Bajka o těch, kteří nejlépe vědí, co je pro nás ostatní dobré ...
4. 8. 2014 / Miroslav Tejkl
Poustevník Bohuželiv byl ve svém poustevnickém úsilí natolik horlivý, že ve svatém zanícení bičoval nejen sebe, ale i náhodné kolemjdoucí občany, kteří kolem jeho poustevny procházeli.
Když mu to starosta obce, na jejimž území Bohuželivova poustevna ležela, vytýkal, říkal poustevník plačtivě:
"Já si prostě nemohu pomoci. Já když vidím ubohého hříšníka, jak jde kolem moji chaloupky, vím, že ho nemohu nechat peklu napospas ... a tak pomáhám alespoň svým skromným dílem, tedy svými důtkami.
A je pro mne velkým zklamáním, jak málo to lidé chápou. Už dávno jsem si zvyknul na to, že lidé za tuto mou bratrskou pomoc ani nepoděkují.
Ale že bude tolik lidí až tak zvrhlých, že dokonce kladou mé dozajista bohulibé aktivitě i fyzický odpor, jsem přece jen nečekal ..."
Diskuse