8. 2. 2011
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
8. 2. 2011

Nenávist a nezkušenost, aneb, že nás bílé nemaj rádi?

Reakce na text Ladislava Žáka "Náčelníku, proč nás lidi nemaj rádi…?!?"

Během první návštěvy Londýna jsem měl u památníků britské koloniální éry podobné pocity, jež zmiňuje Ladislav Žák ve svém textu. V jiném případě mám potřebu sdílet svoji vlastní, autentickou a odlišnou zkušenost, a to i přesto, že autor, dost možná, prezentuje svůj názor spíše jen jako nadsázku (alespoň doufám).

Podle pana Žáka spočívá podstata nenávisti arabského, jakož i celé řady dalších světů, vůči světu západnímu v tom, že v posledních několika stoletích to jsou bílý muž a bílá žena, kteří vraždí, zotročují a okrádají muže arabského, jakož i ženu arabskou. Proto každý normální Arab i Arabka, kterým ještě zůstalo trochu toho sebeuvědomění v těle, při sebemenší příležitosti napadnou jakéhokoliv bílého muže a libovolnou bílou ženu, protože dobře vědí, že se prostě nemohou splést a určitě někoho pomstí nebo odčiní nějakou křivdu.

Na jaře 1997 jsem cestoval, často stopem, z Prahy do Palestiny. Moje zkušenost z islámského a arabského světa, konkrétně ze Sýrie a Jordánska je velmi pozitivní a stále podnětná. Měli jsme tehdy jen pár amerických dolarů, nadšení, optimismus a dobrou kondici. Nemálo místních obyvatel se k nám chovalo velmi přátelsky. Vnímali nás jako reprezentanty jiné kultury, kterou chtěli poznat. Byli k nám, bílým cizincům velice pohostinní a přátelští. Kontaktem s námi chtěli poznat náš svět, dotknout se ho. Velmi příjemná byla družná debata se syrskými školáky v Palmyře. V rozhovoru se mnou testovali svoji angličtinu. „Odkud jsi? Z České republiky? A jakou řečí se u vás mluví? Anglicky?“ Ptali se mne tehdy zvídavé, dospívající školačky. Kluci obdivovali moje vojenské kalhoty,smrkáče. Žijeme tam, kam se většina z nich pro chudobu a povinnosti k rodině nikdy nedostane. V Damašku jsme, já a tři moje české vrstevnice, přijali pozvání do místní rodiny. Původně jsme cestovali v páru. Dva kluci, naši parťáci, během cesty Orientem, v touze po větší svobodě i dobrodružství, svoje partnerky předčasně a nečekaně opustili. Odjeli do Egypta. Holky se mnou zůstaly, i když situaci interpretovaly zcela opačně. Přespali jsme tehdy v rodině mladého pomocníka z cukrárny v centru Damašku. Arabsky jsme neuměli, ale kompenzovali jsme to aktivní gestikulací i mimikou. Večeřeli jsme arabský chleba, domácí marmeládu, olivy a smažená vejce. Můj hlas, hlas muže, zde měl, zdálo se svou váhu. Holky, vědomé si kulturních norem hostitelů, totiž výrazně omezily své jinak vždy emancipované chování. Jediný - kulturní konflikt nastal v okamžiku, kdy jsme měli jít spát. Chlapi nám ustlali na podlaze v pokoji pro hosty. Byly tam koberce a černobílá televize. Po náročné cestě a dobré večeři se ráno probudím uprostřed mladých žen, a možná dostanu i snídani, těšil jsem se. Hlava domácnosti, matka mladého cukráře, postarší korpulentní žena, ale neměla pro takové uspořádání pochopení. Matku jsem viděl jen krátce, řídila chod v kuchyni, kde pracovaly i ostatní ženy. Její mateřštinu jsem neuměl, ale moc dobře jsem jí rozuměl. „Ten svobodný Evropan nemůže spát u těch dívek. Je to nemravné! Ne a ne a ne,“ křičela na celý dům. Marně se jí její manžel, švagr, synové i otec snažili vysvětlit, že tam u nás je to normální, že se nemusí pohoršovat, že jsme jiná kultura. Rychle to vzdali. Noc jsem strávil ve spacáku na tvrdé dřevěné lavici v pokoji mladého cukrářského učně. Chlapec bydlel vedle zděného stavení rodiny v jakési dřevěné kůlně. Snídaně nebyla. Nestihli bychom autobus do Amánu.

V Amánu jsme měli štěstí, jeden ochotný obchodník s koberci nás svezl až na Jerusalem Street. Odtud to bylo na Západní břeh a do svatého města necelých šedesát kilometrů. Další šofér nás vzal dál. Z korby malého nákladního automobilu přehlížíme krajinu. V dáli vidíme pobřeží a modrou hladinu Mrtvého moře, zelení pokryté pahorky, stáda hnědo-černých koz. Ve městě Suwayma dva kilometry od hraničního přechodu King Abdulah Bridge řidič dodávky zastavuje. Každému z nás koupil pepsi colu, zaplatil taxi k hranici a popřál hodně štěstí.

