20. 5. 2020 / Jan Darmovzal
Jako pro občany České republiky je pro nás důležité vědět, jaké kroky naše vláda činí a jak dbá na dodržování mezinárodního práva. Jelikož jsme součástí mezinárodních struktur, které dlouhodobě usilují o zlepšení demokratických principů ve světě, a které věří v koncept právního státu, je v našem zájmu tyto hodnoty prosazovat a nutit naši vládu, aby jejich dodržování striktně vyžadovala za všech okolností také. Česká vláda ovšem v mnoha ohledech jedná zcela nemorálně, bez principu a navíc v rozporu se závazky, které jí ukládá mezinárodní právo.
V reakci na nedávné Netanyahuovo vyjádření o anexi Západního břehu, jedenáct evropských velvyslanců v Izraeli varovalo Netanyahuův kabinet před následky, které přijdou, jestli se zmíněná anexe doopravdy uskuteční. Mezi zmíněnými jedenácti velvyslanci byli zástupci těchto států: Velké Británie, Německa, Francie, Irska, Nizozemska, Itálie, Španělska, Švédska, Belgie, Dánska a Finska.
Otázka, kterou bychom si měli položit zní, proč v tomto výčtu není také velvyslanec České Republiky? Styděl se snad za iniciativu výše zmíněných zemí zabránit izraelské anexi? Proč ministerstvo zahraničních věcí (MZV) dlouhodobě mlčí a nijak se neangažuje, pokud jde o flagrantní a dobře zdokumentované porušování mezinárodního práva Izraelem? Proč ministr Petříček nevystoupí a veřejně neodsoudí tento opovrženíhodný krok Izraele, který podrývá status mezinárodní práva a je velmi destruktivní pro tvorbu mezinárodních vztahů v 21. století?
Jedná se o velmi zajímavou paralelu, pokud vezmeme v úvahu následující souvislosti. Dne 20 února 2020 MZV vydalo tiskové prohlášení k 6. Výročí zahájení nezákonné okupace Krymu. V tomto prohlášení se píše: „Před šesti lety, 20. února 2014, začala nezákonná ruská okupace Krymu. Tato okupace vyústila v uspořádání nelegitimního referenda a následnou anexi poloostrova Ruskem 18. března 2014, jež představuje flagrantní porušení mezinárodního práva….Ministerstvo zahraničních věcí České republiky odsuzuje nynější eskalaci vojenského konfliktu proruskými separatisty u obce Zolote na východě Ukrajiny, k níž došlo 18. února 2020. Jedná se o jasné porušení Minských dohod a zřejmou snahu destabilizovat mírový proces.“
Pokud se jedná o Rusko, česká diplomacie je velmi aktivní ve svých mnohdy plamenných vyjádřeních a dokonce se můžeme dočíst, že ze strany Ruska se jednalo o flagrantní porušení mezinárodního práva, a Minských dohod, nemluvě o tom, že jsme spolu s EU na Rusko uvalili sankce.
Naproti tomu Západní břeh, Východní Jeruzalém a syrské Golanské výšiny jsou okupovány od roku 1967 (tedy více než 50 let) a nejen, že se MZV opakovaně odmítá vyjádřit a zcela po právu Izrael odsoudit, česká zahraniční politika nedokázala vytvořit konzistentní a vyváženou politiku směrem k izraelsko-palestinskému konfliktu.
S Izraelem dále vesele obchodujeme, budujeme diplomatické vztahy viz. české kulturní centrum v Jeruzalémě a to vše bez ohledu na politiku apartheidu, kterou Izrael aplikuje na Palestincích, a která má za následek humanitární katastrofu obrovských rozměrů s mnoha tisíci mrtvých a nesčetným množstvím strádajících Palestinců.
O tom, že bychom Izraeli měřili stejným metrem jako například Rusku, které okupovalo a později také anektovalo ukrajinské území, nebo Jihoafrické republice v době apartheidu, se vůbec nedá mluvit. To, co česká vláda potažmo MZV provádí je naprosto nemorální, pokrytecká a koncepčně špatná politika, která přispívá k destrukci mezinárodních vztahů.
Česká republika v tomto blízko-východním konfliktu dlouhodobě stojí na straně Izraele, tudíž se stala komplicem v tomto bezpráví. Je hloupé a deprimující vidět, když Česká republika tiše souhlasí s anexí izraelskou a bouří se a volá po sankcích, pokud jde o anexi ruskou.
Proč tomu tak je, nám zatím nikdo nevysvětlil, pokud to tedy nějak vysvětlit lze. Rétorika vůči Izraeli se výrazně přiostřuje také ve Velké Británii, kde 127 poslanců napříč politickým spektrem mezi nimi například bývalý lídr liberálních demokratů Sir Menzies Campbell, bývalá stínová ministryně vnitra Dianne Abbott, bývalá poslankyně za konzervativní stranu baronka Sayeeda Warsi a Lord Chris Patten nebo Nicholas Soames, vnuk Winstona Churchilla, podepsali petici, ve které požadují, aby ministerský předseda Boris Johnson uvalil sankce na Izrael, pokud Izrael začne s anexí palestinských teritorií.
Expanzivní politiku se znaky apartheidu, který známe z Jihoafrické republiky, a kterou s Izrael tak důkladně a rychle osvojil, nelze tolerovat. Zeptejme se sami sebe, který jiný stát by v dnešní době mohl otevřeně říct, že hodlá anektovat území někoho jiného, a nebýt za to mezinárodně odsouzen či potrestán?
Neochota českých představitelů v čele s MZV přitvrdit vůči Izraeli, i přesto, že Izrael zcela jasně podniká kroky k anexi Západního břehu (tak jak to učinil s Golanskými výšinami) je naprosto nepochopitelná, neomluvitelná a dle mého názoru hraničí s diplomatickým amatérismem, který si Česká republika a čeští občané nezaslouží.
Diskuse