Kácení model, díl II.:
21. 11. 2017 / Karel Dolejší
V minulosti byly z politiky systematicky vylučovány obrovské skupiny lidí. V antickém Řecku bývali politicky plnoprávní jen mužští občané polis coby hlavy domácností, kdežto ženy, nemajetní a otroci politická práva vůbec neměli. Ještě mnohem a mnohem později se volební právo omezovalo majetkovým cenzem (bylo třeba prokázat stanovenou výši majetku, abyste se mohli účastnit voleb) a mužským genderem, případně též "rasou". Je tedy pochopitelné, že po masivních a vypjatých kampaních za všeobecné volební právo v posledních dvou stoletích se návrhy na jeho regulaci setkávají s podezřením.
Otázkou ovšem zůstává, zda je právo účastnit se voleb (jako volič nebo kandidát) něčím natolik banálním a postrádajícím možná rizika, aby jeho výkon nebylo třeba vůbec regulovat. Státy například prakticky všude na světě zavedly řidičské zkoušky, protože se celkem bez problémů chápe, že řidič bez základních dovedností dokáže na silnici i zabít, a to zdaleka nejen sebe samotného. Je snad řízení státu méně kvalifikovanou, náročnou a potenciálně rizikovou činností, než řízení motorového vozidla?
Výraz "epistemokracie" je používán různými autory navzájem se vylučujícím způsobem. Častý je pokus podsunout pod touto nálepkou nějakou formu elitářského a autoritářského platonismu (nookracie), ale například Taleb naopak označuje jako "epistemokracii" fiktivní společnost, kde vládcové velmi dobře vědí o omezenosti svého poznání. Když zde píšu o epistemokracii, nemám na mysli ani jedno ze zmíněných užití tohoto výrazu. Není divu, že politický filozof Jason Brennan ve své knize Against Democracy ZDE vzhledem k riziku nedorozumění sáhl po novotvaru "epistokracie". Podle Brennana má mít takový systém stejné instituce jako demokracie - s tím rozdílem ovšem, že volební právo se v praxi přizná jen těm, kdo dokáží projít testem základních politických vědomostí ZDE. "Epistokracii" ovšem považuji za patvar, přičemž o "epistemokracii" se v českém prostoru prakticky nepsalo a nepíše, protože ani Taleb tu není dvakrát znám a čten. Nevidím tedy důvod, proč nerezervovat správně utvořený výraz "epistemokracie" v češtině právě pro návrh, se kterým přišel Brennan.
Podle Brennana mnoho voličů není o politice dostatečně informováno, aby dokázali rozumně hlasovat. Nevědí například, kdo má většinu v parlamentu, jak dlouhé je funkční období prezidenta a jak velké má pravomoci, jaká je v zemi úroveň nezaměstnanosti, atd. Podle Brennana bychom proto neměli klást důraz na to, aby volili opravdu "všichni" - včetně těch, kdo jsou natolik neinformováni, že se prostě od nich nedá očekávat kvalifikované politické rozhodnutí - podobně jako přece nechceme, aby opravdu "všichni" řídili auto, bez ohledu na fakt, že se ho někteří nenaučili bezpečně používat.
Brennan přitom nijak neskrývá, že cílem jeho "epistokracie" je v zásadě vyloučit z voleb určité voliče. Když tedy místo toho píšu o "měkké epistemokracii", dělám to i kvůli odlišení záměrů. Našim cílem by podle mě nemělo být a priori kohokoliv z volebního práva vyloučit. K získání řidičského průkazu nepotřebujete být géniem; i většina lidí, kteří by ve standardním testu inteligence skórovala pod průměrem, řidičský průkaz získá, pokud k věci přistoupí zodpovědně a snaží se. Inteligence má zřejmě velmi silnou vrozenou komponentu a nikdo nenese odpovědnost za to, s čím se narodil. Hlupákem tedy není nutně člověk s poněkud nižší než průměrnou inteligencí, který zná své schopnosti a snaží se na sobě pracovat. Hlupákem je ten, kdo svou ignoranci a nekompetenci vydává za naprosté překonání expertních vědomostí lidí chytřejších, než je sám.
Zbavit se mýtu neomezeného volebního práva znamená přestat předstírat, že řízení společnosti je méně náročná a zodpovědná činnost než například řízení automobilu. Z práva volit a být volen ovšem není žádoucí předem vylučovat nikoho; komu však volby nestojí ani za tolik úsilí, kolik si vyžaduje zvládnutí a absolvování testu základních politických znalostí před hlasováním, tomu není důvod přiznávat právo volit jen na základě skutečnosti, že se dovedl dožít osmnácti let. Podmínkou účasti ve volbách by se mělo stát prokázání minimální úrovně politické kompetence - u voličů i u kandidátů.
Nepochybně ani tak bychom nezískali 100 % záruku, že voliči nakonec nepodpoří nějakého úděsného demagoga; přece jen však informovanost výrazně snižuje pravděpodobnost, že se člověk bez odporu podvolí ohlupování.
Jistě, hlavní námitka bude znít, že zavedení testu základních politických znalostí hlasování zkomplikuje a sníží účast, což ve výsledku oslabí legitimitu voleb.
Nedomnívám se však, že rezignace, další kolo nedomyšlené deregulace a přijetí zdánlivě legitimnější ochlokracie by mohlo znamenat nějakou cestu vpřed.
Diskuse