Kdo těží z polsko-běloruské krize?

18. 11. 2021

V současné době je již jasné, že humanitární katastrofu na hranicích vyvolal běloruský prezident Alexandr Lukašenko, který je od loňských zmařených prezidentských voleb na sankčním seznamu EU.

Běloruské úřady nasměrovaly proud žadatelů o azyl k hranicím Polska, Litvy a Lotyšska, které v současné době hostí většinu běloruských politických uprchlíků a členů kvazivlády v exilu. Lukašenkova snaha čelit otevřenému podvracení jeho režimu ze strany těchto zemí je zřejmá.

Minsk se však nesnaží vyvíjet nátlak pouze na své západní sousedy. Hraniční krize je součástí jeho širší strategie vydírání Západu i Ruska s vyhlídkou na plnohodnotný globální konflikt.

Bělorusko je nejbližším spojencem Ruska a oficiálně je součástí útvaru známého jako Svaz Ruska a Běloruska. Ten existuje převážně na papíře, ale zajišťuje společnou obrannou politiku a volný pohyb mezi oběma zeměmi, což znamená, že běloruská hranice s Polskem a oběma pobaltskými státy je fakticky vnější hranicí Ruska oddělující jeho bezpečnostní zónu od sféry NATO. Proto se jakýkoli konflikt na této hranici stává konfliktem mezi Ruskem a NATO, což je přesně to, jak se to nyní snaží formulovat krajně pravicová vláda v Polsku.

V nedávném rozhovoru Lukašenko také zašel tak daleko, že pohrozil zablokováním plynovodu Jamal, který dodává ruský plyn do EU přes Bělorusko. V úterý ruská tisková agentura TASS informovala, že běloruský provozovatel ropovodu Gomeltransněfť po zahájení neplánované údržby dočasně omezil dodávky ropy do Polska prostřednictvím ropovodu Družba.

Přesto mnozí jestřábí komentátoři na Západě a ve východní Evropě ukazovali prstem na Moskvu jako na strůjce pohraniční krize a tvrdili, že Lukašenkovy hrozby musel schválit Kreml. Současně vysocí američtí představitelé přišli s radikálními tvrzeními o tom, že Rusko míní vtrhnout na Ukrajinu.

Logiku těchto obvinění je těžké pochopit. Rusko se nachází uprostřed čtyřměsíčního období, během něhož by měl německý energetický regulační úřad certifikovat Nord Stream 2 - plynovod, který bude dodávat plyn přímo do EU a který obejde Ukrajinu a Bělorusko. V úterý přišla zpráva, že Německo certifikační proces z technických důvodů pozastavuje - což je krok, který projekt dále zdrží a který si Kreml bude vykládat jako záměrně nepřátelský akt.

Zůstává nejasné, proč by Rusko chtělo zinscenovat hraniční krizi přímo ohrožující Německo (kam směřuje většina žadatelů o azyl) a zároveň právě v tomto období napadnout Ukrajinu. Není snad Nord Stream 2 koncipován jako superzbraň, která Ukrajinu srazí na kolena tím, že ji připraví o příjmy z tranzitu plynu, jak už léta tvrdí stejní jestřábí komentátoři? Pokud ano, proč napadat Ukrajinu právě teď?

Naopak logika vyprovokovat Rusko k bezohlednému chování vůči Bělorusku a Ukrajině s cílem zmařit Nord Stream 2 vypadá přesvědčivěji. To by bylo v zájmu USA, které se snažily tlačit na Německo, aby od téměř dokončeného projektu upustilo.

Přinejmenším se zdá, že ruské vojenské posilování poblíž Ukrajiny je reakcí na to, že Západ podle Ruska překračuje červenou linii, kterou ruský prezident Vladimir Putin začátkem roku nastínil ve svém projevu o stavu země.

V rozhovoru pro televizní kanál Rossija z 13. listopadu jasně spojil budování sil s neplánovaným připlutím amerických válečných lodí do Černého moře v kombinaci s přelety bombardérů s jadernými zbraněmi 20. října. Na posledně jmenované incidenty Rusko reagovalo vysláním svých bombardérů k přeletu v těsné blízkosti Polska.

K eskalaci napětí došlo také na Ukrajině. V říjnu se objevily zprávy o tom, že ukrajinská armáda používá proti Ruskem podporovaným silám v Donbasu bezpilotní letouny Bayaraktar vyrobené v Turecku. Pokračuje také právní útok proti Putinovu muži na Ukrajině Viktoru Medvedčukovi a zásah proti jeho mediálnímu impériu, které bylo obviněno z propagace ruských zájmů.

Kromě toho se v probíhající krizi objevuje i polský aspekt. Slouží jako užitečné rozptýlení pro krajně pravicovou polskou vládu, která se zmítá v ostrém konfliktu s EU ohledně právního státu. Minulý měsíc polský ústavní soud zrušil platnost některých ustanovení Smlouvy o EU, když rozhodl, že jsou neslučitelná s ústavou země. Toto rozhodnutí představuje největší výzvu pro integritu Unie od brexitu.

Krize je také příležitostí pro polskou vládu, aby se prezentovala jako "obránce" "evropských hranic" před domnělou invazí z východu. Je to také příležitost pro pravicovou vládu, aby v polské společnosti podnítila další xenofobii. Rasistické protiimigrantské tirády jsou základem polské krajně pravicové politiky.

Ale zatímco polská vláda přijímá protiruskou rétoriku a pózy, její domácí politika se velmi podobá té kremelské. Zdá se, že vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS), která degraduje právní stát a postupně podkopává nezávislost soudnictví, si bere příklad z příručky Moskvy. Jako by napodobovala Putinovu strategii, agresivně prosazuje také "tradiční hodnoty", k nimž patří homofobní legislativa a - v tomto směru předstihující Rusko - "zóny bez LGBT" vyhlášené v mnoha obcích, jakož i plošný zákaz interrupcí.

Oblíbenou kremelskou taktikou je podpora toxických, vládou kontrolovaných médií, která očerňují opozici a šíří podvrhy - v čemž si libuje i PiS.

Dýmová clona geopolitiky dlouho umožňovala Polsku a dalším zemím ve východní Evropě, aby jim procházelo porušování demokratických postupů a lidských práv. Skutečnost je však taková, že Putinův režim, neomezovaný omezeními právního státu, která vyplývají z členství v EU, je jen groteskním příkladem krajně pravicového autoritářského trendu, který zachvacuje celý východoevropský region.

Z přízraku nepřátelského Ruska a problémů na východních hranicích Evropy těží i některé politické kruhy na Západě. Poskytují potravu lobbistům a skupinám vojensko-průmyslového komplexu, které podporují konflikty, aby podpořily zvýšení výdajů na obranu. Podněcují rozpory a obavy z požáru a podkopávají práci těch, kteří se skutečně zasazují o rozvoj demokracie a liberalismu v postkomunistickém prostoru.

Celý text v angličtině ZDE