11. 4. 2011
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
11. 4. 2011

Vláda jednoho procenta, jedním procentem, pro jedno procento

Prakticky všichni američtí senátoři a většina členů Sněmovny reprezentantů jsou příslušníky horního 1%, už když nastoupí do funkce, zůstávají v úřadu díky penězům od horního 1% - a vědí, že když budou hornímu 1% dobře sloužit, dočkají se od něj odměny, až budou úřad opouštět.

KD│ Američané teď sledují protesty proti utlačitelským režimům, které soustřeďují ohromné bohatství v rukou nepočetné elity. Ale v naší vlastní demokracii 1% lidí pobírá takřka čtvrtinu národních příjmů - což je nerovnost, jaké budou litovat dokonce i bohatí, napsal pro Vanity Fair Joseph Stiglitz.

Nemá smysl předstírat, že to co se zjevně děje se vlastně neděje. Horní 1% Američanů si teď každý rok přivlastňuje téměř čtvrtinu národních příjmů. Pokud jde o bohatství, horní 1% kontroluje dokonce až 40%. Životní osud těchto lidí se významně zlepšil. Před pětadvaceti lety dosahovaly příslušné údaje 12% a 33%. Jednou z reakcí může být chvála vynalézavosti a průbojnosti, které těmto lidem přinesly štěstí, a tvrzení, že stoupající příliv zvedá všechny lodě. Taková reakce by však byla zavádějící. Zatímco příjmy horního 1% v minulé dekádě vzrostly o 18%, ti kdo se nacházejí ve středu sociální pyramidy se dočkali poklesu příjmů. Pro lidi s pouhým středoškolským vzděláním byl pokles strmý - jen za poslední čtvrtstoletí o 12%. Veškerý růst nedávných desetiletí - a nejen ten - prospíval těm nahoře. Pokud jde o příjmovou nerovnost, Amerika zaostává za všemi zeměmi ve staré zkostnatělé Evropě, kterou měl prezident George W. Bush ve zvyku zesměšňovat. Mezi našimi nejbližšími protějšky jsou Rusko s jeho oligarchy a Írán. Zatímco řada starých center nerovnosti v Latinské Americe, jako třeba Brazílie, se v nedávných letech docela úspěšně snažila zlepšit postavení chudých a snížit propastné příjmové rozdíly, Amerika dovolila, aby nerovnost dále rostla.

Ekonomové se už dlouho snaží ospravedlnit ohromné nerovnosti, které se v polovině 19. století zdály být tak znepokojující - nerovnosti, které byly jen vybledlými stíny těch, jež nacházíme v dnešní Americe. Ospravedlnění se kterým přišli se nazývá "teorie marginální produktivity". Ve zkratce řečeno, tato teorie spojuje vyšší příjmy s vyšší produktivitou a větším přínosem pro společnost. Je to teorie, kterou měli bohatí vždycky v lásce. Důkazy její platnosti nicméně zůstávají skrovné. Korporátní manažeři, kteří napomohli vzniku recese - jejichž přínos pro společnost i vlastní firmy byl obrovsky negativní - odešli s velkými odměnami. V některých případech byly jejich firmy natolik na rozpacích, že cítily nutnost změnit název z "odměn za výkon" na "odměny za zachování" (přestože jediná věc, která byla zachována, byl špatný výkon). Ti kdo naší společnosti prospěli velkými pozitivními inovacemi - od pionýrů genetického výzkumu až k pionýrům informačního věku - ve srovnání s těmi, kdo nesou odpovědnost za finanční inovace, jež přivedly globální ekonomiku na pokraj propasti, obdrželi pouhou almužnu.

Někteří lidé při pohledu na příjmovou nerovnost krčí rameny. Když tahle osoba získává a tamta ztrácí, o co jde? To na čem záleží, tvrdí, není to jak se koláč rozděluje, ale velikost koláče. Tento argument je však zásadně pochybený. Ekonomika, ve které se má většina občanů rok od roku hůře - ekonomika jako je ta americká - nemůže v dlouhodobém výhledu dobře fungovat. To má hned několik důvodů.

