Přístup do solárií mládeži zakázán 

11. 5. 2012 / Miloš Kaláb

Před více než třiceti roky jsem podlehl vábení mladšího kolegy k návštěvě opalovacího salónu, jak se v Kanadě říká soláriím. Tehdy jsem létal s manželkou na zimní dovolenou na Kubu a opalování mě mohlo přizpůsobit na situaci u moře. Docela se mi to líbilo. Na očích opalovací tmavé brýle, na těle malinké plavky, světlo zespoda i shora tak zblízka, že jsem se ani otočit nemohl - byl jsem v jeho náruči. Fén na mě foukal jakoby to byl mořský vánek a k tomu mi hráli "Mariači" karibskou hudbu. Když jsem zavřel oči, měl jsem na půl hodiny jednou za týden příjemný pocit, že jsem na pláži Guardalavaca.

Brzy ale začaly přicházet zprávy o ozónové díře a lidé se spíš bavili o tom, jak vysoké číslo ochranného krému při opalování používají. V novinách i časopisech se psalo o škodlivosti ultrafialového slunečního záření na pokožku. To mohli poznat i ti, kteří nic nečetli. Slunce spalovalo - i na zahradě v Ottawě. Na plážích jsme lehávali ve stínu palem nebo přístřešků. V moři jsme plavali v tričkách a s bilými čepicemi na hlavách. I tak jsme se hodně opálili odrazem slunečního záření od mořské hladiny i písku. Občas jsme se prohlíželi, zdali se nám na pokožce neobjevuje melanom - obávaný rakovinný nádor.

O třicet roků později vydává společnost Ipsos Reid zprávu, že podle průzkumu provedeného u 1 500 středoškolských studentů v Ontáriu navštěvuje solária 11% studentů 11. třídy a 21% studentů 12. třídy. K opalování je vedou jejich rodiče a ti také za ně platí ve 52% případů. Proč je tak velký zájem o opalování? Přece ono ukazuje, že tak vypadá mladý člověk mnohem lépe, je vidět, že je sportovec a vyzařuje z něho zdraví. Nebo snad ne? Ke zlepšení vlastního vzhledu se opaluje 61% studentů. Někteří chodí do salónu proto, že tam chodí jejich kamarádi.

Paní Joanne Di Nardová, starší manažerka pro veřejné záležitosti Ontária při Kanadské společnosti pro rakovinu, poznamenala, že tak vysoký zájem o opalování svědčí o tom, že lidé podceňují jeho nebezpečí. "Rozhodně je opalování velice nebezpečné", potvrzuje Dr. Cheryl Rosenová, vedoucí lékařka na Dermatologické klinice nemocnice Western Hospital v Torontu. "Opalování v soláriích nebezpečně zvyšuje riziko melanomu i jiných znetvořujících druhů kožní rakoviny", říká Dr. Rosenová, která řídí celostátní program Kanadské dermatologické asociace, jehož cílem je informovat veřejnost o nebezpečnosti slunečního záření. U lidí mladších než 35 let zvyšuje pravidelné opalování pod zářivkami riziko melanomu o 75%. Přes všechno varování se chodí opalovat studenti do salónů zejména před prázdninami a před maturitou. Solária dokonce lákají studenty slevami před březnovými pololetními prázdninami a před maturitami -- a to přes to, že přislíbila, že budou dodržovat pravidla, která dobrovolně přijala, aby u studentů nezvyšovala riziko rakoviny. Paní Di Nardová uvedla, že se 99% torontských opalovacích salónů v r. 2008 neobtěžovalo informováním studentů se světlou pokožkou o jejich zvýšeném riziku rakoviny při opalování a 60% salónů se nezeptalo na věk studentů, kteří prováděli průzkum, přestože z jejich vzhledu bylo patrné, že se jednalo o nezletilé děti.

