"Abychom neměli řecké školství"

20. 2. 2013 / Lukáš Matoška

Petice, kterou představily školské odbory (ČMOS PŠ) a iniciativa Za svobodné vysoké školy, vůbec poprvé představila požadavky k regionálnímu i vysokému školství společně a získala během zářijového turné Za záchranu vzdělanosti a kultury ke dvaceti tisícům signatářů.1 Veřejné slyšení se konalo 28. ledna pod záštitou senátora Chládka. Petenti dotčených organizací se střetli se zástupci ministerstev školství, financí a práce. Místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů Václav Pícl pak poukázal na pokles reálných mezd učitelů v regionálním školství za poslední roky.

Stačí novela

Záměry zákonů, z nichž měla vyjít vysokoškolská reforma, vedly před rokem k protestům. Nyní jsou opět v úzkém kruhu projednávány parametry novely, která hodlá podržet některá z kontroverzních témat předešlých návrhů. Vysokoškolské reprezentace mají obavy mimo jiné z omezování akademických svobod, konkrétně z posilování role správní rady na úkor pravomocí akademických senátů.

"Iniciativa ZSVŠ vnímá jako velmi problematické všechny polohy současných návrhů [...] nepodložené žádnými hlubšími analýzami, založené jen na ideologických frázích a tvrzeních. Jde také o opatření určená pro rychlé a bezproblémové schválení bez širší diskuse." Těmito slovy loni v dubnu komentovali aktivistéposun od vytvoření nové legislativy, které za Dobeše zkrachovalo kvůli odporu studentů a akademiků, k "pouhé" novele.

V první fázi novelizace vysokoškolského zákona hodlá ministerstvo diverzifikovat studijní programy na tři kvalitativně odlišené stupně. Není vyloučeno, že situace chronického podfinancovávání terciárního vzdělávání může "diverzifikaci" proměnit v pouhou pomůcku při přerozdělování ještě menšího objemu veřejných prostředků mezi vysoké školy.

Utajovaná podvyživenost

Letošní částečné navýšení prostředků je relativní, protože nevrací veřejné vysoké školy ani na úroveň financování dřívějších let. Zároveň je nepřijatelné, aby byl normativ na studenta zvyšován tak, že se bude dále snižovat počet přijatých uchazečů. První náměstek ministra školství Nantl, který se slyšení účastnil, prohlásil, že jej mrzí, když se diskuze točí kolem financování. Jeho kolega, náměstek ministra financí Gregor, pro změnu varoval před údajnými řeckými školami, kde je více pedagogů než žáků (strašení Řeckem, na které vsadily vládnoucí strany před sněmovními volbami, auditorium spíše pobavilo). A skutečně -- chronické podfinancovávání je přehlíženo vládními a ministerskými činiteli napříč rezorty. Takzvaných deset tezí ke školství, jež představil ministr Fiala počátkem února, se nese ve stejném duchu.

Podíl veřejných prostředků vynakládaných na vysoké školy vzhledem k hrubému domácímu produktu staví ČR mezi evropskými zeměmi pravidelně na poslední příčky. Evropský parlament přitom minulý rok konstatoval, že posilování veřejných výdajů na vzdělávání je cestou z probíhající ekonomické krize. Zvláště alarmující je proto předpoklad střednědobého dokumentu ministerstva školství, že v nadcházejících letech by vysokoškolské rozpočty měly být naopak oslabovány (z aktuálních cca 21 na 17 miliard). To by přineslo likvidaci.

Přejmenované školné

Žádná z forem přímého zpoplatnění studia, které má být předmětem druhé fáze novelizace zákona, nemůže sanovat dlouhodobé výpadky ve veřejném financování rezortu. Rozdíl mezi školným a zápisným není diametrální. Přihlédneme-li k zahraničním zkušenostem, výše poplatků za běžné studium má tendenci od svého zavedení zpravidla stoupat, a to v závislosti na dalším zkracování veřejných zdrojů. Zápisné se časem může snadno proměnit ve standardní školné. Ministerstvo neuvažuje o posilování stipendijního systému, ale o zavádění půjček, které kupříkladu ve Spojených státech vedly k zadlužování studentů (což slibuje podnítit druhou vlnu finanční krize). Z kritizovaných záměrů, které představil ministr Dobeš, byl totiž stažen jen první, zatímco druhý, pojednávající "o finanční pomoci studentům", je dosud relevantní. Obsahuje i návrh, že výdaje spojené s dobou studia by mohly být hrazeny ze stavebního spoření.

Už v současnosti lze pozorovat výrazné bariéry v přístupu ke vzdělání; studium na veřejné vysoké škole není zadarmo. Je třeba mít na paměti na jedné straně veškeré náklady spojené se studiem na vysoké škole, na straně druhé nedostatečnost a nedostupnost stávajících stipendií. Předpokládá se, že většina studujících během studia pracuje primárně nikoli v oblastech svého budoucího povolání, ale stále častěji pouze z materiálních příčin. Posilování finanční spoluúčasti studentů formou školného nebo zápisného dosavadní bariéry v přístupu ke vzdělání výrazně posílí a neblaze se podepíše na samotné kvalitě studia.

Jiné školství je možné

Potřebujeme konsenzus o adekvátním veřejném financování vzdělávání, protože právě veřejné financování je předpokladem kvalitní vzdělávací soustavy. Zahraniční experimenty s poplatky za studium a s privatizací vysokého školství, které v několika případech ztratilo svou nezávislost, by měly být varovnými, nikoli následováníhodnými příklady. Naopak v sousedním Německu v poslední době přistoupili ke zrušení školného několikrát, v danou chvíli zůstávají poplatky jen ve dvou spolkových zemích. Bylo by možné jmenovat další doklady skutečnosti, že školné nenávratně ztratilo punc modernosti.

Z dlouhodobého hlediska nejlepší výsledky podávají vzdělávací systémy, které se zakládají na štědré podpoře ze strany veřejných rozpočtů. Skandinávští absolventi, kteří za studium neplatí a v některých případech jsou jim vypláceny studentské platy či plošná stipendia, jsou nejvíce konkurenceschopnými uchazeči na evropských trzích práce, i když ideologický pojem "konkurenceschopnosti" pro tamní politiku není prioritou.

Deklarace vlády o tom, že školství nelze adekvátně financovat vzhledem k umořování státního dluhu, neobstojí tváří v tvář takzvaným církevním restitucím, stamilionovým projektům typu Docházky nezaměstnaných a vývoji deficitu státního rozpočtu. Daňová reforma z období předminulé vlády, za niž zodpovídá současný ministr financí, připravuje ČR každoročně o desítky miliard korun, které spoluvytvořily aktuální deficit (ano, to je důsledek takřečené rovné daně, která na Západě nemá obdob). Připočtěme, že ministerstvo školství v předešlých dvou letech nebylo schopno bezezbytku vyčerpat prostředky z evropských fondů, za což nikdo nenese odpovědnost, a máme úplný obraz situace.

(Vyjde v únorovém čísle měsíčníku Solidarita.)