Za prvé, rostoucí nerovnost je odvrácenou stránkou čehosi jiného: Omezovaných příležitostí. Kdekoliv omezíme rovnost příležitostí, znamená to, že nevyužíváme jedno z našich nejcennějších aktiv - naše lidi - nejproduktivnějším možným způsobem. Za druhé, řada deformací vedoucích k nerovnosti - jako ty spojené s mocí monopolů a preferenčním daňovým zacházením se zvláštními zájmy - podrývají efektivitu ekonomiky. Tato nová nerovnost pak vytváří další deformace, které podrývají efektivitu ještě více. Abych dal alespoň jeden příklad, příliš mnoho našich nejtalentovanějších mladých lidí, kteří hleděli na astronomické odměny, se věnuje financím namísto jiným oborům, které by vedly k produktivnější a zdravější ekonomice.

Za třetí, a to je patrně nejdůležitější, moderní ekonomika vyžaduje "kolektivní akci" - potřebuje vládu, která investuje do infrastruktury, vzdělání a technologie. Spojeným státům a celému světu velice prospěl vládou sponzorovaný výzkum, který vedl k Internetu, k pokroku v oblasti veřejného zdraví a tak dále. Ale Amerika dlouho trpěla nedostatkem investic do infrastruktury (podívejte se na stav našich dálnic a mostů, železnic a letišť), základního výzkumu a vzdělání na všech úrovních. A před námi jsou další škrty v těchto oblastech.

Nic z toho by nás nemělo překvapovat - tohle se prostě děje, když se rozdělování bohatství ve společnosti stává nevyváženým. Čím více je společnost co do bohatství rozdělena, tím více se bohatí zdráhají utrácet za společné potřeby. Bohatí se nemusejí spoléhat na vládu, pokud jde o parky nebo vzdělání, zdravotní péči nebo osobní bezpečnost - mohou si všechny tyto věci koupit sami. Postupně se stále více vzdalují obyčejným lidem a ztrácejí jakoukoliv empatii, kterou snad kdy měli. Mají také obavu ze silné vlády - takové, která by mohla využít svých pravomocí k obnovení rovnováhy, vzít jim část bohatství a investovat je za účelem veřejného blaha. Horní 1% si možná stěžuje na vládu, jakou v Americe máme, ale ve skutečnosti se jim velmi líbí: Je příliš ochromená, než aby mohla přerozdělovat, příliš rozpolcená, než aby dokázala cokoliv jiného než snižovat daně.

Ekonomové si nejsou docela jisti, jak rostoucí americkou nerovnost vysvětlit. Obvyklá dynamika nabídky a poptávky jistě sehrála svou roli: Technologie šetřící práci snížily poptávku po mnoha "dobrých" středostavovských místech pro modré límce. Globalizace vytvořila světový trh a postavila drahé nekvalifikované dělníky v Americe proti levným nekvalifikovaným dělníkům v zahraničí. Svou roli sehrály i sociální změny - například úpadek odborů, které kdysi zastupovaly třetinu amerických dělníků a dnes jen nějakých 12%.

Ale jedním z hlavních důvodů, proč dnes máme takovou nerovnost, je, že si to tak horní 1% přeje. Nejzřetelnější příklad představuje daňová politika. Snižování daňových sazeb pro kapitálové výnosy, což je právě způsob, jímž bohatí záskávají velkou část svých příjmů, poskytlo nejbohatším Američanům cosi, co se téměř rovná permanentním daňovým prázdninám. Monopoly a stavy blízké monopolu byly vždy zdrojem ekonomické moci - od Johna D. Rockefellera na začátku minulého století až po Billa Gatese na jeho konci. Laxní vymáhání protimonopolních zákonů, zejména za Republikánských administrativ, bylo pro horní 1% darem z nebes. Velká část dnešní nerovnosti je výsledkem manipulace s finančním systémem, která byla umožněna změnami v pravidlech, jež si finanční průmysl sám koupil a zaplatil - a šlo tak o jednu z jeho vůbec nejlepších investic. Vláda půjčovala finančním institucím peníze na takřka nulový úrok a když vše ostatní selhalo, poskytla velkorysé sanace za příznivých podmínek. Regulátoři se tvářili, že nevidí nedostatek transparence a konflikty zájmů...

