Jestliže
měl Jan Čulík kdy představu, že intelektuální kultura
disidentů nějak pronikne českou společnost (to je podle mne
mnohem lepší termín než „národ“), zejména po normalizaci,
pak to bylo opravdu velmi naivní očekávání. Na druhou stranu se
mi jeho poslední text o tom, jak Česko ovládá fašistický
diskurs a bývalý estébák, zdá příliš paušalizující. Stejně
jako jeho slova o českých médiích.
Hodnoty
společnosti rostou z běžné lidské zkušenosti, teprve z ní
lze nějak rozvíjet tu či onu intelektuální interpretaci
prožívané reality. Už v devadesátých letech, kdy se
naprosto drtivě prosadil Václav Klaus proti disidentům, bylo
jasné, že ta společnost má úplně jiné základy, než měl
disent. A jak by taky ne? Reakcí na nefungující socialismus byla
představa snadné cesty na Západ, kdy se prostě „zavede svoboda“
a bude to. Intelektuálně se diskutovalo o těch či oněch
hodnotách, o odkazech myslitelů atd., ale právní stát nikdo
zajistit neuměl. Ono to asi ani reálně nešlo.
Česká
společnost má mnoho různých segmentů. Pro některé už v roce
1989 ani ta normalizace nebyla nic tak hrozného. Pak tu byla značná
část lidí, která prostě po roce 1989 vydělala na klausismu,
užila si ten bezprávní stát. Když se Klausovi vytýkalo, že měl
financovat ODS pomocí černých peněz, bylo to pro tyto lidi na
úrovni útoku na jejich vzestup. Unie svobody proto souboj o
pravicový prostor prohrála a nakonec ji ztělesnil Pavel Němec.
Naopak
pro mnoho lidí v české společnosti se tehdy slovo
„podnikatel“ stalo sprostým slovem. Ti, kdo na klausismu
nevydělali a jen pozorovali ty orgie bezpráví, nakonec našli
svého zastánce v Milošovi Zemanovi a jím vedené ČSSD. A
dál ten příběh hlubší a hlubší frustrace pokračoval od
opoziční smlouvy až k Babišovi. Vždy se jedná o reakce na
zcela reálné zkušenosti s fungováním společnosti.
Největší
část české společnosti, zdá se mi, od dob, kdy média někdy
během nultých let začala systematicky informovat o korupčních
kauzách, má jako politickou prioritu boj proti korupci. Na tom
skončila ČSSD i ODS. Na tom vyrostl Babiš. Vytahování migrační
krize a uprchlíků, celkový propad mediálního obrazu světa do
xenofobie, je snaha přebít nedůvěryhodnost českých politiků
něčím jiným, co by podle nich mohlo veřejnost nějak naplnit.
Stejný vývoj proběhl už v Polsku i Maďarsku. Co zničilo
maďarské socialisty?
Gyurcsányho
projev, projev šéfa maďarských socialistů o tom, jak jejich
minulá vláda byla postavena na lžích a podvodech. Můžete
stokrát mluvit o humanistických, levicových hodnotách, ale když
jste jen banda podvodníků, uvrhnete společnost do cynismu… a
tomu se na dně preferencí pak snažíte lichotit, jak se to děje u
našich socialistů. Přitom je jasné, že blížící se komunální
i senátní volby skončí pro ČSSD katastrofou, i kdyby se rozhodla
třeba stavět na Mein Kampfu. Těším se na výsledky pánů
Paroubka a Ratha.
Babiš
podle mého názoru postupně ztrácí v očích svých voličů
přesvědčivost boje s korupcí. Má na krku Čapí hnízdo,
nepovedlo se mu vedení Prahy atd. Možná přijde o dotace
z Evropské unie. A hlavně má reálnou, přesvědčivější
konkurenci. V Praze proti němu stojí starosta Prahy 7, který
má autentický protikorupční étos a představuje humanistické
hodnoty. Babiš jej chtěl původně získat pro sebe. Ale Čižinský
odmítl. Jeho projekt Prahasobě je občanskou kandidátkou, která
získala sto tisíc podpisů. Kdyby ji ti lidi, kteří podepsali, i
volili, zřejmě vyhraje volby. Velmi silní v Praze jsou také
piráti. I ti vyrostli v celostátní i pražské politice na
boji proti korupci. A když se podíváme do Brna, vidíme tam silnou
humanistickou, progresivní formaci Žít Brno (ti, mimochodem, velmi
vážně řeší problém bezdomovectví a získali si tak
mezinárodní pozornost). Babiš se prostě bojí, a proto se noří
do fašistické břečky. Uvidíme, jak dopadnou komunální a
senátní volby, to bude velmi důležitý signál o stavu české
veřejnosti a politiky.
V žádném
případě není česká společnost jednolitá. A pokud se nad ní
vznáší mediální fašistická hysterie ze strany politiků, pak
to není projev jejich síly a masové podpory, ale naopak jejich
slabosti, jejich strachu z pádu a ztráty postavení. Kdyby
česká společnost skutečně měla fašistické priority, pak je
Klaus ml. šéfem nejsilnější politické strany, kterou si sám
založí. Naopak jediná ODS dokázala svůj pád z roku 2013
přetavit do něčeho solidnějšího, Klasu ml. neuměl ovládnout
svým populismem ani ji. Ale ani ODS není rozhodně na procentech,
na jaká byla zvyklá. A už se tam zřejmě nikdy nevrátí. Pokud
jde o ANO, pak je poměrně jasné, že pro Babiše by jakýkoli pád,
který by hrozil tím, že skončí v opozici, byl fatální. On
nepřišel dělat opoziční politiku, on přišel řídit firmu.
„Ani jednoho uprchlíka, ani jednoho sirotka“ je projevem jeho
strachu ze ztráty voličů a ničeho jiného. Jenže on ty voliče
ztrácí a bude ztrácet v důsledku své stále děsivější
nedůvěryhodnosti.
Klíčová
bude Praha. Voliči tu už od pádu Pavla Béma touží po změně:
ODS jim nabídla Bohuslava Svobodu, TOP09 Zdeňka Tůmu. Víme, jak
to dopadlo. To byla živná půda pro vzestup ANO. Jenže Adriana
Krnáčová to nezvládla, ANO se v Praze zdiskreditovalo –
otázka je pouze, nakolik se zdiskreditovalo a nakolik voliči uvidí
v konkurenční nabídce skutečnou alternativu.
Představte si zemi, kde heslo "Ať sirotci trpí víc" může
být vítězným volebním sloganem, a dobře jste pochopili současnou
politickou náladu v České republice.Po pádu komunismu jsem měl naivní optimistick...
Diskuse