Projednávání návrhu zákona se zúčastnilo asi 90 dobrovolníků Kanadské společnosti pro rakovinu. Byla mezi nimi i bývalá studentka Kate Nealeová z Bellevillu. Jako dítě nosila klobouček a svou velice světlou pokožku si chránila velice účinným ochranným krémem - dokud na to dbali rodiče. Jakmile dosáhla 16 let, chtěla se podobat hollywoodským filmovým hvězdám, do nichž se zamilovala. Proti přání svých rodičů začala navštěvovat solárium a byla opalováním doslova posedlá (podle zákona byla dospělá, takže mohla třeba odejít natrvalo z domova a nemusela dbát na to, co jí přikazovali nebo zakazovali rodiče). "Opalovala jsem se třikrát až čtyřikrát týdně", sdělila slečna Nealeová, která nedávno oslavila své dvaadvacáté narozeniny. "Cítila jsem se skvěle a lidé mi lichotili, když obdivovali moje opálení". Jakmile se začala opékat na opalovacím lůžku, nemohla se toho vzdát, zcela tomu propadla. Navíc jí lidé říkali, že jako opálená vypadala i štíhlejší - říkali tomu "tanorexie". Brzy se opalovala pod zářivkami s dvojitým účinkem třicet minut šestnáctkrát za měsíc (nálepka na lůžku doporučovala maximálně 12 minut, ale personál salónu nekontroloval, jak dlouho zákazníci lůžka používají). Po maturitě si našla slečna Nealeová práci v soláriu. Aby měla pěknou bronzovou barvu, pracovní smlouva jí dávala zdarma 12 opalovacích "ležení" měsíčně a navíc jeden sprej. Pracovala v soláriu dva a půl roku a při tom studovala marketing na Loyalistické koleji v Bellevillu. Potom odešla za prací do Ottawy.

Při návštěvě rodičů v květnu 2011 si její matka všimla, že se "piha" na jejím břiše změnila. Návštěva dermatologa, který provedl biopsii, potvrdila, že se jednalo o melanom - nejzhoubnější formu kožní rakoviny. Během několika týdnů byly odebrány bioptické vzorky kožních lézí z ňader, nohou a paží. Naštěstí se začalo s léčbou zavčasu, dokud se melanom nerozšířil. I tak má mladá žena na svém ňadru dvaadvacet stehů a jizvy po odebraných prekancerózách na osmi místech na těle. Přes tuto zkušenost nezanevřela na "pěknou opálenou barvu", ale místo zářivek používá opalovací sprej. Stres a obava z budoucnosti ji ale přivedly zpět k rodičům. Snaha zabránit tomu, aby se do podobné situace dostávali další mladí lidé, ji vedla k tomu, že se stala aktivistkou Kanadské společnosti pro rakovinu a v této funkci se zúčastnila prosazování zákona na předcházení kožní rakovině v ontárijském zákonodárném sboru.

Návrh zákona šel nyní do třetího a posledního čtení v zákonodárném shromáždění, což je velice řídký úspěch pro návrhy podávané jednotlivými poslanci. Ontárijská ministryně zdravotnictví paní Deb Matthewsová navíc projevila o návrh zákona velký zájem, když prohlásila, že by mladí lidé neměli v žádném případě navštěvovat opalovací salóny - a vlastně možná by tam neměli chodit ani dospělí lidé. Zatím se nemůže rozhodnout, zdali by se to mělo řešit zákonem nebo výchovou a vzděláním. Dostanou-li podle jejího názoru rodiče správné informace, předají je dále i svým dětem, takže i ony budou vědět, že je opalování škodlivé.

Shodou okolností ukazovala televize ze státu New Jersey čtyřiačtyřicetiletou paní Patricii Krentcilovou se značně vrásčitou pokožkou následkem častého opalování. Paní Krentcilová byla uznána u soudu vinnou z ublížení na těle své pětileté dcerce. Vzala ji sebou do opalovacího salónu a holčička potom vzbudila pozornost ve škole svými spáleninami. Ty vedly k zatčení a k obžalobě matky.

Zatímco ontárijská ministryně zdravotnictví uvažuje, co udělat, jiná kanadská provincie - Nové Skotsko - zakázala opalování v soláriích lidem mladším devatenácti let již v r. 2010 a Britská Kolumbie letos přijala podobný zákon, který zakázal takové opalování lidem mladším osmnácti let. Omezení přístupu do solárií už platí v několika zemích včetně Francie, Británie a Austrálie. Několik organizací na ochranu zdraví včetně Kanadské společnosti pro rakovinu a Ontárijské lékařské asociace podporují usilí paní Gelinasové, aby byl její návrh přijat jako zákon.

Léčba rakoviny zatěžuje zdravotnictví vysokými náklady. Kožní rakovině se dá většinou předcházet a často ji léčí dermatologové nebo praktičtí lékaři. V roce 2011 tato léčba přišla jen v Ontáriu na více než 344 milionů dolarů. Melanom byl nalezen u 5 500 kanadských občanů a jiné druhy rakoviny kůže byly zjištěny u více než 74 tisíc občanů.