Nejvyšší soud v nedávné kauze Citizens United potvrdil právo korporací koupit si vládu, když odstranil omezení pro náklady na volební kampaň. Osobní a politické jsou dnes v perfektním souladu. Prakticky všichni američtí senátoři a většina členů Sněmovny reprezentantů jsou příslušníky horního 1%, už když nastoupí do funkce, zůstávají v úřadu díky penězům od horního 1% - a vědí, že když budou hornímu 1% dobře sloužit, dočkají se od něj odměny, až budou úřad opouštět...

Zatímco upřeně pozorujeme horlivé protesty v jiných zemích, měli bychom si položit jednu otázku: Kdy tohle přijde do Ameriky? V mnoha důležitých ohledech se naše země začala těmto vzdáleným nepokojným krajům podobat.

Alexis de Tocqueville kdysi popsal to, co považoval za hlavní součást charakteristického génia americké společnosti - něco, co nazval "dobře pochopený vlastní zájem". První dvě slova mají klíčový význam. Každý disponuje vlastním zájmem v úzkém smyslu: Přeji si, co je dobré pro mě, a to teď hned! "Dobře pochopený" vlastní zájem je však něco jiného. Znamená to uznat, že věnovat pozornost zájmům všech ostatních - jinak řečeno, obecnému blahu - je ve skutečnosti nutnou předběžnou podmínkou vlastního blahobytu. Tocqueville netvrdil, že by na tomto názoru bylo něco vznešeného nebo idealistického - ve skutečnosti tvrdil pravý opak. Šlo o známku amerického pragmatismu. Rozvážní Američané chápali základní fakt: Starat se o druhého, to neslouží jen dobru duše - je to dobré pro byznys.

Horní 1% má nejlepší domy, nejlepší vzdělání, nejlepší lékaře a nejlepší životní styl, ale existuje jedna věc, kterou si zřejmě za peníze nekoupí: Pochopení, že jejich osud je spojen s tím, jak žije dalších 99% lidí. V průběhu historie se horní 1% této lekci nakonec naučí. Příliš pozdě.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

