Strana Nelsona Mandely už si nezaslouží úctu světa

16. 2. 2024

Nelson Mandela, nejslavnější lídr ANC, zůstává i více než deset let po své smrti globální ikonou. Od roku 1994, kdy apartheid skončil, byla Jihoafrická republika zvolena do nejvýznamnějšího orgánu OSN pro lidská práva častěji než téměř kterákoli jiná africká země.

Jihoafrická republika a ANC s radostí přijímají uznání světa v těchto záležitostech. Poté, co Pretoria pohnala Izrael k Mezinárodnímu soudnímu dvoru (ICJ) kvůli konfliktu v Gaze, ANC vytruboval do světa "neochvějnou oddanost Jihoafrické republiky spravedlnosti, lidským právům a principům zakotveným v mezinárodním právu". Pretoria tvrdila, že je "smluvně zavázána zabránit genocidě", zatímco mluvčí vlády zbožně prohlásil, že Jihoafrická republika "ukazuje své diplomatické svaly na obranu lidstva".

Kéž by tato slova učinila skutečností. Jihoafrická republika a akce ANC v Organizaci spojených národů i jinde však po desetiletí demonstrovaly něco, co má daleko k "neochvějné oddanosti" lidským právům. Ve skutečnosti byly jejich morální soudy tak prokazatelně pokřivené po tak dlouhou dobu, že jakékoli jejich nároky na lidská práva, zejména pokud jde o Izrael, vyžadují hlubokou skepsi.

Nedávno jsem analyzoval výsledky hlasování Jihoafrické republiky v Komisi OSN pro lidská práva a v její nástupkyni, Radě OSN pro lidská práva (UNHRC). Během svého častého členství v těchto orgánech byla Jihoafrická republika oprávněna hlasovat o 111 sporných návrzích rezolucí – což znamená, že alespoň jedna země hlasovala proti návrhu nebo se zdržela hlasování – a odsoudit zneužívání moci jinými zeměmi než Izraelem. Navzdory tomu, že Pretoria často proklamovala svou vášeň pro lidská práva, zdržela se hlasování o těchto návrzích ve více než dvou třetinách případů. Hlasovala také proti patnácti procentům z nich a podpořila pouhých sedmnáct procent.

Mezi návrhy, k nimž se Pretoria rozhodla nezaujmout stanovisko, bylo dvaadvacet odsuzujících brutalitu režimu syrského prezidenta Bašára Asada, který spáchal jeden z nejhorších masakrů moderní éry. Stejně tak se zdržela hlasování o všech osmi návrzích odsuzujících severokorejský systém gulagů a mnoho dalších zločinů.

Pretoria přerušila svou řadu zdržení se hlasování o rezolucích UNHRC souvisejících s Íránem, včetně té, která následovala poté, co íránská policie ubila k smrti mladou ženu za nevhodné zahalování, a to jen na tak dlouho, aby se postavila proti jedné z nich. Hlasovala také proti všem návrhům rezoluce, které odsuzovaly zneužívání moci na Kubě, nejdéle trvající komunistické diktatuře na západní polokouli, a proti režimu Africké národní unie – Vlastenecké fronty (ZANU-PF) v Zimbabwe, který zavraždil desítky tisíc Zimbabwanů a zničil ekonomiku a společnost země.

Srovnejme tuto neutěšenou bilanci s neutuchající podporou protiizraelských rezolucí v Jihoafrické republice. Při každé příležitosti hlasovala pro sporné rezoluce odsuzující izraelské akce a dokonce podpořila čtyřicet jedna protiizraelských rezolucí. Je pozoruhodné, že Jihoafrická republika podpořila třicet jedna rezolucí odsuzujících izraelské aktivity na Golanských výšinách, které si nárokuje Sýrie, ale nepodpořila ani jednu, která by odsuzovala masakry v samotné Sýrii.

Zvláštní ironií je, že Pretoria tvrdí, že její úcta k mezinárodnímu právu ji donutila pohnat Izrael Mezinárodnímu soudnímu dvoru, vzhledem k tomu, že dříve opovrhovala svými smluvními závazky vůči podobnému orgánu, Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC). V roce 2015 se Jihoafrická republika vzepřela vlastním soudům, když odmítla zatknout súdánského diktátora Umara al-Bašíra, který byl hledaný na základě zatykače Mezinárodního trestního soudu za genocidu.

Diplomatické svaly Pretorie na obranu lidstva také nedávno ochably, když rozzářený prezident Ramaphosa přivítal v Jihoafrické republice súdánského generála Mohameda Hamdana Dagala. Dagalo začínal jako velitel Bašírových genocidních milicí džandžavíd a jeho síly právě v tuto chvíli páchají v Dárfúru etnické čistky.

Pak je tu Rusko a Čína. Jihoafrická republika reagovala na obvinění Mezinárodního trestního soudu (ICC) ruského prezidenta Vladimira Putina z násilné deportace tisíců ukrajinských dětí hrozbou, že odstoupí od Římského statutu, který ICC založil. Také pokračovala v obvyklých obchodech s Moskvou po celou dobu ukrajinských zvěrstev. Jihoafrická republika se v únoru 2023 zúčastnila společného námořního cvičení s Ruskem a Čínou a prezident Ramaphosa se v červenci 2023 zúčastnil summitu Rusko-Afrika jako jeden z pouhých šestnácti z padesáti čtyř hlav afrických států, které tak učinily.

