To je samozřejmě také potenciálně nebezpečné, už z doby výmarské Republiky Německo byl znám případ kancléře Brunninga, naprosto bezúhonného, vlasteneckého muže (což Kohl určitě nebyl) který v dobách světové krize nepřišel na nic lepšího, než omezit státní výdaje a šetřit. Výsledkem jeho tvrdohlavé politiky bylo, že zatím co zemědělci nedokázali své výrobky prodat, hladověla v zemi dobře třetina obyvatelstva, která na potraviny žádné peníze neměla. Zhroutilo se tím nejen německé zemědělství, ale i demokracie, protože hlad hnal obyvatelstvo do náručí komunistů a národně-sociálních demokratů. Dnes víme, že to bylo prašť jako uhoď, obě hnutí pod E. Thaelmannem a A.Hitlerem byla dost srovnatelná. Hitlerova SA a SS byly o něco efektivnější, než komunistické Lidové Milice, jak bychom dnes tuto stranickou armádu nazvali a tak vzal německý osud onu osudovou zatáčku směrem k válce.

Po Kohlovi následoval obrat vlevo, v rozhodující chvíli se podařilo odvrátit převzetí moci Lafontainem a odboráři, "zvítězil" notně pošramocený Schroeder, vyučený prodavač porcelánu, který se vypracoval ve stranickém aparátu opravdu od píky, začínal lepením plakátů, skončil jako kancléř.

Odboráři v současné SPD hrají první housle, nikdo si netroufá, něco proti jejich vůli prosadit. Už druhé funkční období, které Schroederovi zajistili jeho nezaměstnaní voliči z bývalé NDR, kterým je jasné, že takový blahobyt, jaký v současné době bez práce užívají, jim žádná budoucí německá vláda neposkytne, nepřineslo žádné opravdové řešení.

Všechny opravdu fundované návrhy byly rozmělněny odporem odborářů, sociálních fundamentalistů, zelenými ekology, svazem průmyslníků a bůhví kterými dalšími lobbyisty. Výsledkem je nutnost, zapojit i opozici do politického procesu, vznikla tím tak zvaná Velká Koalice, která nakonec propustila alespoň malou reformku.

Podle velkého titulku se jedná o snížení daní, což v omezeném rozsahu dokonce souhlasí, pouze s tím, že se na druhé straně z daňových úlev dost vypustí, takže se vlk (berňák) nažere ale koza (občan) zůstane celý. Trochu dražší cigarety, alkohol, benzin, různé poplatky, zejména příspěvky na sociální zabezpečení to vše znovu nivelizují, jedná se zde o pouhé zkrášlení mizerné situace.

Vše se pohybuje směrem ke konfiskaci osobních úspor. Bývalo zvykem, že mladí zaměstnanci část svého platu (už zdaněného) ukládali na knížku aby spolu s úroky jednou, až půjdou do důchodu, nemuseli denně jíst špenát s brambory. To je v socialismu samozřejmě odporná záležitost, akumulace kapitálu a to bez požehnání strany a vlády! Proto bylo před lety zavedeno zdanění úroků (byl to CSU- ministr Weigel) a těm důchodcům byl zaveden nezdanitelný základ. Argument byl ten, že zdaníme pouze kapitalisty, pracujících se to nedotkne.

Faktem je, že jako první reformu sociální demokraté snížili tento nezdanitelný základ na polovinu. V důsledku letošní reformičky se z této poloviny ubralo zase 20%, takže stále více úspor na stáří se stává obětí "sociální" politiky. Když před zhruba 10 lety "socialista Srdce Ježíšova" tehdy CDU- minister Blum zavedl tak zvané pojištění bezmocnosti, věděl stejně jako my, že zavádí novou daň, která má ulehčit sociálním úřadům obcí. Věděl také, že je v podstatě daně její růst, daně jsou v zásadě pouze jednosměrná ulice. Socialistická politika samozřejmě obchází jakékoliv označení "daň", jde o jakési pojištění, jakýsi "faktor" o jakýsi ekologiský příspěvek, solidární příspěvek na chudé spolkové země (bývalá NDR) a tak je výsledkem standartní zatížení všech příjmů ve výši něco nad 50%. Přesněji pod 50% je výjimka, spíše 56 -- 58 % jsou pravidlem. To se týká všech pracujících, kdo nepracuje, dostává vše bez daní a poplatků. Výsledkem je přes 20% nezaměstnaných v bývalé NDR, jejich podpora je několikanásobkem jejich příjmu za totality. Stejně tak jsou důchodové pokladny západních zemí SRN, kdysi dobře naplněné příspěvky pracujících západní části Německa, dnes zcela vyplundrované důchody lidem, kteří do těch pokladen nikdy nepřispěli.

V jejích důsledcích je sociálně demokratická politika velmi nesociální, bere se těm, kdo se plahočí, za prací dojíždí, dělá přesčasy, to vše se znevýhodňuje, nezaměstnaným se sice hrozí tím, že budou muset vzít i horší práci, ale prozatím se to nikomu nepodařilo prosadit. Zaměstnanci pracáku raději podepíšou dávky, než by se vystavovali osobnímu ohrožení agresivními žadateli. Stejně lékaři vypisují neschopenky, pokladny platí nemocenskou, v ovzduší násilí se nikdo nechce angažovat.

Česká SSD si zřejmě bere ze svých "sociálních" partnerů příklad. Zavedení poplatku za návštěvu lékaře, příspěvek ke každému receptu, zdanění a zpoplatnění úroků, to jsou vše "importy" ze západu. Budeme opravdu pracovat do 67? V každém případě doporučuji zvýšit výrobu vozíčků a hůlčiček, aby se naši pracující dostali na pracoviště!

Miroslav Václav Steiner, Mnichov

Autor žije v Mnichově

Pozn. JČ:Avšak zdaňování úroků z úspor je běžnou praxí i v jiných zemích Evropské unie - je to totiž příjem. Penězi se dá vydělávat podobně jako prací.

Daleko kontroverznější bylo v Británii opatření - zavedené konzervativní ministerskou předsedkyní Margaret Thatcherovou, které dodnes zůstává v platnosti - a to začít zdaňovat starobní důchody, pokud důchodce pracuje a jeho celkový příjem - včetně důchodu - přesáhne roční nezdaňované minimum.