Náklady platí nejchudší

Stokrát opakovaná devalvace

5. 11. 2015 / Tomáš Vohryzka

Nula od nuly

I po dvou letech zůstává hodnocení většiny nezávislých ekonomů stejné. To, co tvrdili od začátku se jen potvrdilo v praxi. Ekonomika není čisté vývozní, tedy i případný efekt podpory vývozu je nutné snížit o záporný důsledek v případě importu. A není pochyb, že takto dumpingově nelze pomáhat exportu dlouhodobě. Ovšem fakt, že bezprostřední efekt devalvace koruny je maximálně neutrální, není to nejhorší.

Platí i důchodci a nezaměstnaní

Devalvace má, kromě diskutabilních výsledků i zcela jasné náklady. Platí je především ti nejchudší. Důchodci, zaměstnanci, ale dokonce i nezaměstnaní, invalidé a ostatní sociálně slabí. Všem rozhodnutí ČNB sebralo zhruba 8 % příjmů a dokonce i úspory byly takto znehodnoceny. Tedy to, co jste si tvrdé vydělali a ušetřili, schovali na horší časy nebo, jak je často paradoxně doporučováno, šetříte na důchod.

Pokud spoříte na dovolenou, nepojedete, nebo budete šetřit déle. Dnešních patnáct tisíc vám díky zákroku ČNB, za pět let na týden u moře nebude stačit. Zvlášť pikantní je snížení reálného příjmu a kupní síly úspor u těch, co se nemohou nijak bránit. Je to jak ze špatného vtipu. Vláda přidá důchodcům 40 korun, ale ČNB jim sebere tisíc. Budoucím  důchodcům zase kdekdo radí: „Spořte si na důchod, nespoléhejte na stát!“ A teď jim tyto úspory devalvace znehodnocuje. Kromě sporných ekonomických výnosů je tedy i nesporně nemravné, že na pomoc exportu musí přispívat i ti nejchudší. Rovněž argument bankéřů, že pomáháme těm, co mají dluhy, je neobhajitelný. Pomáhat přece musí ti nejbohatší, což zcela jisté nejsou důchodci a nezaměstnaní. Mzdy a důchody jsou u nás, mimořádně nízké. Finanční zásoby velkých společností jsou rekordní. Kdo tedy má pomáhat a rozhýbat ekonomiku?!

Finanční alchymie nic neřeší

Kromě diskutabilních výsledků a nemravného vybírání desátku i od těch, kteří naopak pomoc potřebují, je jasné, že toto opatření z dlouhodobého hlediska nic neřeší . Export nemůže být podporován finančním trikem, cena vyváženého zboží musí být v rovnováze s cenami podobného importovaného zboží. A pokud má ekonomiku rozhýbat vyšší spotřeba, musí dostat přidáno důchodci a zaměstnanci. Devalvace je opatření z kategorie finanční manipulace, která neřeší podstatu problému, odsouvá ho pouze dočasně, nebo na jiné místo.

Znehodnocení naší měny má po dvou letech nejasné ekonomické výsledky, ale zcela jasný asociální rozměr. I kdyby vedlo ke zlepšení makroekonomických ukazatelů, prohlubuje ekonomickou nerovnost ve společnosti. Tedy vyvolává další problém.

Dlouhodobé zlepšení výsledků exportu a celé ekonomiky lze dosáhnout jen zvýšením kvality výrobků, produktivity práce či nalezením nových trhů. Skutečné ekonomické zlepšení, natož zlepšení životní úrovně většiny lidí (což není totéž) je však mnohem obtížnější a nepomohou nám v tom žádná kouzla centrálních bankéřů. Natož stokrát opakované zaříkávání zainteresovaných ekonomů či nekompetentních komentátorů.

Autor je ekonom