Důkazová základna, na jejímž základě se píše historie, je často nesmírně tenká. Někdy máme jen jediného svědka. Během sametové revoluce v Praze v roce 1989 byla činěna klíčová rozhodnutí ve skupině kolem Václava Havla, která jednala v podivné místnosti se skleněnými stěnami v podzemí dívadla Laterna Magika. Po většinu této doby jsem tam byl já jediným přítomným člověkem zvenčí - určitě jsem tedy byl já jediný člověk, který měl otevřený notes a snažil jsem se zaznamenávat, o čem se mluvilo. Vzpomínám na to, jak jsem si myslel: jestliže já tohle nezaznamenám, nikdo to nezaznamená. Bude to ztraceno navždy, tak, jak se ztrácí většina minulosti, jako voda, odtékající z vany. Avšak jaký to křehký základ, na němž psát historii, napsal v sobotu v deníku Guardian skromně britský historik Timothy Garton Ash.

(Potíž je, že jednání "skupiny kolem Václava Havla" bylo nahráváno a posléze vyšlo knižně jako Občanské fórum, listopad - prosinec 1989, ed. by Jiří Suk, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1998. JČ)