Nikdo na mne během naší cesty Sýrií a Jordánskem nekřičel, nemířil zbraní ani mne jinak neponižoval nebo mi ubližoval. Bezpečnostní riziko samozřejmě existovalo. Bylo podobné jako při cestování pražskou noční tramvají nebo newyorskou podzemkou. Jisté ponížení jsem zažil (kromě balkánské konfrontace s rumunským průvodčím a maďarským celníkem) až ve státě Izrael. Nejdříve na farmě, kde jsem sklízel rajčata pro evropské zákazníky. Pak na celní přepážce při odjezdu ze země v přístavu Haifa. Na otázku mojí vrstevnice, důstojnice izraelské armády: „Proč jste byl v Sýrii,“ jsem totiž tehdy sebejistě i provokativně odpověděl: „Proč ne!“

Abych nezapomněl, když jsme večeřeli na střeše Al Arab Hostelu v arabské části Jeruzaléma, házeli na nás palestinští výrostci kameny. Nedomnívám se, že to byl politický manifest. Házeli je totiž i po sobě navzájem.

Některé vlastní postřehy z tehdejší cesty na Blízký východ jsem vylíčil v textech, které svého času zveřejnily i BL – ZDE a ZDE.

                 
Obsah vydání       8. 2. 2011
8. 2. 2011 Po fišerném hegerné Ivan  David
8. 2. 2011 Je tahle česká vláda normální? Jan  Čulík
8. 2. 2011 Vondra, Mickey Mouse, ProMoPro, Entropa a taky trochu Kalousek Petr  "Vlk"
8. 2. 2011 Kdy se dočkáme Spojených států evropských? Václav  Hořejší
8. 2. 2011 Osamocení lékaři Luděk  Prokop
7. 2. 2011 Protest lékařů je pokusem zachránit model ekonomicky dostupného zdravotnictví
8. 2. 2011 Nejosamělejší muž v Egyptě? Mohamed el-Baradej? Karel  Dolejší
8. 2. 2011 Paradox hlídacího psa Bohumil  Kartous
7. 2. 2011 Protestující lékaři mají můj obdiv Václav  Hořejší
8. 2. 2011 Einstein měl pravdu: Kolaps včelstev ohrožuje potravinovou bezpečnost
7. 2. 2011 Jak dál ve sporu lékařů a vlády o naše krky Josef  Mrázek
7. 2. 2011 Exekuční firma jako rozvoz pizzy Tomáš  Koloc
7. 2. 2011 Jak se stárne v Česku Fabiano  Golgo
7. 2. 2011 Michael  Marčák
8. 2. 2011 Nenávist a nezkušenost, aneb, že nás bílé nemaj rádi? Jozef Bohumil Ftorek
8. 2. 2011 Julian Assange "by se stal ve Švédsku obětí médií a prokurátorky, která nenávidí muže"
8. 2. 2011 Opozice stále požaduje Mubarakův odchod
8. 2. 2011 WikiLeaks: Omar Sulejman je dlouholetým favoritem Izraele
8. 2. 2011 Rusko vyhostilo reportéra deníku Guardian
7. 2. 2011 Film o vězněném ruském miliardáři Chodorkovském ukraden před premiérou v Berlíně
8. 2. 2011 Vláda zrušila středním a velkým britským korporacím povinnost platit daně ze zahraničních zisků
6. 2. 2011 Film Kajínek: Žánrový hybrid manipuluje skutečnost Jan  Čulík
8. 2. 2011 Zdeněk Bakala přispívá na obecně prospěšné projekty
7. 2. 2011 Moskva hrozí odstoupením od nové smlouvy START
6. 2. 2011 Staré myšlenky české sociální demokracie Boris  Cvek
7. 2. 2011 Egypt: Státní zaměstnanci dostanou o 15% vyšší platy a penze
7. 2. 2011 Americký diplomat, který podpořil Mubaraka, je jeho právník
7. 2. 2011 Ken a Barbie Milan  Kozelka
8. 2. 2011 Akční scénář Milan  Kozelka
7. 2. 2011 Miloš Zeman se už zase mýlí Michal  Rubáš
7. 2. 2011 Naše skvělá západní civilizace Václav  Hořejší
5. 2. 2011 Ameriku neznepokojuje radikální islám: USA se bojí nezávislosti
4. 2. 2011 Smysl marxismu, sadismu a prostituce Jan  Stern
4. 2. 2011 Španělsko po boku Francie a Německa Lubomír  Molnár
7. 1. 2011 Hospodaření OSBL za prosinec 2010