"Lidem se ztratila přehlednost a srozumitelnost světa"

21. 7. 2017 / Vladimír Hejnic

Obávám se, že člověk (nesměšovat s otázkami demokracie, občanské společnosti, socialistický, kapitalistický či jiný MODEL) hledá pevný bod v životě úplně stejně jako každý jiný ohrožený druh v přírodě. Uvědomme si konečně, že jsme součástí přírody a nám lidem neschází úplně stejný pud, kterým je snaha o zachování druhu.

Kdyby tomu bylo jinak, moje děti by převzaly by životní skepsi v závěru života svého dědečka, který dvě radikální změny společenského uspořádání nepřežil. Děda byl pro ně NĚKDO. I pokud by přijaly moje vidění světa, měly by mít nechuť zakládat rodiny, mít děti, účastnit se na společenském dění podle svých (ne mých) představ. A ono to tak není, Nejen moje děti. Jejich vrstevníci i mladší - mí žáci, které jsem učil na základních školách, rovněž zakládají rodiny, hledají způsob uplatnění a začínají se velice aktivně účastnit společenského života. Hledají také nějaký model a zdá se mi, že zcela přirozeně a zdravě, byť třeba z pohledu nás „zkušených, životem a režimy poučených“ divně a nelogicky. On je ale na trvalo žádný Babiš, ani Trump, či Putin nezblbne. Určitě si vyberou a uspořádají slušný život jako my ve svých podmínkách a podle našeho uvážení. V nás starých vidí příklad v kladném i záporném a v konečném důsledku „něco správného“ zorganizují. Budou mít stejně složitý i radostný vývoj. Oni už to umí….

Domnívám se, že vše má zcela přirozenou logiku, kterou můžou na čas a nebezpečně zvrátit ani ne tak Babišové, nebo Klausové ml. s jejich logikou a srozumitelností, ale skuteční vládci světa se zbrojními arzenály a informačními kanály v rukou. Ti ke svým ziskům Babiše a jim podobné pro prosazení své vůle dokáží vhodně využít.

Naší nadějí je, že člověk - přírodní tvor - se v konečném důsledku zachová stejně jako mravenci, kterým „vyšší moc“ rozhrábne mraveniště. Nejdřív zmateně pobíhají, zdánlivě nelogicky z místa na místo. Neomylně však hledají způsob jak nejefektivněji opravit lidiště, srovnat se do systému a vrátit se k „normálnějšímu životu“ Není možno vidět úspěchy „populistů“ napříč světem právě v tom rozhrábnutém mraveništi“ z tohoto pohledu?  Asi není úplně nutné hledat příčiny „jen“ v poválečném světovém uspořádání ať v šestině, či „zbytku světa“, nebo u odvážných britů řešit situaci v rámci Evropy „jinak“. Ukazuje se, že problém není „jen“ v návycích lidí v postsocialistickém světě.

Také se bojím (možná z jiného úhlu vidění než vy), ale v dětech, které se rodí našim dětem a už i vnoučatům, vidím stejnou naději, kterou v nás viděli naši předci. Ten strach - se domnívám - je můj a pokud se nemýlím, děti jej nesdílejí. Když jej nedám úplně najevo, mám naději, že mohu prožívat slušný seniorský věk se "svými" dětmi a vnoučaty. Oni mne za mou odvahu jim věřit určitě odmění. Hlavně se vzájemně musíme umět slyšet.