Zjevné odhodlání Pretorie zabránit genocidě je také znatelně utlumeno v otázce čínského zacházení s Ujgury, etnickou a náboženskou menšinou. V prosinci loňského roku vysoký představitel ANC prohlásil: "Čínské etnické menšiny zažívají nejlepší roky za poslední dvě desetiletí." Přesto v srpnu 2022 Organizace spojených národů zjistila, že čínská politika v Sin-ťiangu "může představovat mezinárodní zločiny, zejména zločiny proti lidskosti". V roce 2021 Spojené státy prohlásily to, co se děje v Sin-ťiangu, za genocidu. Zákonodárci v Kanadě, Francii a Nizozemsku následovali jejich příkladu. V tomto případě Pretoria nejen odmítla odsoudit genocidu, ale podílela se na zakrývání tohoto strašlivého zločinu.

Porozumění dvojímu metru

Dvojí metr ANC v oblasti lidských práv pramení z toho, že sám sebe vnímá jako revoluční národně osvobozenecké hnutí. Spolu se svým dlouholetým spojencem, Jihoafrickou komunistickou stranou, pohlíží na svět jako na rozdělený na kolonizované a kolonizátory, přičemž dominantní Západ představuje to druhé a pronásledovaný rozvojový svět ztělesňuje to první. ANC a vláda, kterou vede, proto často odmítají odsoudit i ty nejbarbarštější režimy v rozvojových zemích, zejména pokud v čele odsuzování stojí Západ. Dlouhodobá náklonnost ANC k palestinské věci a její rozhodnutí přivítat delegaci Hamásu v Jihoafrické republice necelé dva měsíce po brutální invazi této teroristické organizace do Izraele jsou v souladu s tímto světonázorem.

Klíčovým prvkem globálního revolučního boje, k němuž se ANC hlásí, je úkol přeorganizovat mezinárodní systém, který považuje za nespravedlivý. Selektivní přístup ANC k lidským právům naznačuje, že tento koncept chápe jako nástroj, který lze použít proti svým nepřátelům. Zdá se, že ANC a vláda, kterou vede, se nezajímají o do očí bijící pokrytectví, když hostí generála Dagala, vůdce známé genocidní milice, a zároveň pronásledují Izrael za genocidu. Možná si ani neuvědomují pokrytectví, protože jejich boj proti utlačovatelským silám světa je natolik ctnostný, že umožňuje – nebo dokonce vyžaduje – téměř jakékoli prostředky, bez ohledu na to, jak jsou pokrytecké. Nemístný respekt světa k morálním soudům ANC je pro jeho kampaň v tomto ohledu nesmírně užitečný.

Izrael, úzce spojený se Západem a spojený se Spojenými státy, je oblíbeným cílem ANC. To platí zejména proto, že se strana může odvolávat na historii apartheidu v Jihoafrické republice, aby posílila své odsouzení Izraele jako osadnického koloniálního státu, který praktikuje svůj vlastní apartheid. Vzhledem k tomuto kontextu a vzhledem k tomu, že ANC ignoruje utrpení lidí v místech, jako jsou Severní Korea, Súdán, Sýrie a Zimbabwe, je cílem strany v kauze proti Izraeli pravděpodobně ani ne tak ochrana Gazanů, jako spíše delegitimizace a izolace Izraele v globálním měřítku. Takový postup oslabuje člena západní koalice, která prosazuje mezinárodní systém, který ANC nenávidí.

Kauza u Mezinárodního soudního dvora má i prozaičtější motivy. ANC letos čekají volby, v nichž může jeho podíl hlasů poprvé od roku 1994 klesnout pod padesát procent, což ohrožuje jeho schopnost kontrolovat parlament a prezidentský úřad. ANC nemá žádnou jinou historii, kterou by mohl voličům prodat, než svou roli vůdce osvobozeneckého boje. V desetiletích od roku 1994 byla ekonomika především neutěšená. Infrastruktura se zhroutila a počet vražd je na krizové úrovni. ANC se opírá o výpary svého odkazu osvobozeneckého boje a úcty, kterou Jihoafričané chovají k Nelsonu Mandelovi. Ostentativním útokem na Izrael v případu ICJ ANC pravděpodobně doufá, že voličům připomene svou historii. Kromě toho se může snažit odloupnout část malé, ale voličsky důležité podpory, které se opozice těší od jihoafrické muslimské komunity.

ANC také chová zášť vůči Izraeli kvůli jeho vazbám na starý režim apartheidu. ANC navíc přiznal, že velká část jeho financování pochází od zahraničních subjektů, možná včetně Číny, Ruska a Íránu. Mimořádná korupce uvnitř ANC spolu s jeho opakujícími se finančními potížemi a nedávným nevysvětlitelným oživením finanční situace naznačují, že ANC pronajímá svou morální důvěryhodnost tomu, kdo nabídne nejvíce.

Svět by už neměl ANC a jihoafrické vládě přiznávat takovou důvěryhodnost, vzhledem k jejich krutým rozhodnutím přikrášlovat čínskou genocidu Ujgurů, ignorovat masakry v Sýrii a diplomaticky podporovat genocidní síly v Súdánu. To platí zejména v záležitostech týkajících se Izraele, k němuž ANC chová antipatie živená touhou po pomstě, domácí jihoafrickou politikou a ideologickými závazky strany, které ji spojují s hnutím nepřátelským vůči Spojeným státům, jejich spojencům a Západu obecně.

Zdroj v angličtině: ZDE