                 
Obsah vydání       11. 4. 2011
11. 4. 2011 Jak bych si vyrobil přeběhlíky, být Petrem Nečasem a Miroslavem Kalouskem Petr  "Vlk"
11. 4. 2011 Vondra podá demisi Boris  Cvek
11. 4. 2011 Sexuální obtěžování žen je na českých vysokých školách časté
11. 4. 2011 Napoleon Bárta uprostřed válečné vřavy Josef  Brož
11. 4. 2011 Kaddáfí přijal plán politického řešení
11. 4. 2011 Korektní diskuze jako bludička nad močálem?
11. 4. 2011 Krupka a zánik občanství, aneb Inzerát na zemi, ve které nechci žít Karel  Dolejší
11. 4. 2011 Jsme ohroženi, Sněmovna je zprivatizovaná Josef  Mrázek
11. 4. 2011 Úmysly snad i dobré, návrhy nepřijatelné, aneb je sjednocení DPH správné? Jiří  Baťa
11. 4. 2011 ■ ■ ■ Filip  Špecián
10. 4. 2011 Michael  Marčák
11. 4. 2011 Škárka, Kočí, Bárta. Jak to rozhodnou loutkáři? Jiří  Svoboda
10. 4. 2011 Augiáš, mesiáš, galimatyáš Karel  Dolejší
10. 4. 2011 Bárta vs Kočí -- jde, jak Václav Klaus naznačuje, o konspiraci proti VV? Jiří  Jírovec
10. 4. 2011 Smutný podívání na ty raněný ... Jan  Polívka
9. 4. 2011 Výňatek z politického románu Alex  Koenigsmark
9. 4. 2011 Vypráskat všechny bičem a hnát je pracovat Miloslav  Štěrba
9. 4. 2011 Čím mohou nynější skandály ohrozit v budoucnu českou politiku Jan  Vaněk
9. 4. 2011 Parlamentní strana jako podnikatelský záměr, to je novum Boris  Cvek
9. 4. 2011 Proč nejsou stejným metrem poměřovány praktiky jiných stran? Milan  Daniel
9. 4. 2011 Varování: Novinář nerozumí tomu, o čem píše Bohumil  Kartous
11. 4. 2011 Petr  Ďoubalík
11. 4. 2011 250 amerických akademických právníků protestuje proti věznění Bradleyho Manninga
11. 4. 2011 Může existovat jiný svět? Iris Marion Young
11. 4. 2011 Vláda jednoho procenta, jedním procentem, pro jedno procento
11. 4. 2011 Výzva k stávce kvůli Bártovi
11. 4. 2011 Japonsku se nedaří zastavit únik radioaktivity
11. 4. 2011 George Monbiot: Proč Fukušima způsobila, že jsem přestal mít starosti a začal jsem mít rád jadernou energii
11. 4. 2011 Monbiot: Protijaderná lobby přehání nebezpečí radiace
11. 4. 2011 Hrůza z radioaktivity? Pár poznámek k Fukušimě Milan  Honusek
11. 4. 2011 Komentář ke zpochybnění mé objektivity a objektivity mého zaměstnavatele Vladimír  Wagner
11. 4. 2011 Poslušně hlásím aneb derniéra Štěpán  Kotrba
11. 4. 2011 Nejsou nestranní odborníci Radek  Batelka
8. 4. 2011 Španělské republice by bylo 80. let Lubomír  Molnár
8. 4. 2011 Schwarzenberg: "Systém je tak nastaven" ... Skutečně? Boris  Cvek
9. 4. 2011 Pitomec Bárta a ti, "co si to jen myslí" Milan  Daniel
9. 4. 2011 Jak vyšachovat nepříjemné Vladimír  Hejnic
10. 4. 2011 Dobře (či lépe blbě) utajované výdaje, aneb já nic, já muzikant! Jiří  Baťa
8. 4. 2011 Augiášovo velmi pozdní odpoledne Karel  Dolejší
9. 4. 2011 Jde o okolnosti, za jakých Heider Heydrich získal vztah k Panenským Břežanům Pavel  Urban
8. 4. 2011 Kauza Heider Heydrich a naše společnost Tomáš  Koloc
8. 4. 2011 Chodí Bárta okolo - oč hrají kramáři z Kramářovy vily Petr  "Vlk"
8. 4. 2011 Spi sladce občane, všechno je OK! Jan  Paul
8. 3. 2011 Hospodaření OSBL za únor 2011

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize RSS 2.0      Historie >
11. 4. 2011 Vláda jednoho procenta, jedním procentem, pro jedno procento   
1. 4. 2011 Irská centrální banka nařídila změny v bankovním sektoru   
14. 3. 2011 Wallerstein, aneb návrat k utopii? Karel  Dolejší
11. 3. 2011 Akcie na burzách výrazně oslabily, index Dow Jones spadl pod 12 000 bodů   
8. 3. 2011 Je třeba sejmout spořiče Jiří  Šejnoha
4. 3. 2011 Jsou nejlepší dny Ameriky už za námi?   
4. 3. 2011 Proč se Washington nestará o pracovní místa?   
25. 2. 2011 Vládní mateníky kolem údajné důchodové reformy I. Stanislav A. Hošek
23. 2. 2011 Zákonodárci ve Wisconsinu se chystají přijmout zákon omezující práva odborů   
21. 2. 2011 Kupředu pravá -- aneb ČR na cestě k rozvojovým zemím Ilona  Švihlíková
21. 2. 2011 Podobnost čistě náhodná? Ale kdeže! Jiří  Baťa
21. 2. 2011 Je libo koblihový chléb s náplní meruňkovou? Jiří  Šejnoha
21. 2. 2011 Wisconsin: Počátek americké vzpoury?   
17. 2. 2011 Světové sociální fórum, Egypt a transformace Immanuel  Wallerstein
14. 2. 2011 Britská armáda přijde kvůli škrtům o vybavení v hodnotě 12 miliard liber