Obamova politika vůči Rusku není pštrosí, nýbrž ofenzivní

9. 3. 2015 / Daniel Veselý

Hmatatelnou odpovědí Obamovy vlády na krizi na východě Ukrajiny může být operace Atlantic Resolve, na kterou americký Kongres vynaložil jednu miliardu dolarů ZDE, což není zas tak zanedbatelná částka.

Na webových stránkách amerického ministerstva obrany ZDE se můžeme dočíst o Obamovou vládou navržené operaci Atlantic Resolve, pod jejíž hlavičkou se Spojené státy mimo jiné snaží „posílit plány NATO a obranné schopnosti a jsou odhodlány k tomu, že ve Východní Evropě zůstanou trvale“.

Loni v červnu prezident Obama vyzval Kongres, aby podpořil tzv. European Reassurance Initiative, v jejímž rámci letos americké síly uskuteční více cvičení, tréninku, „rotační výměny pozemních a vzdušných jednotek napříč Evropou, zejména však na území novějších spojenců USA“, podobně jako v Polsku. Zvláštní důraz je kladen na „zvýšení účasti a trvalé rozmístění amerických námořních sil v Černém a Baltském moři v rámci NATO“ (Američané mají námořní základnu v rumunském městě Constanca), dále pak na vybudování „partnerských kapacit“ s blízkými spojenci, jako jsou Gruzie, Moldavsko a Ukrajina, aby se „zlepšila vzájemná spolupráce a byla jim též poskytnuta vlastní obrana“.

Obamův kabinet prozatím schválil pro Ukrajinu 18 milionů dolarů na „zaopatření jejích hranic a suverenity“. Bílý dům zaslal ukrajinské armádě 300 000 balíčků potravin určených do bojového nasazení, navíc ukrajinským ozbrojeným silám poskytuje zásoby léků, helmy, přístřešky, spací matrace, tablety na čištění vody či přenosná rádia. Američané posílají pohraniční ukrajinské službě ošacení, malé elektrické generátory, ruční palivové pumpy, vozidla, dalekohledy, technické a komunikační vybavení pro lepší monitoring a ochranu hranic s Ruskem.

Operace Atlantic Resolve počítá s celou řadou cvičení a manévrů pěchoty, letectva a námořních sil armády Spojených států a spojeneckých vojsk v těsném pohraničí Ruska. To samozřejmě Kremlu poskytne větší argumentační munici na vojenskou a ideologickou podporu proruských separatistů a jeho nepravidelných jednotek na východě Ukrajiny i jinde.

Ano, můžeme namítnout, že se jedná o neletální pomoc, že do tohoto výčtu nejsou zahrnuty zbraně. Musíme si však uvědomit, že tyto a další informace si může vyhledat prakticky každý, kdo má připojení k internetu, nejde proto o žádné vojenské tajemství.

Lednové a únorové vydání časopisu Military Review ZDE nabízí další pohledy a doplnění týkající se operace Atlantic Resolve a obecně zapojení Obamovy vlády do konfliktu na Ukrajině, jež je dle mého soudu mylně kritizována za to, že tváří v tvář ruské hrozbě pomalu nic nedělá.

Novinář Jesse Granger specializující se na vojenská témata v článku s názvem „Operation Atlantic Resolve: A Case Study in Effective Communication Strategy“ píše, že NATO podle něj zareagovalo na nelegální ruský zábor Krymu loni v únoru umístěním americké letky stíhačů F-16 a příslušného personálu do Polska, aby „došlo k většímu zajištění bezpečnosti letového prostoru nad pobaltskými státy“. Posléze se uskutečnily intenzivní manévry a společná cvičení s účasti amerického torpédoborce vybaveného naváděnými raketami v Černém moři – což Granger označil za „první pohyby na západní straně šachovnice“.

O několik týdnů později se zhruba 600 amerických parašutistů ze 173. výsadkové brigády v Itálii vydalo na cestu do Polska, Lotyšska, Litvy a Estonska, jak pokračuje Granger. Ti se svými aliančními kolegy podstoupí multinacionální cvičení, jež mají za cíl „zlepšit interoperabilitu NATO a demonstrovat závazek Spojených států vůči svým spojencům v NATO“. „Přítomnost amerických vojáků v těchto zemích signalizuje americký závazek svým spojencům NATO v souvislosti s článkem 5 Severoatlantské smlouvy; estonský prezident Toomas Hendrik Ilves byl z americké strany dokonce ujištěn o tom, že přítomnost amerických vojáků bude mít v jeho zemi „časově neomezenou dobu“,“ míní Granger.

Ve vojenském rozkaze ohledně výše řečeného doslova stojí, že Spojené státy v pobaltských zemích a Polsku „demonstrují své letecké schopnosti a jsou odhodlány bránit své spojence v NATO i partnerské státy“. Tyto a další kroky nemají být oficiálně namířeny proti Rusku a nemají „vyprovokovat nevyžádanou ruskou odpověď“. Kreml to však jako hrozbu vnímá, a, nahlíženo jeho optikou, není se čemu divit. Zkusme si představit, že by ruské letectvo „demonstrovalo své schopnosti“ dejme tomu nad Mexickým zálivem. Tato hypotéza se však jeví jako fantasmagorická.

Celkem jednoznačnou provokaci Rusů představovala vojenská přehlídka, která se na konci února uskutečnila u příležitosti estonského dne nezávislosti ve městě Narva, jež leží na hranici s Ruskem. Americká ozbrojená vozidla, která se do přehlídky zapojila, se promenovala pouhých 300 metrů od ruských hranic.

Šéf moskevské mutace listu Washington Post ZDE Michael Birnbaum k tomuto incidentu poznamenal, že šlo o „symbolický akt uprostřed nejhoršího napětí mezi Západem a Ruskem od studené války“ a „dramatickou připomínku nové vojenské konfrontace ve východní Evropě“. „Estonské město Narva, které od Ruska odděluje řeka, bylo často uváděno jako potenciální cíl Kremlu, kdyby chtěl eskalovat konflikt se Západem přímo na teritoriu NATO,“ vysvětluje Birnbaum. Též připomíná, že nešlo o první takový incident s tím, že loni v listopadu americké tanky projížděly lotyšskou metropolí Rigou, což novinář označil za „další silné memento přítomnosti amerických pěších vojsk v regionu“.

V těchto dnech jsme se navíc dozvěděli, že Obamova vláda hodlá vyslat americké vojáky do České republiky, Maďarska a Gruzie. Premiér Sobotka a ministr obrany Stropnický tuto zprávu potvrdili s tím, že přítomnost „bratrských“ vojsk bude dočasná. Nuže uvidíme.

Koncem léta mají na území od Baltu až po Černé moře vypuknout vojenské operace koordinované americkou armádou ZDE. Spojené státy mají na rozsáhlém území od Baltu po Černé moře vytvořit jakousi bojovou linii, a to nebezpečně blízko Ruska.

Lze tedy, na základě konzervativních a lehce dostupných zdrojů, dojít k závěru, že Obamova administrativa, co se vojenského angažmá na východě Ukrajiny a v přilehlých oblastech týče, nečině nesedí. Její vojenskou strategii nepovažuji za pštrosí (vůči skutečné a domnělé hrozbě přicházející z Kremlu), ba spíše za ofenzivní.