Nedej zahynout nám ni budoucím
28. 9. 2023 / Boris Cvek
Vévodo české země, kníže náš, svatý Václave! Co vlastně myslíme, když se k němu obracíme slovy, aby nedal zahynout nám ni budoucím? Děláme z něj Boha? Dokonce ale ani ten, který je všemohoucí, nezasáhl v Auschwitz a Birkenau,
Zkusme to vzít ale popořádku. Musíme začít tím, že můžeme zahynout. Můžeme zahynout jako národ, ba jako lidstvo. Tu možnost je třeba brát vážně, byť mnozí řeknou, že k nám takto ze středověku doléhá bezbřehý alarmismus, protože růst trvá přece věčně. Svatý Václav představuje jinou věčnost. Věčnost, která počítá s koncem.
Nedej zahynout není prosba o nesmrtelnost. Není to ani prosba o pouhý fyzický život. Je to prosba o společenství s Bohem tu na zemi i pak v nebi. Nedej, braň nás. Hrozí nám velké nebezpečí, zahynutí, přijď nám na pomoc. Nebylo by lepší říci něco jiného? Třeba: uděláme to a to a zachráníme se! Udělali jsme jistě už mnoho, aniž bychom chtěli všechno, co z toho plyne. Nacházíme se stále dokola v nové, nečekané situaci, v níž si nevíme rady.
Mnoho se podařilo, ale není nic, co bychom měli sami ze sebe, co bychom nedostali. Tím, že jsme mnoho dostali, nemůžeme složit ruce v klín. Nedej zahynout neznamená, aby to udělal za nás. Je to prosba aktivního života, který právě díky své aktivitě prožívá konfrontaci mezi záchranou života a nebezpečím jeho ztráty. Situace je vážná a je třeba jednat. Důvěru dává zkušenost s dary, které jsme už dostali.
Tak ještě jednou: nedej nám zahynout! Ale je tam něco více: ni budoucím. Až tu budou, my tu nebudeme. Jak bychom mohli prosit o společenství s Bohem, kdybychom přece nebyli ve společenství s budoucími (a také s těmi, pro které my jsme budoucí)? Jak bychom mohli sami nezahynout, kdybychom nemysleli na budoucí, tedy na dobu po své fyzické smrti?
Vztahujeme se k minulosti, abychom hleděli do budoucnosti, protože tam je konec a smysl všeho, v budoucnosti. Tam, až všechny státy zaniknou, až zanikne svět, nás čeká kníže české země. Tam se všichni setkáme. Nedej, Bože, abychom se tam setkali s našimi potomky jako oběťmi katastrof, vyvolaných naší hloupostí, sebestředností, leností. Nedej zahynout nám, ale hlavně těm budoucím.
Diskuse