Klinika, dvě kliniky, tisíc klinik...

19. 2. 2015 / Ondřej Plachý

Každé město potřebuje svou Kliniku

Projekt autonomního centra Klinika byl ale kromě medializace některých problémů spojených se státní (ne)správou jejího majetku úspěchem i v něčem jiném. V první řadě ukázal, že i v dnešní době je možné s dostatečným odhodláním prosadit věci, které se na první pohled zdají nemožné. Není tomu tak dávno co v roce 2009 policisté vyklidili squat Milada a opuštěná budova tak chátrá dodnes. Po nepříliš povedeném zásahu to však pro české aktivisty a squatery vypadalo, že budoucnost jim není příliš nakloněná. Jakékoliv pokusy o obsazení budovy od té doby skončily nezdarem a periodické upozorňování squaterů na problematiku chátrajících a neobydlených objektů se stalo spíše jednodenními dýchánky, které pro ěn končívaly na policejní služebně.

Ale zpět ke Klinice. Ta představuje znovuobjevený důkaz, že nadšení a kreativita stačí k tomu, abychom mohli začít aktivně měnit své okolí. Spousta mladších lidí v mnoha českých městech přitom tuto možnost ani nezvážila, protože tržní prostředí ve kterém agresivní developerské projekty ovládly některé magistráty (jedním z typických příkladů by mohla být olomoucká Šantovka) a z našeho okolí se stalo jejich hrací hřiště pro vyvolené. S příchodem Kliniky si ale otázku možnosti změny a revitalizace našeho okolí musíme položit znovu. Obzvláště pokud si uvědomíme, že i veřejnost již nemusí být tak jednoznačně proti. Zde je důležité upozornit na sympatickou reakci veřejnosti, hlavně pak obyvatel Prahy z bezprostředního okolí objektu Kliniky. Namísto z médií naučených frázích o feťácích, bezdomovcích a neúctě k soukromému majetku, jsme byli svědky pozitivních reakcí i od starších ročníků. Opět nelze jinak než pochválit autory projektu za vhodný výběr objektu, který byl roky opuštěný.

Kritikům, kteří se zaměřili na několik nepříliš efektivních poznámek o soukromém vlastnictví (jako například pražská ODS), jsme se všichni při pohledu na zdevastovaný objekt ve státním vlastnictví museli smát.

Přímá akce, vyjednávání, medializace

Byla to právě přímá akce, kterou na sebe Klinika upozornila a která ji odlišila od občanských aktivit, které se snaží jít čistě legální cestou. I v jiných městech narazíme na podobné projekty sociálního bydlení a služeb, které však často bez dostatečné podpory veřejnosti stojí na mrtvém bodě. Klinice se narozdíl od nich díky přímé akci se podařilo autonomní sociální centrum okamžitě uvést do provozu a nabídnout desetidenní ochutnávku toho, co lidé kolem projektu chtěli okolí nabídnout. Zatímco ostatní projekty stojí na úřadech roky a jen málokdy dokáží jednání přivést ke zdárnému výsledku, Klinika ukázala, že to jde mnohem rychleji a zadarmo. Kombinace přímé akce a konvenčnější snahy o legální získání objektu Kliniky, spojeného se zájmem českých médií, se ukázala být tou správnou cestou a i přes počáteční neúspěch dokázala prolomit .

Právě teď máme možnost přímo zasáhnout do našeho okolí a přispět k revitalizaci opuštěných objektů a také k rozvoji sociálních služeb. Pražská Klinika nemá svou existenci stále jistou a tak hrozí, že celý projekt bude zamítnutý. Pokud s poselstvím Kliniky jako občané souhlasíme a sami o podobné iniciativě uvažujeme, musíme okamžitě začít jednat. Po celé zemi jsou stovky až tisíce chátrajících a opuštěných objektů, které patří státu. Ten se přitom již ústy ministra financí vyjádřil, že mu podobné projekty nevadí. Nezbývá, než se zeptat, co by se stalo, kdyby se najednou a nezávisle na sobě objevily Kliniky další?