Obamova politika vůči Rusku a Ukrajině: Čekání na zázrak?

6. 3. 2015 / Karel Dolejší

Maďarská vláda považuje dokonce i situaci na západní Ukrajině za "trvale se zhoršující" a připravuje se na možná opatření ve prospěch tamní maďarské menšiny.

Naproti tomu generálporučík Benjamin Hodges sdělil agentuře Anadolu, že Obamova administrativa stále "preferuje diplomatické řešení ukrajinské krize", třebaže příměří dohodnuté v Minsku jako celek není dodržováno. OBSE opakovaně hlásí, že nemůže monitorovat, kam je přesouvána těžká technika ruské strany. Kyjev tvrdí, že dochází k soustřeďování zbraní a jednotek na mariupolském a arťomovském směru a také v okolí Doněcku. Za jinak stejných okolností bude ruská strana opět připravena k obnovení ofenzívních operací na konci března, nejpozději v polovině dubna. Do té doby nebude zřejmě americký výcvikový program dosud aktivován, ačkoliv s realizací se mělo začít v polovině tohoto měsíce.

Tvrzení, že výcvikový program byl zmrazen kvůli diplomacii, je jednoduše směšné. Ruská strana opakovaně odmítá, aby se Spojené státy jakkoliv podílely na diplomatických jednáních o urovnání konfliktu. Bílý dům ani State Department nebudou mít tedy na jakákoliv případná další jednání žádný vliv, zůstanou prostě dál mimo hru. Kromě toho výcvik tří praporů ve Lvivské oblasti u polských hranic by nepředstavoval rozhodně žádnou "eskalaci" a také v žádném ohledu nesnese srovnání s přímým zapojením ruských vojáků do války proti Kyjevu. Program byl rozvržen do osmi týdnů a tak by dokonce ani v případě včasné realizace neovlivnil události na bojišti dříve než v polovině května, a to stále spíše jen symbolicky (ukrajinská armáda má přes čtyřicet aktivních bojových praporů, americkým výcvikem by tedy prošlo nějakých 7% jednotek).

Spíše než "eskalací" by byl výcvikový program výrazem alespoň nějaké politické podpory Kyjevu, který je vojensky v defenzívě a Bílý dům mu stále blokuje Kongresem navrhovanou vojenskou pomoc. Nakonec se tedy Obamova administrativa rozhodla "pro jistotu" neudělat vůbec nic.

Britské listy již informovaly o zprávách ohledně tajných rusko-amerických rozhovorů na finském ostrově Boito, které unikly do ruských médií ZDE. Nejde však o jediný pramen pojednávající o tajných jednáních mezi Ruskem a USA. O tomtéž existují i informace ze západního zdroje ZDE.

Josh Rogin na základě zdrojů uvnitř administrativy ještě v prosinci napsal, že Obama za scénou stále zkouší jednat s Putinem, třebaže ten projevuje setrvalý nezájem. Ve zmiňovaném období bylo dokončeno kompletní přehodnocování ruské politiky Bílého domu - a na závěr Obama rozhodl, že bude dál usilovat o spolupráci s Ruskem v řadě oblastí, zatímco Putinovi dál ponechá prostor pro ústup ve věci ukrajinského konfliktu. A to přesto, že patrně již nikdo nevěří v nějaký nový začátek v americko-ruských vztazích, "Bez ohledu na pravděpodobnost úspěchu," sdělil Roginovi výslovně jeden ze zdrojů.

Ke zlepšení vzájemných vztahů měli přispět ministr zahraničí John Kerry a bývalý ministr zahraničí Henry Kissinger. Jasné je, že Kerry do Moskvy nakonec neletěl. Zda Kissinger opravdu telefonoval Putinovi nebo ne není možno zjistit.

Kerryho návrh spočíval v oddělení otázky Donbasu od otázky Krymu. Kdyby Moskva dodržela Minsk I a zastavila přímou vojenskou podporu separatistů, měly být částečně zrušeny západní sankce.

Vedle toho Kerry navrhoval Moskvě zapojení do témat izraelsko-palestinského konfliktu, Afghánistánu, Íránu, Severní Koreje, Sýrie a Jemenu. Nikam to však nevedlo.

Jak známo, Putin stále nejeví sebemenší ochotu k ústupkům ve věci Ukrajiny. Vojenskou podporu "separatistů" na Donbasu neukončil ani po Minsku II; Kerryho návrhy Moskva opakovaně odmítá. A jak poznamenal Rogin, polovičatý Obamův přístup ke vztahům s Ruskem znamená, že americký prezident fakticky nedrží v ruce vůbec nic - ani "cukr", ani "bič". Proto je extrémně nepravděpodobné, že by vůbec něčeho dosáhl.

Stejně pochybenou logiku má i čerstvé rozhodnutí zmrazit program výcviku ukrajinských vojáků. Jestli dokonce i Bílý dům za pár týdnů "s překvapením" zjistí, že ruská strana opět přešla do útoku, nebude mít v ruce už žádné dobré karty.

Odložený výcvikový program byl totiž jednou z posledních reálných šancí, jak by Spojené státy ještě mohly získat reálný vliv na průběh ukrajinského konfliktu.

Bílý dům se ovšem rozhodl, že je pro něj mnohem pohodlnější zůstat prakticky bez vlivu a jednoduše doufat v zázrak.