OSN: Ruský a Asadův útok na Idlib se zřejmě stane největší humanitární katastrofou v tomto století
11. 9. 2018
Syrští civilisté začínají hromadně prchat před bezprostředním rusko-syrským bombardovánímSelže-li dohoda Turecka s Ruskem na udržení příměří v Idlibu, Turtecko i Evropa budou čelit další imigrační krizi
27. 9. 2018
Turecko je cílovou zemí emigrantů od šedesátých let. Úřady teď uznaly, že
to má přímé následky
na pracovní trh a společenské instituce.
V roce 2013 vznikl centrální úřad pro řízení migrace. Udělil Syřanům určitá
práva, včetně nároku na zdravotní péči zdarma a na vzdělání. Kolem 600 000
syrských dětí navštěvuje
školy a asi 17 000 syrských studentů chodí na univerzity.
Devadesát čtyři procent syrských uprchlíků žije ve velkých městech. I když je v Turecku registrováno 8 000 - 10 000 syrských firem a podniků a kolem 25 000 Syřanů má legální zaměstnání, asi milion Syřanů pracuje v šedé zóně, za minimální mzdu a bez sociálního zabezpečení. Od ledna 2016 umožňuje Turecko uprchlíkům, aby žádali o pracovní povolení, ale počet Syřanů s formálním pracovním povolením zůstává malý.
Turecká vstřícnost vůči syrským uprchlíkům byla zčásti motivována tím, že jsou stejného vyznání. Islámské povědomí o tom, jak obyvatelé Mediny pomohli prvním muslimům vedeným prorokem Mohamedem, když utíkali před pronásledováním v Mekce, vedlo mnohé islámské organizace patřící k občanské společnosti k rozšíření humanitární pomoci syrským uprchlíkům v Turecku a v povstalci držených oblastech oblastech Sýrie jako Idlib.
Během let však vzdor vůči syrským uprchlíkům rostl. Jeden z průzkumů naznačuje, že více než 85 procent Turků je - bez ohledu na polarizaci společnosti, politickou příslušnost a voličské preference - zajedno ohledně repatriace Syřanů.
Slábnutí vstřícného postoje mnoha Turků zveličil ekonomický pokles a také mylný názor veřejnosti, že Syřané berou Turkům práci a mění veřejnou kulturu. V některých oblastech to vedlo ke sporadickým incidentům vůči Syřanům.
Před červnovými volbami navrhla turecká vláda, že vytvoří bezpečný koridor pro budoucí návrat syrských uprchlíků do vlasti. Ministr vnitra v září oznámil, že kolem 245 000 Syřanů se dobrovolně vrátilo do Jarabulusu, Afrinu, Idlibu a Mambije, které jsou mimo Asadovu kontrolu.
Dohoda mezi Erdoganem a Putinem (ohledně Idlibu) sice přinesla jistou úlevu, bude ji však obtížné naplnit. Nebezpečí, že zkolabuje, je stále přítomné a zřejmé. Putin souhlasil s odložením operace, ale požádal o odstranění “všech radikálních teroristických skupin” a “těžkých zbraní” z demilitarizovaného pásma do 15. října 2018, což je za pár týdnů.
Separace civilních obyvatel a umírněné opozice od teroristických skupin je velice obtížný úkol, o který se musí postarat turecké a ruské síly. Turecko, Rusko a Írán mají své jednotky rozmístěné podél frontové linie oddělující v Idlibu povstalce a režimní síly. Turecko se snaží využít diplomatických i ekonomických podnětů, aby oddělilo pragmatické bojovníky od zatvrzelých džihádistů, kteří možná zvolí boj na život a na smrt a civilní obyvatele budou využívat jako štít.
Obnovené boje by mohly vést k obrovskému množství mrtvých civilistů a nové vlně uprchlíků mířících do Turecka. Existuje strach, že ozbrojenci zastávající tvrdou linii se při vstupu do Turecka přimíchají mezi uprchlíky. A existuje nebezpečí, že četní ozbrojenci, včetně mnohých s kontakty na Al-Kaidu, se nebudou chtít vzdát zbraní a zahájí teroristické útoky v Turecku i jinde v Evropě.
Pokud čas vyprší a míroví dohoda zkolabuje, Turecko a Evropa budou čelit nové uprchlické krizi.
Diskuse