ulici, jsou intenzivní. Nemá absolutně žádná očekávání okamžitého bohatství a byla hluboce šokována naší kulturou práv před povinnostmi a tím, jak lehce zůstane Angličan "nemocen doma" - "ale co když vás zaměstnavatel v ten den opravdu potřebuje"? V nových členských zemích EU jsou desetitisíce lidí, jako je ona, absolventi univerzit i kvalifikovaní řemelsníci. Ti přijedou, alespoň na čas, a budou tu dělat daleko více než jen obracet hamburgery.

Vzhledem k potenciálu svých vlastních zemí, pokračuje autorka, předpokládám, že velká část Východoevropanů tu bude pracovat, získá zkušenosti a našetří si peníze a pak se vrátí domů, kde si vybudují rodinný život a vlastní podnik, čímž oživí domácí ekonomiku.

A zatímco budou v Británii, budeme moci pozorovat blahodárný vliv, jaký budou mít na postoje a na pracovní etiku naší vlastní mladé generace. Slovenští či maďarští instalatéři a stavební dělníci praktickým příkladem ukážou, že je výhodné mít skutečnou kvalifikaci a nikoliv pochybné diplomy, které zaměstnavatelé nerespektují.