Reklama nemusí být jen tupá
11. 3. 2014
/
Jan Stejskal
čas čtení
1 minuta
Má sedmiletá dcera chodí na plavání do bazénu na Zelený pruh a tam jsou
instalované automaty (nejspíš pro děti, protože si nedovedu představit
dospělého zákazníka takového automatu) na nejrůznější předměty. Jeden je
zřetelně označen sice poněkud podivným, leč přesto srozumitelným nápisem
šperky. No, za deset korun jde spíše o bižuterii, ale nešť. Podotýkám, že
obsah umělohmotného míčku nelze kvůli matnému materiálu vůbec identifikovat
a výběr toho, co člověk za svých deset korun obdrží, určuje automat; po
otočení klikou je náhodně nabrán míček a ten vypadne do otvoru dole. Jde
tedy o jistý druh překvapení. Dcera viděla, jak jiné účastnici kurzu vypadl
míček s prstýnkem a chtěla to také zkusit. No, překvapeni jsme byli oba a
dlužno podotknout, že já mnohem víc. Po prohlídce obsahu míčku jsem byl
doslova zaskočen tím, co bylo uvnitř.
Chápu, že si věřící člověk něco takového může zakoupit v obchodě, třeba i ve
zcela jiném provedení a že nošením se může ke své víře hlásit. Chápu dokonce
i toho, kdo si něco podobného pořídí jen jako ozdobu. Nechápu ovšem, že si
někdo dovolí podstrčit něco takového dítěti, které zpravidla netuší, oč jde,
nezná souvislosti, ani význam používání. A člověk si musí klást otázku, zda
jde o lidskou blbost, vědomý neetický obchod nebo dokonce o snahu ovlivňovat
nezletilé dítě. A automaticky se vynoří otázka, co všechno onen automat ve
svých útrobách ještě tají. Možností je celá řada, od pěticípé hvězdy se
srpem a kladivem až třeba po svastiku. Nesnaží se nám náhodou někdo zase
vychovávat naše děti k obrazu svému?
10110
Diskuse